CESTOVÁNÍ

TravelInfo

MADEIRA 2011
(2. Údolí jeptišek a levada Mnoha úspěchů)

16.12. den 2. Údolí jeptišek (Eira do Serrado - Curral das Freiras - Boca dos Namorados/ Průsmyk milenců - Corticeiras; trasa 33 + 34)

Na první den se zvolila jednodušší cesta do nedalekého Údolí jeptišek (Curral das Freiras), kam zajíždí dost busů. Údolí jeptišek se považovalo za vyhaslý kráter sopky, na což i vypadá (ale nově je to prý jen dílo říčky na dně). Zdrhali sem jeptišky od pobřeží, když na ostrov dorazili piráti. Nejprofláklejší výhled je ze sedla Eira do Serrado nad starou, dnes již zavřenou, cestou. Některé busy zajíždí přímo až sem (rozhodně ty s číslem 81 v osm a devět z autobusáčku dva bloky východně od kruháku ve Funchalu). I zde taxikáři lžou jako všude a snaží se nám namluvit, že tam se autobusem přímo nedostaneme.

První jízda za město po silničkách linoucí se vysoko nad propastmi dokáže znervóznit. Během půlhodiny nabíráme jedenáctset výškových metrů a vyhazují nás na parkovišti obsypaným turistickými betonovými pastičkami. Opodál je dechberoucí vyhlídka do údolí. Zde se projevuje nevýhoda zimních cest sem. Kromě krátkých dnů (jen 10 hodin světla denně) je i poloha slunce proklatě nízko, kdy se údolí většinou topí v temném stínu. A zejména odsud to málokterý foťák skousne.

Madeira

Madeira - Curral das Freiras
Údolí jeptišek

Madeira

Madeira - Curral das Freiras
Stará silnice (fotky fakt bídný)

No ale naživo to vypadá fajn. Hluboko dole bílé baráčky, klikatící se asfaltky zaseklé ve skalách, terasovitá políčka a kolem štíty hor olizované ranním sluncem přesahující půldruhého kilometru. Jediné obláčky vyvolává ohňostroj a petardy, které občas ohluší čtvrtku ostrova.

Z parkoviště vede stará pěkná oblázková cesta spáleným kaštanovým hájem v serpentinách prudce dolů ve stínu hory. Budu uvádět i nějaké základní info ze zmíněného průvodce 50 tras, který asi turista potáhne sebou - čiliže toto je tam značeno číslem 33, převýšení dolů 500 metrů a vydá na 1 a čtvrt hodiny ke kostelu dole - odhady časů jsou na horním limitu. Dá se to s jazykem na vestě, ale s nějakým kocháním a focením budete určitě muset něco přidat.

Madeira

Madeira - Curral das Freiras
Cesta jedlokaštanovým opáleným hájem

Madeira

Madeira - Curral das Freiras
Curral das Freiras

Požár to tu nedávno slušně zplanýroval a ze sytě zelené trávy čouhaly jen ohořelé pahýly. Hned první metry ukázaly, kdo má lepší fyzičku. A já to nejsem. To na mých cestách teda ještě nebylo:-) Takže většinu cest byl Ayssan kdesi vpředu a šteloval si svoji zrcadlovku a různé montování objektivů. Já si před cestou aspoň zkusil nechat vyčistit objektiv a nějaký olej evidentně zatekl kamsi dovnitř s pěknými fleky v záběrech.

Ve vesnici Curral das Freiras za červenobílým kostelíkem jsme doplnili zásoby v krámku a minuli zbabělou variantu s jízdou busem zpět do Funchalu s nákupem turistických kýčů u zastávky a plynule navázali na trasu 34 skrz místní vesničky a ostřejším výstupem přes průsmyk Milenců k pobřeží. (34 opačným směrem, přes 3 hodiny, výstup 660 metrů, sestup 560, oba konce dostupné busy)

Sledovali jsme říčku, proklouzli chodníčky mezi levadami a zahradami (těžko kdy víte, jestli už nejste u někoho na dvorečku) až na konec silnice v Lombo Chao. Tady už je dost baráků zpustlých a jejich zahrady dost lákaly na mandarinky. Chuťově zajímavé, zprvu trpké zdá se, ale po čase i výborný.

Za posledním kouskem asfaltu s autobusovou zastávkou se seběhlo pár schodů a jsme v zelené džungli a známky civilizace kromě dávné dlážděné pěšiny jsou už zase slastně pryč. Po vydrápání se k sedlu se vyjevují další výhledy na údolí a vyjevuje se i Ayssan futrující popadané jedlé kaštany. Dál už jsme se sunuli vzhůru k průsmyku, kde je jedno z mnoha odpočívadel s parkovištěm a grily na lokální merendu, které zrovna okupovala místní mládež. Přehoupli jsme se na mořskou stranu, džungle se změnila na vyschlý les plný vřesů a eukalyptů a nás čekal poslední sešup do civilizace na silnici v Corticeiras, kde se čekalo půlhodinu na bus do Funchalu.

