CESTOVÁNÍ

TravelInfo


Litva & Lotyšsko 2012
(2. údolí Gauja, Sigulda, Turaida)

6. 10. Riga - Sigulda

Holky sice zůstaly v baru i po mém odchodu, ale při ranním vstávání byly již opět na svých pracovních místech v hostelu. Evidentně tahle práce naučí pořádné výdrži. Dnes vytáhnu paty i z hlavního města.

Cílem je 50 kilometrů vzdálená Sigulda s hrady v malebném, zalesněném údolí Gauja, což je i největší baltský kaňon (což není zas takové umění). Mají tu i takové hity jako jediná serpentinová dvojzatáčka Pobaltí. Na jednodenní výlet by to byla škoda, tak jsem našel hotýlek Livonija s jednolůžkovým pokojem (cca 15 latů přes booking.com) v klidu venkovských domků. Byli by i jiné, snad lepší i levnější, ale zas hodně daleko od nádraží (určitě parádní místo by bylo přes řeku v rezidenci Krimuldas Muiža, kde jsou dormy po 7 latech). Do Siguldy dorážím autobusem, který si to sem dosunul po zalesněných rovinách lotyšských.

Lotyšsko

Sigulda
Sigulda

Lotyšsko

Sigulda
Hřbitov v Siguldě

Dnes odpoledne kroužím jen kolem Siguldy. Díky listnatým lesům a podzimnímu počasí se krajina rozzářila do nádherných maleb všech barev. Kolem kostela vymetám zříceninu hradu Sigulda (vstup 2 laty) s vyhlídkou na údolí, kterému vévodí na druhé straně rudý hrad Turaida. Po obvodu kaňonu míjím vyšperkovaný hřbitov, každý hrob má i svoji pěkně udržovanou minizahrádku s lavičkou a dnes díky nějakému svátku je narvaný lidmi a světla tisíců svíček ozařují okolí do daleka.

Lotyšsko

Údolí Gauja
Údolí Gauja s hradem Turaida

Lotyšsko

Údolí Gauja
Severské malůvky

Lotyšsko

Údolí Gauja
Cestičky v útrobách údolí

Lotyšsko

Panství Krimulda
Panství Krimulda

Postupně se prodírám do divočiny, míjím další vyhlídky s barevnými výhledy jak z obrazů nejkýčovitějších romantiků a následně po listy zapadanými pěšinami klesám do postranních údolíček s potoky a skalisky. Sem už moc lidí nepřijde. Kor když padá tma. To je tak, když někdo otáčí výlet zpět až v okamžiku setmění. Město je po setmění hodně tiché a pusté, tak něco symbolicky dlábnu a jdu si užít svého luxusu privátního pokoje s televizí a koupelnou.

7. 10. Sigulda – Turaida – Riga

O nedělní ráno Siguldu zalévá slunce, tak prošmejdím trochu městečko. Působí hodně vzdušným severským dojmem, na každý barák či bytovku připadají veliké zahrady a trávníky bez plotů. Na hraně kaňonu mají kromě kolotočů a parků i lyžařský vlek se svahem. Naproti je rezidence Krimuldského panství, ke kterému se dá přejet lanovkou nad údolím (ale dnes je tu pořádná fronta, protože vozíček jezdí jen jeden a stojí to přes 3 laty). Volím tradičnější cestu po schodech dolů na most přes řeku, podél které pokračuji v zákrutách lesů, jezírek a porostů přesliček až pod hrad Turaidu, ke kterému je třeba se vydrápat na zelené parkové návrší se sochami a červeným dřevěným kostelíkem.

Cihlový arcibiskupský hrad Turaida byl založen v roce 1241 na místě livonské pevnosti. Vévodí mu kruhová masivní 42 metrů vysoká věž, která je po pořádné frontě přístupná s vyhlídkami na klikatící se řeku Gauja. Ale i ostatní útroby pevnosti spolu s muzeem Livonského státu nejsou špatné (vstup asi 3 laty). Než jsem to všechno prolezl a zdlábl nějaké smažené palačinky z dopoledního sluníčka se stal odpolední slejvák. Z hradu je to do městečka kousek a dalo by se sjet busem zpátky do Siguldy.

Lotyšsko

Hrad Turaida
Hlavní výhled pronásledující mě celé dva dny

Lotyšsko

Hrad Turaida
Dřevěný kostel u hradu z roku 1750

Lotyšsko

Hrad Turaida
Hrad Turaida...

Lotyšsko

Hrad Turaida
a jeho útroby nad údolím Gauja

Ale průlez po druhé hraně údolí taky nebyl špatný, i když s vyhlídkami to už bylo mizerné. Podle mapky jsem stejně nakonec sešel po dřevěných kluzkých schodech k jeskyním Gutmanis a Viktora, ze kterých vyvěraly potůčky, a ve kterých se před deštěm tísnila stovka turistů. Ve skálách jsou vytesány stovky podpisů a erbů ctihodných dávných poutníků a nectihodných dnešních turistických vandalů.

Před davy radši odbočuji na pěšiny vedlejších údolíček, kterými stoupám ke zříceninám hradu Krimulda (valy a jedna zeď s 2 okenními otvory). Ke Krimuldskému panství jsem se už nedostal, na původní plán okruhu k Ďáblovým jeskyním už vůbec ne, tak jsem to vzal rovnou po té jejich slavné serpentinové silnici přes most do hotelu vyzvednout batoh a se zapadajícím sluncem nasednout na vlak do Rigy. Nádraží je tu úplně nové a i vlaky byly velmi slušné kvality a jízdenka mohla být tak 2 laty.

Do Rigy jsem dorazil už za hluboké tmy, rovnou jsem šel do FFF hostelu a i do stejné postele (7 latů), kde mě vítala Nela a o pár chvil později i Velšani. Dneska pořádali jen malou nedělní chillout beertour (3 hospody se 3 pivy po 4 latech), ale já měl po dnešním polodeštivém trmácení dost a chillout bych bral ještě větší. Ale po půlhodině vařící sprchy jsem vyrazil alespoň do sportbaru s klasickým environmentálním poselstvím „Save Water – Drink Beer“ na Guinness (kromě domácí Zelty tu vedou hlavně anglické piva a Staropramen) a zápas Realu s Barcelonou a pak do další putiky s živou pohodovou hudbou a pivem za lat.