CESTOVÁNÍ

TravelInfo

Pobaltí & Helsinky stopem 2002 (5.)

30. 7. 2002 Tallin - Riga - Kaunas - Budzisko

Znělo to dokonale, jeden chlápek s Volvem jel až do Čech (asi 50-letý z Třince), ostatní mířili do Finska. Původně jsem chtěl ještě skočit do Rigy, ale šanci dojet jedním vrzem do rodné krajiny si prostě nemůžu nechat ujít. Profrčel jsem tak skoro 1500 kilometrů během dvou dnů. Minuta pravdy měla udeřit zas na polsko-litevském hraničním přechodu Budzisko. Dopadlo to docela dobře, čekali jsme tu jen jednu noc.

Estonsko

Estonsko - on the road
Profláklé záběry stylu "on the road"

Litva

Litva - Kaunas
Fotka z Litvy tu chyběla - Kaunas

31. 7. 2002 Budzisko - Český Těšín - Praha

Slunce začalo pořádně pálit už od rána. A to je ale v Polsku docela problém. Když teplota stoupne nad určitou úroveň, Poláci zastavují kamiónovou dopravu, aby se jim neničily silnice. By mě zajímalo, co by vlastně šlo ještě zničit. My jsme jeli dál a čekali až nás odstaví sami. Na gáblík jsme zastavili na Bielem domku (silnice z Warszavy do Brestu) - asi nejprofláknutější česká zastávka směrem do Finska či Ruska, kde se dá snadno sehnat lift.

Projeli jsme až pod Varšavu (ta se musí objíždět po něčem, co připomíná naše okresky). Tam byl policejní zátaras. A co že to vezem. "Papier do drotáreň? Tak pokracujte." Náš náklad měl sice cosi společného s papírem. Ale s tiskárnou novin neměl společného nic. Ale co, hlavně že jsme v poklidu dorazili navečer až na hranici do Těšína. Protože můj rikša končil hned tady na severní Moravě, zavolal vysílačkou, jestli někdo nejede do Prahy, že tu má stopaře z Mělníka. Ozval se jeden borec, co stál asi 5 míst od závory. Předběhl jsem frontu a už jsem seděl v nadupaném Volvu FH. Nějaké ty formality na přechodu a už jsme valili nocí do Čech.

1. 8. 2002 Těšín - Brno - Praha - Mělník

Jeli jsme na Brno, odtud po D1 na Prahu. Na chvíli jsme si zdřímli na odpočívadle a kolem třetí hodiny ranní jsme dojeli někam na periferii Prahy. Tady mě vysadil na nějaké benzínce, že odsud jezdí kamióny na Mělník a Českou Lípu. Předtím ještě zkoušel vysílačkou někoho chytit, ale už asi všichni spali. Stejně tak spala celá benzínka. Skoupil jsem jim všechny balíčky čokoládových zlatých oplatek. Nikoho stopovat se mi už nechtělo, a tak jsme sednul na městskou a prvním ranním busem dojel před sedmou na Mělník.

Během šesti dnů jsem zlomil všechny mé stopařské rekordy a ujel 4000 kilometrů. To, že dojedu až do Helsinek bylo zcela nad všechny představy. Navíc celkem osm dnů cestování vyšlo včetně jídla a všeho ostatního asi na 1400 Kč.