CESTOVÁNÍ

TravelInfo

SRÍ LANKA & MALEDIVY 2012
(5. Haputale - Dambatenne)

4. 3. (den 9.) Peradeniya - Haputale

Míříme na vlakáč, ale vlak v 9:40 do hor dnes prý nejede. Ono by se to přežilo, busů jede dost, ale jednou jsme vlak chtěli dát a jízda v horách mezi čajovými plantážemi za to stojí. Nakonec nás u okýnka ukecal, že dojedeme na nedalekou železniční křižovatku, a tam bude special train. Ale spíš to udělal jen pro dvakrát 10 rupek. Ještě jeden zádrhel rána byl vlastně ten, že jsme zatím nevěděli, kam pojedeme.

Jeden cíl byl Adams Peak - posvátná hora s výškou 2400 metrů, kam vede přes 5000 schodů na další klasické podívání na úsvit. Šílené masové úsvity by se obejít daly, ale ty schody před porouchaným kolenem neukecám. Plus to není úplně na nejpřímější trase. Nakonec to během čekání na vlak skrečovala Soňa, takže jedeme až do útrob čajových plantáží v Haputale.

Zatím ale sedíme v dřevěném vagónu na konci vlaku s cisternami a popojíždíme do Peradeniye s nádražím z roku 1867. Samozřejmě žádný special train není a čekáme až do půl jedné. Aspoň konečně mám čas na psaní, čtení a jídlo z pofidérního kiosku. Vlak s hodinovým zpožděním přijíždí na třetí nástupiště, což vzhledem k celkovému počtu nástupišť, který činí dvě, je trochu problém. Za davem pochodujeme džunglí a mosty kamsi na odlehlou trať z Colomba. Koupili jsme sice lístky do druhé třídy (první byla vyprodaná a je třeba ji kupovat spíše dopředu), ale to nám bylo prd platný, protože vlak byl natřískaný ve druhé i třetí stejně. Naštěstí dobytčák (vagón bez sedaček) byl trochu volnější, tak jsme dřepli na zem, kterou tu vytírají svými těly ožralové. Nebude to asi nejzábavnější sedmihodinová jízda v životě. Válející se ožrala se ve světlém okamžiku zmohl i na nějaké kecy, ale jiný ožrala ho začal umravňovat... tuze zábavné. Zejména když se začalo zvracet.

Srí Lanka

Srí Lanka
(Ex)nádraží v Peradeniya

Srí Lanka

Srí Lanka
Né úplně ideální plac na 7hodinovou jízdu

Zpočátku to pecka nebyla, ale když jsme se dostávali do hor jedouce vysoko na svazích dvoukilometrových hor mezi čajovými plantážemi, to už bylo jinčí kafe. Vlak se vysoukal do 1838 metrů nad mořem. To už jsem ukořistil místo na venkovních schůdkách vlaku, odkud se fajn fotila krajina, kterou teď již opanovala sytá zeleň čajovníků a solitérních stromů.

Rychlost vlaku se od 19. století moc nezvedla, protože od té doby se na trať ani na mašiny příliš nešáhlo, takže víc než dvacítkou za hodinu nejedeme. I při kalkulaci s touto rychlostí v jízdních řádech jsou zpoždění automatická. Ta se neuvádí ani v minutách, ani v hodinách, ale v částech dne. Takže naše konečné tříhodinové zpoždění bylo vynikající. Během jízdy se na konec vlaku ještě připojila čtvrtá třída, což byla jen plošina s kolečky, na které seděla další dvacítka cestujících.

V Haputale jsme po soumraku. Je tu pár naháněčů, ale zapadneme hned do Royal Top Rest Innu. Docela gut za tisícovku, pokoj je s fajn výhledem, ale záchod protékající na podlahu nebude tím pravým a jiné pokoje už nejsou. Jdeme do města k tipu od naháněče. Ptáčka sice lapal hezky, a i když penzion ABC byl pěkný, cena platila jen na nejhorší pokoj bez koupelny. A i když měl celý penzion prázdný, lepší nedal či za něj chtěl dvojnásobek a ještě se urazil. Hrdost místních musí vítězit, česká lakota též, tak nebudeme měnit přídavné jméno jeho pustému penziónu.

Srí Lanka

Srí Lanka
On the (rail)road

Srí Lanka

Srí Lanka
Haputale

Ze Sri Lak View nakonec vypadly nové pokoje za 1100. Jen ta novota je nová až moc a venek a horní patro se novotuje dále od brzkých ranních hodin. Ještě horší byla mešita přímo nad pokoji, kde v pět ráno spustil meluzín svoji meluzínu a já měl pocit, že ležím přímo pod tlampačem. Být vyznavačem tohohle náboženství a tímhle být celý život buzen v pět ráno, tak asi taky nenávidím celý svět a hážu bomby těm bezvěrcům, co si můžou v klidu spát do devíti bez hříchu.

