CESTOVÁNÍ

TravelInfo


SRÍ LANKA & MALEDIVY 2012
(9. Maledivy, Malé)

14.3. Maledivy - Malé

Na Maledivy jsme přiletěli hodinu před půlnocí. Chůzí po letištní ploše čeříme čerstvé lijákové louže, které se ještě půlku noci dále plní. Moc nabito letadly tu není. Nabito bývá asi v příletové hale, kde je několik desítek stánků resortů čekající na své čerstvé evropské ovečky. Bohužel ze Srí Lanky ovečky nelítají, tak bylo vše pusté. Což je škoda, protože je to asi jediná šance, jak případně vyzuzat rozumnější ceny se slevou než ty standardně udávané na internetu. A ty jsou u nejlevnějšího resortového pokojíku 260 dolarů plus řádný příplatek za dopravu lodí či hydroplánem (cca 150 dolarů).

Maledivy mají oficiálně něco jako vízovou povinnost, ale stačilo vyplnit klasickou kartičku se jménem jakéhokoliv hotelu a vstup do atolového souostroví je volný. Kromě tradiční pornografie se sem nesmí dovážet ani bible. Ve směnárně v bagážové hale získáváme maledivské rufiyae při kurzu 15 za dolar, takže k české korunce skoro jedna k jedné.

Před letištěm je přístaviště lodí, které pendlují mezi letištním ostrovem a hlavním městem Malé na vedlejším ostrově. Do noci nového neznámého města se sotva měsíc starým vojenským pučem podporovaným islámskými extremisty, svrhnutím prvního demokratického prezidenta a zákazem nočního vycházení, jsem se ale nedral, tak nás čekal zbytek noci v bezpečí letiště. Natáhli jsme se na lavičku nad nádherně modrým oceánem s rybkami. Déšť už přestal, čerstvý vzduch, dokonalá noční pohodička. Jen jaksi tento pohled nebyl všeobecně sdílen a vedle na lavičce to nespokojeně pobublávalo.

Hlavní ostrov s městem Malé měří 4 krát 2 kilometry a nacpalo se na něj kolem 100 tisíc obyvatel (třetina obyvatel celé země). Už z dálky to vypadá na řádný panelákov. Žádné prosklené mrakodrapno se tu nekoná, ale omšelá šeď se tu většinou souká nad 10 pater. Urvali tu ale i sportplac, dvě fotbalové hřiště, dva malé a zcela neudržované parky a jedno Hlavní náměstí, kde pravidelně již několik let rozhánějí demonstranty slzným plynem. Kromě malého pískoviště na východě ostrova nemají žádnou pláž a ostrov je obehnán vlnolamy a přístavišti stovek lodí, kde se odehrává vlastní život.

Maledivy se skládají z 1196 ostrovů, z nichž obydleno je zhruba 200. Řetězec se táhne od Indie tisíc kilometrů přes rovník až na jižní polokouli. Celková rozloha země je jen 298 km2 a počet obyvatel je 350 000, což dělá zalidnění 1200 osob na kilometr. Země je udávána i jako nejplošší a nejníže položený stát světa s maximální výškou 2,5 m nad mořem (lež). Hlavní a jediné město je Malé. Další nejobydlenější ostrovy jsou Hithadthoo s 9400 obyvatel a Fuvammulah s 7600 obyvatel. První osídlení je od indických a srílanských rybářů z dob 500 let př.n.l. Postupně zde byla regulérní vláda s buddhistickými kořeny. V roce 1153 země přešla na islám a vládli sultánové. Portugalci sem přišli v 16. století, poté Holanďané a v roce 1796 se Maledivy staly britským protektorátem. Nezávislé se staly v roce 1965 a v čele státu je prezident (minulý měsíc se jím stal Mohamed Waheed Hassan Manik). Měnou je rufiyaa (rupie), která se dělí na 100 laari.

První turistický ostrov byl dán čedokářům do placu v roce 1972. Vzhledem k podmínkám pronájmu, kdy každý nájemce musí během svého období svůj resort vylepšit o další hvězdičku, jsou dnešní náklady na jednu postel přes 100 tisíc dolarů a prakticky všechny už jsou na úrovni pětihvězd.

