CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

RUMUNSKO, MOLDÁVIE & PODNĚSTŘÍ
(6. Tiraspol, Bender, Kišiněv)

15.9.2009: Tiraspol - Bender

Další cestovní rundu nabídla Podněsterská moldavská sovětská socialistická republika (či Podněsteří, respektive Transdněstr). Dokonce ji uznaly za 19 let svoji existence už tři další republiky, z nichž dvě uznaly další tři, které už uznaly státy normálně uznané. Trošku se tady zastavil čas v roce 1990, tanky i Lenin si dál lebedí na svých piedestalech. Ani se tu nevedou tradiční divoké balkánské politické nepoměry, kterými oplývá poslední dobou hlavně Praha a Kišiněv. Až na občasné barikády a kontroly docela pohoda, žádné převraty ani zbytečná nervozita způsobená volbami a všemu vévodí od začátku komanč Igor Smirnov se svojí rodinkou a sovětskou armádou za zády.

Hlavním městem je Tiraspol, rozloha je 4163 kilometrů, počet obyvatel přesahuje půlmilionu, nejvyšší kopeček má 180 metrů, krafe se tu ruštinou, modlí se tu pravoslaví a platí se podněsterským rublem, jehož je jeden za dvě koruny. Známé je to hlavně svým koňakem Kvint a fotbalovým manšaftem FC Šerif. Šerif je tu vůbec hlavní obchodní značka, kterou má ve znaku místní prezident (jméno šerif a šerifská hvězda ve znaku fakt není náhodná).

Podněsterská moldavská republika (Podněstří, Podněstersko, Transnistria, Transdněstr, Zadněstersko), je de facto nezávislý stát, který se odtrhl od Moldavska. Jde o úzký pruh území podél řeky Dněstr, které se s výjimkou malého předmostí nachází celé na jeho levém břehu. Podněstersko zabírá asi 17% území Moldavska, žije zde okolo 550 000 obyvatel. Moldavské úřady o tomto území mluví jako o „Levém břehu Dněstru“ (Stînga Nistrului). Podněsterské úřady termín Transněstr odmítají s odůvodněním, že jde o termín rumunských fašistů, který za druhé světové války označoval mnohem větší území dnešní Ukrajiny (Podolí), kam byli odsouváni rumunští Židé. V Podněsteří se pro rumunštinu (moldavštinu) povinně užívá cyrilice.

V roce 1992 proběhla krátká válka mezi moldavskou armádou a podněsterskými ozbrojenými silami, podpořenými 14. ruskou armádou. Válka skončila na mrtvém bodě, protože moldavská armáda nebyla dost silná. V hlavním městě Podněstří existuje vlastní vláda, mnohými považovaná za diktaturu. Vláda sídlící v Tiraspolu si v Podněstří vytvořila vlastní stát, mající všechno od policie a soudů, přes vlastní měnu až po armádu. Podněsterská vláda je úzce spjata s organizovaným zločinem a nejeden ministr je hledaný Interpolem. Soustřeďuje se v něm obchod se zbraněmi, které se v této oblasti v hojné míře vyrábějí. Většina zbraní proudí přes Oděsu do Abcházie a Jižní Osetie. Kromě obchodu se zbraněmi profituje tiraspolská vláda také z pašování ropy, alkoholu a tabáku z a do okolních zemí. Ochrannou ruku nad Podněstřím drží Rusko, které se tak snaží uchránit množství etnických Rusů, kteří žijí v této oblasti.

Podnestří

Podněstří
Tiraspol

Podněstří

Podněstří
Kostel v parku Kirova

Do Podněsteří jezdí dost autobusů, jede se přes dvě celnice, dostává se nějaká ta bumážka a cizinci se musí řádně registrovat (ale oficiálně by už nemělo být třeba vízum ani pozvání, jen s eplatí nějaký nevelký poplatek). Přece jen jsou obě Moldavska prakticky ve válečném stavu a společného mají snad jenom fotbalovou ligu. Snad by se tu neměla trávit noc a pokusy o přejetí na Ukrajiny vydá za pěknou řádku eur na úplatcích. Nicméně jednodenní výlet s návratem zpátky do Moldávie bývá bez problémů.

Odjíždíme z centrálního busáku u centra, jehož okolí je přecpáno prodejem všeho možného. Zkouším i kvas, což je nápoj ze snad zkvašeného chleba. Zní to tak hnusně, že jsem to kdysi na Ukrajině nedal, ale po 4 letech jsem sebral odvahu a kupodivu to nebylo tak hrozný. Skoro jako vychlazený nestea. Hranici překračujeme již na pravém břehu Dněstru, jehož jediný kousek ubránili Sověti kolem Tiraspolu. Přes most kolem nejmodernější podněsterské stavby stadionu FC Šerif přejedeme do Tiraspolu po hlavní třídě 25. října, která v centru na pár metrů opět zaujme sovětské rozměry. V minibuse s námi jede ještě jeden z Čechů, kteří v Moldávii dělají projekt pro českou vesnici Holubinka. Jedou i švýcarští novináři, ale ti se do Tiraspolu nedostali. Spíš akorát zavřeli toho, který na něj čekal na hranicích. Na mobilu naskočilo tarifní pásmo, které kromě tohodle území už mají snad jen Šalamounovy ostrovy a Pitcairn.