Dost politické nekorektnosti a zpět do nočního města na dlabanac. Díky vysokohorské vlhkosti tu už má vše správně ponurou atmosféru od mlhavých ulic po vlhké pokoje hotelů. Navíc město upadlo do mraku a začalo drobně pršet, k tomu světýlka obchodů z dřevěných chýší... nádherné depkoidno. Na rozdíl od sousední Elly tohle není moc turistické místo a najít něco slušnější k jídlu na ulici se nepovedlo. Zapadli jsme do jídelny na klasiku chicken curry, ale vypadalo to nějak unaveně. Zítřek ukázal, že to tak nejen vypadalo.

Noc: Haputale, Sri Lak View 1100r/pokoj s koupelnou
Doprava: vlak Kandy - Peradeniya 10 (3.třída), vlak Peradeniya - Haputale 210r (2.třída)
Žvance: véča-chicken curry 175, limonáda 30... Sumárum 1100r (10$)

5. 3. Haputale - Dambatenne - Lipton´s Seat

Navzdory všem překážkám od meluzínů, sbíječek až po kohouty vylejzáme z kutlochu až v deset do sluncem ozářených plantáží. K snídani dáváme pár kousků z pekárny, z nichž některé smažené byly tak hnusné, že to nežrali ani psi. Míříme do 10 kilometrů vzdálené čajové továrně v Dambatenne. Herkabus odjíždí z vedlejší křižovatky až k továrně, kterou založil v roce 1890 sám sir Thomas Lipton. Všechny tyhle továrny vypadají skoro stejně - velká plechová podlouhlá hala v modrobílých odstínech.

Někde se provádí prohlídky, ale zrovna tady to nebyla ta nejlepší a nejpoučnější (vstup 200r). Spíš to bylo rychloproběhnutí po všech koutech a ani ochutnávka na konci se už nekoná. Prakticky nic průvodce neřekl, a když něco zadrmolil, tak u toho nejhlasitějšího stroje a ženskými vysloveně opovrhoval. Ale to je tady celkem normální. Evidentně nás chtěl mít co nejdřív za sebou. Stroje jsou tu zajímavé a hlavně ta vůně byla skvostná. Asi nic tak úžasného mé nozdry ještě nenasály. Jen bych to netipl na čaj. Kromě nás tu byl už jen jeden Polák, což je pro jejich kšeft asi smrtící kombinace. I když jsme i my vzali tři balíky čaje.

Srí Lanka

Srí Lanka
Čajová továrna v Dambatenne

Srí Lanka

Srí Lanka
Sběračky čaje

Srí Lanka

Srí Lanka
Čajové plantáže v Dambatenne

Srí Lanka

Srí Lanka
Čajové plantáže pod Liptons seat

Chceme na nějakou vyhlídku Lipton Seat. Tipujeme to na sedlo nad námi. Prý 7 kilometrů, tuktukem za 350 a ojediněle se prožene i minibus. Stoupáme pěšo po silnici skrze vesničky, kolem škol a nemocnice. Sběračky čaje snášejí z plantáží pytle s nadrbanými čajovými lístky (sbírají se vždy jen poslední dva čerstvé lístky). Sběračky jsou téměř výhradně z menšinového etnika Tamilů, které sem dováželi Angličané, protože hrdí srílančtí Sinhálci měli ručičky dost dozadu. Krajina nádherná.

Po vyškrábání se na vrchol sedla pokračuje silnice kamsi dále mezi kopečky a plantážemi. Konečně udáváme propisky, po kterých se děti můžou přetrhnout. I když dostat z nich na výměnu alespoň slova prosím a děkuji, dá pořádnou fušku. Nakonec je to ještě pěkná štreka, kterou včerejší curry některým ještě dost ztěžuje. Lipton´s seat se minout díky směrovkám nedá a v závěru po pěšině stoupáme výš a výš až k dřevěné rozpadající se rozhledničce, kde akorát zpívala dospělejší třída angličtiny učitele Udona. Docela jsme pokecali a Soňa na oplátku musela dát taky nějakou písničku, což jí šlo výrazně lépe než domácím.

Ale to hlavní, výhled, za moc nestál. Stovky metrů pod našimi nohami byla krajinka jen v mlžném oparu. Slunce postupně zmizelo i nad námi. Při návratu nás nabírá minibus jedoucí až do Haputale, což se unaveným nohám šiklo, protože za celou cestu vlastně ještě nic nenachodily. Soňa zaleze do hotelu a já vyrážím brouzdat po městě, ke hřbitovu u starého kostela svatého Ondřeje, na internet, pro vcelku ucházející pohledy se známkami (do Čech známka stojí 20-25 rupek). Véču radši vynecháváme a nakupujeme balík sušenek.

Noc: Haputale, Sri Lak View 1100r/pokoj
Doprava: bus Haputale - Dambatenne 25, minibus Lipton seat - Haputale 45
Žvance: pečivo kus 5-10; půlkilový balík sušenek 150, čtvrtkilový balík čaje 300...
Vstup Tambatenne tea factory 200, internet 60/hod, pohledy 25, známky 20. Sumárum 1400r (12$)