Při rozednění přejedeme loďkou na "pevninu" (10 rufií, pak je tu ještě express boat za dvojnásobek s úsporou dvou minut). Prvotní cíl po rozkoukání je najít turistické informace, hotel, mapku a domluvit na zítřek celodenní výlet na nějaký atol na potápění. Město první dojem moc nedělá, ale po kouknutí na googlemapy se nic jiného čekat nedalo. Plno motorek i dost aut v úzkých uličkách, které do dokonalého pořádku mají daleko. Moc dolárků z turistických ostrovů tady nekončí. Ráno se žije spíš na lodích, tak míříme na rybí a ovocný trh s typickým obchodním šrumem. Než čerstvé dvoumetrové ryby nás lákají spíše sušené kousky. Cpou nám i na ochutnání, odmítnutí je prý urážka, ale nejsem si jist, jestli by za něj nebyli radši, když jsme po oznámení ceny malého fláku ryby za několikset rufií protočili očka a po velkorysé slevě 10 % pokračovali za klasikou v podobě banánů a pomerančů na local marketu (4 kousky po 10 rufií).

Maledivy

Maledivy
Ranní trh na pobřeží

Maledivy

Maledivy
Výhled z hotelového pokoje

Kol deváté začínáme hledat turistické informace. Na původním místě nejsou, tak je to na sérii otázek pro 10 lidí. Nakonec se dostávám do nové budovy několika ministerstev, kde ve 4. patře je turistická kancelář, kde neví nic. Ale snaží se, slečna něco obvolá a po čtvrthodince mám mapku a skutečné umístění našeho hotelu z bookingu v hodně zapadlé slepé uličce u nemocnice.

Hotel Luckyhiya je dost stísněný, ale uvnitř se tváří příjemně. Naštěstí už mají volný pokoj, tak po zaplacení všech možných příplatků (cena za pokoj bez snídaně je 50 dolarů plus 6 % státní daň, plus 10 % spropitné a plus 8 dolarů za osobu místní daň, takže nakonec 80 dolarů za noc). S placením bylo trochu veselo, což jsem moc neurychlil svými požadavky na platbu v malajské měně. No co, začíná to taky na M. Nicméně, kdybyste se ptali, tak malajské ringity tu neberou. Ale splácání mixem dolarů a rufijí projde. Docela útulný pokoj máme sice v desátém patře, ale přes betonovou hradbu baráků není vidět moře ani nic jiného zajímavého. Vzhledem k probdělé noci jsme ale následující hodiny stejně viděli už jen vlastní víčka zevnitř.

Po poledni jsme vyrazili za památkami města a vlastně i celé země. I když historie Malediv není zas tak krátká, tak toho moc nezbylo. Korálový pískovec nepatří mezi nejstabilnější materiály, takže na prolezení historie stačí dvě-tři hodinky. Vzali jsme to dle walking tour v Lonely planetě. Vedro je brutální, mořský vzduch se doprostřed ostrova přes panelákovou hradbu nedostane a průvanové ulice dle maltského vzoru taky nečapli včas.

Začínáme uprostřed ostrova u hrobek Mohammeda Thakurufaanua (osvobodil Maledivy od Portugalců v 16. století), které se zvenku dají zaměnit za veřejné záchodky. Na rohu Sultánova parku je malá mešita z korálového kamene ze 17. století v údajně typickém maledivském designu. Ten ale spolehlivě zabíjí vrstva zrezlého vlnitého plechu na střechách. Sultánův park v nejcentrovatějším místě města by měl být jedinou veřejně přístupnou oázou zeleně na ostrově. To zachraňují jen vzrostlé stromy, protože jinak je tu bordel a údržbu to nevidělo pěknou řádku let. Přes monument Republiky na kruháku míjíme novostavbu Velkopáteční mešity a "bílou pevnost" Národní bezpečnostní služby k travnatému Hlavnímu náměstí na břehu oceánu.

Maledivy

Maledivy
Hřbitov u Staré páteční mešity

Maledivy

Maledivy
Velkopáteční mešita

Asi nejzajímavějším historickým placem je Stará páteční mešita - Hurkuru Miiskiy z roku 1656, což z ní dělá nejstarší mešitu na ostrovech. Zdi jsou krásně dekorovány bílým korálovým kamenem, kolem jsou staré náhrobní kameny a malá rodinná mauzolea a v rohu zajímavý tlustý minaret (1675) připomínající malý maják. Útroby mešity pro turisty jsou prý k vidění jen na povolení ministerstva, a protože islamisti jsou tady echt nerudní, nějak jsme se dovnitř mešit nesnažili kouknout.

