CESTOVÁNÍ

TravelInfo

MADEIRA 2011
(1. Úvodní výkecky a Funchal)

Před cestou

Takže letenku bychom měli. Po objednání proběhla nějaká komunikace s Jančuráky, ověření rezervace, zaplacení, podepsání smlouvy přes net (kdyby to byla skutečná lastminutovka s odletem druhý den, tak nevím, jak by tohle fungovalo). Let na Madeiru měl obstarat Condor a zpátky se letělo s TuiFly. Po dlouhé době přišly i papírové letenky a jako bonus lístek na německou železnici a městskou pro den odletu a příletu. Být trochu lepší spojení a trochu si s tím vyhrát, snad by to šlo využít rovnou od hranic.

Původně jsem sice preferoval Norimberk či Mnichov, ale Frankfurt už stejně není o tolik dále a z Prahy je to záležitost 5 hodin autem. Bus tam jede jen jeden denně a stejně vyjde dráž (2350) než auto ve dvou, takže proženeme Kiu. Blbý byl jen dopolední odlet, ale nápady na hotel ve Frankfurtu (spolu s 2týdenním parkováním od 99 eur) padly a vyhrála škudlící noční jízda.

Pro pěší turistiku je nejlepším nákupem průvodce od Rotheru "Madeira - 50 nejkrásnějších túr a výletů" (v češtině za 180Kč) a nějaká dobrá mapa. Této knížky jsme se drželi jak slípku flusu, jen jsme občas trasy různě nakombinovali. Dohromady jsme jich dali 19 z 50, respektive 7 z TOP10. Já se pojistil ještě trekovými holemi. Sice jsem tím zapadl do kategorie německých důchodců, ale radši tu lámající se nožku moc nepokoušet. V tunelech se hodí i jako slepecké hůlky a na některých exponovanějších úsecích a šutrovitých plážích je díky nim krok o dost jistější.

Na internetu se zarezervoval hotel na prvních 5 nocí, což bude asi můj rekord v počtu dní na jednom místě za posledních 16 let. A na poslední chvíli jsem i rezervoval auto přes českou stránku traveljigsaw (či tak nějak). Na týden byla taxa 3000 (na 6 dní logicky asi 4800). Měl to být typ Seat Ibiza a půjčovna v centru města. Tahle objednávka byla dost fiaskem, auto bylo nakonec obludně prťavý Nissan Micra a půjčovna úplně na nejvzdálenější periférii Funchalu. Takže razíme.

15.12. den 1. Praha - Hanau - Frankfurt - Funchal

O půlnoci nabírám na Vinohradech Davida s jeho přetékajícím batohem a šouráme si to k hranicím. Garmin tvrdošijně ukazuje nejpřímější cestu do Frankfurtu přes Chomutov, ale u Plzně jí to už přestane bavit a tmou se řítíme s rezervou 4 hodin.

Za hranicí se na nás vrhnou v rámci přátelských schengenských hranic policajti, odvedou si nás na odpočívadlo a pořádně nás půlhodinku lustrujou. Dál už to jde v pohodě, v pět ráno jsme asi 50 kilometrů před letištěm, tak dáváme hodinkový šlofík. V sedm se to dojede do pohody, to určitě ještě Němci nevstávají. A vono jo. Holt, to ouzo Řekům se samo nezaplatí.

Rezerva rychle mizí a téměř se nehýbáme z místa. Na dálnici se z nájezdů derou další nekonečné kolony. Zkouším poslední risk, přes benzínku sjíždím z dálnice do nedalekého města Hanau. Kolony k Frankfurtu se táhnou neskutečně, naštěstí opačně je to prázdné. Po zeptání nacházíme vlakové nádraží, odkud se dá dostat až na letiště. Parkoviště P+R tady umožní dlouhodobější parkování, ale jaksi jsem aspoň doufal v najití nějakého se závorou. Marně. Mohlo by se tady vyjmenovávat další nervózní zdržující akce, jako objev, že lístek lze koupit jen na týden (11€), pak teda pokusy o nákup měsíčního (35€), získání desítek drobáků na nakrmení automatu, hledání volného místa, hledání záchodu a hledání vlaku. Nakonec nevyšel jen ten záchod. Metrovlak sice nejezdí úplně každou chvíli, ale jeden se chytá akorát. Jen jaksi zastavuje na každé mezi a na letiště mu to trvá hodinu. Nicméně už jsme zachráněni. Ale úplně ideální pocit z toho zaparkování jsem neměl. A nevyšlo to o moc levněji než na letištním Holiday parkingu (kol 50€). Na druhou stranu, přežívá to i na pražském sídlišti, tak Němci asi čórovat Kiu fakt nebudou.

