MALTA 2005
(6. Comino, Gozo)
22.10. Comino
V půl deset mám spycha s Karen ve dveřích hostelu a vyrážíme k přístavu, kde na nás má čekat studentský výlet na Comino. Samozřejmě z toho byl jen přeprodaný klasický zájezd místní cestovky plný čedokářů. Sedíme na palubě a pozorujeme asi nejtěžší job, který jsem kdy viděl - lodní dj. Na palubě je vybavená aparatura a on tam pustil na začátku plavby cédečko (naštěstí docela slušný) a zalehl na lavici. V této poloze vydržel po celou plavbu a změnil ji, až když slunce na cestě zpátky začalo nebezpečně olizovat jeho čelo.
Vyrážíme z přístaviště ze Sliemy, obeplouváme celou Sliemu (na její špičce se bláznivé stavějí betonové molochy). Za St.Julianem pobřeží už trochu pustne a zůstávají tu jen čtvercové strážní věže. Dorážíme ke Cominu, kde se asi standardně vystupuje u hotelu v Santa Maria Bay. Snad hodinu se naprosto marně snaží loď přistavit k místnímu útesu, několik pokusů, nahazování lana a stejně prdlajs. Vzdává to a pluje přímo do Modré laguny, kde po nějakém čase slavně zakotví a my můžeme vystoupit na ostrov.
Comino
Věž na Cominu
Comino
Naše útočiště v Modré laguně
Podle mapky jsou tu stavby na třech místech, do dálky se tyčí Comino Tower, která hlavně provází z vysoké skály trajekty na Gozo. Pak je tu několik prašných cest, pár baráků a hotýlek. Údajně je tu pět stálých obyvatel. Klasický turista se sem dostane za nějakou libru a fous před přístavištěm Cirkewwa na severním konci Malty.
S Karen nejdřív vyrážíme do útrob ostrova. V samém středu je jakýsi hřbitov a dokonce i pár stromů. Jinak je to kamenitý ostrov, pláž nijak nenacházíme, tak se vracíme k Modré laguně, kde se usidlujeme na malém opuštěném kamenném mostě. Karen na sebe uváže dva provázky a občas skáčeme do vody. No a tak. Určitě vás zajímá, že voda byla fajn, výhled na okolní skály také.
V pět jsme zpět. Škoda, dalo by se na tom ostrově pobýt víc. Kor po odplutí čedokářů. Večer jdeme očíhnout noční život v Pacevillu, místní hypermarketcentrum se zábavnýma kravinkama, netradičně pizza a nějaký pivča a tak, no.
Výdaje: 10,35 L
lodní výlet na Comina 5.95;
véča-pizza 1.2 a 3x pivčo 2.4;
4x pohledy po 0.2
23.10. Gozo - Victoria, Xahra, Ggantija, Nadur, Mgarr
Dnešek byl vlastně poslední celý volný den, co jsem tu měl. Tak jsem se chtěl vydat na ostrov Gozo. Bohužel jeden den na tenhle ostrov je hrozně málo. Ke všemu jsem trošku zaspal, protože můj budíček ve formě dělníků na vedlejším staveništi v neděli nefungoval. Přes Sliemu jezdí bus, který krouží po celém východním pobřeží a končí až u přístaviště s trajekty na Gozo.
Trajekt jede nejméně jednou za hodinu, často také v noci, ale tam je problém s posledním autobusem do Valletty, protože noční busy sem na sever nejezdí. Také trajekt využívají hlavně auta a pěší by se a prstech ruky spočítat dali. Kominský průliv bohužel projíždím až o polední hodinu. Z nejvyšší paluby je parádní prosluněný výhled na útesy a ostrůvky kolem Comina a za 20 minut jsem na Gozu.
Gozo
Připlutí do Mgarru
Gozo
Gozské vnitrozemí
Hned od přístavu v městě Mgarr jede bus až do Rabatu, což je hlavní město Goza v samém středu ostrova. Bohužel to také byl vůbec poslední autobus, který dneska projel (zas ta neděle). Původně jsem se chtěl dostat na nejzápadnější cíp ostrova, kde je Azurové okno (něco jako Pravčická brána nad mořem) a Vnitřní moře (v útesech si moře prodralo tunel do vnitrozemí, kde se trošku rozlejvá a s každou vlnou je to pěkný šrumec). No takže pendrek, stejně jako pěší cesta přes kopce a neolitické jeskyně do Santa Lucii a zpět do Rabatu. Stejně tak jsem mohl zapomenout na severní pobřeží, kde pláž střídá útes a díky odlehlosti tu není moc přeplněné. Nad jedné pláží je i údajná jeskyně na Odysseovu muchlovačku s Kalypso, ale to by nám ten páreček musel mít hodně snížené nároky.
