CESTOVÁNÍ

TravelInfo


Litva & Lotyšsko 2012
(3. Vrch křížů - Šauli - Trakai)

8. 10. Vrch Křížů - Šauli

Dneškem se přesouvám do sousední Litvy. Z autobusáku jezdí do okolních baltských států busů neúrekom. Do Vilniusu či Tallinu to bude určitě aspoň každou dvouhodinu a při ceně kolem 7 latů. Já měl trasu trochu více na západ, když jsem potřeboval k městu Šauli. Tím projíždějí busy směrem na Klaipedu či Kaliningrad. Těch už je méně (asi 4 denně), a i když je to kratší, tak jsou i dražší. Můj vyrážel kolem deváté, bus byl luxusní a po nových silnicích jsme si to sunuli k jihu ozářenými zelenými travnatými rovinami proloženými pasoucími koňmi a barevnými aleji (to už jsou horší věty než od Jiráska).

Litva

Litva
Litevský venkov

Litva

Šauli
Katedrála svatého Petra a Pavla v Šauli

Můj cíl Vrch křížů měl být několik kilometrů před Šauli, tudíž mi i řidič slíbil, že mi zastaví přímo u silnice. Nějak jsem čekal na obzoru ty vršky, ale když se blížily šauliské domy, šel jsem se radši připomenout, tak jen rukama zalomil něco ve stylu, že to přejechal. Blb. Musel jsem tedy přestoupit na autobusáku v Šauli, kde mají kromě směnárny (1 litas po 7 korunách) i jakési informace s lístečky, jak k Vrchu (spoje na Joningkis). A nebylo to úplně nejveselejší čtení, protože je to podobně časté jako do té Rigy. Naštěstí nejbližší jel za hodinu, tak jsem trošku prolezl okolní baráky a krámky.

Vrch křížů (Kyžiai kalnas) je národní poutní místo pokryté dnes půlmiliónem křížů, některé náboženské, jiné na památku (hlavně na památku obětí deportací na Sibiř) a jiné prostě jen řezbářská umělecká díla. Jedná se o dvě vyvýšeninky, které dříve byly opevněné a tradice vztyčování křížů sahá až ke 14. století. Za sovětské éry byly kříže a vršky nejméně třikrát srovnány se zemí buldozery, ale vždy vyrostly nové.

Litva

Litva
Vrch křížů

Litva

Litva
alias Kyžiai kalnas

Litva

Litva

Litva

Litva

Teď už jedu sovětskou busovou klasikou a vystupuju na křižovatce, odkud by měl být Vrch 2 kilometry a kterou jsem projížděl před 2 hodinami. Na obzoru ale furt nic, tak jdu dlouhou alejí. Už vidím velké parkoviště, suvenýry, kde hlavním sortimentem jsou různé velikosti křížů, které je možné připíchnout. Ale Vrch furt nikde, až za zatáčkou se zjevuje minikopeček o velikosti pár tatrovek hlíny. Kdysi, když jsem o tomhle místě, četl, čekal jsem jakési mytický kopec s mnoha kříži při ranní mlze proplétající se travinami s kříži. Tohle bylo něco úplně jiného. Na malé ploše bylo natřískáno neuvěřitelné množství křížů. Teprve ze samé blízkosti to nabudí jakousi atmosféru, i když spíše směřující ke kýči. Prostředkem vršku vedou schody k nejvyšším bodům se starými kříži. Ty velké jsou obsypány tisíci malých dřevěných, koupených za dvacku před brankou, či udělaných třeba ze staniolů od bonbónů. Proplétání se v okolních pěšinkách za syrové fujavice s modrou oblohou už bylo lepší, tak jsem přidal i vlastnoručně vyrobený kříž ze dvou klacíků.

Cestou zpět se autobus chytil na čas, tak byla příležitost prohlídnout město Šauli. K architektonickým skvostům to moc nepatří, ale mají příjemné pěší zóny, občas masivně vzdušný styl sovětské architektury a katedrálu svatého Petra a Pavla (1625). Ďobnu nějaké kuřecí burky a do Vilniusu jedu odtud vlakem, abych si vychutnal železniční dobrodružství, když už kvůli padlé tmě uvidím prdlačku.

