CESTOVÁNÍ

TravelInfo

MAROKO & IBÉRIE
(1. Do Maroka)

Přípravy

V květnu jsme koupili na konec září letenky Praha – Londýn (easyjet, 800 Kč), tam 3 dny, Londýn - Marrakesh (easyjet, 2100 Kč) a tři týdny na to, dostat se přes Gigraltarský průliv a Portugalsko do Madridu, odkud nás měl odvézt Smartwings za 1440 Kč. Ještě jsem měl rezervaci dvou nocí v londýnském Olave housu v jižním Kensingtonu za 10 liber na noc a postel na 6-lůžkáči. Mělo to být v pochůzkové vzdálenosti do centra, což mělo vykompenzovat údajně trošku horší kvalitu. Ale v Maroku si taky určitě nebudeme bydlet v ažůru, tak by to neměla být velká oběť. Knižní průvodci vyšly ještě levněji: Londýn-Marco Polo (díky Moris), Maroko-český Lonely (díky Cherw) a části Středomoří-Lonely (díky GTS) plus pár vytisknutých cestopisů z netu. A ještě jsem táhl 70 liber, zbytky eur, dolarů a kouzelný plastik.

29. září - 1. října 06: Londýn

Letíme do Londýna. Následovalo by dlouhé povídání o londýnských barácích, ale nějak by to sem úplně nepatřilo. Tak to dostalo vlastní článek velmi invenčně nazvaný Londýn 2006. A pokračujeme o 3 dny později nad Marokem.

2. října 06: Marrakesh

Probouzím se nad marockou pustinou. Pod námi žluť, občas čtvercové stavby a vyschlé řečiště. U Marrakeshe se krajina trošku vlní Atlasem. Vyhazují nás na letištní plochu, v hale fronta a po vyplnění papírů a hodince čekání jsme dostali štempl do pasu (vízová povinnost byla loni zrušena). Venku teplo a jasno.

Maroko

Maroko
Marrakesh

Maroko

Maroko
Jižní Maroko

Maroko (po arabsku „al-Maghreb al-Aqsaů" neboli „Nejvzdálenější země zapadajícího slunce“) má 30 miliónů lidí mluvící arabsky a francouzsky. Hlavní město je Rabat, ale největší je 5milionová Casablanca. Nejzajímavějšími městy je Fes, Meknes, Marrakesh, Rabat a Essaouira a vidět by se měl Vysoký Atlas, oázy a rokle na jihu. Problémy ohledně bezpečnosti jsme neměli, ale v zásadě nikomu nevěřte. Většina z těch, co se dá do řeči či chce pomoc, chce jen peníze za naprosto pofidérní službu. Děti mají občas ve zvyku házet po turistech kamení a ze stolu Vám ukradnou večeři. Davy různých naháněčů ale už dávno nejsou jako dřív, neb se je snaží Turistická policie trošku umravňovat. Bacha na prodejce hašiše, kteří se budou docela často nabízet (i když ne tolik jako v Camdenu či Madridu). Může to být agent policie, pro kterého je velká radost zabásnout turistu za držení drog.

Marocká města jsou si strukturou hodně podobné. Pupkem je medina, což je nejstarší část města, která se za stovky let prakticky nezměnila. Malé baráky, změť uliček a slepých zákoutí (pak se už budete smát evropským sloganům vychvalující své město jako bludiště uliček). Zabloudit je docela běžné a musel jsem se párkrát vymotávat kompasem. Což je mnohem jistější než se někoho ptát na cestu, ať už kvůli očekávanému bakšišu, bezpečnosti nebo prostě domluvě či tuposti. Medina je obehnána hliněnými hradbami a dovnitř vedou mohutné brány. V medině bývají súky, kde sídlí řemeslníci určitého druhu, kteří to tam také prodávají. Vedle mediny je postavená tzv. Villa Nouvelle (Nové Město), které naprojektovali a postavili Francouzi ve svém stylu s velkými a přímými ulicemi a občas i zelení. Pak se tu dá najít i Mellah neboli bývalá židovská čtvrť a Kasbah, což je cosi jako obydlená původní pevnost.

Platí se tu dirhamy, kterých se dostane 10,80 Dr za euro, takže dirham vyjde na 2,60 koruny. Na letišti jsem vyměnil malý peníz za, jako všude, nafouklý kurz. Údajně odtud měla jezdit městská, ale tu vyměnili za letištní autobus. Je sice za dvacku, ale aspoň se domluvíte a teoreticky se dozvíte, kam jedete. Jezdí každou hodinu přímo od terminálu a konečná je u parku na okraji hlavního náměstí.

Maroko

Maroko
Marrakesh - náměstí Djemaa el-Fna

Maroko

Maroko
Marrakesh - mešita Koutoubia

Maroko

Maroko
Plac Djamaa el-Fna

Maroko

Maroko

Moji první africkou štací se tak stal Marrakesh. Má více než tisíciletou bohatou historii, ale dnes přitahuje turisty zejména svoji živoucí medinou a jako základna pro výstupy na nejvyšší severoafrickou horu Jebal Toubkal. Pupkem města je náměstí Djemaa el-Fna.

Hotýlky jsou jižně od náměstí, i když je najít v malých uličkách je fuška, protože ani podrobné mapy nezobrazují všechny uličky. Navíc cestou musíme ignorovat desítky dohazovačů, kteří vidí ve velkých baťozích čerstvé kavky. Ale hostel Medina jsme našli a zabydleli se v docela čistém kutlochu za 100 dirhamů na noc, což je průměrná marocká cifra za takový druh ubytování se sdílenou koupenou a teplou vodou ve větších městech. Trochu jsem si schrupnul a vyrazil do města vyměnit peníze. Ač směnárna byla na každém rohu, jsou nanic, protože soukromé směnárny z nějakého důvodu nesměňovaly a odkázání na banky a jejich úřední hodiny není pravé terno.

Přes den jsou na náměstí desítky stánků s čerstvě vymačkaným pomerančovým džusem, prodejci čehokoli, zaříkávači hadů. Na koberci jim jich pár různě leze a rozhodně nereagují na nějaké píšťaličky a snaží se zdekovat. Nesmí chybět prodejci kuřecích pařátů, kejklíři, pouliční divadlo... prostě Arábie. S přicházejícím večerem se zjeví desítky pojízdných restaurací. Na jednoho kuchaře připadá asi deset dohazovačů. To vše nás čekalo. Ale až zítra, protože dnes jsme byli mrtví, tak jsme obešli jen nejbližší okolí Djemaa el-Fna a mešitu Koutoubia (nejznámější dominanta Marrakeshe postavená Almohády ve 12. století). Jinak do muslimských památek je v drtivé většině turistům vstup znemožněn, tak jsme se o to ani moc nesnažili.

Výdaje: 73 Dr (190 Kč)
Ubytování: hostel Medina – 100/dvojlůžák s umyvadlem, sdílená koupelna s teplou vodou
Jídlo: džus na náměstí 3 a zásoby z Londýna
Doprava: bus letiště-centrum 20