Madeira

Madeira - Curral das Freiras
Ostrov věčného jara občas hází do placu kytky i v prosinci

Madeira

Madeira - Curral das Freiras
Šplh do průsmyku Milenců

Večer jsme prolezli přístav na konec mola (bez výhledů) a město, které je po setmění mrtvé. I obchody se soškami souložících madeirských banánů a dřevěných pánů v kadibudkách nenachází v tuhle dobu své německy hovořící kupce. Zalezli jsme do rodinné restauračky, kde sedělo aspoň pár domorodců. Já dal jednu z domácích specialit Espada, což je ryba v nějakém medovém těstíčku s banány. Automaticky tady k jídlu patří řádné porce hranolek, sladkých brambor či podobně a salát (vše většinou do 10 eur). Stejně tak se zde automaticky dostane na úvod opečené kousky housky, za kterou si naúčtují 2-3 eura. Další místní jídelní profláklost je Encamada, což jsou visuté špízy z hovězího.

Ubytování: pokoj v hotelu Residencial Parque 28/pokoj
Doprava: bus Funchal - Serrado 2.85, bus Corticeiras - Funchal 2.3, bus na Monte 1.7
Žvanec: véča-ryba Encada s přílohy 8.5, domácí víno 2; ceny v krámě-perlivá velká voda 0.6, půlkilový sůši 1, dort 2.5, banány 1.4/kg, pomeranče 0.9/kg, limo 0.9, jogurt 1.4, flaška vína 2

17.12. den 3. Funchal - Monte - údolí Ribeira do Joao Gomez (trasa 1)

Dopoledne se prolezl Funchal s cílem najít informační středisko, mapy a internet, kde by bylo žádoucí se konečně dozvědět info o tom půjčeném autě. Infocentrum jsme minuli snad pětkrát a jediný internet byl v obchoďáku nad Kolumbusovou zahradou. Půjčovna se nakonec jmenuje Guerin a její adresa rozhodně neodpovídá požadavku na centrum Funchalu. Naštěstí jsme se ji vydali najít už teď, s plnou polní by to za 2 dny byl asi pěkný problém, číslování ulic je chaotické a jmenovaná ulice má tak 5 kilometrů. Nakonec to po nějakém zeptání nacházíme na konci města nad banánovou plantáží pohlcující staré domy a před obchodním centrem Madeira forum.

Madeira

Madeira - Funchal
Zahrádka se trošku rozrostla

Madeira

Madeira - Monte
Kostel v Monte

Hodíme kebabový oběd a skáčeme na přímý bus na Monte, což je čtvrť vysoko nad Funchalem pro místní smetánku. Čedokáři sem vyjíždí za jinou blbinou, kterou je jízda na proutěných saních po asfaltových prudkých ulicích. Na ty tu čeká asi stovka jezdců ve slamáčcích. Kupodivu žádná Helga tu nebyla, tak to hoši jen propíjeli v nálevnách na růžku. Čtvrti dominuje pitoreskní kostelík s azulejos, což jsou modrobílé dlaždice zobrazující různé společenské a historické výjevy. Kromě toho sem vede dvojice lanovek a turisté se sem táhnou také za botanickou zahradou (prý fajn, ale za to vstupné zas až tak ne). Navíc celé Madeira je taková botanická zahrada, takže tohle si můžeme nechat za 50 let. Pokračujeme přes náměstíčko Largo das Barbosas s údajnou hezkou kaplí (tipl bych ji na ohořelé základy v severní části) a za stanici druhé lanovky se opět noříme do zeleně.

V průvodci má trasa numero jedna pod heslem levada Mnoha úspěchů (Bom Sucesso) a slova o burácejících vodopádech. Ač jsme prakticky ze všech stran obklopeni Funchalem, jsme ztraceni v hlubokém zarostlém údolí, kterým prudce klesáme po náznacích schůdků. Slibované vodopády jsou totální fiasko, ale kaňon je okouzlující. Každopádně to na nejdeštivější měsíc v roce nevypadá. Už tu mělo 3 měsíce pršet, ale nějak se na to nahoře zapomnělo.

Madeira

Madeira - Monte
Asfaltové sáňky

Madeira

Madeira - Monte
Dno říčky Joao Gomes

Madeira

Madeira - Monte
Levada Mnoha úspěchu

Madeira

Madeira - Monte
Funchalské uličky

U mostu s delší odbočkou k 30metrovému vodopádu, respektive k vyschlé soutěsce, se napojujeme na levádu a pomalu se zjevuje civilizace v podobě dálničního mostu, zřícenin a následně jsme mezi domy. Dál se proplétáme v bludišti uliček dolů k moři. Ještě skok na doplnění sušenek a alkoholu. To hlavní, madeirské víno, koštuje od 5 euro a je neskonale sladké - celou flašku jsme dali ve dvou taktak. A že Ayssan s tímhle problémy fakt nemá. Na pokoj jsme dotáhli i nějaké piva v třetinkových flaštičkách (kol půl eura, nejčastější je značka Coral).