CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

Makedonie & Kosovo 2007

(6. - Skok přes Albánii)

15.9. TIRANA - SKADAR

Tak po sedmi letech zase v Albánii. Jó, krásná to zem. Škoda, že tentokrát jí byl určen jen status tranzitu. Já bych sem ani nejel, ale po těch zauzlinách to bylo přes ní rychlejší a David se do ní chtěl juknout. Mnohem krásnější místa a města jsou na jihu země, ale to by stálo za samostatnou cestu. No příště, za dva až tři roky se budeme na stará známá evropská místa vracet.

Albánie

Albánie
Ohridské jezero a bunkří čepičky

Albánie

Albánie
Údolí před Elbasanem

Za horami se hluboko pod námi zjevuje zelené údolí, kam následující hodinu klesáme. Dokonce jedeme po asfaltu, což by tehdy byla věc nevídaná a vypadá to cestou docela sympaticky. Sledujeme řeku, míjíme Elbasan a po skorodálníci objíždíme Tiranu a jedem k moři na Drač, což je pořádná zajížďka. Tak rychlerostoucí město jako Drač jsem neviděl snad ani v Číně. Maká se tu na stovkách vysokých baráků podél moře, které dovedně kontrastují s ještě pár zapomenutými parcelami s původními slumy. Chodníčky, travičky, parčíky... za tím fešácké moře. A to tu kdysi byla jen prašná cesta s lavory plnými kaluží.

Před Tiranou rostou architektonické skvosty alá Průhonice. Ale abychom si snad nemysleli, že tu je nějaký extrémní pokrok, nádraží máme na uježděné skládce a je obklopené vlnitoplechovými rezidencemi. Měním 20 dolarů za 1785 leků (89 za $) a štrádujeme po Stalinově bulváru (Dëshmöret) na tiranský středobod - rozlehlé Skanderbegovo náměstí s hlavními skvosty (palác, opera, mešita Ethem Beja - postavena v roce 1793, městská věž - 1830, jezdecká socha Skanderbega - 1968). Australanka se courá s námi, ale ani se neporozhlídla po hlavním městě Albánie, naprostý nezájem.

Albánie

Albánie
Tirana - Ethem Bejova mešita

Albánie

Albánie
Národní historické muzeum se socrealistikou mozaikou

Albánie

Albánie
Další kulturní barák na Skanderbegově náměstí

Albánie

Albánie
Tiranský autobusák

Za zvuků Tirany ("Sounds of Tirana" - lomoz naftových agregátů na elektřinu před skoro každým domem, v létě není v zásuvkách šťáva, protože v přehradách není voda na roztočení turbín) druhým bulvárem docházíme před soumrakem na kruhák odkud mají jezdit minibusy do Škodry. Máme to taktak a posledním busem za 3 kila frčíme (kupodivu ceny jsou jednou z mála věcí, které se nezměnily). Možná by mohli Albánci při tmě svítit, možná by nemuseli po silnici za tmy běhat koně, možná by mohl asfalt dojít až sem, ale co by to pak bylo za cestování.

Tirana má přes půlmilión obyvatel, nad ní se tyčí pohoří Dajti. Město bylo založeno až v roce 1614 tureckým pašou. Hlavním městem se stala v roce 1920, před válku zde rostly vládní budovy v italském stylu a po válce ve stylu lidovém.
Skadar (Škodra / albánsky Shkodër / italsky Scutari) má přes 100 000 obyvatel. Již v roce 167 př. n. l. tu existovalo římské město. V době Byzantské říše ve 4. století tu vzniklo biskupství. Mezi lety 1043 - 1360 patřilo Srbům, poté Benátkám a od roku 1392 Turkům. Od té doby pokračovaly boje mezi Turky a Benátčany. Ti ji získali zpět mezi lety 1396 až 1479. Osmanská říše tu pak zasadila islám, bazary a mešity. Osvobození přišlo až o 400 let později v roce 1913 po vzniku nezávislé Albánie. Za 1. světové války bylo město obsazeno vojsky Černé Hory a Srbska. V 2. světové válce si tu pobyli Italové. Město má široké ulice, vybudované v době vlády Envera Hodži. Na skále nad ním leží pevnost Rosafa, kde jsou zbytky starých kostelů i mešit. Protéká tudy řeka Drin, jedna z nejvýznamnějších řek v celé Albánii.

Ve Skadaru se necháváme vyhodit na Skanderbegově náměstí a zkouším stejný hotel jako tehdy - Rozafa. Zde se nezměnilo nic, nefunguje nic, recepce furt vypadá jako by šlo o něco slušného a cena jest 1000 leků za pokoj. V okolí jsme dle internetu našli další možnosti v podobných relací a tyto informace se ukázaly překvapivě přesné (www.inyourpocket.com - najdete zde tipy na ubytování vesvěs ve východní Evropě s podrobnými cenami a informacemi jak se tam dostat). Do hotelu nedal desítky let nikdo ani korunu, jediný záchod na chodbě byl děsný a bez vody a koupelna už neexistovala. Takže radši vzít pokoj se sociálkou, kdysi tu byly. Nebo radši zkusit ty další možnosti. Na těch pár hodin je to jedno a razíme přes ulici do fešácky vypadající obrovské zahradní restaurace. Obsluha sice vázla ale mňamina, jen leky se nám nějak rychle vypařily.

Albánie

Albánie
Hotel Rozafa na Skanderbegově náměstí ve Skadaru

Albánie

Albánie
Výhled skrz Skadar na hrad Rozafat

Výdaje: 16 €
ubytování: 500 lek (hotel Rozafa - dvojlůžák s umyvadlem 1000 lek)
doprava: 690 DIN + 300 lek (Ohrid-Struga 40 DIN, Struga-Tirana 650 DIN, Tirana-Skadar 300 lek)
jídlo: 450 lek (véča ve Skadaru)

16.9. Skadar - Ulcinj

Ráno jsme dali rychloprohlídku centra Škodry. Zkusil jsem najít Tatjanu, ale na místě bývalé kanceláře už vyrostl nový věžák. Na hlavním náměstí se míto skládky objevil parčík. I sutiny z posledních pater hotelu zmizely, ale jinak extrémní změny tady moc nenastaly. Tak jsme si zavzpomínali na své dávné cestovatelské začátky a můžeme o stát dále.

Albánie

Albánie
Trošku se to tu holt hejbá - Skadar 2000

Albánie

Albánie
A stejné místo o 7 let později

U hotelu v cestovce jsme koupili minibusík do černohorského Ulcinju (5€ či 700 leků, jezdí asi 4x denně a o další nabídky nebude taky nouze). Naštěstí už dávno je otevřený přechod mezi Skaderským jezerem a Jadranem, takže ani ne za dvě hodinky jsme v Ulcinju.