Vilniuské nádraží je pořádný moloch, ale venkovnější tma už vypadá trošku zlověstněji. Něco jako v Teplicích. Ale po několika výhružnějších blocích a projití branou do starého města to už vypadá příjemněji. Nicméně Vilnius nechávám na zítřek a teď mířím tmou do nejbližšího hotelu Fortuna, který je kousek od nádraží za podjezdem (6 dorm za 25 litasů), protože ráno zase vyjíždím od nádraží. Ale na pokoji byl už jen jeden cestovatel, který si to zrovna sunul vlakem přes Sibiř učit angličtinu do Číny.

9. 10. Trakai

Dnešek jest věnován poklidnému městečku Trakai, 30 kilometrů od Vilniusu, ležící na poloostrově mezi rozlehlými severskými jezery. V roce 1321 ho učinil Gedminas hlavním městem. Byly zde vystavěny dva hrady jako obranné body proti Řádu německých rytířů.

Vyrážím obstarožním busem vyjíždějícího z autobusáku před vlakovým nádražím, které jezdí každou půlhodinu za méně než 5 litasů a jsou tam za necelou hodinu po průjezdu masami lesů. Z trakaiského autobusáku, respektive asfaltplacu, vede skrz poloostrov hlavní ulice lemovaná paneláky a dřevěnými různobarevnými domky. Míjím pár kostelů, některé i slušné velikosti. Z prvního poloostrovního hradu v parku na břehu jezera Luka už moc nezbylo, kromě hradeb a pár věží.

Litva

Litva
Ostrovní hrad..

Litva

Litva
..Trakai

Dále ale už obzoru kraluje hlavní perla města, což je červený cihlový hrad na jezerním ostrově, který je spojen s pevninou dřevěnými můstky. Pohled na něj přes jezera s rákosovými břehy je kouzelný. Romantika hadr. Kdyby ještě nebylo silné pošmourno. Hrad je pečlivě zrekonstruován do bývalé gotické polohy. Hlavní budova má rozsáhlé centrální nádvoří a množství ochozů, síní a místností. V několika je umístěno i Muzeum historie Trakai. Hrad je z roku 1400. Do hradu se platí nějaké vstupné a jde prošmejdit i místnosti výhružného starého paláce za dalším příkopem a hradbou.

Podél hradeb ještě obejdu ostrov a vracím se do města, odkud se po dalších trochu vachrlatých a dlouhých lávkách od Poloostrovního hradu přes další ostrůvky dostávám trochu na venkov k Varnikai po trase namalované na turistické mapě. Kolem jezera rozehrávají listnáče barevnou symfonii (óó, téměř básnické, nebo že by ta petka Zlatopramenu?). Svůj půvab mají ale i ruiny ať už starých dřevěných domů či betonových novostaveb porůznu na březích. Po asfaltce docházím až do vesničky Varnikai. Na mapě tu byl uveden nějaký symbol jeskyně, ale to jsem neobjevil. Kromě toho je v okolí i národní park Trakai, jsou k němu mapy a jde se courat i se stany mezi jezery. I když na chvilku vysvitlo i slunce, byl to jeho poslední záchvěv, protože teď už přicházel jen déšť. Hnal jsem to zpět, ale na lávkách jsem už schytával pořádnou dávku s vichřicí. Čas jsem zabil v supermarketovém magazinu nákupem nějakých mlsů, kde byly i pravé Disko Opavie, ale dal jsem přednost nějakým lokálnějším škodlivinám. Do Vilniusu se už zase vracím za tmy a deště.

Litva

Litva
Uličky Trakai

Litva

Litva
Trakaiský venkov

Tentokrát jsem měl postel zarezervovaný už v centru, v Jimmy Jumps House (dorm za 35 litasů). Jen na něj nebyla žádná cedule a skrýval se za miniaturní brankou. Ani vevnitř to nebylo o moc lepší, protože vynikající hodnocení se zjevně týkalo části, která byla momentálně cela v opravě a dočasné přespání bylo ve dvou místnůstkách naproti. Tudíž tady bylo natřísknuto dost, ale jinak aspoň vše nové a čisté. Radši jdu ještě trochu prolézt město a zalezu do baru, kde řádí karaoke, na piva po 5 litasech.