CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

Makedonie & Kosovo 2007

(8. - Kosovo)

18.9. Peja - Rugova - Kosovská Mitrovica

Kosovo a Metohie jest oficiální název podle srbské ústavy tohoto stále ještě srbského útvaru. Metohie byla území u albánských a černohorských hranic. Území jako takové vzniklo teprve po druhé světové válce. Od 19. století až do roku 1945 používali Srbové pro tuto oblast s částmi dnešní Makedonie a Srbska název Staré Srbsko (Stara Srbija). Jméno provincie je citlivá otázka pro Srby i Albánce kvůli významu slova Metohie, který svědčí o staletí trvající přítomnosti pravoslavné církve na tomto území.

Vzrůstající krize vedla ke zrušení kosovské autonomie v roce 1989, následně bylo zastřeleno při demonstrací několik Albánců, zrušeny albánské noviny a vysílání. Miloševičův jugoslávský režim svoje brikule dále eskaloval. Jednání byla neúspěšná, v roce 1997 vznikla Kosovská osvobozenecká armáda (UCK) a začala válka proti jugoslávským vojskům. Na milión Albánců uprchlo. Po vzrůstajícím mezinárodním tlaku došlo na bombardování Srbska 24. března 1999. Po 3 měsících se Miloševič stáhl z Kosova a vládu nad Kosovem převzaly jednotky OSN (KFOR). Následně odešlo čtvrt miliónů Srbů a do rozstřílené země se začali vracet Albánci. Na řadě míst stál dochází k občasným střetům, pravoslavné památky byly vypálovány (zejména v roce 2004 proběhly řeže).

Platí se tu eury, člověk se domluví albánci a anglicky, srbsky bych to moc nezkoušel. Čechoslováci to mají u Albánců dobrý, u Srbů v obraze už asi tak moc ne. Jižně od Mitrovice jich moc nezlstalo, naopak severní oblasti jsou zatím plné Srbů. Knižní průvodce asi neexistuje, ale získat adresy hotelů, které se občas někde objeví, dalo by se tu pár dní vegetovat. Ještě poznámka k větám na této stránce, je to samozřejmě trošku zaujaté, a to směrem k Albáncům. Miloševičovo Srbsko začalo všechny balkánské války, takže dobře mu tak. Takže prosrbští čtenáři, ať radši čtivo ukončí a jdou se kochat třeba Provencí.

Bus nás vyhodil před třetí ráno na nádraží v Peži. A to sakra není dobrý čas na první minuty v okupovaném Kosovu, které je sice relativně v pohodě, ale že by to bylo nejbezpečnější místo v Evropě to rozhodně ne. Po odražení taxikářů jsme okoukli další spoje, do Prištiny to jezdí každých 20 minut, do Mitrovice každou půldruhou hodinu a i kamkoliv jinam by se našlo spojů dost. Ale jen mezi sedmou a šestou večer. Pak je padla. Už se cestovní čas bohužel nachyloval ke konci, takže je to docela ve spěchu a další noc už měla být v autobuse do Bělehradu. Ty jezdí docela často z Kosovské Mitrovice, což je místo z celé téhle zóny prý nejnebezpečnější, ale tu hodinku na přeběhnutí města by neměl být problém.

Kosovo

Kosovo
Pežský patriarchát

Kosovo

Kosovo
Zvonice v areálu

Naštěstí před nádražím byla otevřená kavárna, hrálo tu MTV a následující hodiny do rozednění jsme cucali čajík. David to přímo zalomil na stole. Vládla tu pohodička, občas pár zbloudilců zaskočilo na kafčo. Za kuropění jsme šli obhlédnout starou část města, ale buď nic moc nebo jsme prostě nenašli střed. Po srbském odchodu řada staveb zůstala v troskách. Jen veliká mešita Bajrakli nad bazarem dodává městu starší orientální nádech. Ulice tu jsou, jako jinde v Kosovu, pojmenovány po současných amerických papalášich, takže z Boulevardu Billa Clinta odbočujeme na třídu Wesleyho Clarka. Aspoň někde mají ty kluky americký rádi. A jejich hodinky zvláště. Zato nemají rádi nic srbského, takže bukvy jsou všude důkladně zamazány.

Pež (Peja) má 85 000 obyvatel a je hlavním kulturním a ekonomickým centrem severního regionu Dukagjin. Je dobrou základnou na tůry do okolních hor. I když tam mohou být ještě miny, což zrovna nepotěší. Během středověku za vlády Srbska bylo město kulturním centrem díky Patriarchate Peja. S příchodem Ottomanských Turků získala Peja orientální vzhled, který se vyznačuje kamennými uličkami, četnými potůčky v jeho okolí, malými obchůdky a mešitami. Ze zajímavých domů albánských feudálů je k vidění například palác Tahir Bey a dům Jashar Pasha. Sheremet Tower postavená také během turecké nadvlády je typickou věžní stavbou albánského Dukagjinu, které se vyznačují kamennými zdmi, malými okny a střílnami. Stropy jsou vysoké, často vyřezávané ze dřeva. V centru města je mešita Bajrakli postavená v 15. století a staré tržiště (arshia), s obchůdky plnými rukodělných výrobků.

