CESTOVÁNÍ

TravelInfo

MALTA 2005
(6. Comino, Gozo)

22.10. Comino

V půl deset mám spycha s Karen ve dveřích hostelu a vyrážíme k slimskému přístavu, kde na nás má čekat studentský výlet na Comino. Samozřejmě z toho byl jen přeprodaný klasický zájezd místní cestovky plný čedokářů. Sedíme na palubě a pozorujeme jeden z nejtěžší jobů doby - lodní DJ. Na palubě je vybavená aparatura, pustil na začátku plavby cédečko a zalehl na lavici. V této poloze vydržel po celou plavbu a změnil ji, až když slunce na cestě zpátky začalo nebezpečně olizovat jeho čelo.

Obeplouváme Sliemu, na jejíž špičce se bláznivě staví betonové molochy. Za St.Julianem pobřeží trochu pustne a zůstávají jen čtvercové strážní věže. Dorážíme ke Cominu, kde se asi standardně vystupuje u hotelu v Santa Maria Bay. Snad hodinu se loď marně snaží přistavit k místnímu útesu, několik pokusů, nahazování lana a stejně prdlajs. Vzdáváme to a plujeme přímo do Modré laguny, kde se po nějakém čase slavně zakotví a můžeme vystoupit na ostrov.

Comino

Malta
Věž na Cominu

Comino

Malta
Naše útočiště v Modré laguně

Podle mapky jsou tu stavby na třech místech, do dálky se tyčí Comino Tower, která kontroluje z vysoké skály trajekty na Gozo. Pak je tu několik prašných cest, pár baráků a hotýlek. Údajně je tu až pět stálých obyvatel. Klasický turista se sem dostane trajektem za libru a fous z Cirkewwa na severním konci Malty.

S Karen vyrážíme do útrob ostrova. Ve středu je hřbitov a dokonce pár stromů. Jinak je to kamenitá poušť, pláž nenacházíme a vracíme se k Modré laguně, kde se usidlujeme na malém kamenném mostě. Karen na sebe uváže dva provázky a občas skáčeme do vody. A tak, voda byla fajn, výhledy na okolní skály třeba také.

V pět jsme zpět. Dalo by se tam pobýt i víc. Kor po odplutí čedokářů. Večer jdeme očíhnout noční život v Pacevillu, místní hypermarketcentrum se zábavnýma kravinkama, netradičně pizza a piva. No, a tak.

Výdaje: 10,35 L (lodní výlet na Comin 5.95; pizza 1.2, piva v hospodě po 0.8; pohledy po 0.2)

23.10. Gozo - Victoria, Xahra, Ggantija, Nadur, Mgarr

Dnešek byl vlastně můj poslední celý volný den. Zbyl mi ostrov Gozo, na něhož je jeden den hrozně málo. Ke všemu jsem zaspal, protože můj budíček ve formě dělníků na vedlejším staveništi v neděli nefungoval. Aspoň že přes Sliemu jezdí bus, který krouží po celém východním pobřeží a končí až u přístaviště s trajekty na Gozo.

Trajekt jede nejméně jednou za hodinu, často také v noci, ale to už nejsou autobusy do Valletty. Také trajekt využívají hlavně auta a pěších je minimálně. Cominský průliv projíždím až o polední hodinu. Z nejvyšší paluby je prosluněný výhled na útesy a ostrůvky kolem Comina a za 20 minut jsem na Gozu.

Gozo

Malta
Připlutí do Mgarru

Gozo

Malta
Gozské vnitrozemí

Hned od přístavu v Mgarr jede bus do Rabatu, což je hlavní město Goza ve středu ostrova. Bohužel to také byl poslední autobus, který dneska projel (zas ta neděle). Původně jsem se chtěl dostat na nejzápadnější cíp ostrova, kde je Azurové okno (něco jako Pravčická brána nad mořem - respektive bylo, v 2017 se zřítilo) a Vnitřní moře (v útesech si moře prodralo tunel do vnitrozemí, kde se trošku rozlejvá a s každou vlnou je to pěkný šrumec). No takže pendrek, stejně jako pěší cesta přes kopce a neolitické jeskyně do Santa Lucii a zpět do Rabatu. Stejně tak jsem mohl zapomenout na docela odlehlé severní pobřeží, kde pláž střídá útes. Nad jednou pláží je i údajná jeskyně na Odysseovu muchlovačku s Kalypso, ale to by nám ten páreček musel mít hodně snížené nároky.

