CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

Makedonie & Kosovo 2007

(9. - Kosovo)

18.9. Kosovská Mitrovica - Lesak - Kos. Mitrovica

Kosovská Mitrovica je dnes město rozdělené mezi Albánce a Srby. Trochu pro přiblížení jsem obšlehl článek z Českého rozhlasu (www.rozhlas.cz/svet/portal/_zprava/225490): Zde končí i část Kosova většinově osídlena Srby. Za řekou už jsou jen Albánci. Na jedné straně se píše azbukou, jezdí tam autobusy do Bělehradu a auta mají jugoslávské poznávací značky KM jako Kosovská Mitrovica. Na druhém břehu mají auta už jen nové značky KS jako Kosovo, zavedené správou provincie. Mluví se jenom albánsky. Pravoslavné kostely byly vypáleny. Jediné, co obě části dnes spojuje, je nedostatek elektřiny, a tak si vesele hučí elektrické agregátory.

Jevrosim má plno hořkých zkušeností. Do Kosovské Mitrovice přišel nedávno. "Já jsem takzvaná interně přesídlená osoba. Bydlel jsem nedaleko Péce, měl jsem tam dva domy, ale Albánci je oba vypálili a teď v nich bydlí někdo jiný. A nikdo mi nepomůže, abych se k nim dostal nazpátek. Teď nemám nic." Nemá ani žádnou stálou práci, živí se drobnými službami a prodejem. Jeho denní obrat činí pět až deset eur. Před svým obchodem o pár metrů dál zrovna zametal Milan Bojkovic. Podle něj za problémy v Kosovu mohou hlavně západní státy. "Já jsem z Obiliče, bylo tam deset tisíc Srbů a deset procent Albánců. Teď tam jsou jenom Albánci. A to způsobila Evropa a vy Češi se do ní počítáte také. Kosovská Mitrovica musí zůstat tak, jak je, my tam, vy tady, a jinak to být nemůže."

Když jsem do Mitrovice přijížděl, řidič autobusu se mě zeptal, kde chci přesně vystoupit. Já říkám, že někde uprostřed. To byla špatná odpověď, každá část má své vlastní centrum. Vysloveně uprostřed je most přes řeku Ibar, ještě donedávna opevněný betonovými bariérami a pytli s pískem. Celé jeho okolí bylo chráněno stočeným ostnatým drátem. Přejet směla jen auta armády a mezinárodních organizací. Na tomto mostě totiž začaly nepokoje před dvěma lety. Teď už se přes něj může, a vy se rázem ocitnete v jiném světě. Jiný jazyk, jiné písmo, na autobusovém nádraží není žádný jízdní řád a mikrobusy kýženým směrem odjíždějí, jakmile jsou plně obsazené. Platí se až při výstupu. Ibrahima se ptám, jak budoucnost provincie vidí on sám. "Musíme zvolit dobrého prezidenta, stejně dobrého, jako jsme měli. Nesmí se válčit, a pak bude lépe. Nezávislost přijde určitě." Sám si teď vydělává ve Švýcarsku, kde pracuje v zemědělství.

Kosovo

Kosovo
Kosovská Mitrovica

Kosovo

Kosovo
Matky Tereza

Přijeli jsme na velký a ušmudlaný autobusák v albánské části. Kolem pulzoval život, desítky stánků a otevřených prodejen. Zrovna nad přítomností v tomto městě jsme nejásali, jestli se nějakým místům pro sichr v Kosovu vyhnout, tak tam, kde žijí ještě oba národy blízko sebe. A blíž než tady to už nejde. Ale my jen přejdeme město a naskočíme do večerního autobusu a ráno už budeme v Bělehradě, tak co.

V podstatě je Kosovská Mitrovica jedna dlouhá ulice přetnutá mostem. K němu nám chybí 2 kilometry. Před mostem se to stává čím dál ušuntělejší, ostnaté dráty, zátarasy, v řadě budov jsou nakýblovaní spojenečtí francouzští vojáci. Před mostem ještě nakupujeme nějaké zásoby za eura a na most. Nic se kupodivu nekontroluje, ač právě přecházíme do jiného světa. Není to tak dávno, co si takhle taky někdo přešel most a hodit granát do nejbližší kavárny.

