CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

Makedonie & Kosovo 2007

(1. - Soluň)

Furt úvod

Takže hlavní problém v osazenstvu byl vyřešen, protože Makedonie s Kosovem nepatřila mezi destinace, kam bych s chutí vyrazil sám. Tentokrát se obětí cesty David z dálného severu. Je to tak trošku poloblázen;-) Ale on by se mnou už asi jen tak někdo normální nejel. Tohle byla už dvanáctá osoba, která se mnou kdy vyrazila za hranice a z nich pouhé dvě se odhodlali vydat se mnou na nějakou cestu víckrát než dvakrát. A to ještě desítku cest jsem absolvoval sám samojediný. No nic, už stejně máme vybránu třináctou oběť.

Přípravy se moc nekonaly. Letenka byla od července, a to byla tradičně poslední zařízená věc. Pak už jen pár okopírovaných stránek ze souborných lonelyplaneťáků (takže celá Makedonie byla na 30 stránek, a to ještě 7 let starých). Na netu moc objevných zpráv není, ale dobrá inspirace byla na mujweb.cz/www/makedonie2003. Zpráskané koleno o sobě stále dávalo vědět, takže se počítalo s maximálně dvěma nocemi v přírodě (hory u Ohridu a kaňon Rugova u Peže) a bral se jen pidistan a alumatka. Juknutí na počasí týden před odjezdem krapet ještě ovlivnilo váhu batohu, protože v Ohridu bylo akorát 3 stupně nad nulou (na přelomu srpen-září!). Brrr. Naštěstí to byla výjimka a celou cestu bylo příjemné teplíčko.

9.9. Mělník - Praha - SOLUŇ/THESALONIKI

Krátce před cestou jsem si přečetl pár nepravděpodobnostních varování, které můžou překazit cestu. Mimojiné mezi ně patřilo, přijet na letiště o den později. A o možnosti, že by někdo přijel na letiště při návratu o den později, už byla jen ironická zmínka, že i toto už se stalo. Kdyby se tohle nepovedlo v Egyptě mojí potenciální 13.oběti, tak si hodně zaťukám na hlavu. A dneska jsem si mohl první případ vylíznout i sám.

Na letiště nás měl hodit Davidův táta, start ze severu, mě vyzvednout na Mělníku cestou a na pátou být na letišti. Odlet byl v hnusných ranních šest hodin v neděli. A když se začal David shánět ve tři po svém odvozu, čekalo ho ještě tahání překvapeného táty z postele, se kterým se dohodl přesně na čas t + 24 hodin. Bude ještě holt sranda. Ale nicméně v Boeingu od SkyEurope jsme dřepěli včas a já mohl pokračovat ve zkracování spánkového deficitu z 8 na 6 hodin.

Očka uráčila pootevřít až sluncem zalitá obloha nad soluňským zálivem. Z výšky to vypadalo docela optimisticky, dlouhé prázdné pláže, docela zeleno. Ale to mi může být fuk, protože v Řecku nestrávím ani 24 hodin. S námi v letadle letěly desítky mladých českých holek v různých skupinkách od jedné do deseti, aby se rozprchly po Řecku. Na nějaké už čekali chatový nápadníci hned u výlezu. Kupodivu neletěl žádný kluk a hlavně kupodivu žádné holky nemířily do Makedonie.