Jinak je Gozo z většiny tvořeno plošinou, kterou protínají nízké tabulové hory. Vesnice jsou od sebe jasně odděleny a neprorůstají jako na Maltě. Co se týče názvů měst, Malťani nejsou moc nápadití lidé, nemálo se opakují a pár měst na Maltě má svého stejnojmenného bratříčka i na Gozu. Ještěže těch ostrovů nemají víc.

Radši k tomu, co jsem viděl. Jsem v pupku Goza jménem Rabat neboli Victoria. Na hradním návrší se rozprostírá středověká citadela. Z hradeb je vidět celý ostrov, uvnitř je několik muzeí a katedrála. Temné chodby vedou do vzdálenějších bašt s děly (ale chce to baterku). Vše postaveno kolem roku 1700 a z významné části pobořeno. Ve městě dole jsou příjemná náměstíčka, původní uličky neobsypané v každém okně turistickými kýči, velké kláštery a pár kostelů a kaplí.

Gozo

Malta
Citadela ve Victorii/Rabatu

Gozo

Malta
Pohled na Victorii

Gozo

Malta
Větrný mlýn Ta Kola

Gozo

Malta
Chrám Ggantija

Vydávám se na cestu zpátky k přístavišti přes nejvýznamnější skvost, jímž jsou chrámy v Ggantija. Z kopce do kopce a jsem v městečku Xaghra. Je zde několik jeskyní, ale čert ví, jak se tam leze (jsou ve dvorech soukromých domů). Na náměstí to relativně žije. Za městem míjím větrný mlýn Ta Kola z roku 1725 s muzeem.

Hned vedle je chrámový komplex Ggantija, což je další kultovní zařízení z mladší doby kamenné. Je ještě o pár stovek let starší než sousedi na Maltě. Systém stavby je ale podobný. Na uměle vytvořené široké terase je 40 metrů široké oválné náměstí obklopené zdmi z pravidelně postavených šutrů. Chrámová průčelí byla vysoká přes 10 metrů. Před nimi byla kamenná lavice na obětní dary (občas i na podpal). Vstup do chrámu tvořila úzká chodba kryta ze všech stran obrovskými kamennými deskami. Chrám má 5 místností končící půlkruhovou apsidou. Tam býval trilithový oltář. V celém komplexu jsem byl skoro hodinu úplně sám.

Když jsem u těch dávných megastaveb, se kterými se tímto loučím, je třeba zmínit tu nejlepší na celé Maltě jménem Hypogeum, kam je přístup omezen. Je třeba se hlásit s mnohatýdenním předstihem na infobyru museí (Melita street 138, Valletta). Je jediným kompletně dochovaným podzemním komplexem. Do skály bylo vykopáno na 500 metrů čtverečných hal, pokojů, nik, schodů a chodeb ve třech patrech až do hloubky 14 metrů. Objevilo se až v roce 1902 s více než 20 tisíci mrtvolami.

K přístavišti jsem to vzal vzdušnou čarou polňačkou. Cesta se postupně vytratila a vláčím se přes políčka, stromy a kaktusové ploty k nejbližší silnici. Vynikající ztráta času a za šera peláším přes Nadur do Mgarru (tam je na útesu pevnost Chambray, do dálky se tyčí novogotická věž a při hlavní silnici hostel, kam by bylo fajn se upíchnout na pár dní). Škoda že jsem nestihl to móře, protože bylo největší vedro z celého pobytu

Na trajekt se dostávám bez placení, nic tady ani není, takže to byl asi zpáteční lístek. Ono se taky odsud nikdo ani jinak nedostane. Z vallettského busu vyskakuju někde poblíž hotelu a razím ještě s jedním Pardubičákem na pivo.

Výdaje: 3,95 L
doprava: bus Sliema-Cirkewwa a zpět 2x 0.5, trajekt Malta-Gozo 2 (možná zpáteční), bus Mgarr-Rabat 0.2
jídlo: - (to jsem zas nic nežral?)
ostatní: vstup do chrámů v Ggantije 0.75 (-50%), v roce 2017 6€ a s mlýnem 9€ (studenti -25%)