Podnestří

Podněstří
Podněsterský Parlament

Podněstří

Podněstří
Socha Suvorova

Konečná u nádraží je na konci města, ale né že by to vadilo vzdálenosti do centra (respektive kousku hlavní ulice). Procházíme zpustlým parkem Kirova, jehož socha se už nedochovala a zůstal jakýsi dávný pokus o stavbu kostela. Naproti je továrna nejznámějšího artiklu - koňaku Kvint. V podnikové prodejně je za směšné ceny, takže se v protější směnárně vybavím za pětieurovku 68 podněsterskými rubly, což by stačilo tak na 3 flašky. Na to, že tvrdý skoro nesnáším a za jediný chutný považuju tak možná zlatýho jelzina (no jo, já vím...), tak tohle nebylo vůbec marný. Ždibec čtení odjinud.

Podnestří

Podněstří
Back in the U.S.S.R.

Podněstří

Podněstří
Prezidentský palác i s tančíkem

Podnestří

Podněstří
Lodní dorava na Dněstru trošku vázne

Podněstří

Podněstří
Fotbalový stadion FC Šerif Tiraspol

Na hlavní třídě 25. Októbra, která na to tedy moc nevypadá, jsou capitolské propriety - prezidentský domeček s billboardy, jak si místní prezident třese s Putinem a Medvěděvem (svůj k svému), velvyslanectví Abcházie a Jižní Osetie (což jsou ty jediné země, které to tu uznávají a po celém městě vlají jejich bratrské vlajky), jezdecká socha Suvorova na velkém ploščadi a dál vzpomínky na minulost s velkým sjezdovým palácem, sochou Lenina, ruským tankem a pomníkem neznámých vojínů. Sídlo parlamentu nevypadá líp než okresní kino. Jinak sluníčko, teplíčko, skoro by člověk skočil na pláže Dněstru mezi zrezlé lodě.

My skáčeme do zrezlého trolejbusu jedoucího přes most do města Bender. Díky blízkosti hranic se tady kšeftuje víc a je o dost živější. Lenina, sovětský palác a tančíkovou promenádní ulici tu mají taky. Fasády sice nezáří novotou, ale jinak čisto. Z busiště jezdí maršjutky do Kišiněva a přejezd hranic zpátky už je rychlejší.

Podnestří

Podněstří
Protější město Bender

Podněstří

Podněstří
Ulice ...

V Kišiněvě jde David zjišťovat místo a časy odjezdů na zítřek do Rumunska (nikdo moc neví, odkud to jede, tak se musí David táhnout za město, kde jakési informace vydoluje, ale moc důvěryhodně teda nevypadají). Já razím do internetu, který je díky sousedství včerejší restaurace i místem srazu, ale to už David nedokáže najít. To bude asi ta jeho jízda domů zajímavá. I hluboko po půlnoci na hlavním náměstí je stále otevřena řada stánků na květinovém trhu, které tady nonstop prodávají čerstvé květiny.

Noc: hotel Zarea 270 ML/pokoj
Doprava: minibus Kišiněv - Tiraspol 21 ML, minibus Bendar - Kišiněv 23 PR, trolejbus 1 PR
Žraso: kelímek kvasu 2 ML, voda 6 ML, pivo 13 ML, pirožky 2-3 ML, file+hranole 50 ML; čokoláda 8 PR, ruská zmrzlina 2 PR, flaša koňaku Kvint 30 PR...
Celkem 260 ML (400 Kč) + 72 PR (5 €)

16.9.2009: Kišiněv - Budapešť a dál

Dopoledne razím na nákupy (nejznámější moldavské víno ze sklepů Cricova, pár suvenýrových kýčů a nějaké hadry, abych přijel do civilizace jak štramák). Jen pokusy o nákup pohledů totálně selhaly. V poledne David tradičně nemůže najít místo srazu, cestou k autobusáku se ještě ztrácí u stánků. Moje jistá nervozita s nalezením správného busu na letiště poněkud kontrastuje s jeho bezstarostností. Dávám mu spěšně sbohem a jeden místní mě odvede do správného a přecpaného ikarusu, který se po vydejchání veškerého vzduchu rozjede správným směrem. Pokračování Davidovi cesty přes Rumunsko a Podkarpatskou Rus bude následovat pozdějc. Mě vyhodili u napulírovaného letiště, kterému dominuje vycpané tůčko 154.

Čeká mě let s Moldavian Airlines a třicetimístním letadélkem Saab 2000. Asi to nebude nejlepší letadlo, vzhledem k tomu, že Moldavské aerolinky vlastní skoro třetinu všech vyrobených letadel. I tady ale dostaneme lepší služby než v xkrát větších érech. Krásně si zakroužíme nad Budapeští, odkud pokračuju ještě menším Embrearem 120 naprosto neznáme aerolinky. Povedlo se nás tam vmáčknout přes dvacet, očíhla se pilotní kabina a ještě jsme dostali krásnou letušku.

Moldávie

Moldávie
Kišiněvské letiště

Moldávie

Moldávie
Další štreka tímhle - Embrear 120

A tím v zásadě moje poslední balkánská cesta do mozaiky končí. Po nějaké té prasovní zajížďce přistávám na Ruzyni. Tady na mě čeká nejsladší přivítání vůbec, včetně tašky plné kompletního sortimentu sušenek a dalších škodlivin. Jó, to byly časy.

Trochu se to useklo, zůstalo toho 11 dnů (za 6 tisíc bez letenky z Kišiněva). Tak rychlé tempo, aby od každého tam byl ždibec, není ideální pro rimembry. Určitě by nevadilo mít od všeho mnohem víc, kromě tý Bukurešti. Ale tak na úvodní seznamku s novým členem naší jedné spokojené šťastné bohaté eurorodinky to šlo. Rumunsko bylo překvapivě v pohodě. Dávní pamětníci z dob komančů by asi čučeli. No, i když některým místům je asi lepší se vyhnout i teď.