CESTOVÁNÍ

TravelInfo

MADEIRA 2011
(3. Pstruží levada a pobřežím do Camara de Lobos)

18.12. den 4. Levada de Serra - Pstruží levada da Furado - Ribeiro Frío - Balcóes (trasa 16+19+18)

Mapka stezkyJedna z nejúžasnějších madeirských cest vede podél Pstruží levady skrz subtropický vavřínový prales ve východních útrobách ostrova (trasa 19). Oba konce cesty jsou lehce dostupné autobusy z Funchalu. Končí, či začíná, v horské vesničce Ribeiro Frío, odkud je fajn zacházka na jedinečnou vyhlídku v srdci mlžných lesů. Ta bývá nacpaná turisty, tak jsme ji nechali na večerní konec treku a šli opačně proti průvodci. Tím bychom ale museli absolvovat stoupání z průsmyku Portella, které jsme nahradili napojením další trasy po klidné a široké cestě podél levady da Serra. Celý den se tak budeme pohybovat kolem nadmořské výšky 800 metrů.

V neděli je to s autobusy horší. Vyrážíme v půldeváté číslem 77 na křižovatku Quatro Estradas (2.9€). Tenhle spoj vymetá ještě větší díry než obvykle. Vesničky se probouzí do nedělního rána, ženský se přesouvají i se slepicemi na trhy. Má to tu fajn latinskoamerické rysy.

Výstup z busu jsme tipli akorát, ale asi bude jednodušší řidiči zopakovat prosbu o upozornění na naši zastávku. Z křižovatky jdeme do kopce směrem na Poiso či jednodušeji za smradem, bó je to kolem vepřína. Za ním se napojujeme na levadu da Serra s širokou cestou kolem eukalyptů a sukovitých dubů. Kopce jsou částečně zahaleny mlžným oparem. Po hodině a půl jsme u vodárny z roku 1906 s letitými excentrickými jehličnany. Po asi 20 minutách začíná trochu křižovatkového bádání, kde se dá dostat hned na pstruží levadu (do Furado), k Portelle nebo na kopec Pico do Suna (1028m) s pozorovatelnou.

My zamířili po lesní silnici dolů k hájovně Lamaceiros s místy na piknik a výhledy na severní pobřeží, kterému vévodí Orlí skála. Dáme dlabanec, zatímco se oblaka pevně usadily o nějakých 100 výškových metrů nad námi. Sejdeme kousek k Portelle za dalšími výhledy a pokračujeme od hájovny po schodech nahoru na levadu do Furado, která nabízí vše, čím jsou levady profláklé - jedinečné výhledy, tunely, skalní trhliny, záseky ve skalních stěnách a hlavně bujnou vegetací subtropického horského lesa. Tady už to bude s dalšími turisty asi horší, ale opět jich nebylo víc než 20 za celý den.

Madeira

Madeira - Levada da Serra
Levada da Serra

Madeira

Madeira - Levada do Furado
Severní pobřeží s Orlí skálou

Hned na začátku je nejlepší úsek s mnoha tunýlky a traverzy ve skalní stěně s dalšími a dalšími výhledy a obcházkami vyschlých vodopádů. Hele, jako mohl bych tady básnit asi hodně dlouho, fotky to taky moc nezprostředkují (hlavně z nich nevynikne ta hloubka pod nohami). Jen škoda, že levadu vyšperkovali nehezkou betonovou nástavbou. Dál už se sice skalní tunely nekonají, ale tunelování tu příroda vynahrazuje vavřínovým a vřesovým materiálem. Jen ti pstruzi a vodopády se nekonají.

Po více než třech hodinách se zjevuje pár baráčků vesnice Ribeiro Frio. O několik zatáček nad ní je turistická osada s penzionem, pstruží farmou a restaurací. V té si dáváme žvanec, Ayssan nepříliš dobré těstoviny a já podezřelou chlebovku. Trošku se do nás dává zima, sluneční paprsky se už přes hřeben nedostanou, tak si Ayssan koupí ovčí huňatý svetr. Bus jede až za tmy před sedmou (jízdní řád to pro tuhle zastávku má dokonce přesně na minuty).

