CESTOVÁNÍ

TravelInfo


RÉUNION a MAURICIUS
IV. Autem kolem ostrova

23. 12. St-Dennis

S ranním sluncem vyrážím. Cesta už je ale docela nudná a vydá na 10 kilometrů. Občas tudy jeapový pickup vyveze turisty na začátek Mafete a teď jede bídně prázdný. To by byla škoda, tak stopuju a po africku si dřepím na korbě a přes další desítku brodů se dostaneme přímo pod město Le Riviere des Galets. A je konec přátelé… Konec s trekováním a teď už jen doufat v plechovou krabici a roadtripová poznávačka celého ostrova za dva dny. Asfalt, baráky a frmol… a skrz to až na konec města, které ho drobně lízne dálnice s dálkovým autobusem. Na dálnice tu moc prostoru nezbyl, tak zrovna buší beton do oceánu na létající silnice končící v Saint Dennis.

Projedeme jím k oceánu na autobusák, kde by člověk tušil nějaký infokancl. Marně. Vedro, že by dva chcípli, aspoň na promenádě zmírňuje mořský vánek, který ale končí s prvním rohem. Ani tady nemají pláže a jen oškubané parky. Z pevností v centru nezbylo nic a z infokanclu dle louňáka taky ne. Tak otočka a do kopce města. Centrum ani náměstí se tu moc nevede - pár kostelíků, hodně dřevěných koloniálních baráků v úzkých uličkách, dost zeleně na zahradách, jedna pěší zóna a to infocentrum.

Réunion

Réunion
Hlavní město St-Dennis

Réunion

Réunion
..

Réunion

Réunion
Vodopády a koupelny v Salazie

Dnes jsem první a vyloženě obtěžuju oba zaměstnance z dloubání nosu. Nepomůžou, nezavolají, jednu půjčovnu ale doporučí. Před hodinou jsem šel kolem. Teď i kdykoliv předtím ale už je zavřená. Další je někde na konci města na ulici, která má několik kilometrů. Tohle upřesnění potěší. Jsem na jejím začátku a podél postupuju na západ. Půjčoven začne přibývat, ale moc platný to není. Je čas oběda a zavřené jsou úplně všechny. Aut mají ale na place dost a všudypřítomné reklamy na cenu půjčovného 19 euro za den vypadají nadějně. Sežeru pár mang ze stromů, než se uráčí otevřít a následuje už jen smršť odpovědí, že žádné auto přes Vánoce nemají, možná by něco bylo v lednu.

Poslední šance je letiště s tradičně přepálenými cenami na místě. Kamrlíky ve speciální budově ukrývají půjčoven 15. První auto má za 185 eur na dva dny. Uff. Tak dál. A už nemá vůbec nikdo, až poslední. „Kupodivu“ 185, ale za ještě menší škopek. Tak na začátek. Ale i tma už auto zmizelo, a rychle beru poslední půjčitelné auto na celém Réunionu. Je v tom napočítáno snad úplně všechno, včetně pojištění, abych nenatankoval benzín mimo dieselu. Ale teď už mi bylo vše jedno. Den v prdeli a co bych dělal bez auta v hlavním městě, nemít to, teda nevím. Sedat do busu a znovu se dostávat do přírody by šlo těžko a ubytování je úplně beznadějné, protože z Francie se sem valí davy rodin na vánoční prázdniny.

Mám necelé dva dny a celý ostrov před sebou. První cíl - žrádlo a dohnat to, co jsem poslední týden vynechával. Obchoďáky jsou ale obsazeny velmi důkladně, nekonečně kolony k nim, tak se vracím až do známého v St. Anne. Hudební průvod s bubny a trumpety si to ale bere zrovna zkratkou mezi regály. A když máme ty vánoce, na cukrech se nešetří. I když třeba grilované kuře následované kilem zmrzliny… no, sníst se to musí hned. Než to sežeru, slunce zapadá, takže to byl fakt echt den. Že jsem se radši dál netrmácel v tom Mafate. I když teď tu žeru zmrzlinu, klimatizace bzučí a nohy natažený na palubní desce pod palmou. Takže fajn. Ještě vyřešit koupelnu. O fous dál v Salazie byly pěkný vodopády valící se z útesů. Stezka k nim bylo dobrodružnějšího džungloidnějšího rázu a proud měl tendenci mě roztrsat po políčkách o pár desítek metrů pode mnou. Konečně důstojně v autě a tmou už jedu na jistotu svého spacího placu s vyhlídkou. Minule zanechanou flašku vínu už mi někdo zbufetil, tak mi zbude jen kochání do nočního údolí a druhá flaška.

