CESTOVÁNÍ

TravelInfo

SRÍ LANKA & MALEDIVY 2012
(3. Dambulla a Polonnaruwa)

29.2. (den 5.) Dambulla - Polonnaruwa

V autobusovém mumraji hledáme spoj na sever do kulturního trojúhelníku starověkých měst, jejichž vstupní branou je křižovatkovské město Dambulla s jeskynními chrámy. Řidič byl totální magor, předjíždělo se vše a všude. A naháněč ho furt povzbuzoval k rychlejší jízdě. Navíc jsme chytli sedačky smrti, tak jsme vše měli pěkně z první. A vidina prvenství i v letu skrze přední sklo byla více než reálná. Bohužel jsme projeli vchod k jeskyním, který je při cestě z Kandy, a vylezli jsme až v centru Dambully u hodinových věží, čímž jsem cestu obohatil o smlouvání s tuktukářem na cestu zpět ke 2 kilometry vzdáleným jeskyním.

Vstup je vrcholem kýče v podobě nedávno postaveného Golden templu s ohromnou zlatou sochou Buddhy a s nějakým muzeem. Jeskyně jsou na vrcholu skalnaté hory. Cesta stovkami schodů dává slušně zabrat. Míjíme stánky, žebráky, opice a Čechy. Nahoře se zouvají boty a ukazují vstupenky, které se kupují dole, což dokáže několik návštěvníků překvapit (vstupné 1300).

Srí Lanka

Srí Lanka - Dambulla
Golden temple

Srí Lanka

Srí Lanka - Dambulla
Jeskynní chrámy

Srí Lanka

Srí Lanka - Dambulla
Útroby Mahárádža vihára

Srí Lanka

Srí Lanka - Polonnaruwa
Road to Polonnaruwa

Areál ani jeskyně nejsou monumentální, v podstatě to nejsou ani jeskyně, ale zastavěné převisy. I tak v pěti jeskynních útrobách jsou stovky sošek a soch, vše je pomalované do posledního místa, což dokáže vykouzlit mystickou atmosféru. Kolem se rozprostírá kopcovitá zelená krajina.

Před chrámem žádný autobus nestaví. Občas dodržují jakýsi holport s tuktukáři kolem jejich stanovišť, ať si vyžírkové také něco urvou. Na zastávce nestačíme ani koupit vodu a jsme vecpáni do busu do Polonnaruwy. Krajina pomalu vysychá a mění se do žlutých prašných odstínů. Ač je už dost večer, teplota stoupá k pětatřiceti. Polonnaruwa má několik částí, přičemž ta pro nás nejdůležitější - stará je hned první u kruháku. Asi dva lidi nabízí ubytování, tak jukneme k nedaleké vilce, kde za 800 máme fajn pokoj s koupelnou.

Následovala jedna z polonnaruwských tradic - ukecávání turistů na tuktukářskou prohlídku celého areálu, která ovšem znamená vstup na černo. Čili turista ušetří, povozí se a tuktukář dostane výdělek roku. Jest otázka, jestli tady je větší zloděj ten tuktukář, nebo vláda, která má pro evropské bílé rasistickou taxu ve výši 3000 rupií. Tuktukářem by to bylo za 2000 na půldenní jezdění po šutrech. Důrazně jsme ho upozornili, že nejsme Japonci - ale ti to prý stíhají i za hodinu. Ale hlavní areál se dá projít i pěšky a člověk má klídek a čas nasát atmosféru, a to zejména u míst, které nepatří k zastávkám busů a tuktuků. Nakonec právě taková místa byly nejhezčí. A bez vstupenky se nedostanete do muzea na břehu jezera, které je prý docela dobré.

Nad městem za hrází je jezero, kde od pozorování západu slunce nás ale rychle vyhánějí komáři na večeři v restauraci v Araliya hotelu. Dnes jsem taky bez fotek. Foťák mě štve už dlouhodobě, krám jeden panasoňáckej se rozklížil měsíc po záruce. Dnes ale přidal novinku v podobě nefungování náhradní baterie a zoomu. Kupodivu druhý den se zase rozjel, takže mu evidentně nefungují kolečka jen na přestupný den.

Noc: Pension Polonowaruna 800r/pokoj s koupelnou
Doprava: bus Kandy - Dambulla 95, tuktuk k jeskyním *60 a zpět *50, bus Dambulla - Polonnaruwa 90
Žvance: véča-chickencurry 200, cola 50, citronový džus 90, desert 80; voda 60...
Vstup do chrámů v Dambulle 1300... Suma 2400r (20$)

1.3. den 6. Polonawaruna

Ráno nás nabírá tuktukář Viki a jedeme na jižní okrsek ruin, kde za něco stojí jen zbytky knihovny a socha krále s papayou. Jinak jen pár ruin kulatých dákob, což jsou cihlové stavby ve tvaru včelích úlů. Pak objíždíme hlavní areál uličkami kolem vodních kanálů, kterými se vnoříme na hlavní starověkou magistrálu. Viki mobiluje svým kámošům, kde je zrovna jaký úplatný hlídací policajt. Občas se rozjedeme, případně nás nažene do houfu vystoupivších čedokářů. V rámci boje proti zlodějskému státnímu systému je holt třeba se obětovat.

