MAROKO & IBÉRIE
(5. Rabat)
8. října (pokr.): Rabat
Vylézáme z vyleštěného nádraží na vypulírovaný hlavní bulvár Rabatu jménem Ave Mohammed V (jak jinak) s mešitou na jednom konci a pěknou historickou medinou na konci druhém. Stáří Rabatu se počítá na 2 a půl tisíce let, kdy se tu přehnali Féničané a pak Římané. Krátkou slávu si užilo za vlády Almohádů ve 12. století jako základna na tahy do Španěl. Nové osídlení přišlo až v 17. století. Hlavním městem se stalo už za francouzského protektorátu. Leží u ústí řeky, kde je voda furt a hned za mostem na druhé straně je dokonalý protipól Rabatu město Salé, které bylo dlouhý čas útočištěm korzárů, zastavil se tam čas a oproti kosmopolitnímu Rabatu je hodně konzervativní a obklopují ho kilometry hradeb a hektary hrobů.
Už na první pohled působí Rabat hodně uvolněně a na turisty tu nečekají bandy lovců. Taky jsme tu zůstali na naše poměry nevídané tři noci. Po hlavní jdeme k medině, zkoušíme dle lonelyho hotýlek Mamounia ve třetím patře, který sliboval klídeček nad justičním palácem, přerůžovělé čisto a trošku máčlého pana majitele. Velký pokoj s umyvadlem a balkónem za 90, ale poprvé jsme chytli tradiční zvyk místních hotelů spočívající v tom, že když chce čék teplou sprchu, musí se nahlásit a zaplatit tak 10 dirhamů za její puštění. Ještě že hotel byl skoro prázdný, protože na asi dvacet pokojů jeden koupelnozáchod není dobrý poměr (den poté jsme jen okoukli okolní hotely a vše cca za 80-100 + sprcha). Taky to, že s turisty se tu moc nepočítá, znamená, že zbytky angličtiny jsou tytam a čeká nás úžasné domlouvání ve francouzštině (na to, že jsem se ji nikdy neučil, to relativně šlo).
Maroko
Rabat - kasbah des Oudaias
Maroko
Uličky v kasbahu
Ve směnárně jsem vyluxoval zbylou euroměnu a šup do mediny. Ta tím, že je jen ze 17. století a je v Rabatu, působí až nemarocky sterilně. Nad ústím řeky se vypíná pevnost (kasbah) des Oudaias s výborným výhledem na věčně bouřící Atlantik a sousední Salé. I kasbah byl spíše městečko v městě obehnáné hradbami s impozantní branou. Ulice, nebo tady spíš schody, a baráky jsou všechny vybarvené do bíla a středomořské modře. Nádherně kýčovité. Další couračka, typické dvě hádky pro celou čtvrť, placka, internet a končíme při setmění na břehu moře s majákem a vykotlanými útesy. Protože je po šesté, celé město opět pomřelo a začlo dlouhé hledání něčeho, kde by se dalo najít něco k snědku. Nakonec restauračka za rohem našeho hotelu s mlaskoidním grilovaným krocaním kebabem.
Výdaje: 124 Dr (320 Kč)
Ubytování: 55 Dr (hotel Mamounia– 90/dvojlůžák s umyvadlem a balkónkem, teplá sprcha 10)
Doprava: 32 Dr (vlak Casa Port – Rabat)
Jídlo: 37 Dr (placka 3; véča-krocaní kebab,hranole a rýže 26, pitivo 8)
9. října: Rabat – Plage de Nations
Ráno nás uvítal krásný slunečný den a bezdomovec chrápající na střeše přístavku pod oknem (resp. nejdřív vypadal, že tam vypadl z okna, ale do večera se pohnul). Dnes pokračovalo další hledání bájné pláže, kterou musím mít na každé cestě aspoň jednou (i když je fakt, že ty pláže u Savíry měly pár plusů - hlavně prázdné, písečné, dlouhé, takže nebýt toho zvířeného moře, šíleného větru, plujících ker a šlehajícího písku by to skoro šlo). V průvodci se mluví o Pláži národů, kde si dává koupající dostaveníčko rabatská smetánka. Stačí najít městský autobus 24(?), který jede za 4 babky desítky kilometrů severně po pobřeží a dopřát si několik zajímavých míst (Salé, Exotické zahrady, Soukromé muzeum nečeho a u toho je právě i odbočka na Pláž).
Je krásně a bezvětří, tak jedeme. Nejdřív ale následuje předlouhé hledání busu 24, protože odkud jezdit měl už nejezdí a nakonec se dostáváme do nějaké postranní uličky a jedeme. Ačkoliv silnice se táhnou často podél pobřeží, moře skoro nikdy neuvidíte, protože mezi silnicí a mořem je vždy velké cosi jako duna. To bylo i teď, až na to, že ačkoliv bylo jasno, tak na vršku té duny byla neproniknutelná mlha.
