CESTOVÁNÍ

TravelInfo

PATAGONIE (1.)
Argentina - Buenos Aires, Paraguay - Colonia de Sacramento

Tahle stránka bude jen o barácích na La Platě s pár praktičtějšími drbama (které třeba u peněz už naštěstí neplatí). Takže pokud jste tu kvůli cestospisku z Patagonie, přeskočte rovnou na další stránku.

23. 2. Madrid

Po rozlučkovému dlabanci nafasuju slušnou porci smažených květáků, protože první den pod jhem Iberie zavání trošku hladomorem. Narvaným letadlem padáme spolu s tmou na Madrid, kde mě čeká 5 hodin čekání. Protloukám se útrobami letiště a jen dostat se ke své bráně za pomoci přejezdového vláčku trvá přes půlhodinu.

24. 2. Buenos Aires

Ofiko odlet máme v 0:30, takže v 1:30 zvedáme čumák z ranveje. Dlouho to vypadá, že i zde se nedostane ani voda, ale po 2 hodinách letu se konečně začíná lomozit v uličkách. Supr být takhle vzbuzen o půl čtvrté. Navíc to byl extrablaf, a kdoví kde všude se ztratili v překladu, když z vino tinto udělali rajčatový džus. Ale tak barva seděla. Abych furt nemorousil, tak snídaně byla gut.

Útroby letadla jsou docela nové a každý má vlastní zábavní systém, i když čas fungování je řádně přiškrcen. Skouknu Gravitaci, čemuž se dá solidně rozumět. Zejména tu hodinu, kdy je Sandra sama, ale rvát jí do kalhotek už by si mohli začít při jejím věku odpouštět. Znalosti angličtiny ještě líp prověřil ranní film s Redfordem, protože tam se kromě úvodního monologického odstavce a občasného „fuck“ a „help“ ani nepípne. Škoda, že závěr dávno před příletem ufikli.

Argentina

Patagonie
Buenos Aires

Argentina

Patagonie
Třída Devátého července

Nad pravidelně narýsovanými čtverci Buenos Aires děláme vyčkávací důkladný okružní let. Další hodina padne na imigračním. Likvidují mi secvaknuté chráněné prázdné stránky na víza, aby si svoje razítko, velké jak kráva, vrazili přímo doprostřed prázdné stránky. Další fronta je na rentgen, další na informace, které stejně jen dohazují prémiové busy do centra (cca 110 pesos). A vrchol čekání byl na jedinou směnárnu na letišti (Argentinské národní banky), která byla zakuklena v jakési chodbě s odbavením jednoho člověka za 10 minut (skenoval se pas, baba běhala někam do druhého patra a samozřejmě za úřední kurz 7,80 pesos za dolar - ten neoficiální byl 11,50). Beru jen za dvacku dolarů s tím, že za reálnější kurz vyměním v centru. Škoda, že jsem hned na začátku odehnal veksláka, tohle bylo šílené a je už prosluněné poledne. Aspoň jsme tímhle přečkali úvodní výkecky a můžeme se ponořit do útrob Argentiny.

Do centra se za levno dá dostat městským autobusem číslo 8 ze zastávky nalevo od terminálu (jízdné 9 pesos, ale mince po pesu je třeba mít přesně – hází se do automatu za řidičem). Jede přes hodinu a půl, protože důkladně vymetá každou uličku předměstí. Na zatím ještě objevivších se zelených pruzích mezi dálnicemi se griluje a piknikuje. Postupně se noříme do cílové ulice, kde díky dokonalému číslování, kdy každý stometrový blok budov má k dispozici 100 čísel popisných, čili aktuální číslo baráku 16500 znamená, že k začátku této silnice chybí 16,5 kilometru. Když historie přituhuje a autobus sjel do vedlejších ulic, dělám začátečnickou chybu a ptám se s mapou místní ženský, jestli ten autobus jede do centra. Prej mám hned vystoupit na metro. Zbytečně, ale aspoň jsem se projel stísněným argentinským metrem (3,5 pesa), které patří mezi jedno z nejstarších na světě.

