CESTOVÁNÍ

TravelInfo

PATAGONIE (6.)
Ruta 40, Bariloche, Cerro Catedral

19. 3. (25. den) Bus po Ruta 40 do Bariloche

Setmělým městem se z ostatních ulic na autobusák sunou další ospalé existence jak krysy z děr. Luxusní bus to moc nebude, ale trošku sklonit sedačky půjde. Čeká nás na nich totiž minimálně 24 hodin. Zázemí si zdomácním dosušováním fuseklí. Vedle zasedla Maďarka Dora, která pracovala rok v Buenos Aires. V ceně jsou i dvě comidy, což u té snídaňové znamená 2 sáčky čaje a jedno sušenkové kolečko. Po pár hodinách zastavujeme ve vsi Gubernador na 10 minutovou zastávku u benzínky, takže je půlhodina na okouknutí okolních baráčků.

Kolem jsou uschlé pláně obehnané nekonečnými ploty, které snad slouží jen k občasnému protáhnutí lam, když je hravě přeskakují. V první půlce cesty byly aspoň kopce na obzoru, ale za jedinou významnější vesnicí Perito Moreno, kde odolává vichru i několik stromových alejí, už nastává jen nekonečná rovinatá pampa. Do silnice se cpou prachy, maká se na ní a již dnes je významná část asfaltová. Jen na ty desítky kilometrů krásné nové silnice není umožněno vjet a drncáme se po šotolince kolem. I to šotolinové drncání ubíhá slušně. Jenže pak třeba u Perito Morena ještě jedeme podél jezera Buenos Aires do vedlejší vesnice a topolové oázy Los Antiguos s hraničním přechodem do Chile na zastávku, což znamená 150 kilometrů navíc.

Další oázky vyplňují estancie (něco jako farmy). I když je cestou několik jezer, hned vedle je jen vyschlá poušť. Nějaké zastávky a kecám s Dorou. V noci docela spím, i když v tak blbý poloze, že mi tentokrát skoro ochrnula noha. Posledních dvěstě kilometrů se už jede v horách podél jezer, ale to si člověk ve čtyři v noci moc neužívá.

Noc: v buse na ruta 40. Doprava: El Chalten - Bariloche 110 ARS
Jídlo v krámech: tuňákové empanády á10, toast 25, cola 15, banán 2, nanuk 8, voda 10, jablka 5
Celkem: 1174 ARS (2350 Kč)

20. 3. (26. den) San Carlos de Bariloche

Po noci do Bariloche mám oteklý nohy. Terminál je 3 kilometry od města, jezdí tu městská, ale nebere cash a lístky na terminálu takhle brzy neprodávají. Venku je vichr a zataženo, což dnes nevypadá na trek. Loučím se s Dorou, příště se uvidíme v Chile a přespříště náhodou v Římě. Blízké ubytování bylo zavřené, další plné, tak jsem stejně skončil u centra v pěkném dřevěném Woodhousu. Domácí ani neumí fragmenty angličtiny a jako všude jinde je seznam.cz blokovaný jako notorický spemař.

V nádherně posazeném městě na břehu jezera Huapi pod štíty hor v čele s Cero Cathedral žije přes 100 tisíc obyvatel. Centrum je nevídané spojení alpského Rakouska a betonu. Hezky si to tady političtí uprchlíci z Německa po roce 45 zařídili. Náměstí s dřevěnokamennými domy, bernardýni se soudkem na focení, štěnátka na ťuťuňuňu, dechová muzika v alpských krojích, kamenná neogotická katedrála, zasněžené štíty nad městem - pohodička. Ročně sem přijíždí milion turistů, protože už je to normálně dosažitelné z argentinských aglomerací.

Argentina

Patagonie
San Carlos de Bariloche

Argentina

Patagonie
..a alpské kýče

Argentina

Patagonie
Lesíky u

Argentina

Patagonie
..Lao Lao

K obědu padne klasika – řízek ala milanesa. Na břehu jezera Huapi řádí slušné vlnky. Městkou sjedu 30 kilometrů za město ke vsi Lao Lao mezi jezera, kde se dá procházet lesy, bambusy a lukami. Je tu pár okruhů a pláže se zkratkami, které končí v neprostupném pralese. Porážku nechci přiznat, tak se posouvám o metry dál jen přeskoky po padlých óbrkmenech. Prochází se pěknými a nejrůznorodějšími kouty přírody, které zachvátilo jaro. Nějaký mirador, jezera, pláže, podivní lidé, tak si cestu vylepšuju reminiscencemi na Lake Eden. Severnější část už o ničem nebyla, tak lezu na poloostrov s hotelem za startem autobusu.

Na jídlo ve městě mi doporučili podnik u Strýčka (Tio), že barato a bueno. Steaková část je plná, v dolní těstovinové si nechám něco donést z menu. Nevím, co to bylo, ale dobrý jako jo. Džbáneček vína tu znamená litr hodně těžkého červeného, tak se zalehnutím o bolavém krku ani nevím.

Noc: Bariloche, Woodhouse, 110 ARS za dorm a snídani
Doprava: městská Bariloche – Llao-Llao á11
Jídlo: véča-canelones 65+džbán vína 29+5, oběd-milanesa s kaší 55... Celkem: 323 ARS (650 Kč)

21. 3. Cerro Cathedral

Up až v osm a všichni ještě spí. Holt už se vypadlo z trekových destinací a tahle je spíše zewlovací. Snídaně byla docela bytelná a jdu shánět lístky a prachy. Ale mrtvo je i venku. V centru jsou zastrčené kanceláře busových společností, tak beru od Bus Norte lístek do chilského Osorna na zítřek.