Letiště je asi 15 kilometrů jihovýchodně od centra Soluně. Před letištěm je zastávka MHD a za směšný půleurový lístek, který je záhodno koupit v trafice před busem, si to trandíme do centra. Vylézáme u vlakového nádraží, tedy přesně tam, kde skončila trošku předčasně před sedmi lety moje první velká balkánská cesta (v podstatě teda třetí, ale to je fuk a takhle to zní významněji). U těchto dveří jsem strávil poslední noc, tady jsem klábosil hodiny s Makedonkou a tam stál záchranný autobus do Čech..., ach vzpomínky, slzička na krajíčku, jo to byly časy a byl jsem mladej. Jsou ale i věci, které se však nezměnily, třeba to rozhašené koleno. Jen jsem ho tentokrát nezmuchlal akčně v albánských horách jako minule, ale na hlavním mělnickém náměstí. No, ale tohle by měl být cestopis, a tak by se mohlo předpokládat, že by to mohl někdo číst (už to je vysoké očekávání) kvůli tomu, aby načerpal třeba nějaké praktické batůžkářské drby o balkánských cestách. Takže do Soluně:

Soluň

Soluň
Přesně u těhle dveří skončila cesta před 7 lety a začala ta dnešní

Soluň

Soluň
Hlavní soluňský symbol - Bílá věž

Je deset, hodinová ručička o 30 stupňů dopředu a hlavní úkol je najít postel. Nedaleko nádraží je možností dost, ale ani největší špeluňky nejdou pod 35 eur na dvojlůžák. A to se zrovna nečekalo, že nejdražší a pomalu nejhnusnější pokoj mých cest bude v Řecku. Přidat pár eur, které při takových cifrách už stejně nehrají roli, tak to třeba aspoň dobře vypadá. Na jedno vyspání je to jedno, ale postel by se nemusela rozpadat a mohla by mít o dvacet čísel víc, záchod či koupelna na chodbě by mohla mít strop. No, každopádně hotel Averof nebrat, v okolí je dost podobných hotelů kolem 40 eur a těžko budou horší. Jen na obhlídku neposílejte Davida, protože než způsobně přejde všechny semafory k hotelu na druhé straně ulice, tak je půlhodina v tahu:-) Jo a ještě ho neposílejte smlouvat, to jsem žasnul i já a že jsem v něm velký amatér, ale hlavně ani totální zmatení recepčního neshodilo ani cent.

Hodili jsme do pokoje batohy a šli za hlavním úkolem dne, najít kudy zítra do makedonské Bitoly. Na místě bývalého autobusáku u nádraží jsou vykopávky, kupujeme lístky na městskou (studentíci jen za čtvrt eura, platí neomezeně 75 minut) a musíme na kraj města na velký nový autobusák. Odsud to sice jede na všechny směry po celém Řecku a Albánii, ale zrovna spoje do Makedonie jsou prý tam, odkud jsme před hodinou vyjeli. Tady by byla jediná šance řecká Florina (14 eur za nějakých 100 kilometrů) a pak taxíky přes hranici. Si můžou strčit, zpátky na vlakáč, před ním kanceláře, Makedonie nic, jedině Albánie (za 20 eur do Pogradce na Ohridském jezeře, což je tam, kam chceme, jen jaksi v jiném státě). Poslední šance jsou vlaky, ten jede jen do Skopje a pak dál Bělehrad a Záhřeb a to buď brzo ráno, nebo pozdě večer. Rezavější drát do oka už asi nenajdeme a tohle vypadá na jedinou schůdnou cestu do Makedonie, takže ač Skopje mělo být poslední makedonskou zastávkou, bude první.