Start mám tedy na náměstí Miserere. První kroky ve zdejším velkoměstě jsou docela příjemné, teplo, slunce, sice dost lidí, ale pohoda. Vylejzám u centra nejcentrovatějšího, kde jsou bloky tvořeny desetipatrovými starými domy. Ty vůbec docela vyplňují prostor. Moderních železobetonových skel je tu minimálně. Postupně se vytěsňují i auta a z některých ulic jsou dělány pěší zóny. Z bookingcomu jsem měl na první dvě noci objednanou postel v 8dormu Ideal Social (za 10$), ale hotel je hned ze dvou stran obklopen staveništěm. Naštěstí pokoj bez oken tento problém eliminuje.

Prakticky k penězům: V Argentině platil v tu dobu dvojí kurz. Jeden oficiální byl aktuálně na 7,8 pesos za 1 dolar (a to ještě těsně před mým příjezdem peso zdevalvovalo o 25 %). Nicméně každý mění peníze za takzvané blue kurzy s neoficiálním kurzem, kde se mění blue dolar za cca 11,50. Pesa se označují symbolem dolaru. Jenže každý oficiální nákup přes internet třeba letenek nebo ubytování a výběr z bankomatu se počítá podle oficiálního, čímž by se třeba nákup vnitrostátních letenek prodražil o polovičku – proto jsem ani žádný spoj dolů na jih neměl zařízen. Dají se najít oficiální směnárny s naleštěnými klikami za ofiko kurz, některé hotely či restaurace mají lístečky o přepočtu kurzu kolem deseti, ale tu blue rate najde cizinec jen na turistických zónách, kde se nabízejí naháněči, kteří pak odvádějí do obchůdků na výměnu. Ta Buenos Aireská je na Avenida Florida, kde naháněčů je dost. Tam směřují i první kroky, protože dvacka se rozkutálela proklatě rychle. Naháněč mě za 20 pesový výdělek zavede do cestovky, kde se mění za 11,50. Po tomto první vyzkoušení už chodím rovnou sem bez provizí.
(Edit 2016: Na konci roku poslali levičáckou neschopnou prezidentku do důchodu, otevřeli trhy a dnes už by měly být kurzy stejné. V únoru 2016 kolem 15 peso za dolar. Proto tu také nemá cenu moc uvádět ceny v pesa, i když se za ně vše pořizovalo. Takže ať je to trochu aktuálnější, budu placené ceny uvádět radši někdy přepočtené do dolarů dle tehdejšího kurzu, což by mohlo být blíže skutečnosti i s časovým odstupem. Ale ten dolar tehdy byl taky jen za 20 Kč.)

Na první den potřebuji slušnou zásobičku, kterou chvátám utratit přes 3 desítky bloků této víceméně pěší zóny ulic Florida a Perú do kanceláře aerolinek argentinské armády LADE. Cestovní plán totiž, jak vidno z názvu cestopisu, počítal s Patagonií. A tu nejlépe začít na jejím samém konci v Ohňové zemi a dle času se postupně probojovávat do civilizace. Letenky do nejjižnějšího města světa Ushuai se dají sehnat klasicky s Aerolinas Argentinas přímou linkou, nebo mnohem zajímavěji s touto pofiderní aerolinkou s malými letadly, která na jih letí celý den s 5 mezipřistáními v andských městech, čímž se získá nádherný vyhlídkový let za ceníkových 2040 pesos (3500 Kč). Navíc se létá z vnitrostátního letiště u centra. Ještě by to šlo autobusem, což by bylo tak na 2-3 dny za cenu mnohem vyšší. V kanceláři LADE (ul. Perú čp. 714) mi po vycálování letenku hned vystavili (létají tam jenom 2 týdně v, pro mě, ideálním dni).

Argentina

Patagonie
Čtvrť San Telmo

Argentina

Patagonie
Čtvrť Boca

Když už jsem se vzdálil z centra, pokračuji do koloniální čtvrti Telmo a hlavně do tangové barevné Bocy, kde jsou fasády tvořeny různě barevnými plechy. Zdejším stavbám vévodí žlutý stadión Bocy Juniors (bohužel akorát zavírají). Slumovitějšími uličkami se toulám do večera. Právě dvě uličky Bocy u pobřeží patří k nejfotografovanějším a nejturističtějším, spousta stánků a restauraček, kde se tančí naživo tango.