Madeira

Madeira - Levada do Furado
Levada do Furado

Madeira

Madeira - Levada do Furado
Kol Cabeco Furado

Madeira

Madeira - Levada do Furado
Levada do Furado

Madeira

Madeira - Levada do Furado
Levada do Furado

Máme dost času na vyhlídku Balcones, která je 20 minut cesty tam, 20 minut kochání a 20 minut zpět (dle průvodce trasa 18, dle značení PR11 - ano, kupodivu i kilometrové značení turistických cest se tu začíná rozmáhat). Cesta se kroutí nad vesnicí přes skalní průrvu, kterou se dostaneme do dalšího údolí a na vyhlídkovou plošinu vysoko na skalním ostrohu. Výhledy od nejvyšších hor centrálního masivu až po severní pobřeží jsou opět fantastické, i když už bohužel je údolí ponořené do stínu. Díky pozdní hodině tu místo turistů jsou jen pózující žebrající sockaptáci. Za odbočkou na vyhlídku levada pokračuje dál, ale cesta je uzavřená. Tady už cesta překonává padlé stromy, je bez zábradlí pro Helgu a se solidní skalní stěnou nad i pod. Ale to vlastně vůbec nemůžu vědět, protože tam se přeci nesmí.

Madeira

Madeira - Levada do Furado
Vyhlídka Balcoes

Madeira

Madeira - Levada do Furado
Pokračování levady do Furado

Prolezli jsme ještě vesničku a tmu šli přečkat do penziónu na pivo Coral. Naštěstí jsem radši vyhnal Ayssana na ulici, kde se akorát 20 minut před časem v jízdním řádě prohnal autobus. Zůstat tady by byl solidní průšvih. Do Funchalu se překonává v mlžné tmě sedlo ve výšce 1400 metrů.

Na večerní žvanec jdeme do obchodního centra u kruháku, v jehož útrobách je supermarket Pingo Doce, kde prodávají bufetovým způsobem různý žvanec za jednotnou cenu 10 euro za kilo. A třeba librový steak z lososa za 4 eura není špatná cifra. K tomu džusy za 40 centů a dortíčky se taky najdou. V krámu konečně kupujeme madeirské víno, které svoji sladkostí překonává očekávání. Vysátí většího obsahu tohoto moku zavání ranním bolehlavem, tak jsme se docela drželi.

19.12. den 5. Pobřežní stezka (Funchal - Camara de Lobos)

Ráno bylo celkem hnusně. Po obligátních dvou houskách, kdy aspoň nad Funchalem zvítězilo slunce a hodilo do placu i nějakou duhu, dali jsme prolezení městem a pak se pokusili najít kus pláže na koupání. I když to moc neštimovalo s tím počasím.

Sledovat zde pobřeží je docela fuška, od přístavu je zastaveno hotely a není přístupné, neb je zabetonovali do skalních bazénů a placů na slunění pro své hotelové dušičky. Až o řádný kus se dá slézt k moři, kde je městské bazéniště. To je ale zavřené. Dál se už dokonce i pro běžný plebs našel plac u moře, i když ke koupeli to moc neláká, pár odvážlivců se našlo (dva). U bývalého doku to mají v merku rybáři. A za další stovky metrů je konečně promenáda, kterou od moře odděluje pořádný útes zarostlý pichlavými agávemi a opunciemi spolu s hordou toaletních papírů a věrných souputníků.

Na konci Funchalu je mořská restaurace s majáčkem a modrobílými rybářskými domky. Odsud vede tunel skrz skálu s pevnůstkou na skutečnou pláž. No pláž... je z pořádných valounů, chůze po ní je o zlomhnát. Premiérově však namáčím kotníky.

Obzor už ovládá 600metrový útes Cabo Girao (údajně druhý největší na světě, což se ale říká o každé skalce v každé přímořské zemi). Nicméně pěkně to vypadá, to né, že né. I když v těch výstavních domech na okraji, kterým sesuv občas ukradne kus zahrádky, bych bydlet nechtěl.

Madeira

Madeira - Camara de Lobos
V pozadí útes Cabo Girao

Madeira

Madeira - Camara de Lobo
Camara de Lobos

Dál tu máme cirkusplac a širokou pláž s černým pískem. Tady vlezení do vody bylo delší, ale čerstvě zšedlá obloha koupací orgas zrovna nepřinášela. Ayssan tam pro sichr nevlezl vůbec a jal se oddávat žvanci.

Kapky nás doprovodily do městečka Camara des Lobos krčící se v zátoce pod útesy. Přístaviště je plné rybářů a sušících se ryb. Centrum je autenticky živé, plné poloprázdných restauraček a nad městem se roztahují kamenité terasy políček. Přímo ve městě je ještě pořádná vyhlídková skála.

Pak už jen skok do busu a po pohodovém dni rovnou zalezeme do Pingo Doce na dávku masa, ryb a zákusků (all 6€). Dnes táhnu do postele litr zmrzliny, se kterou nepomohl Ejsan a přesto na rozdíl od včerejšího litru madeirského padl celý.