Jinak je Gozo z většiny tvořeno plošinou, kterou protínají nízké tabulové hory. Vesnice jsou od sebe jasně odděleny a neprorůstají jako na Maltě. Mimochodem ještě k názvům měst, Malťani asi nejsou moc nápadití lidé, takže názvy měst se nemálo opakují a dokonce i pár měst na Maltě má svého stejnojmenného bratříčka i na Gozu. Ještě že těch ostrovů nemají mnohem víc.
Tak a teď radši k tomu, co jsem viděl. Takže jsem v pupku Goza jménem Rabat neboli Victoria. Tady se na hradním návrší rozprostírá středověká citadela. Z hradeb je vidět celý ostrov, uvnitř je několik muzeí a katedrála. temné chodby vedou do vzdálenějších bašt s děly (ale chce to baterku). Vše postaveno kolem roku 1700 a bohužel z významné části pobořeno. Jinak jsou ve městě příjemná malá náměstíčka, původní uličky neobsypané v každém okně turistickými kýči, velké kláštery a pár kostelů a kaplí.
Gozo
Citadela ve Victorii
Gozo
Pohled na Victorii
Vydávám se na cestu zpátky k přístavišti přes nejvýznamnější lidský skvost jímž jsou chrámy v Ggantija. Z kopce do kopce a jsem v městečku Xaghra. Je zde několik jeskyni, ale čert ví, jak se tam leze (jsou ve dvorcích soukromých domů). Na náměstí to relativně žije. Dále míjím větrný mlýn Ta Kola z roku 1725 s muzeem.
Hned vedle je už chrámový komplex Ggantija, což je další kultovní zařízení z mladší doby kamenné. Je ještě o pár stovek let starší než sousedi na Maltě. Systém stavby je ale podobný. Na uměle vytvořené široké terase je 40 metrů široké oválné náměstí. Náměstí bylo obklopeno zdí z pravidelně postavených šutrů. Chrámová průčelí byla vysoká přes 10 metrů. Před nimi byla kamenná lavice na obětní dary (občas i na podpal). Vstup do chrámu tvořila úzká chodba kryta ze všech stran obrovskými kamennými deskami. Chrám má 5 místností končící půlkruhovou apsidou. Tam býval trilithový oltář. V celém komplexu jsem byl skoro hodinu úplně sám.
(Ještě když jsem u těch dávných megastaveb, se kterými se tímto loučím, je třeba zmínit tu nejlepší na celé Maltě jménem Hypogeum a kam jsem se nedostal, páč je to omezeno. Je třeba se hlásit s mnohatýdenním předstihem na infobyru v department of Museums (Melita street 138, Valletta) . Je jediným kompletně dochovaným podzemním komplexem. Do skály bylo vykopáno na 500 metrů čtverečných místnosthaly, pokoje, niky, schody a chodby v celkem třech patrech až do hloubky 14 metrů. Objevilo se až v roce 1902 s více než 20 tisíci mrtvolami.)
Tak a je akorát čas zamířit k přístavišti. Vzal jsem to vzdušnou čarou polňačkou k cíli. No brzy jsem narazil, cesta se postupně vytratila a mě nezbylo než se vláčet přes políčka, stromy a kaktusové ploty k nejbližší silnici. Vynikající ztráta času a za šera peláším přes Nadur do Mgarru (tam je mimojiné na útesu pevnost Chambray, do dálky se tyčí novogotická věž a taky při hlavní silnici je hostel, kam by bylo fajn se upíchnout na pár dní a pořádně to tady prošmejdit). Škoda že jsem nestihl nějaký to móře, protože bylo asi nejbrutálnější vedro z celého pobytu
Na trajekt se dostávám bez placení (nejsou tady žádné budovy či tak), asi to byl zpáteční lístek. Ono taky, když sem někdo přijede, tak se odsud ani jinak nedostane. Nějakým busem už za tmy mířím do Valletty a vyskakuju někde poblíž hotelu a razím ještě s jedním Pardubičákem na pivčo.
Výdaje: 3,95 L
doprava: bus Sliema-Cirkewwa a zpět 2x 0.5, trajekt Malta-Gozo 2 (možná zpáteční), bus Mgarr-Rabat 0.2)
jídlo: - (bože to jsem zas nic nežral?)
ostatní: vstup do chrámů v Ggantije 0.75 (-50%)