U železného mostu naskakuji na bus do centra, kde ještě skočím na terminál trajektů Busque ohledně jednodenního výjezdu do Uruguaye. Sice to tu je hezký, časy dobrý, ale za zpáteční lístek chtějí přes 150 dolarů, což za hodinovou cestu přes řeku je dost. Tahle čárka na landlistu asi nebude. Vůbec tady prodavači a na informacích jsou příjemní jak komunistické prodavačky, či kapitalistické pošťačky. Doplazím se do hotelu, kde ještě vygoogluju jednu společnost, která inzeruje Uruguay jen za 25 dolarů. Uvidíme.

25. 2. Buenos Aires

Od šesti ráno těm blbům na pokoji začínají porůznu zvonit mobily. Zejména za taktiku držení telefonu v ruce, zvonění budíku, vypnutí a za 5 minut znovu bych jim strčil hlavu i s telefonem do záchodu. Snídaně je sice minimalistická, ale sláva za ni.

Na Florida Avenue chci vyměnit ještě další pesa, ale před desátou tu chcípl pes. Pak je siesta a v šest večer už je zase všechno pozavírané. Se nedivím, že tahle země je v krachu. V kanceláři ColoniaExpressu mají na dnešek už plavby do Uruguaye vyprodané, ale zítra možno, tak vyškrábu zbytky pesos (zpáteční 235 + přístavní poplatky 326 = 50 USD).

Stále je trochu zima než se uráčí protnout smog sluníčko. Ke smogu kdysi významný příspěvek dělala ta nejširší silnice na světě – Avenida 9. Julio. Ale už ji rozkrájeli, zazelenili, protli metrobusem a na autíčka zbylo sotva patnáct pruhů dohromady. Zase se lépe přechází, i když je to s těmi různými semafory na 5 minut. Občíhnu Teatro Colon, kam se na operní představení vejde přes 3500 tisíce diváků. Kousek od něj ční nad celou Avenidou přes 80 let žulový obelisk.

Po zkulturňujícím skoku do hotelu (převléknutí, čaj, internet a přesunutí na dolní pryčnu postele) a výměně dalších 300 dolarů (kurz 11,4) se protloukám uličkami protínající výstavní mrakodrapy z dob, kdy se ještě fasáda neskládala jen z skleněných plátů mezi železnou konstrukcí. Jinak ale je to dosti překryto šedí, bordelem a i pomník na všude vzpomínanou válku o Malvíny s hlídkujícími vojáky se rozpadá a voda dávno netryská.

Mezi nejslavnější světové hřbitovy (a jak (oba) věrní čtenáři vědí, já vlezu na ledasjaké hřbitovy) patří zdejší Recoleta. I když proslaven je hlavně díky Evitě Peronové. Cestou zdlábnu dosti hnusný oběd pod názvem Napolitana v bufíku (víceméně řízek s kaší, 3$) a skouknu fotogenický bílý kostel u hřbitova. Hřbitov, či spíše sídliště, se skládá ze stovek zajímavých architektonických stavbiček. Na pár metrech se míjí egyptské pyramidy, antika, gotika, baroko, vše hnané metry vysoko i pod zem pro až několik desítek rakev dané rodiny. Uličkami se brouzdám dost dlouho a nakonec míjím i tu Peronovou (naprosto nevýrazná černá stavba s jednou cedulkou odkazující na ní, která se dá najít jen podle davu turistů před tím).

Argentina

Patagonie
Čtvrť Recoleta..

Argentina

Patagonie
se svým hřbitovem

Argentina

Patagonie
Microcentro

Argentina

Patagonie
Prezidentská Casa Rosada

Velkoulicemi se dobrouzdám k budově Kongresu, kterou důkladně okopčili dle amerického vzoru – bílá antická stavba se sloupořadím a pořádnou kupolí. Hlavní třídou mířím ke Casa Rozada mezi dalšími třicetipatrovými činžáky z přelomu minulých století. Některé jsou ale již dávno pusté a prázdné.

Na plaza Mayo je další příspěvek antiky – metropolitní katedrála a muzeum (otevíračka turisticky přívětivých 12 – 17, je 17:10). Na náměstí je další akce veteránů z Malvín zpívající chorály improvizovaným hrobečkům. Za bariérou už je Casa Rozada – sídlo vlády odkud promlouvají historické řeči z balkonů k davům prezidenti. Barák ze tří stran obkružuje dálnice, za ní je zrestaurované nábřeží, parky a mrakodrapno. Už i ty nové skleněné mrakodrapy umí být komplet vybydlené a prosvítají jak v Chánově. Šeří se, nožky bolí, tak zpět na pořádnou pizzu (1$) a litrovou flašku piva (1$) na dobrou noc.

