Nowherelist
Nad seznamem projetých zemiček se sice kochám na landlistu, ale seznam zemí, kam jsem se nedostal, ač jsem se tam dostat měl, je také dlouhý. A když už tady tak věčně statistikujeme, tak sem vrznem i tuhle ptákovinu. Ať je vidět, že to cestování taky není jenom tak;-) Následující zemičky se plánovaly, někdy zůstalo jen u vážnějšího nápadu, někdy něco zkrachlo ještě týdny před potencionálním odjezdem, někdy se dva dny před odjezdem porubaly končetiny, někdy chyběl po povodních spadlý most a jindy se prostě jen skončilo na druhé straně modré planety.
Thajsko (roky neúspěšných pokusů: 1997, 2002; zdoláno 2003)
Thajsko je cestovatelsky jedna z nejpohodovějších zemí. A tak únorová reklama
od GTS international na letenky do Bangkoku za 5000 Kč v roce 1997 mě poprvé vytrhla
z maloměšťáckého klidu, že jako by nemusel tento způsob trávení zimy být špatný
(do té doby bylo maximem cestovatelského dobrodružství dva týdny pod stanem na Slapech).
Tehdy se na to rychle zapomnělo, ale o 2 roky později jsem již tuto reklamní
akci využil k trsání na karnevalu v Riu.
2002: Druhý thajský pokus opět souvisel s tehdy pravidelnými únorovými akcemi od GTS.
V nabídce letenky do Bangkoku byly, byl i spolucestující a ráno se mrzlo ve frontě
před prodejnou. Než jsme se dostali na řadu, Bangkok a jiné asijské destinace
byly pryč (respektive byly pryč, ještě než otevřeli). Ale letěli bychom kamkoliv
a nakonec se z toho vyloupla Venezuela.
O rok později se už nic nenechalo náhodě a letenky se koupily 4 měsíce předem.
Poté se do těchto končin zatoulalo ještě dvakrát.
Tunisko (1999)
Ohromné štěstí, že Tunisko tenkrát nevyšlo. Tehdy cestovní ňouma a zdravotní troska si usmyslela, že vyrazí po letech k móři do hótelu. Našel se člověk a vyťípl se na Djerbě hotel s polopenzí od Fischera. Jéžiš. Naštěstí dotyčný si to rozmyslel, kdybych jel sám, tak by cena vyskočila, a jako že se bude čekat na lastminuty. Aspoň nějaká Mallorca. Místo toho se ale káplo na zmíněnou GTSint, kde akorát zívala letenka do Ria de Janeira. No, a letělo se. A tím to všechno vlastně začalo. A po Tunisku se následujících 10 let zatím ani nevzdechlo a asi ještě dlouho nevzdechne.
Monako a Provence (1999, 2000, 2006, 2007; zdoláno 2007)
Cesta do Monaka se zařadila asi mezi největší cestovní fiaska.
Poprvé se Monako objevilo v plánech v roce 1999. Tehdy jsme chtěli vyrazit Hotlinem
jeho károu do severní Itálie, Provance a s tím samozřejmě i do Monaka.
Nakonec se ale přibral ještě Ejsan a cíl cesty se posunul na Sicílii.
2000: Do Monaka jsem tak zamířil o rok později sám a stopem. Původně se mělo vyrazit
začátkem září, ale 2 dny před odjezdem jsem si skoro urval prsty u nohou
a následující 2 týdny z nich mizela černá barva. Vyjelo se tedy až koncem září,
kdy počasí před Alpami už stálo za pendrek. Navíc ani nechápu, jak jsem mohl
někam vyrazit, když jsem měl v kapse 10 marek, 50 franků a 30 tisíc lir
(asi tak tisícovka v českých). Dorazil jsem až do Mnichova, kde začalo pršet
a následující dva dny nepřestalo. Když spadl i první sníh, vyměnil jsem
stopovací ceduli Ga-Pa za Prahu a večer nadšeně vítal Cheb.
2006: Rozmach lowcostů v posledních letech výrazně pomohl k zaplnění bílých
míst po Evropě. A přímo do Nice tehdy lítal Skyeurope za pár babek. Chtělo
se vyrazit v brzké září a chyběla jen nějaká ta duše. Nějak se ale ukecat nenechala,
tak se začalo lovit na rok následující, protože tohle už přece neuteče.
A ono jo, v roce 2007 v tichosti Nice z nabídek zmizelo.
Nicméně trochu komplikovaněji, ale o to zajímavěji jsem nakonec tamní
kouty vysmejčil v červnu 2007.
Nizozemí (2000, 2001; zdoláno 2006)
Po úspěšném milénniovém Silvestru v Paříži se uvažovalo o zopakování podobného silvestrovského výletu do Amsterodamu. Zásadní problém byl v majiteli vozu. Zde samozřejmě nebyla vážnější šance na tuto cestu a zázrakem bylo, že se Silvestr tehdy povedl na jedné socrealistické omšelé chatě ve východních Čechách. O to větší zázrak, že v roce 2006, když jsem poprvé zavítal do Nizozemí (vlakem), byl u toho opět tento člověk. Maká v Bruselu, tak to je momentálně snazší než chata v Rokytňanech. Což mimochodem na každý další Silvestr sáhodlouze plánuje. Nečekaně marně.
