CESTOVÁNÍ

TravelInfo

SRÍ LANKA & MALEDIVY 2012
(6. Ella)

6.3. Haputale - Ella

Z pokoje vylézám v osm. Venku pokecám s Čechy z vedlejšího pokoje a vyrážím na dopolední slunečný průlez okolím městečka a nějaký kilometr po kolejích. Vyzvedávám Soňu na polední vlak, který kupodivu nemá ani hodinu zpoždění. Tenhle má jen třetí třídu, ale i tak je plný různých part postarších turistů, na které pak v různých zastávkách čekají klimatizované patrové autokary. Následující část železnice do Elly patří k nejfotogeničtějším. Brzy obsadím zase fotoschůdky a nacvakám sbírku zelených šmouh keřů a travin. Před Ellou je kýčovitý přírodní amfiteátr s rýžovými políčky, palmami a vodopádem. Ten si vychutnáme zítra ještě pěšo.

Ellou končí i Vysočina, která se zde vypne do dvou vysokých štítů a silnice mezi nimi prudce padá Ella Gapem do rozpálených přímořských rovin. Ella je jedno z největších turistických i baťůžkářských míst, které se podobá jihovýchodní Asii - plné restaurací i ubytování.

Srí Lanka

Srí Lanka
Čajové kopečky kol Haputale

Srí Lanka

Srí Lanka
Rýžové kopečky kol Elly

Srí Lanka

Srí Lanka
Továrna na čaj u Elly (s cedulí thank you for no visiting)

Srí Lanka

Srí Lanka
Little Adams Peak

Ke spaní zkoušíme dle lonelyho zastrčenou Lizzie Villu. Baba to proti lonelymu pořádně osolila z nedávných 800-1000 na 2500-3000. Ještě má původní cenu jen ledabyle přeškrtnutou na vizitce, ale ostentativně dává najevo, že jsme se zbláznili, když chceme dát tisícovku. Nakonec teda při odchodu znechuceně padne, ale prej jako pssst a nikde to neříkat. Tak to jen píšu. Pokoj je slušně velký, budova uprostřed zahrad a nikde v doslechu civilizace ani kohouti.

Ve městě, což je hlavní ulice s jednou odbočkou, v dřevěné boudě se rozšoupneme s nákupem a razíme vedlejší silnicí na Malý Adams Peak. Po půldruhém kilometru v zákrutě odbočujeme prašnou cestou mezi trochu vyschlé čajovníky. Sytá zeleň se už vypařila. Turističnost místa naznačují i žebravé babky nabízející drze sebe a své děti na focení.

Na vrcholek, skládající se z několika kopců, se doškrábeme po schodech. Naštěstí jejich počet zdaleka neopravňuje ani v nejtitěrnějším k nějaké příbuznosti s pětitisícovoschodovým výrazem pro Adams Peak. Zapadající slunce sice vykresluje pěkně, ale přes opar zase toho moc nevidno. Přes trávu se doškrábu na nepoužívaný třetí kopec za lepším výhledem. Konečně si i vzpomenu na informace z lonelyho, jak je Srí Lanka hned po Indii druhá na světě v počtu smrtí způsobených hadím kousnutím. A to nemluvě o tom, že Indů je čtyřicetkrát víc. Jó, to jsou přesně ty věci, které by člověk vědět nemusel. Radši seberu hůl a buším do země. Den zakončíme dobrou večeři na zahrádce restaurace za již turistické cenovky (currychicken s džusem za pětiklíště).

Noc: Ella, Lizzie Villa Guest House 1500r/pokoj s koupelnou
Žvance: véča-currychicken 400 + džus 100; nákup-banány 50/kg, cola 30...
Doprava: vlak Haputale-Ella 25. Sumárum 1500r (13$)

7.3. Výlet na Ella Rock

Ráno na trhu od babč kupujeme rajčata a ovoce. Dnešní cíl je vrchol skály Ella, tyčící se ostře nad městem. Jdeme několik kilometrů zpátky po kolejích po přírodním amfiteátru až k železničnímu mostu nad vodopádem Malá Rawana.

Odsud má vést pěšina skrz lesík a dál po travinách. Před klesáním je třeba prudce zahnout po ještě neznatelnější pěšině dál nahoru, abychom se ztratili ve zplanělé čajové plantáži. Sice se zprvu nabízel samoprůvodce, ale toho jsme odehnali, i když tady by se hodil. Po prodrání se na pěšinu vedoucí kolem vesničky na stráni vedla dál znatelná pěšina už jen jedna. Každopádně na to, že sem chodí údajně tolik lidí, bych čekal větší prošlapanost. Ale to by místní průvodci přišli o kšeft, tak se třeba mate i záměrně. Výhledy dolů ze sedla jsou fajn, ale s nadcházejícím ostrým stoupáním pár rysů na obličeji rychle ztuhlo. Po půlhodince jsme se vydrápali na skalnatý ostroh nad městem a vlastně celou krajinou široko daleko. Äle jako že by bylo vidět něco, co se nedalo vidět naproti u kopcovité sousedky s Adamovým jménem, to asi né.

Srí Lanka

Srí Lanka
Vodopád Rawana

Srí Lanka

Srí Lanka
Poptávková strana propisek

Zpátky zkoušíme jít po té největší cestě, sice projdeme kolem pár domů, Soňa lítá za motýly a já kuchám čerstvé utržený durian, což je nejsmradlavější ovoce na světě. Smradu se z čerstvě utrženého kousku se ale nedokutám. U řeky rozdáváme poslední propisky koupajícím se dětem. I když té slečně až je na to teda více než dost. Na koleje se dostáváme o pořádný kus jinde, ale na nich se už zabloudit nedá. Relax dáváme u vodopádu, takže do města přijdeme se soumrakem. Škoda, ještě jsem chtěl zajet k nedalekému vodopádu Rawana Ella.

Večer obrážíme restaurace, ale hned ve dvou si nás vůbec nikdo nevšímá. Jejich práce většinou končí nalákáním k sednutí, ale aby někdo přišel obsloužit, či dát lístek v následující čtvrthodině, to už ne. Až v té nejturističtější, spíš baru s fresh džusy a free internetem, se chytáme na hranatou slaboučkou pizzu, která ale byla gut.

Noc: Ella, Lizzie Villa Guest House 1500r/pokoj
Žvance: véča-pizza 750, džus 150; friedchickenrice 300; kokos s brčkem 30, libra rajčat 30...
Sumárum 1800r (15$)