Srbská Mitrovice je v naprosté šedi, za posledních 10 let se tu asi nic neopravilo, což se není čemu divit, protože místní Srbově nemůžou tušit, jak to s nimi dopadne. Pokud skončí v albánském Kosovu, asi tu všechno nechají a utečou do Srbska. Jejich jedinou šancí je národnostní hranice, podle které by se Kosovo rozdělilo a severní část připadla Srbsku. Sice to zní nejrozumněji, ale odmítají to všichni. Že celé Kosovo bude nezávislé, je nejpravděpodobnější, ale to už zavání Mnichovem. Je fajn, že Kosované dostanou vlastní stát, když nechtějí žít pod Bělehradem. Ale že by to zrovna muselo vyžrat taky stotisíc Srbů, kteří zas nebudou chtít žít pod Prištinou? I když to by se pak našel skoro každý, kdo má máslo na hlavě od Basků po Čečnu. No a proč ne, minimálně by z toho byly nové čárky do landlistu. No dost toho, stejně tomu nikdo nerozumíme. A popřejme Kosovu šťastnou budoucnost a nechť jim je bez Srbů dobře. Což určitě bude.

Kosovo

Kosovo
Symbol rozdělené Mitrovice

Kosovo

Kosovo
Část Mitrovice v srbských rukách

Autobusy ze srbské části jedou z nábřeží. Panák nám ve stánku prodá lístky už za jugoslávské dináry (1€ = 80 dinárů). Kolem je všechno pozavírané, moc vyžití tu nebylo, takže jedeme už docela brzkým spojem, což zavání příliš brzkým příjezdem do Bělehradu. Pche, to byly teda starosti.

Bus je plečka, pár městeček vypadá slušně, ale veškerý průmysl je dávno zavřený a rozpadlý. Ze spánku nás po dvou hodinách vytrhne policejní kontrola, seberou nám pasy a po chvilce nás vytáhnou z busu, před ním už vyndané naše batohy a než se rozkoukáme autobus nám udělá pápá. Sice korektní ale nekompromisní policajt nám oznamuje, že na Srbsko můžeme zapomenout a co jsme dělali v Kosovu a kde máme v pase srbské hraniční razítko. To ukázat jde dost těžko, když ani on sám neví, kde teda jsou srbské hranice směrem z Černé Hory. Diskuze byla sice dlouhá a podnětná, ale hlavně byla na prd. Verdikt je, že z Kosova můžeme odjet jenom tam, kde jsme do něj vjeli, což je tak 3 denní ztráta. To asi na Mělníku v pátek nebudeme. Nakonec vylézt z Kosova to lze i na jiných hranicích, které kontroluje UN. Takže s přejezdy do Makedonie, Albánie či Černé Hory by nemusel být problém. To vlastně byl původní plán, který narušili hned Řekové první den. Tímto jim teda zpětně děkuji, taky děkuji srbským byrokratům a oblíbenému balkánskému razítkovému fetiši (kdysi mě odmítali pustit do Řecka, protože nemohli pochopit, že nemám razítka z česko-rakouské hranice, kterou jsem musel přejet cestou k nim).

Kosovo

Kosovo
Rozebranost srbské části Kosova

Kosovo

Kosovo
Hlavní kosovský panelákov Priština

Takže v pustině pod policejní ochranou čekáme na transport do pravého Kosova. V kapse máme pár posledních eur a před sebou noc v Mitrovici. Poliš zastavil po hodině bus, předal instrukce na vyhození až v Mitrovici a uklidnil nás tím, že takhle vrací lidi i několikrát denně. Bus byl docela luxusní a aspoň nechtěli zaplatit. V noci najít bus někam dál bylo samozřejmě marné. O ubytování v Kosovu jsme předtím info nehledali, protože prý v Kosovu hotely využívají stejně jen diplomati a novináři, čemuž odpovídají přemrštěné ceny. Přemýšleli jsme, jestli se nenakýblovat do kasáren k Frantíkům, ale známe je. David byl vyslán zjistit na kavárny před busákem otevíračku na případné zopakování pežské varianty. Po půlhodině přišel s objevem nedalekého hotelu, kde měli chtít za pokoj jen 10 eur. Chtěli sice 15, ale téměř luxus, vlastní koupelna, metrová televize, čisto a od hotelu ještě před sedmou ráno vyjíždí přímý autobus do Skopje (6€). Co víc si přát. Ještě jsme mohli skouknout ligu mistrů, ale po tomhle nabušeném dni jsme to zalomili hodně rychle.

Výdaje: 22,5 €
nocování: 7,5 € (hotel v Kosovské Mitrovici u nádraží)
doprava: 13,1 € (Peja-Mitrovica 2.5 €, Mitrovica-Bělehrad 850 din)
jídlo: 1 € (čaj 0.5, voda 0.5)
ostatní: 0,9 € (babče v monastyru 0.4, pohled 0.5)