Z města jdeme západním směrem k monastýru Patrijaršija (či prostě Pežský patriarchát, ve středověku sídlo hlavy srbské pravoslavné církve), který je asi 2 kilometry za městem. Pozná se to podle vojenských zátarasů. Zde to mají pod palcem Italové, zkontrolují pasy a vzhledem k tomu, že se chceme podívat do monastyru, berou si pasy a dávají nám propustku. Podél zdi jdeme k bráně, do řeči se s námi dává jedna babča, nabízí ořechy (aby si cestou zpátky řekla o euro) a už nás hledají vojácí, že jsme daný úsek neprošli v daném tempu. V areálu nás přebírá nějaká nepříjemná šéfová, nejdřív zakáže samozřejmě fotit, zprdne nás, že máme ještě baťůžky, pak že jsme Češi, protože to jsou prd křesťani a jako co tady vlastně chceme. No rozená průvodkyně to není, ale moc se jí nedivím, ono žít v týhle izolační enklávě pod hrozbou útoků fanatiků není žádný med. Je zde jedinečný komplex kostelů s originálním půdorysným zasazením staveb. Prohlídli jsme aspoň útroby čtyřkostela, v jednom akorát sloužil biskup mši pro deset místních. Od roku 2006 byl připsán ke klášteru Dečani do seznamu UNESCO (bližší info na www.rastko.org.yu/kosovo/pecarsija/).

Kosovo

Kosovo
Pežská mešita

Kosovo

Kosovo
Uličky Peže

Kosovo

Kosovo
Soutěska Rugova

O pár kilometrů dál je ještě jeden unikátní komplex klášteru Dečani, zbudovaného v letech 1327 - 1335 králem Stefanem Urosem III. Dečanskim. Po králově smrti jej dostavěl jeho syn Dušan. Dečani představuje největší církevní stavbu středověkého Srbska. Základ tvoří kostel Krista Pantokratora s oltářním bohatě zdobeným prostorem. Stavitelé bratři Vita z Kotoru oděli pravoslavný kostel románskou úpravou fasády ze světle žlutého a červeného mramoru. Malířská díla kláštera zobrazují na tisíc postav a výjevů z historie křesťanství. Zachoval si původní kamenný ikonostas a větší část ikon ze 14. století. Dečanská klenotnice patří mezi nejbohatší klášterní klenotnice v celém Srbsku, čítá kolem 60 ikon ze 14. - 17. století, staré rukopisy, velký počet knih a církevních předmětů, které jsou vystavovány v klášterní jídelně a představují nejzajímavější část prohlídky kláštera. Od roku 2004 je klášter zapsán na seznamu UNESCO.

Odsud pokračujeme dále do soutěsky Rugova. V ní vede úzká silnička po břehu říčky. Rychle se dostáváme do sevření skal a zalesněných kopců. Porůznu se objevují jeskyně a o lidské sídlo tady už nezakopnete. Ideální jsou odsud treky, jen je prý trošku nebezpečí min. Takže mimo cestu skákat přes kameny s představou cvaknutí není zrovna ten správný ádroš, který by člověk vyhledával. Šli jsme tři hodinky, udělali koupelový gáblík na břehy ledové řeky. Ale co, aspoň se v ní člověk trošku probere. Ještě jsem pokec s místním sportovcem po polski a v Peži akorát čapli autobus do Mitrovice se čtyřmi pasažéry.

Kosovo

Kosovo
Soutěska Rugova

Kosovo

Kosovo
...

Cestou ukazovalo Kosovo vlídnou tvář, všude se staví nové domy, minimum těch starých má původní rozstřílené fasády. Jen čerstvé hřbitovy a hroby s vlajkami Albánie a UCK naznačovaly, že to tu tak idylické nedávno nebylo. Silně nevlídný byl ovšem motor našeho busu, po každém zastavení byla velká sázka do loterie, jestli se ještě rozjede, různě chcípal a dramatické rychlostní souboje s traktorem jsme vyhrávali jen cestou z kopce.

Výdaje: 20,6 €
nocování: - (v busu do Peže a v kavárně)
doprava: 18 € (busy Ulcinj-Donji Štoj 1 €, Ulcinj-Peja 17 €)
jídlo: 2,6 € (voda 0.5, chleba 2x0.5, velká cóla 1.1)