Ještě se prohnat kolem nekonečné řady okýnek k číslu přes 800, kde se kroutila proklatě dlouhá fronta na lety Condoru. Tři ženský a 20 prázdných přepážek zrovna kvaltu nepřidalo, takže už je to zase s časem na štíru. Když čas skočil i na kozoroha, dostala Madeira protekci a nás asi osm opozdilců se mohli nacpat k přepážkám. K tomu odešly i dvě ze tří bab a ve frontě vypuklo povstání. Naštěstí to už se batohy posouvaly na páse a my k letadlu. Letadlo bylo docela natřískáno a i dlabanec a pitivo se našlo v množství více než ucházejícím.

Po 4 hodinách jsme míjeli písečného madeirského souseda Porto Santo, zakroužili nad východním pouštním poloostrovem a dosedli na letiště. Je profláklé svými sloupy, které ho drží nad mořem. I když je to trochu fejk, vypadá to epesně. Holt dá fušku najít na Madeiře kousek roviny. Před letištěm zastaví s hodinovým občasem nějaký autobus, který nás za dvě až tři eura odveze do Funchalu s důrazným připomenetím správné výslovnosti tohoto města.

Madeira

Madeira - Funchal
Centrální kulaťák Funchalu

Madeira

Madeira - Funchal
Bachory nad terasou

Na první pohled jih ostrova člověka moc nenadchne. Sice krásné zelené stráně, ale do posledního místa obsypané bílými baráčky. I když se kolem skoro celého ostrova táhnou nové dálnice provrtané ve skalách (na ja, danke šén, Fritzové), autobusy vymetají vždy původní trasu po úzkých starých uličkách. Je ideální nechat úvod Madeiry řidičům autobusů, aby člověk mohl místní provoz trošku rozdejchat.

Skoro všechny busy končí kolem kruháku na nábřeží v centru Funchalu. Proto je dobré pro část madeirské dovolené, která se bude absolvovat busy, bydlet někde poblíž. Z booking.com padla volba na hotel Residencial Parque (28€ za dvoulůžkový pokoj s příslušenství a "snídaní"). Nebyla to špatná volba, protože to nebylo na hlavní silnici ani na "klidném místě" u trhu, kde je hukot od šesti ráno. Vybavení vcelku nové, takže žádné ušmudluné rozvrzané portugalské kutlochy. Slušná terasa s výhledem na město a přístav. Jen snídaně byla trapná, pět dní to samé nic - dvě housky, kalíšek stejné marmelády a sýra a horké kafe. Dali jsme tu pět busových dní a zbývající týden patřil autojízdám.

Info k autobusům: Po Madeiře jezdí několik společností, každá má určitý rajón a mají se poznat podle barev a čísel. Pak tu ještě jezdí žluté městské busy po Funchalu. Vyjíždí se většinou kolem kruháku. V turistických informacích lze vymámit mapku se zastávkami jednotlivých společností. Jízdní řády se tu moc nenosí a většinou mají jen startovní čas, a pokud nastupujete někde na trase, která trvá na druhou stranu ostrova běžně i tři hodiny, musíte si to nějak odpočítat. Nebo doufat, že frekvence spojů je taková, aby nějaký na vás vyšel. Cena za lístek začíná u městských lístků kolem 1,5 eura a většina cest přes ostrov byla do tři eur.

Madeira

Madeira - Funchal
Funchal

Madeira

Madeira - Funchal
Náměstí Municipio

Dali jsme decentní oraz a navečer vyrazili na nábřeží. Záliv je spíše přístavem sloužící jako kotviště pro turistické zaoceánské lodě. V některých dnech jsou tu lodi i čtyři, což je při kapacitě tří míst akorát. Vedle toho tu parkuje ještě asfaltem napuštěná kopie Kolumbovy Santa Márie, se kterou jde vyrazit 2x denně na vyjížďky. Zbytek promenády si ničí pořádnou dávkou navážky.

Madeira

Madeira - Funchal
Královna Běta v přístavišti

Madeira

Madeira - Funchal
Uličky Funchalu

Předvánoční Funchal byl vyzdoben tisícovkami žárovek, které obmotali kolem kdejakého nebohého stromku. Na ulicích před kostely jsou betlémy v životní velikosti, jen podle nich to vypadá, že se Ježíšek narodil v květinářství. Město má místy klasický koloniální portugalský styl. I když nějaké megahistorické stavby tu nejsou. Největší je pevnost Laurence a nedaleká katedrála Sé ve strohém stylu a jednou věží. Před ní probíhají folklórní tance a v tomhle duchu to tu žije na hlavní pěší třídě i další dny. Nedaleký parčík je zas naplněn kýčem v podobě 5metrového Santa Clause, metrovými dárečky, stády sobů, vláčkem a dalšími dětskými jééékadly. Příjemné místo je kolem pustého náměstí Municipio s muzeem. Muzeí tady vůbec je víc než dost. Ale na téhle cestě o tomhle nebude prakticky ani čárka. Jednak Ayssan není žádný barákomilec a druhak hlavní cíl cesty byly turistické túrky. Hodili jsme ještě do sebe těstoviny (5.5€) v prázdné pizzérce v podivně prázdném obchoďáku. Dále jsme to dnes moc neprodlužovali. Na úvod keců ažaž.