Soluň založil v roce 312 př.n.l. makedonský král Kassandr. Jméno získalo po jeho manželce Thessalonice, sestře Alexandra Velikého. Po pádu Makedonské říše v roce 146 př.n.l. se město stalo součástí Římské říše. V roce 55 př.n.l. byla vybudována Akropolis, která měla město chránit před Thráckými nájezdy, které nedlouho předtím město vážně poškodily. Roku 306 přijala Soluň svého patrona, svatého Demetria. V roce 620 postihlo město zničující zemětřesení, které zdevastovalo mnoho budov, většinou veřejných. Roku 586 oblehli Avaři zřejmě společně se Slovany Soluň poprvé, ale město bylo chráněno masívním opevněním a náporu útočníků odolalo. Obležení se pak ještě několikrát opakovalo, například v letech 675-681 se ji Slované neúspěšně pokusili dobýt celkem čtyřikrát. Roku 1185 byla dobyta jihoitalskými Normany. Po vzniku latinského císařství v roce 1204 se Soluně a části Makedonie a Thessálie zmocnil protikandidát Balduina Flanderského na císařský trůn Bonifác z Montferratu a založil zde soluňské království. Ale jen na 20 let, v dalších desetiletích se o město přetahoval kdekdo. Roku 1430 bylo město definitivně dobyto osmanským sultánem Muradem II. a přejmenováno na Selânik, a vydrželo v tureckých rukách až do roku 1912. Narodil se zde pozdější prezident Turecké Republiky Mustafa Kemal Atatürk v roce 1881. V první balkánské válce, v roce 1912 byla Soluň úspěšně obsazena Řeckými vojsky. Roku 1917 bylo celé město zničeno požárem. Francouzský architekt Ernest Hebrard Soluň přestavěl, a díky němu tak ztratila svůj orietální turecký ráz. Krátce po vzniku Jugoslávie tu vzniklo Jugoslávské pásmo svobodného obchodu jako výsledek jejích snah o anexi oblasti. Podrobné drby na wikipedii

Soluň

Soluň
Lexík Makedonský

Soluň

Soluň
Rotunda

Štrádování po Soluni je na první pohled sice fajn, zejména v centru a podél nábřeží to slušně žije během celého dne, zahrádky před restauracemi naprané k prasknutí a chlastá se ostošest. Ale přece jen je tu 800 tisíc obyvatel, je to rozlezlé a věci na okuk jsou nechutně rozesety od sebe. Super památky tu na první pohled ani nejsou. Hlavní point je do moře vystouplá Bílá věž, a to je vlastně jen tlustší malá kruhová stavba (toho času nepřístupná a opravovaná). V okolních parcích na nábřeží se chvíli pečeme, vyfotíme pár soch Lexů a Filípků odvedle z Makedonie (ajéje, to se asi řekofil naštve, protože ve skutečné Makedonii samozřejmě právě jsme a ten parazitnický přívěšek bývalé Jugošky se do toho nemá plácat).

Kulturní zážitky jdeme načerpat do Muzea byzantské kultury. Velmi pěkné muzeíčko v nové vzdušné budově za 3 eura a pro študentíky (či lépe řečeno, pro lidi z EU se studentskou průkazkou) zadáro, tak jak asi ve všech muzeích v Řecku. Hned vedle je Archeologické muzeum s nálezy z královských hrobek makedonské dynastie, mnohem navštěvovanější ale podle mě horší.

Soluň

Soluň
Trocha muzejní kultury

Soluň

Soluň
U pevnosti

Po městě je roztroušeno ještě několik kostelů - velký a jeden z nejstarších je sv. Dimitrije, pak je tu velká Rotunda, svého času asi také mešita. Další náměstí je vykopáno o 10 metrů do hlubin a na dně se nachází staré antické město Agora. Zůstalo tradiční divadlo, několik sloupů, a řada chodeb (většina volně přístupná). Těchto pár pamětihodností je důkladně zarostlých moderní zástavbou, historie vás tu prostě přes čenich nepraští. Navečer jsme ještě vyjeli do kopců nad město na pevnost, kde jsme ale našli jen hradby obestavěné modernější zástavbou poloslumů z obou stran, tak jsme se aspoň nažrali fíků a pěšo dlouho a dlouho kráčeli do postele. David jde ještě na dobrou noc zmást nebohého důchodce v recepci.

Výdaje: 18.5 €
ubytování: 17,5 € (hotel Averof, dvojlůžák, hnusná sociálka na chodbě 35€)
doprava: 904 Kč + 1€ (let Praha-Soluň 99 Kč letenka + 805 Kč poplatky; městská 0.5 + 2x 0.25)
jídlo: (žvancem a vodou zásoben z domova)