CESTOVÁNÍ

TravelInfo

SRÍ LANKA & MALEDIVY 2012
(8. Unawatuna a Galle)

10.3. Unawatuna

Unawatuna patří k nejznámějšímu letovisku na západní straně ostrova. Údajně tyrkysová voda a mladí návštěvníci. Kdysi to byla hipísácká osada v srpkovém zálivu s chrámem na konci. Dnes se sem navalila kvanta turistů a ještě víc prodejců všeho, hotelů a restaurací. Ale to jsem si o Tangalle myslel taky a byla to pecka. Zato tohle byl průůůser.

Nejdřív se na nás vykašlali v buse a z autobusu jsme se prodrali až po projetí zastávky. Což jsme ještě nevěděli a plazíme se v potu tváře k pláži přes ostrý kopec. Ale evidentně jsme dost mimo, pláž nikde a musíme zpátky a vzít tuktuk. Nakonec jsme to minuli jen o dva kilometry. Tuktukář nám hned dohazoval ubytování. Něco by se našlo, ale chceme na pláž. A to je tu problém. Ona tu totiž není. Je příliv a všechny hotely a restaurace jsou postaveny až na hranici přílivu. Zbytek je plný betonových trosek a lehátek. A to tu máme být celé 3 dny a lepší by to blíže ke Colombu asi už nebylo. Nakonec i moře stojí za prd, je docela kalné, sem tam nějaký odpadek a smrdí v něm nafta z různých potácejících se loděk.

Cestou nám nabídne zvláštní děd ubytování přímo na pláži v takové strážní věži s okny na všechny čtyři strany nad jeho krámkem se suvenýry. Máme i vlastní kousek pláže, kde není restaurace. Po smlouvání jsme na 2300, ale už je třeba ten neustálý nárůst cen za ubytování zastavit. Každé další místo je furt dražší a dražší a jedeme nahoru jak sazby DPH. Začali jsme na 650, pak 800, 900, 1100, 1500, 1650, teď 2300 a vrcholem budou Maledivy v přepočtu za 9500 rupek. A peněženka je tenčí a tenčí. Tak to musíme zítra zastavit. Ale zatím si užijeme strážní věž.

Srí Lanka

Srí Lanka
První pohled na pláž v Unawatuně

Srí Lanka

Srí Lanka
S trochou odlivu, dobrou pozicí a photoshopem... dejme tomu

Srí Lanka

Srí Lanka
Strážní věž pro tuto noc

Srí Lanka

Srí Lanka
Hlavní unawatunská třída

Večer hledáme marně domorodý restaurant. Aspoň se nafutrujeme zmrzlin z krámů a končíme v profláklém Peacock na džusech a konečně čerstvě vylovených rybách. Soňa se pustí do humra, já zůstanu u klasických mořských potvor. Na pláži se rozzářily ohně různých restauraček a nastal odliv, kdy konečně vykoukla pláž. Pod rouškou tmy to vypadá konečně útulně.

Noc: Unawatuna, strážní věž 2300r/pokoj s koupelnou
Doprava: bus Tangalla-Unawatuna 107, tuktuk *100
Žvance: véča-ryba 700, humr 800, pivo 240, džusy 190; zeleninové trojhránky 40, zmrzlina 35...
Sumárum 2700r (24$)

11.3. Galle

Ráno hážeme koupel na pláži pod okny a přesouváme se do nedalekého hotelu Golden Ente (doporučil ho tuktukář i Lonelyplaneta), kde pěkný čistý pokoj s terasou máme za půlku ceny proti strážní věži zasmušilého dědy.

Po poledni jedeme busem do nedalekého koloniálního města Galle, které se rozkládá na poloostrově s dokonalým hradebním pevnostním systémem ještě z dob Portugalců a vylepšeným Holanďany. Dlouhá staletí se jednalo o nejvýznamnější cejlonský přístav, než to Angláni posunuli do Colomba. Vedro je k padnutí. Silnice čerstvě opravují, ale ve stylu mělnických revitalizačních umělců, kteří si taky myslí, že když někam vrznou nejlevnější betonovou zámkovou dlažbu, je to najednou hrozně hóch a davy Němčourů budou padat na hubu. Jenže ono je to hnusný a nepraktický. Ale na Mělníku se i na hubu padá, protože i kvalita je zoufalá.

Naštěstí do starých koloniálních domů s dřevěnými sloupy se ještě nepustili. Památek je celá řada. Je to asi největší srílanské místo pro koloniální barákomilce. Třeba fajn je Holandský kostel z roku 1640 se správcem sice veselým, ale v každé větě opakujícím slovo donation. A ještě je třeba to házet do kasičky před jeho zraky, protože když se zakecá a nevšimne si, tak ještě začne tropit scénu a honit vás po hřbitově. Scény umím ale taky.

Protější námořní muzeum zavedlo čerstvě rasistické ceny pro bělochy z 50 na 600, což vzhledem k tomu, že jeho největší devízou pro nás měl být stín, je dost a radši to prožereme v nedaleké restauraci před Free muzeem, kde mají sbírky nejrůznějších krámů za účelem nalákání do prodejniček suvenýrů a klenotnických krámků. Ale za zadkem se stále drží nějaký panák s mini výkladem a těšící se na kšeft. Ten můj s jedním třicetirupkovým pohledem ho ale nějak neuchvátil.

Srí Lanka

Srí Lanka
Holandský kostel

Srí Lanka

Srí Lanka
Město z hradeb

Srí Lanka

Srí Lanka
Bašta Utrecht

Symbolem města je maják na špičce hradby Point Utrecht a Signální skála. Pod hradbami je několik pláží a osvěžení by se fakt hodilo. Nanuk to moc nespasí a hustě lokální kavárna taky ne. Z pláží pokřikují na Soňu místňáci a i ptáček vyletěl. Ještě nedávno to prý bylo docela živé město, ale teď tu chcípá pes. Domorodce vystěhovávají s cílem udělat z toho klasický skanzen pro turisty.