Zato jsme koukli do Národního muzea (vstup 50r + 20r za foťák). V Lonely se o něm zmiňují vcelku pochvalně jako o malé stavbě na rohu Sultánova parku, což byl jediný zbylý fragment bývalého Sultánova paláce. Ten barák byl možná ale na celém muzeu nejhezčí. Nedávno postavili nedaleko ohromný skleněno-dlaždičkové monstrum, kde ale počet exponátů snad ani nepřekračuje počet zaměstnanců. Je to mišmaš různých věcí, co přišlo státu pod ruku, od pár zbraní, hrnců, nábytku bývalých sultánů, kostí, po expozici starých koránů a úlomku měsíčního kamene darovaného od Nixona. I z buddhistické historie ostrova tu něco bylo, ale patnáctset let staré exponáty byly před měsícem zničeny rozdivočelým davem, který vtrhl do muzea, protože sošky znázorňovaly postavy a tváře. (článek) Hlavně že se před lety mohl západní svět zbláznit nad podobným barbarstvím afghánského režimu v Bamjánu.

Maledivy

Maledivy
Národní muzeum

Maledivy

Maledivy
Nejvyšší hora ostrova

Největší ulice Majeedhee Magu půlí ostrov od východu k západu. Má dokonce i chodníky a obousměrný provoz. Podél je největší koncentrace obchodů. Nás nejvíc zajímají pekárnocukrářské obchůdky s výbornými kousky za 3-10 rufií. Jen jsme se toho nějak přežrali, že už se tam nevešlo dnes nic k obědu a ani k večeři. S tím by byl stejně problém, protože o restauraci jsme dnes nezavadili. Nejvíc jich nakonec bylo v jídelním cípu na jihozápadě ostrova. Během večera se mění nábřežní ulice v pouliční restauračky, ale to by zas nemuselo být to pravé pro bifidogenní mikroflóry středoevropanů. Co se obchodů týče, na potravinové markety lze narazit snadno a ceny jsou překvapivě nízké. Drastické přirážky na zboží, které se prakticky veškeré musí dovážet, tu nejsou (velké nanuky, sušenky i pytlíky oříšků, včetně trochu drogových betelových, koštují kol desetirifijovky, velká voda 3-5 rufií, balík žvýkaček 1).

Odpoledne sháníme na zítřek výlet na resortový ostrov. Bohužel možnosti jsou tady ve městě dost malé. V hotelu se sice něco najít dá, ale gró ceny je za loď, která se dělí počtem osob a moc jiných turistů tady není, takže nás se týká dělitel se dvojkou, čímž se dostáváme ke stodolarovce za osobu. Zkoušíme něco najít v levných guesthousech z Lonelyho, ale žádný ze tří se na svých místech nenachází. Pofidérní domluvu po telefonu v dalším hotelu radši skrečujeme (ale čest jejich snaze) a nadhazuju plán B.

Ten spočíval v přeletu přes rovník na nejjižnější ostrov Gól, bývalé britské vojenské základně, kde by nejzajímavější byl přelet nad maledivskými ostrovy. Létá to několikrát denně, ale na zítřek už letenky nebyly. Kvůli tomuhle je fajn i let na Maledivy, ale ty naše půlnoční lety na výhledy moc nebyly. Tak zbyl plán C - plán jistoty.

Na nábřeží jsem našel poštovní úřad, kde mě nechali čtvrthodiny se přehrabovat v albu známek, odkud jsem sosal ty nejzajímavější kombinace na pohledy. Do Evropy je třeba 12 rufií, což jsem složil asi z 8 známek s různými mořskými potvorami - pravda, moc textu se tam nevešlo, ale to je asi lepší. Toho sluníčka dnes bylo fakt dost.

Navečer procházíme jižní částí ostrova. Maledivy se vecpaly do geografických análů svým světově nejnižším nejvyšším bodem země, který měří 2.4 metrů. Což je už pěknou řádku let blbost a navzdory maledivským environmentálním kecům kázajícím rozvinutým zemím o globálním oteplování se do boje vrhly vlastními odpadky. Na jihu ostrova nekrytá skládka navýšila nejvyšší kótu země minimálně na pětinásobek. Petky a další výdobytky civilizace jsou už částečně pohlceny plevelem. Na nové skládky tu dnes mají vyčleněny celé ostrovy, kde skládkové Fudžijamy dosahují prý až padesáti metrů. A dost blbý je, pokud zrovna na takovou Fudžijamu máte výhled z resortových chatek za padesát tisíc na týden. A takové jsou. Za soumraku ještě okoukneme život na lodích a přilehlých ulicích, kde se baští denní úlovky a dělají přípravy na ranní výlovy.