CESTOVÁNÍ

TravelInfo

MADEIRA
(5. Zelený a Pekelný kotel)

21.12. den 7. Caldeirae Verde a Caldeirae de Inferno / Zelený a Pekelný kotel (trasa 27 + 28)

Za rozbřesku jsme prolezli okolní útesy a po severním pobřeží dojeli k supermarketu Sá a městu Santana, nad nímž je další z turistických skvostů - Caldero Verde a Caldere de Inferno. Cesta do Zeleného kotle dá na 5 hodin bez metru převýšení a opět se stezka proplétá mezi hlubokými soutěskami ve stálozelené bujné vegetaci. Na konci trasy je úžasný kotel obklopený ze všech stran vysokými skalami, po nichž se řítí vodopád do tůně, kde se dá údajně vykoupat. Ale v prosinci to asi není nejlepší nápad. Tohle se už musí jít oběma směry po stejné cestě, tak je důležité se zbytečně neohlížet a vzhledem k rozmanitosti krajiny si cestou zpátky člověk ani nevšimne, že se vrací stejnou cestou.

Madeira

Madeira - Caldera Verde
Santanské baráky

Madeira

Madeira - Caldera Verde
Levada de Caldero Verde

Start začíná u kempu Rancho Madeirense, kam se dá vyjet po slušné asfaltce vedoucí až k nejvyšší hoře Pico Ruivu. Start cesty uvádí typické santanské bíločervené domky, jejichž kopie naskládané kolem radnice v Santaně patří k nejfotografovanějším madeirským záběrům.

Půlhodinku se jde po velmi široké lesní cestě k domům Queimadas, trochu nuda, ale v ranním mlžném oparu to vypadá docela tajemně. V Quemadas se dá v lepších časech narazit na restauraci a záchodky, které urychlily Ayssanův závěr cesty o dobrou půlhodinku. I sem se dá vyškrábat autem, čímž se připravíte o nejnudnější část cesty a hodinku pochodu, což podle aut na parkovišti udělala většina návštěvníků (u Madeirense bylo 1 auto, tady jich bylo třikrát víc).

Madeira

Madeira - Caldera Verde
Zelený kotel

Madeira

Madeira - Caldera Verde
Eyes up

Výhledy ze stezek vysoko ve skalách opět úžasné a tím víc, čím se blížíme pod nejvyšší horu Madeiry, od níž nás vzdušnou čarou dělí 2 kilometry a výškovou čarou 1 kilometr. Na řadu přijdou i dlouhé a kroutivé tunely, kde už je třeba hlavičku důkladněji chránit. Za čtvrtým tunelem se dostáváme do soutěsky s říčkou Ribeiro Grande, odkud odbočíme po pěšině do impozantního nitra Zeleného kotle. Jen škoda, že z vysokého vodopádu toho zas moc není. I když proti těm bídám, co následovaly, je možná na naší cestě ten největší a nejvodnatější.

Madeira

Madeira - Caldera Verde
Vodopád s panáčkem

Madeira

Madeira - Caldera Verde
Levada

Koupání teda nedávám, i když jindy jsem ochotný vlézt do ledasjaké kaluže a pokračujeme do Pekelného kotle. Cesta je teda zavřená, což tak nějak nelze přehlídnout. Rozhodně jsme to dnes nepřelezli jako první a nějaké extra nebezpečí po cestě nebylo (zavřené to je spíš kvůli tomu, že se cestu snaží pomalu rekonstruovat i pro Helgy). Dle průvodce je tohle černá trasa 28 na 2 hodinky. Chodí tudy už významně méně lidí, tak si ji příroda snaží ukořistit zpět. Tady čeká i ostřejší výstup na další úroveň levad, kde se vynoříme u tunelové trojkřižovatky. Jedním tunelem s kolejemi se dá sejít po 5 temných kilometrech pod nejvyšší horou až na jižní úbočí ostrova. Dál je hodně rozmanitý tunelový úsek s okny do zelené džungle, skalnatými soutěskami a s vodopády. Po tomhle je finální cíl v podobě Pekelného kotle skoro zklamáním. Skály kolem jsou sice vyšší, ale nejsou tak sevřené jako u Zeleného kolegy a vodopád není vůbec.

Madeira

Madeira - Caldera Verde
Ještě...

Madeira

Madeira - Caldera Verde
ty pěšinky

Finále cesty už máme zase při posledních záblescích světla. Sjedeme do Santany k rezervovanému hotelu Colmo. Noo, nenapadlo by mě, že za tu eurovou třicítku to bude plnohodnotná čtyřhvězda. Dole byl k dispozici i bazén a vířivka a v celém hotelu byli dohromady 4 hosté.