Balkán (2001; zdoláno v 2001, 2006 a 2009)
Balkán se do plánů zařadil v roce 2001, kdy jsem vyrazil sám na blind skrz něj.
Hlavní cíl byla Albánie, ale maximalistický plán byl měsíc skrz celý Balkán.
Z Albánie, přes řeckou Soluň do Istanbulu, po pobřeží Bulharska a Rumunska
do Moldávie a přes Ukrajinu domů. Pád ze skály v jižní Albánii a pochroumané koleno
(jak jinak u mě, že) vedl k tomu, že úspěchem bylo zdolání Soluně
a odsud se přímou linkou valilo do Brna.
Navázání na chybějící část se událo
až o 5 let později v Sofii, kdy se vyrazilo skrz Bulharsko do Istanbulu.
Poslední rumunsko-moldavská část
byla v plánu několikrát až do září 2009, kdy se konečně po 8 letech balkánské kolečko dojelo.
Rumunsko (2001, 2005, 2006, 2007, 2008, zdoláno 2009)
Nejsmůlovatější země, která vážněji odolala už popáté. U Rumunska je to o to horší,
že tam byl skoro každý, je to za rohem a spunktovat tam výlet je otázkou týdne.
V roce 2001 od rumunského pobřeží a dunajské delty odradil pád ze skály v Albánii
(viz výše).
V roce 2005 jsem byl na Zakarpatské Ukrajině a počítalo se s pár dny
v severním Rumunsku v Muramureshi. Bohužel povodeň rok předtím vzala železnici,
pár mostů a hraniční přechod. Od Rumunska
tak dělila jen půlka šířky řeky Tisy.
V roce 2006 jsem měl 3 týdny na motání v trojúhelníku Sofie - Istanbul - dunajská delta.
Lenost a důkladnější poznání Bulharska nakonec vedly ke škrtnutí
třetího bodu a Rumunsko zůstalo na další rok.
Na rok 2007 z Balkánu tedy zbývalo již jen Rumunsko s Moldávií.
Trasa měla být Fagaraš - Brašov - Bukurešt - moře u Constancie - dunajská delta,
do Moldávie a skrz Ukrajinu dom. Sice nikdo nad tím nápadem neplesal, ale než
se začal blížit finiš, tři dny po návratu z Monaka plány utlo koleno,
které mě na červen a červenec upoutalo na gauč.
Ani nevím, proč jsem to nakonec nepodnikl letos v srpnu-září.
Furt se odjezd o něco posouval,
nějaká ta práce a tak. Navíc opět nebyla oběť, která je však přislíbena na rok
příští. Tak uvidíme, jestli z toho uděláme hlavní cestu léta 2009, nebo zas
se najde něco zajímavějšího (Island + Faery?). Tak a tenhle plán už nezkrachl
a mohl se v září 2009 dobarvit předposlední flek na evropském landlistu.
Argentina (2003, 2007)
Argentina také patřila mezi reklamní destinace za pár babek.
Bohužel když už tam člověk opravdu chce vyrazit, tak letenky nakonec nemají.
V roce 2003 byly letenky i člověk a mohlo se vyrazit s jednou Slovenkou.
Ale těsně předtím jsem už byl v Thajsku a tak jsem to odpískal,
páč zas na dvě megacesty nebyl čas ani přebytečný peníz. Dvakrát škoda,
protože takhle blízko jsem se už k Argentině nenachomýtl.
Poslední roky se na Buenos Aires sice číhá (na rok 2007 na něj byly vypsány
nějaké sázky), ale z nabídek už dávno zmizelo a koneckonců v Jižní Americe
jsou i lepší místa k vidění.
Indonésie (2006)
O Indonésii, respektive Sumatře, se uvažovalo v druhé části loňské dvouměsíční cesty po Asii. Než zařizovat víza, dalo se přednost delší době v Malajsii, kor když do toho téměř uprostřed termínu vlezla Velká formulová cena. Indonésie tak zůstává po Borneu a Myanmaru dalším cílem na budoucích cestách do Asie, kterých bude asi ještě hodně.
Nový Zéland a Fidži (2007; zdoláno 2008)
Tohle bylo vážný. Měl jsem i zarezervovanou letenku a v zásadě i spolucestující, i když nakonec z toho vycouvala (asi její nastávající manžel neměl už moc pochopení). Nějaký čas jsem váhal, jestli nevyrazit sám, ale na to jsem už asi moc starej. Rok poté se už do obou míst vyrazilo a přidala se k tomu Samoa.
Irsko (2007; zdoláno 2008)
Další snadné místo díky lowcostům. Bohužel trošku nevlídné počasí, dražší doprava i ubytování vede k tomu, že na letišti by bylo dobré vyměnit letadlo za auto z půjčovny a profrčet zelený ostrov. Fajn nápad, fajn cena i fajn duše, jen si zrovna v 2007 nemusela začít stavět barák a o rok později plodit dítě. Naštěstí se našla náhrada, ale stejně dost míst na irské repete ještě zůstává.