CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

SRÍ LANKA & MALEDIVY 2012
(1. Úvodní výkecky a Colombo)

Před cestou

Ač je to destinace bližší než ty tradičnější, nemá Colombo zrovna konkurenční nátřesk evropsko-arabských aerolinek, a tím ani ne nějaké extra slevičky. Nejlevnější letenky z Prahy tradičně mívá ukrajinský Aerosvit (13000), ale říkal jsem něco o cestě na pohodu (kámoš, co to letěl 2 týdny přede mnou, poudal, že prej "již nikdy"). Takže radši přihodíme 1500 za Emirates, které zas o pětiklíště snížíme objednávkou na emirates.com. Ale tady možná "již nikdy" zase řeknu já, pokud u Emirates zůstanou mnohahodinové přestupu. A pak stačilo přihodit dalších 1500 za zastávku na Maledivách (přes které letí jeden emiratovský spoj na trase z Colomba do Dubaje), což je na takový fakultativní výlet fajn.

Dá se (a možná i dalo) sehnat let i s ČSA a Etihadem přes Abu Dhabí, který je levnější (11-13 tisíc) a hlavně s devadesátiminutovým přestupem. Jen se většinou dá sehnat jen na webu ČSA, protože klasické letenkové servery zatím nevěří, že by spoj s ČSA do Abu Dhabí mohl dlouhodobě přežít.

Jinak v rámci ataku na turistické dolary zavedla Srí Lanka od 1. ledna 2012 víza (do té doby byl bezvízový styk). Vízum se dá jednak získat na přepážce při příletu (bývají tam slušné fronty), nebo lépe a levněji na internetu po vyplnění pár otázek za 25 dolarů (chtějí adresu hotelu, takže stačí naťukat první hotel z průvodce). Na Maledivy oficiálně je vízový styk, ale stačí vyplnit klasickou kartičku. Nic se nekontroluje, i když oficiálně by měl mít člověk zajištěné ubytování (což jsme kupodivu i měli).

25.2. den 1. Praha - Dubaj

Vyrážíme odpoledne. Batoh se snad poprvé od dávné letecké cesty do Ria dostal pod šest kilo. Emirates už přihodili na Prahu větší letadlo, takže o zábavu s vlastní televizí je postaráno. Vcelku slušně postaráno bylo také o žaludky cestujících. Kromě jednoho. Nejdřív patřil Soně, ale po urgentním dožádání jídla, urvala letuška jiné její tác, a tak Soňa dostala už jídlo hezky vybalené a rybičku i decentně nakousnutou. Před Dubaji nám vypnuli zábavu a sebrali deku, aby následně přes dvě hodiny kroužili asi dvěstě kilometrů od letiště. Většina otoček byla vždy nad jiným koutem Emirátů, takže by to byla slušná letecká prohlídka, kdyby nebyla půlnoc. Takhle jsme jen mrzli.

26.2. Dubaj - Colombo

Čekání tu máme na 7 hodin přes noc. Tu bohužel trávíme na druhém terminálu, kde je živo nonstop. Sice jsme obsadili sedačky s podnožkami, což stačilo Soně, ale já nezamhouřil ani na minutu. Tak jsem pokecal s vedlejším chlápkem z Birminghamu a zavzpomínal jsem na můj westeurocitysoctrip a zdrbnul jsem mu jeho město, že ve tmě vypadá i centrum dost nebezpečně s tou spoustou pokřikujících žebrajících Arabů bez živé bílé duše. On pak zas povídal o svém původním domově a rodišti, kterým se ukázal Pákistán. Tak jsem šel radši vyžebrat vouchery na jídlo, které se vydávají transferujícím s čekačkou přes 4 hodiny (přepážka pod schody mezi druhým a prvním terminálem) a platí do tří jídelen na letišti. My vzali tu nejbližší, což byl McDonald a kompletní chickenburgerové menu s taštičkou se vcelku k snídani šiklo.

Blbý je, že to čekání bylo úplně zbytečné, protože Emirates mají i linku na Srí Lanku, která by letěla sotva po dvou hodinách. Ale takový luxus se u nich tvrdě platí, a i když místo v letadle by bylo, pro socky letící za 16 tisíc to holt není. Náš let je už jen na 4 hodiny, což na dohnání spánkového deficitu nestačí. Tím spíše, že jsem zase ani nezabral.

Na letišti si dali slušně načas s bágly, kor když ty naše dorazily úplně poslední na speciálním vozítku. Čas by se dal asi využít k návštěvě malarického centra, jehož reklamu jsem zahlédl po odchodu. Ono to s malárií na ostrově je všelijaké. Někde je, ale prát do sebe kvůli tomu lariamácký svinstva je spíš kontraproduktivní. Klasický okruh je většinou mimo hlavní nebezpečí, na sever a východ by se už nějaké pilule hodit mohly. My měli jen staré plato lariamů na případnou stand-by léčbu, kdyby vyskočila horečka ke čtyřicítce a něco podobného. Ale nějaký doktor by se tady asi dal najít lehce, zas taková pustina Srí lanka není.