26. 2. Uruguay – Colonia de Sacramento

Ráno zas řádí budíky, a to tu zbyli jen 3 lidi. Aspoň vylezu brzo a je dost času se vrátit pro bundu. Odjezd lodi je dopoledne někde z přístaviště docela východně od města, ale je dost času, tak to beru dlouhou procházku přes Avenidu a koloniální čtvrť San Telmo, kde ještě okouknu pár kostelíků. Před přístavem ale silnice končí a přechází do nadzemních dálnic a dál to nejde. Zas plaším a nemůžu najít cestu dál. Po jiné zemní mnohoproudovce se tam nakonec dostanu. Naštěstí nenápadná stavba přímo u silnice je už docela blízko a její čistota tady vypadá jak zjevení. Městská doprava sem stejně nejezdí, takže jinak asi jen taxíky.

Po překvapivě rychlém a bezproblémovém odbavení (i uruguayským) sedáme do malého katamaránu a proplouváme přístavištěm s bažinami po hnědé břečce. Sice jsme ještě v ústí řeky na Rio de la Plata, ale vlny jsou pořádné. Abych se nakonec nezeblil i na řece. Čumím na horizont a po více než hodince připlouváme do Colonie na nový terminál. Vedle je i drahý Busquebus se svojí monstr lodí. V hale vyměním pár fifníků (21,9 uruguayských peses za dolar).

Je to na první pohled příjemné městečko na břehu poloostrova v mořořece, všechny ulice dlážděné a se starými alejemi, klídek, spousta starých přízemních baráčků. V informacích jsou bez angličtiny, mapky i jakýchkoli užitečných informací o městě.

Za hradbami dýchá historie všude. Taky proto je to jediné místo v Uruguayi zapsané v Unesco. I když člověka napadá, že to dostali hlavně proto, aby Uruguayci aspoň něco měli. Na ulicích se dají najít echt staré silniční koráby, které ulicích dodávají nádech starých časů. Ale jsou spíš na efekt a oko turistů rozmístěny od Radnice, protože samozřejmě to patří k nejfotografovanějším záběrům z města. Každopádně dobrej nápad.

Střed města tvoří velké parkové náměstí. Kolem je pár muzeí, ale jsou dnes zavřená, bohužel kromě Naval musea, kde ve 2 místnostech byla nicneříkající výstavka pár fragmentů. Lépe utratit 20 pesos je za výlez na bílý maják, který byl postaven v ruinách bývalého kostela. Ze skleněné špice jsou solidní panoramata na město i celou La Platu. V restauracích jsou žvance omaštěné na 400 až 900 pesos, bufety zavřené, tak aspoň banán.

Uruguay

Patagonie
Přes ústí La Platy..

Uruguay

Patagonie
do uruguayské Colonie de Sacramento

Uruguay

Patagonie
Zříceniny konventu s majákem

Uruguay

Patagonie
Ulice Colonie

Uruguay

Patagonie
Colonia de Sacramento

Uruguay

Patagonie
La Plata

Kroužím městem do katedrály na vykopávkovém náměstí. Pak hodím relax na nábřeží a likviduju české noviny v kapkách deště. Zabrousím i mimo nejstarší centrum, ale otevřenou najdu jen pekárnu, tak aspoň něco z toho zblafnu a zbylá pesa můžu vyměnit za pět dolarů, velkou vodu a dvacetipesový bankovní suvenýr. Na terminálu je to opět rychlovka a tmou se řítíme zpátky.

Z terminálu v Buenos Aires do centra to jde taxíky nebo proběhnout temnými uličkami pár bloků na hlavní ulici z Bocy na bus. Tam ještě zblajznu empanadu (taštičky plněné ledasčím, pro mě nejlépe kuřecím, šunkou a sýrem). O pár domů dál neodolám megadortu. O půlnoci je v hotelu veselo a nikdo nespí. Tak v klidu zabalím, na emailu je zpráva, že odbavení bude o hodinu později (ale věřte tomu – navíc mám pocit, že jsem na to ráno zapomněl). Nicméně jsem si dopřál alespoň posun budíku o půlhodinu. A o tu půlhodinu jsem vstal stejně dřív.