Správa národního parku sídlí v nádherném alpském domě, jehož krásu vyvažují totální otravnosti v jeho útrobách. Po boji se podařilo dostat brožurku s mapkou. Chci na tradiční jednodenní okruh pod nejslavnější horou Cerro Cathedral, ale i na to se musí člověk zaregistrovat někam po internetu do počítače a dvakrát ten permit, či co ten nepotřebnej glejt byl, vytisknout. (2mapka")

Bus pod Cerro Catedral do Villa Catedral jezdí 1x za hodinu (1$). Já přicházím přesně, bus s vysmátým řidičem ne. Nebe bez mráčku, ale i tak je stále namrzlo. Cíl je na velkoparkovišti lyžařského střediska, kolem stánky, restaurace, hotely a několik vleků a lanovek. Vzhledem k tomu, že není sníh, aut je tu pět a lanovka stačí funkční jedna. Je to na dvě jízdy za 120 – nejdřív kabinka, pak sedák. V mezistanici duní hudba a pohodová atmosféra opalujících se lidí.

Argentina

Patagonie
Okruh kolem Cerro Catedral

Argentina

Patagonie
Lanovkou na Punta Nevada

Argentina

Patagonie
Údolí Rucaco

Argentina

Patagonie
Torre Piramidal (přes 2000mnm))

Argentina

Patagonie
Laguna Schmoll

Argentina

Patagonie
Pod Cerro Catedral (2380mnm)

Argentina

Patagonie
U laguny Tonček s refugio Frey

Argentina

Patagonie
A dolů

Úplně nahoře je dost lidí, ale jen na kochací otočku. Pod nohami celé jezero a hory, kolem skály a za údolími další štíty táhnoucí se stovky kilometrů k Pacifiku. I když zasněžená je jen jedna a pod ní romantické údolíčko s meandry zakončené vodopádem.

Cesta dál vypadá trochu drsně, suťovištěm se vine vzdušná pěšinka, pak dost přelejzání skal a šutrů a pode mnou 1000 metrů. Ještěže přede mnou jdou dva lidé, jinak by mě snad ani nenapadlo se tím kroutit. A to by byla škoda, protože slunečné panoramata jsou epesní. Za další skálou se ti dva zhádají jako koně, protože chlap už nechce jít dál.

V křižovatkovém sedle jsou bizarní skalnaté útvary, kde hřeben pro mě končí a musím oklikou a drsnějším klesáním přes několik ples, říček a ledopádů. První pleso je čistě měsíční, o jezerní patro níž už to hraje všemi barvami, ale to je těma polarizačními brýlemi. Na konci plesa je chata italského reffugia Frey obsazená pár táborníky. Poslední mechová jezírka a po prašné cestě se dávám na rychlý sestup a padám do lesů. Slovinec Petříček zde má hrob, kříž, zvon i jeskynní úkryt. Dost mladistvých se souká nahoru. Konečně cesta dostává rozum a pokračuje po vrstevnici na svahu nad jezerem Gonzales. Díky ohořelým lesům se pořádně rozlezly zářivé kytky a orchideje.

Konečně po 2-3 hodinách jsem na prázdné vsi s jedním bufetem s nabídkou čokovaflí. Vedle stojí sněhulák, z lampiónů na celé údolí hrajou bavorské hity s jódlováním. Kýč jak vyšitý. K tomu se přichomejtne hezký toulavý pes. Ale sám mám málo. Bus je přesný, vylejzám u Strýčka, který mě přinesl šílenou porci lasagní (70). Dezert, džbán vína, ale za ty špatné rozjezdy do městských kopců mohou stále určitě ty puchejře.

22. 3. Bus do Osorna

Na hotelu to žije společenským životem. Ale já zas nemůžu skoro ani chodit, a to jsem tu ještě nezaúpěl ani nad tradičníma puchejřema. Ráno musím vstávat v 6. Do pokoje páreček přichází asi ve 4 a nezapomene rozsvítit. Vrcholem je Němka, která si přitáhla zdejšího čmouda a nahoře na palandě začali šukat. A že tyhle pohyby na horní palandě jsou znát. Teď už neusnu, tak lezu ven. Zbaběle přestali a čekali, až vypadnu. No já teď pospíchat nemusím, tak jím vrátím kramaření a svícení. Když odcházím, čmoud už hlasitě chrápe. Všichni jsou stejní. Tak byla zachráněna počestnost árijské dívky.

O tom věčně omílaném doražení 20 minut před odjezdem by měli říci hlavně řidičům. Pohunek se dožaduje spropitného za naložení batohu a na mé poslední dvojpeso kouká značně nelibě a mává bankovkami. Razíme ostrým tempem lesem podél jezera do Chile. Argentinská celnice je 20 kilometrů před čárou, chilská 30 za ní, tak si hoši oficíroví moc nepokecaj. Čekání bylo na prd. Argentinci štemplovali hodinu a Chilani ještě déle a samozřejmě vše vyložit a nechat se prošmejdit.

Argentina

Patagonie
Hraniční průsmyk

Argentina

Patagonie
Trocha barev z příkopů

Mezitím přelejzáme Andy, ale nic moc, až v sedle les zmizí a asfalt se táhne jen obroušenými holými skalami. Na obzoru jsou dvě zasněžené sopky. Po sjezdu z hor se člověk rázem přenesl někam do Slovinska, sytá zeleň, ohrady, jen sem ta sopka na obzoru evropskou idylku kazí.