V informacích jsme se jali nafasovat materiály, anžto jsme dostali dva, sice hezké, ale nemnoho říkající prospekty. Ve směnárnách se vyčenžovaly dolary při kurzu kolem 116 srílanských rupií, což máme jejich stovku za našich patnáct kaček a šlo se na silnici u terminálu, na jehož konci zastavuje rozhekaný bus na nedaleký autobusák (zadarmo).

Čili co první od letiště? Často se jezdí vydejchat cestu na nedaleké pláže kolem města Negombo, ale za á), nejezdí tam přímé busy, takže je to na spáry tuktukářů - kteří vypadají stejně jako v Thajsku, ale v otravnosti mají docela náskok; za bé) na plážovou špínu kolem letiště jsem již dávno rezignoval a za cé) chce to nějakou akci než se hned rozvalit na pláži. Nicméně vzhledem k tomu nevyspání a jak jsem následující den dopadl, by to asi nebyla úplně blbá varianta. Jezdit do hlavního města Colomba nemá cenu vůbec, kromě brutálního hicu, prachu a provozu tam nic moc není.

Já chtěl do Kandy, nejautentičtějšího srílanského města v centru ostrova. Je trochu na Vysočině, tak by nemusel být ten hic tak hrozný. Snad i z letiště tam mají jezdit nějaké přímé busy, ale teď už máme smůlu. Takže klasicky otravně a dlouze - přejet na busák u letiště, odtud do Colomba (klimatizovaný minibus za, v pozdějších relacích, předražené dvě stovky). Kromě toho, že autobusových spojů je tu šílené kvantům, také to neskutečně trvá. I když máte pocit, že se furt jede docela rychle, tak stejně se málokdy dostanete na 30 kilometrů za hodinu. Každý autobus má kromě řidiče svého naháněče a průvodčího, který se dokáže procpat k pár bankovkám i tím nejnarvanějším autobusem s nejmenší uličkou. Má také neuvěřitelnou paměť, kam kdo jede, ale hodí se mu připomenout přesné výstupní místo.

Vyskakujeme na přecpané ulici kdesi v centru Colomba u autobusáku, odkud se jezdí do Kandy (Colombo má těch autobusáků několik). Sotva jsme stačili koupit vodu (klasická petka všude za 50-70 rupií). Tady už nás čekají klasické autobusy jako všude v rozvojových zemích od Peru po Indonésii - trochu vyšperkované, hodně Bohů kolem řidiče rozblikávající se do divokých rytmů při brzdění a miniaturní sedačky, které pro zadky Evropanů opravdu dělány nejsou. Místo klimatizace stačí vymlácené okna. Jen hlavní srílanský rozdíl je, že domácí cestují zásadně bez zavazadel. Sice nikdo neví kam a proč, ale cestují tak hodně a všichni.

Silnice jsou většinou asfaltové a v docela slušné kvalitě, jen se po nich potuluje naprosto všechno od prduchů a všudypřítomných tuktuků, po náklaďáky a krávy. Natřásáme se přes tři hodiny. Právě tady v tom nejnepravděpodobnějším místě usínám. Bohužel mě docela často probouzí rány do hlavy o železnou tyč na sedačce přede mnou.

Srí Lanka

Srí Lanka - Kandy
Kandy

Srí Lanka

Srí Lanka - Kandy
Kandy

V Kandy vyskakujeme v centru u hodinové věže až za tmy. Že by to tady teda nějak žilo, to fakt ne. Hlavní kandyjské placy na ubytování jsou kdesi nad jezerem, což ani moc není na pěší štreku a než se dát do nočních spárů tuktuků, bereme nejbližší pokoj dle lonelyho (jinej jsme stejně nemíjeli a moc novot na klasickém okruhu tu za těch 8 let od starého vydání nenastalo a dokonce někde ani ty ceny se o moc nelišily). Skončili jsme tedy v mládežnickém buddhistickém hotelu YMBA nad věznicí. Ony i ty pokoje docela připomínaly detašované pracoviště věznice, ale to momentálně bylo fakt jedno. Hlavně že bylo otevřeno a na chodbě tekla voda.

Noc: YMBA Kandy 650r/pokoj s koupelnou na chodbě
Doprava: minibus letiště - Colombo 200, bus Colombo - Kandy 145
Ostatní: voda 70 a 60, wc 10.. Suma 740r (6,5$)