24. 12. Východní Réunion

Jediný celý autoden a snaha vidět úplně všechno. Je to šílené, ale né zas nemožné. Na východ slunce vyjedu po silničce rajskou zahradou po hřebeni až na vyhlídku s průsmykem Col de Boeufs. Domorodci tu mají odstavený auta, turisté za eurobůr taky, nebo musíte přišlápnout sto metrů. Ještě půl hodiny se jde do průsmyku, odkud stezka padá na jižné dno circlu Mafate. Tahle část tak neprostupně nevypadá, na dně je jen lesnatý koberec. Zas mě tak štve, že jsem tehdy nedojel sem a neprošel Mafate kompletně odsud. Ale slunce se začíná rozžehávat, tak se rozdíl varianty dvaceti kilometrů pěšky versus dvouset v klimatizovaném autě se trochu stírá.

Réunion

Réunion
Cesta na Col de Boeufs

Réunion

Réunion
..

Réunion

Réunion
skrz rajskou zahradu

Réunion

Réunion
Circle Salazie

Réunion

Réunion
Hellbourgh

Réunion

Réunion
Nad Hellbourghem

Dole v circlu Salazie už se obsazují ty desítky piknikových míst stany pro rozvětvené rodiny na štědrovečerní mejdan. Hlavní historická vesnice Salazie je Hellbourgh s dřevěnými koloniálními baráky, kostelíky s probíhající bohoslužbou a treky kolem. S výšvihem i juknutí na nejslavnější kaňon – Trou de Fer. Na pěší výlety čas bohužel není, tak nakoupím cetky a skrz kaňon s vodopády dorazím na pobřežní silnici.

Velká města ignoruju a za St-Benoit provoz padá na minimum, protože dál už toho moc nežije a můžu vymést každou zajímavost. Třeba cukrářský kostel v St. Anne. Zazdobili si tu dozblbla. I kaple vevnitř vypadají jak v pokojíčku vnučky Disneyho. Každý kostel má několikametrový model Betléma, jen ty smrčky a jedličky nedorazily.

Závan starých časů dodá starý řetězový most přes Východní řeku. Občíhnout zepředu, zezadu i pořádně seshora. A když jsme u těch šedých šutrů a šrotu, máme tu řadu opuštěných cukrovarů a rumérií, které již dávno zarůstají vegetací (La Ravine Glisante).

Turisté ale směřují jinam. Ke kostelu zázraků – Notre Dame de Lava. Údajně se těsně před ním zázračně zastavila láva a obeplula ho z obou stran. Tenhle zázrak řádně přiživují navozením čerstvých lávových kamenů bez špetky vegetace kolem kostela, i když všude jinde už dávno zarostla. I ten zázrak bych si uměl představit jinak, než že mi dveřmi kostela nateče dovnitř metr lávy. To sousední policejní stanici se láva tehdy vyhnula efektněji.

Réunion

Réunion
Circle Salazie

Réunion

Réunion
Kosel v St-Anne

Réunion

Réunion
Řetězák přes Východní řeku

Réunion

Réunion
Cukrovary a rumérie

Réunion

Réunion
Notre Dame de Lava

Réunion

Réunion
Park u Anse de Cascades

Anse de Cascades - vodopády padající přímo do moře… takhle to bylo tedy představováno. V praxi jen ze zarostlé skály padají na několika místech pořádnější čůrky do zeleného koberce příjemného pobřežního palmového parku. Nicméně když si najde člověk stezku k nějakému vodopádu pro sebe, je to velmi příjemný sprchový koutek. Ani tenhle park nekončí plážemi a nikdo tu do moře nevleze. To ale nikomu nevadí, tady jde o ty piknikové stoly s grily.

Le Grand Brule, alias řečiště pro lávu z Fournaise už známe, silnice tu už odolává deset let, i poslední proudy docela zarůstají a jde tu najít pár vyhlídek na stejné pohledy z různých úhlů. Trochu mořského živlu nabídne Pointe de la Table, kam vede příjemná pobřežní stezka po burácejících černých útesech. Do černých stěn naráží moře prakticky celé jižní pobřeží, vlny stříkají desítky metrů, občas si vydolují kamenný most či jeskyni na drobné gejzírové blowhouly u Cap Mechant.