Srí Lanka

Srí Lanka - Polonnaruwa
Gedige Lankátilaka v Severní skupině

Srí Lanka

Srí Lanka - Polonnaruwa
Dágoba Kiri vihára královny Subhadry s původní 700 let starou omítkou

Srí Lanka

Srí Lanka - Polonnaruwa
Nejvyšší polonnaruwská stavba Rankota vihára (54 metrů)

Srí Lanka

Srí Lanka - Polonnaruwa
Skupina žulových soch Gal Vihára

Polonnaruwa byla po tři století hlavním městem. Její stáří je k tisíci letům, což z ní vedle druhého exhlavního města Anurádhapůře dělá hezčí mladici. Vrcholu dosáhlo město za vlády krále Parákramabáhua I. v letech 1153-86. Ve 13. století i toto město oslabily indické nájezdy a centrum se přesunulo dál do hor. Z areálu zbyla slušná sbírka rozvalin i zachovalých kulatých dákob s řadou mnohametrových soch, včetně legendárního žulového sousoší Gál Vihára. Ornamenty se vyřádily hlavně na měsíčních kamenech, což jsou půlkruhové rohože před vstupy do chrámů. Nejvyšší bílé či cihlové obnovené stavby dosahují výšky přes 50 metrů, což fajně ladí se sytě modrou oblohou a sytě zelenou přírodou kol. Sluníčko časem rozpaluje vše, co mu přijde pod paprsky, tak chození bez bot se dá přirovnávat k hořícím uhlíkům. Docela se šiknou aspoň fusky, i když teda nevím, jestli je to buddhisticky košér.

Atmosféru měl okrsek Mamutik, kde jsem musel důrazně vynutit zastávku. Rozvaliny sice neměly žádnou monumentalitu, ale měly spoustu architektonických vychytávek a kromě tradičních makaků a vzácnějších hulmanů tady nebyla živá duše. Tady už Viki rezignoval, přestal s kecama o "time" a pochopil, že opravdu nejsme Japonci a začal poctivě objíždět každou hromadu šutrů a před nejstarší a nejhustější zástavbou počínající Čtyřúhelníkem nás nechal napospas s tím, že nás vyzvedne u jezírka za areálem.

Srí Lanka

Srí Lanka - Polonnaruwa
Chrám Buddhova zubu Hetadág ve Čtyřúhelníku

Srí Lanka

Srí Lanka - Polonnaruwa
Kruhová Vatadágé

Srí Lanka

Srí Lanka - Polonnaruwa
Hulmani

Srí Lanka

Srí Lanka - Polonnaruwa
Kanály kol starého města

Právě Čtyřúhelník byl nejzajímavější soubor všemožných stavby. Naopak nejmonumentálnější Královský palác a Audienční síň vlastně nenabízí víc než průměrná ruina statku v Sudetech. Ke kašně na břehu dalšího kanálu, v němž se odehrává vesnický život od koupání, vaření až po praní, dorazil nakonec Viki pozdějc. Něco zabrumlal ve stylu, ještě že jsme ho měli, což jsem teda nesdílel, ale aspoň jsme si vymohli odvoz až k posteli na siestu. I dneska jsme narazili na českou stopu, i když jen materiální. Soňa v jednom chrámu sebrala obal od tatranek. Ty Češi jsou fakt prasata. Jen tak nějak koukám, že je to z té samé sušenky, co jsem před čtvrthodinou dával do kapsy. Za to určitě můžou ty opice.

Navečer jsme vyrazili k muzeu a jezeru, na jehož břehu je pár dalších volně přístupných staveb. Pro domorodce je to ideální místo na svatební kýčofotky. Vůbec, kýčovitost svatebních fotek patří asi k nejglobalizovanějším věcem na světě. Cestou jsem ještě musel odrazit útok opice... no, odrazit, zdrhnout jsem musel. Mít v ruce na sebemenší okamžik igeliťák se nevyplácí. Navečer jsme zašli zas do Araliya, když jsme tam byli včera vcelku spokojeni, ale dnes usměvavou partu vyměnila reminiscence RaJ a i kottu stálo za prd.

Noc: Pension Polonowaruna 800r/pokoj s koupelnou
Doprava: tuktuk po Polonnawaruna *4000, véča-kottu 170... Sumárum 3000r (27$)