Za městem se tu najde i pár lesíků a vystupujeme u muzea a lesní odbočkou máme dva kilometry k pláži. Les končí a šplháme do vršku, kde se noříme do podivného mléka. Viditelnost je tak pět metrů a následující hodiny o moc dál nevidíme. Ale pláž tu je a dokonce i hotel. Místo pro smetánku to možná je, ale určitě ne začátkem října. Dohromady se tu mihlo tak deset lidí, ale díky mlze je tu člověk vlastně sám jen s tunami odpadků. Vlny opět vzbuzují respekt, ale na koupel to je. Sice ledárna, ale vzhledem k tomu, že tam nakonec vlezl i Mára, to asi nebylo tak hrozný. Nějaký bábovičky, výlet k útesům i do dáli po pláži. Odpoledne se dokonce i zvedla mlha a bylo trošku vidět. I místní ženštiny se po kilometru chůze od posledního živáčka odhodlaly vstoupit v hábitu do vody po kolena (což je při měnící se hladině plusminus metr docela problém).
Tak se stmívá a nás čeká trošku vytuhlé čekání na autobus, protože vzhledem k umíráčku v šest by zkejsnout tady v lesíku na křižovatce moc terno nebylo. Naštěstí stíháme to taktak. Totální mrtvo i na těch normálně nejrušnější bulvárech stále udivuje. Jen kolem mediny ve žrádelnicích to trošku žije a podléhám svodům cukrárny (na dortíky jsou tady hodně vysazený) a bohužel i mírně zkyslému džusu. Véču opakuju ze včerejška do puntíku, narozdíl od Máry, který má chuťovým buňkám za včerejšek co vracet.
Výdaje: 99.2 Dr (260 Kč)
Ubytování: 45 Dr (hotel Mamounia– 90/dvojlůžák)
Doprava: 8 Dr (Městský bus Rabat – Plage de Nations 2x 4)
Jídlo: 46.2 Dr (voda 3.2, litr džusu *10, dortíky 6, krůta na špejli 26+čaj 6)
10. října Rabat – Salé
Maroko
Rabat - Chellah
Maroko
Paláce v Chellahu
Ač už jsme třetí den v Rabatu, tak se z toho vyklubal nejnáročnější den. Nejdřív jdeme za město (v podstatě je docela malé) do Chellahu. Míjíme hradby, velikou královskou rezidenci, respektive spíše uzavřené královské město a za poslední městskou branou jsou už jen pole a na vršku nádherně opevněná pevnost. Původně to bylo římské město Sala, pak nezávislým berberským městem Chellah, následně merenidským pohřebištěm a nakonec se tam usídlili muslimové. Vstup je za 10 dirhamů a čekají tu klasické římské vykopávky se vším, co k římskému městu patří (ale nic už není vyšší jak metr), stavby mešity a paláců, hrobky, kouzelná studánka, rajská zahrada, kočky, žádní strážci a člověk si tu může lézt kam chce.
Kolem vnějších hradeb a skrz velvyslaneckou čtvrť míříme k hlavnímu rabatskému hotspotu - Hassanova věž. Asi znáte nedostavěnou červenou věž se stovkou bílých sloupů před ní. Výstavba mešity začala někdy v 17. století, ale ještě nedokončenou ji smetlo zemětřesení. Dnes tu je ještě mauzoleum Mohammeda V. Vstup je zadarmo, vyjma žebrající čestné stráže na koních při vstupu.
Maroko
Hassanova věž
Maroko
Jedna z bran do Rabatu
Od věže scházíme ke starému mostu, který spojuje Rabat se Salé. V Salé se zastavil čas v okamžiku, kdy vstoupíte branou do mediny. O Evropana tady už nezavadíte. Tady jsem asi zlomil rekord v zabloudění a na konec města nad mořem jsme se dostali až silnicí podél hradeb. Z významnějších baráků je tu snad jen medersa z roku 1333 vedle velké mešity. V pidiuličkách jsme za pár babek něco zdlábli a mohli se procházet silnicemi mezi tisícovkama hrobek nad mořem. Podél řeky, skládkových pláží jsme zpátky do Rabatu. Kousek za mostem měl být supermarket, ale ani v nadnárodních korporacách se po šesté hodině nemaká. Takže opět pustými bulváry míříme k hlavnímu vstupu do mediny, kde si v trošku mastňácké hradební restauraci dávám kuřecí tadjin (taky výborný, ale v Maroku je jich tolik druhů a bohužel už žádný nebyl tak velkolepý jako v té pouliční restauraci na návsi v Marrakeshi).
Maroko
Salé - madersa
Maroko
Hřbitovy kolem Salé
Výdaje: 128.7 Dr (335 Kč)
Ubytování: 55 Dr (hotel Mamounia– 90/dvojlůžák + 10 teplá sprcha)
Doprava: - (pěšo Rabat – Chellah – Sale - Rabat)
Jídlo: 57.7 Dr (pití 4.7, placka 1, sladké pečivo 2, véča-kuř.tadjin 40+pití 10)
Ostatní: 16 Dr (vstup Chellah 10, internet 6/hod)