Nějaký drb mě svedl k vodopádům Grand Galet. Teď když to píšu, koukám na googla, že ty vodopády jsou pěkný. Ale já blb skončil u jiných o tři kilometry dřiv (Tru Noir), kam bylo nakonec hrozný se i dostat a za moc nestály, i když plavací laguna byla pěkná, byl jsem tu sám a u kamene tu čekalo chlazené pivo. Takže dobrý, jen jsem touhle zajížďkou přišel o poslední část světla.

Tmou dorazím do St-Pierre. Na zítřek byly velké vyhlídkové plány a mně došla i poslední baterka ve foťáku. Takže cíl číslo jedna – najít zásuvku. Blbě se s tímhle bloumá městem. Restaurace sice otevřené byly, ale uzavřené pro objednané velkobufetové štědrovečerní mejdany. Zásuvek se nakonec našlo dost, na nábřeží, u stavby, ale fungovala až jedna zapomenutá vyvedená u banky, která dodala i wifinu. Není nad to se takhle štědrovečerně rozvalit na chodník před bankou jak bezďák. Trochu pak prolezu město a dám si jeden z štědrovečerních zvyků - spací autoplac na pláži s vyzunknutím vína. Pláže tady tedy nevedeme, ale opuštěné piknikoviště nad černými útesy s měsícem a burácením moře. Asi lepší varianta než popadesátý stejný pohádky. Snad jen kdyby se to opuštěné parkoviště nepoužívalo i jako šukací autoplac. Ale po půlnoci už odpadli všichni.

Réunion

Réunion
Lávová řeka Grand Brule

Réunion

Réunion
Silnice kolem ostrova

Réunion

Réunion
Jižní pobřeží

25. 12. Západní Réunion

Na západě už jsou pláže normální. Ale furt tam chybí korálový útes, což jednak dělá ohromné vlny přímo na pobřeží a jednak v těch vlnách občas připlují žraloci. Tak jen čuchneme k vůni soli ranním výběhem po pláži.

Razím do kopců na vyhlídku Le Maido ve výšce 2205 metrů, k níž se dá až dojet autem. Už jen dokroutit se tam ve změti terasových silniček propojených neoznačenými spojkami dá fušku na pár hodin. Pro sichr vzdávám třetí circle a zkusím se probojovat přes vesnice do Tevalave na opuštěnou betonovou silničku Tamaryšků vedoucí asi 40 kilometrů skrz botanický les, kde nebude ani noha ani kolo.

Mizí les a silnice se kroutí po sluncem zalitých vyvřelinách a pěšky se k hraně kráterů na asi nejlepší vyhlídku musí udělat dobrých 50 kroků. Odsud je na dlani celý Mafate. Dno dva kilometry pod nohama, z toho vyčuhující skalnaté jehly a hřebeny a veškeré to třídenní utrpení kroutící se mezi nimi je zvěčněno v jednom pohledu. Na dně je roztroušeno pár vesniček a rozoraná krajina jak z kanadských katastrofických filmů. Po ochozu jde nachodit pár stovek metrů, ale taky lze odsud skočit cestou Roche Plate přímo do útrob circlu, zvlášť když až sem jezdí i linkový autobus. Kochám se dlouho, na druhé straně je vidět až k moři i k tomu jedinému místu s bariérovým útesem.

Réunion

Réunion
Silnice tamaryšků

Réunion

Réunion
Vyhlídka Le Maido..

Réunion

Réunion
..do útrob Mafate

Ale to už další více než hodinu se kroutím dolů. Zrovna toho skoku do povoleného moře se mi zachtělo. Pobřeží je stejně divoké, z vegetačních pásů se sem zatoulala savana a vyprahlé žluté louky. O fous dál je osídlení prvních Frantíků, co sem přijeli. Hezký skalnatý kutloch si vybrali. Né, že by tu něco zbylo, ale cedulek a oplocení vypadá, jako by tu zanechali zlaté poklady. Nezbytný hřbitov a ještě k tomu moři. Tenhle nápad ale mělo evidentně na Boží hod drtivá většina Réunioňanů, což vzhledem k té jediné funkční pláži není nejlepší nápad. Než zaparkuju, je už pomalu čas odjíždět. Jak je tam ten odlet letadla, je to takové vystreslejší. A ucpaná dálnice by nepomohla, tak letím k letišti přes Saint Dennis, vracím auto a jdu se bufnout do salonku

Tentokrát letím sice taky s Air Austral (jinak by to vzhledem k cenám ani nešlo, jednosměrky jsou dražší než tahle polozpáteční Mauricius-Reunion). Ale rozdíl proti příletovému letišti tu máme. Tohle je velkomoloch se stovkami cestujících a i letadlo je velký Boeing.