CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

Makedonie & Kosovo 2007

(2. - Skopje)

10.9. Soluň - SKOPJE - Glumovo - Matka

Hromové bití hned zráno dovedlo ke zjištění, že David nakonec u důchodce domluvil drsný budíček v drsný čas. Vlak jede v 8:20, David ještě vyráží shánět pohledy a známky, aby si ve vlaku v klídku napsal pohledy a mohl je v Makedonii hodit do schránky. Někdo by řekl, že furt vidím někde mouchy, ale makedonskou poštu asi řecké známky na pohledu fakt k úžasu nepřivedou.

Konečně využívám soluňské nádraží kvůli vlaku (lístek do Soluně 11 €, studenti -20%). Na hranicích asi čekáme až uplyne ta hodina, kterou bychom přejezdem časové pásma získali a skrz údolí řeky Vardar se couráme celou Makedonií až do Skopje. První půlku cesty není snad jediná vesnice, pak následují zastávky ve městech Vales a Gradsko.

Na první pohled vypadá Skopje docela obstojně a udržovaně. Jen architektura je děsivá, protože většinu města zničilo zemětřesení v roce 1963 a nově zbudované budovy jsou betonové zvěčnění nejhorších snů všech šumných priorářů.

Makedonie

Skopje
Kamenný most a skvosty moderní makedonské architektury

Makedonie

Skopje
Hovnosná budova Státní opery

Následuje hledání busů a hotelu. Autobusové nádraží na svém místě nenacházíme, abysme po obkroužení města zjistili, že je hned za vlakovým nádražím. Levnější hotel z lonelyho tu měl být jeden (H1 Dom Blagoj Šošolčev) a ten koštoval 43 eur (studenti 35). Něco v soukromí jsme nenašli, který turista by sem taky zabloudil. Ale od 25 € tu najdete možností dost. Nejlevnější je údajně hostel Sar, Gradiste 9, ulice 108 - 8 pokojů, jednolůžák 10€, dvojlůžák 16€). Více o ubytování ve Skopje na www.inyourpocket.com.

Po procházce kol betonových oblud (vyniká zejména Opera - cosi jako kosmická přistávací dráha, budova Telecomu - zkroucené betonové tubusy a pošta - otočený šlehač). Středobodem města je Kamenný most z 15. století přes betonové korytu s řekou Vardar. Na jedné straně pulzující Makedonské náměstí s obchody, bankami (měníme eura za 61,3 dinárů). Na druhé straně mostu je stará část města se starým tureckým bazarem Čaršijou (Žarija). Je pondělí, tak je všechno zavřeno, ale kdyby nebylo, tak se můžete pokochat lázněmi Daud Paši (1466, dnes Umělecká galerie), kostelem Sveta Dimitra, o fous vedle kostelem Sveti Spas s ikonostasem, velkou mešitou Mustafy Paši (1492, dnes v totální rekonstrukci a vzhledem k tomu, že práce několika kopáčů byla v tempu jedné lopaty za minutu, asi ještě dlouho bude).

Makedonie

Skopje
Uličky Starého města

Makedonie

Skopje
A etě

Procourali jsme si uličky s malými a často dřevěnými domky, dali zmrzku (10 DIN) a oběd (velký kebab, hranole, obvyklé pečiva a sakra hot papriku za nemalých 195 a pivčo Skopsko za 60). Vyškrábáním na kopec dosáhnete ruin pevnosti Kale s kyklopskou zdí z 11. století (hradby z obzvláště velikých šutrů). Zůstaly tu už jenom ty hradby a nádherný výhled na celé Skopje. To je obklopený hřebeny hor, na jednom se pak v dáli tyčí makedonský symbol obrovského osvětleného kříže alá RioJaneiro.

Další cíl byl kaňon Matka, kde by se mohlo i přespat (je tam ubytovna a v nejhorším je to snad už dost v přírodě na stan). Ale tam to chce sehnat nějakou městskou. David ještě odchází na poštu hodit dopis a hodina je v tahu. Zatímco jsem brblal a přečetl noviny, David si z cesty do 300 metrů vzdálené pošty přinesl zážitků řadu, včetně přepadení čističi bot. Autobusové spoje výrazně ochably, setmění na krku, až nás nakonec jedna Makedonka poslala do busu, který jel tím směrem. Netřeba nadávat na městskou, cosi jako mapky samozřejmě neexistuje, číslo busu, který odsud měl jezdit, už dávno tudy nejezdí, ač si to řada lidí stále myslí.

Makedonie

Skopje
Výhled z pevnosti Kalé na novou část města

Makedonie

Skopje
Střechy Starého bazaru Čaršija

Jelo se dlouho, bus nás vyhazuje asi 6-10 kilometrů od cíle, aby dál jel směrem, kterým budeme následující hodinu kráčet pěšky. David v prodejně naráží na bratra jednoho Tepličáka, ale užitek z toho žádný. Razíme teda pěšky, cestou nás předjíždí několik busů (číslo 12?) do posledního městečka Glumovo před kaňonem, které je ale albánské. Je už stejně tma, hážeme pokec a s očekávanou ubytovnou Pioneerski Dom to nevypadá moc slavně. Někdo říká, že už asi vůbec nefunguje a někdo že je zavřená jenom v pondělí (obojí pro nás vychází nastejno, neb je pondělí). Pozn: je tu místy zákaz fotografování, klukům z výše uvedeného cestopisu udělání fotky přineslo, že místo nádherného kaňonu viděli jen zdi věznice a vojenský transport do Skopje.

Naštěstí stopujeme dodávku a končíme na konečné, kde je jeden činžák a ústí kaňonu Matka s řekou Treska (bus 60 jezdí v hodinových intervalech až sem, ale je otázkou odkud). Z kaňonu jde mrazivá zima, kolem černočerná tma a pod námi hučí řeka. Přijet za světla, asi by šlo přejít na druhou stranu řeky a tam někde hodit celtu. Teď není vidět na krok, tak přemýšlíme ke komu se nacpat. V restauraci nám někdo nabízí načerno nějaký komplex za 30 eur. Vedle pár psů zapředáváme do hovoru dvou Makedonců, jeden jde zjistit, jestli se tu nedá nikde přespat, aby to nakonec po hodině hovoru dopadlo, že jedeme s ním nějaký kilometr zpátky do jeho domu. Tam máme dobrou vodu, ještě lepší rakiji, pivo, koupelnu a gauč v místnosti s pingpongem. Chlápek byl naprosto v pohodě, bývalý mistr Jugoslávie na kajaku (za barákem tu měl možností trénování ažaž) a nežije si tady špatně. Takže se ještě dlouho klábosilo (skoro) plynulou makedonštinou.

Výdaje: 14.5 €
ubytování: - (kaňon Matka u dobré duše)
doprava: 25 DIN + 8.8 € (vlak Soluň-Skopje 8.8€, MHD na kraj Skopje 25 DIN)
jídlo: 290 DIN + 0.5 € (oběd 195 DIN, pivo 60 DIN, zmrzlina 10 DIN, velká voda 0.5€ a 25 DIN))