V již zmíněné restauraci Mansion Cafe v krásném holandském domě s patiem a téměř artdecovým záchodem jsme ďobli trochu zápaďácké kuchyně. A po těch rejžích a curry byly špagety a burger úplný skvost. Blížící se západ slunce jsme zabili na mohutných vstupních branách s hodinovou věží a baštami Slunce, Měsíce a Hvězdy. Ty jsou i sportovní (všichni tu hrají v podstatě jen kriket) a lehárovací místem domácích. Nechybí ani propriety jako kokosy s brčkem a pánové s opicemi a kobrami v košíku. Konečně je také dýchatelno. Cestou k busáku se nás snaží odchytnout nejprotivnější tuktukář. Na jeho kecy o žádném dnešním byznysu se mu dostává mravokárných rad o správném chování k turistům. Ale tenhle se odradit nedá. V Unawatuně jsme ještě ďobli neznámá ovoce a já zalezl na noční internet.

Noc: Unawatuna, Golden Ente 1300r/pokoj s koupelnou
Žvance: véča-špagety 450, burger 300; kokos 50, menší meloun 100, nanuk 30...
Doprava: bus Unawatuna-Galle 20. Sumárum 1750r (15$)

12.3. Unawatuna - Jungle beach

Ráno se plácáme na terase, dopoledne se plácáme o něco dál v mělčině na konci pláže pod chrámem, kde se bavíme makroživotem krabů a jejich drsnému boji o ulitu. Nedaleko má být podle lonelyské mapky Jungle beach. V tomhle ale ulítli. Jdeme po jediné asfaltce do kopců. Silnice se různě rozděluje. Snažíme se držet pobřeží, kde se stezka zužuje do trnisek. Vydržíme a po dlouhé době se dostaneme pod bílou Mírovou dákobu, odkud vede pěšina na poloostrov, odkud se dá seběhnout dolů. Tam čeká další úlet, malá pláž v džungli to sice je, ale je celá obsypaná stolky a restaurací. Aspoň nějaký písek, čistější moře a stín tu je. I když zas výhled na město a přístav body ubírá. Každopádně tohle trmácení sem za to nestálo. Po 300 tempech, či cestičce ve křoví a po kamenech se dá dostat na vedlejší pláž, která už je skutečně prázdná, i když místo písku jsou tu jen mrtvé ulity a naplavený bordel.

Od Mírové pagody sledujeme zpátky asfaltovou cestu obsypanou domky s upravenými tropickými zahradami. Před pláží se zastavujeme u restaurace s českou vlajkou a domorodcem, který vyjmenovává víc českých politických korupčníků než by vyjmenoval průměrný idnesácký pisálek. Banánové jogurtové lassie je fajn, ale dál už žádný zázrak. Strašně to trvá a čas se ukrajuje jenom mlácením do těla pod záminkou zabíjení komárů. Klídek na pokoji narušil pak jen chlupatý pavouk, o něhož se postarala podrážka boty a patnácticentimetrové tělo se následně přesouvalo po chodbě na zádech mravenců, což také zrovna oči mé modré viděti nepotěšilo.

Noc: Unawatuna, Golden Ente 1300r/pokoj
Žvance: véča-friedrice 300, lassie 150; domácí chipsy 40/100gr, sůši 40... Suma 1250r (11$)

13.3. Galle - Colombo - Letiště

Představa odletu mě konečně dokázala dobrovolně vyhnat z postele v sedm. Času je habaděj, takže jsme nemuseli řešit předodletový pobyt v Negombu. I když včerejší zbytečný den a dnešní trmácející se dal asi vyřešit lépe. Balíme a platíme srandovnímu dědovi. Takhle ráno je ještě fajn a na silnici hned chytáme bus do Galle. Ještě jsem stihl poslat zbytek pohledů z nedaleké pošty. Tentokrát byly doma už za týden.

Navzdory aircon minibusu se paříme v další jízdě. I když se to tvářilo na nějaký express, stejně vymetáme všechny pobřežní sídla. Od Galle už prakticky není kus volné přírody a vše je zastavěné. Ale pláže nevypadají špatně. V Colombu se prodereme kolem pár výškových domů, ale až do posledních chvil ve vládní čtvrti nebylo příliš rozdílu mezi hlavním městem a pobřežní vesnicí.

Kolem lokálního busiště byl tradiční mumraj, ale i čistá jídelna, kde jsme rozfofrovali poslední pětistovku. Na letiště jezdí bus 187, který se dá odchytnout na ulici (ale ne každý jede až na letiště). Vyžírkovský průvodčí čeká na zkasírování až na konec, aby získal stovku bez lístku do kapsy. A to ještě se divně koukal na moji nataženou ruku očekávající peníze na vrácení z pětistovky. Čekání na Airport Express na zbývající kilometr bylo nejdelší z celé dnešní cesty.

Zbylé rupky jsme utratili v marketu na letišti. I za stovku se dají pořídit čtyři kousky mlsů. Letištní hala je chuďoučká, ale aspoň jsme v chládku. Jen se divím, proč místní ženský raději tahají kufry po schodech než po eskalátorech. Drsný držkopád jedné z mála odvážných hned za mnou dává rychlou odpověď. Pak už jen zbývá dát vale příjemnému Cejlonu a nočním krátkým přeletem s Emirates přeskočit na maledivské atoly.

Doprava: bus Unawatuna-Colombo 20, bus Galle-Colombo 275, bus Colombo-Letiště 100... Sumárum 700r (6$)