Střední Amerika 2005 (10.)
18.2.2005: Granada
Noc byla kupodivu v pohodě. Ráno nás probudil flétnový koncert od souseda. Je ale ještě brzo, a tak razíme na snídani zadarmiko až kolem deváté. Lůca si dává tousty a já jdu po sladkém - banánový chleba s karamelovým přelivem. Pak jdem na prohlídku města. Hlavní orientační bod je parku Colón s mangovníky. Míjíme katedrálu, která byla postavena na počátku 20. století na základech staršího kostela. Jdeme si prohlédnout Palacio Episcopal (Biskupký palác) v novoklasicistním stylu a sousední náměstí Plaza de la Independencia v jehož středu stojí monumentální obelisk věnovaný hrdinům boje za nezávislost v roce 1821.
Domečky jsou opravené, a tak procházka v ulicích je příjemná (Granada je pod ochranou Unesca). Stavujeme se v obchůdku pro nějaké mlsky a míříme do blízkého kostela Iglesia dela Merced, který je snad v Granadě nejkrásnější. Byl dokončen v roce 1539 a několikrát vydrancován. Pan správce nás putil na zvonici, odkud je překrásná vyhlídka na celé město i jezero. Také je dobře vidět, jak si místní staví domy. Jsou čtvercové s dvorečkem uprostřed a většinou osázené palmou a fontánkou, aby si obyvatelé mohli relaxovat v příjemném stínu.
Nicaragua
Kostel de la Mercad a ulička Real Xalteva
Nicaragua
Výhled z věže kostelu de la Mercad na katedrálu a jezero
Pokračujeme dál a je vidět, že opouštíme turistickou zónu. Chceme se podívat k malé pevnůstce Fortaleza La Polvora, která byla postavena roku 1749. Dříve byla používana samozovskými vojsky k výslechům a popravám odpůrců, pak byla muzeum zbraní, ale dnes je to pusté a zchátralé místo. Děti na nás začínají pokřikovat "gringo", v příkopech je neuvěřitelný bordel.
Vracíme se raději zpátky do parčíku a chceme si v klidu posedět a vypít džusík. Na lavičku si přisedá stařík. Asi si chce povídat, ale to nekápnul na ty pravé. Po chvilce přichází černoch, něco povídá a rozhazuje rukama, začíná se pěkně rozčilovat a řve něco o americanos a Bushovi. Kašlem na něj, což ho vydráždilo ještě víc. Pokusil se mi napálit i jednu pěstí, ale do cesty se mu připletla moje taška s nákupem, ve které byly plechovky džusu a vody. Zaúpěl, ještě vzteky ukopnul odpadkový koš vedle a za mumrání zmizel.
Raději odcházíme i my. Na pokoji si dáváme siestičku a jdeme do dalších čtvrtí. Cestou jsme objevili i prádelnu a tak vyzvídáme co a jak. Nějak nás odhalili, že jsme Češi. Jdeme zpátky do hotelu sbalit špínu. Míjíme hasiče, kde mají zaparkované vypulírované ruské zily a podobné starožitnosti.
Poslední etapou byla procházka k Nikaraguiskému jezeru. Je propojeno s Karibikem a v minulosti se sem párkrát dostali na dranc angličtí piráti. Na pobřeží je dvoukilometrová promenáda pod názvem park Centro Turistico (2 cordoby). Jsou zde restaurace, hřiště i pikniková místa, která jsou ale v době naší návštěvy opuštěná. Okolo nás poletují hejna otravných mušek. Vlnky lákají ke koupání, ale voda je špinavá a odpuzující. Alespoň si sundaváme sandále a brouzdáme se po kraji. Místňáci se koupají v oblečení, ve kterém přijeli (asi místo pračky). Na konci pláže je stádo pasoucích se krav, chvíli pozorujeme cachtající se ptactvo a mravence.
Cestou zpátky jsme si koupili kokos za 7 kaček. Štávička byla moc dobrá. Pak nám ho paní rozpůlila a my si mohli vydlabat vnitřek. Hledání večeře bylo zakončeno v pizerii - ceny slušné, pizza velká a dobrá. Večer opět internet a ještě dostávám klepec v "člověče, nezlob se".
Výdaje 179 C (250 Kč)
ubytování: 186 C/pok (Hospedaje Central - jako včera)
doprava: -
jídlo: 84 C (véča 55-pizza,pivo; nákup *53-voda 10,džus 7,nanuk 5,křupky 7,mýdlo 7; kokos *5)
ostatní: 2 C (kostel 1; vstup do parku 1)
19.2.2005: Granada - Rivas - San José de Sur
Vstávám tak rozvážně, že Lucka už stačila skočit do prádelny pro věci (55 C). Jdeme se nasnídat, ale čekáme neskutečně dlouho, protože nefunguje eletřina. Zabalíme a vyrážíme hledat bus. Stavujem se ještě v sámošce pro vodu a zmrzlinu. U benzinky nás odchytává klučina a podává nám info o busu do Rivas. Čekáme tedy na rohu asi po deseti minutách přijíždí bus s nápisem Rivas, jenže na naše mávnutí nezastavil, ale jen přibrzdil, a tak za ním běžíme. Za rohem je jakési stanoviště busů, a tak dáváme batohy na střechu a zabíráme si místečka. Musíme počkat asi hodinu až se bus zaplní.
Asi ve 12.30 vyjíždíme. Cesta by měla trvat 2 hoďky (15 C). Je to správný chicken bus, protože vedle pípají kuřata ostošest. Jelikož stavíme skoro u každého sloupu, pomalu se zavírají oči. Bus nás v Rivasu vyhazuje na terminálu na kraji města. Vyrážím hledat další bus do San José de Sur, a tak Lúca si může dopřát oplzlých návrhů od řidiče. Moc času jsem jim ale nedal, protože dodávka byla už připravená, tak se vecpem a mizíme k Pacifiku. Kupodivu jsme dostali přednost před místníma a ani nás nenatáhli na jízdném (10 C).
Cesta byla rychlé a už skoro prázdný minibus nás vyhodil blízko pobřeží u hostelu, který jsme si vyhlídli v Lonelym - Hospedaje Almendros. Pokojík je prostorný a světlý, a tak se tu usazujem. Jdeme se podívat po vesničce. San Juan del Sur leží v nádherném podkovitém zálivu, který je chráněn horami. Po většinu roku je rybářskou vesnicí a o prázdninách se mění na živé rekreační středisko, kde mají sídla i hlavní papaláši.
Koupe se tu pár lidí, vlnky jsou taky, jen voda je překvapivě studená, a tak se necháváme ošplouhávat velmi pomalu. Pomalu začíná zapadat sluníčko a být zima. Na pláži pěkně fučí vítr a písek řeže do obličeje. Lůca si sbírá ještě nějaké mušle. Vychutnáváme si západ slunce. Véču máme na pláži v Marines baru, kde si dáváme dražší mňaminu. Ale je tu totáč pohoda, skvělá muzika a móře.
Výdaje 243 C (340 Kč)
ubytování: 140 C/pok (Hospedaje Almendros - velký pokoj s 3 postelema, koupelna venku)
doprava: 25 C (chickenbus Granada-Rivas 15; minibus Rivas-San Juan 10)
jídlo: 116 C (véča 95-kuřecí prsa po indicku na kari s rýží; nákup *52-voda 2x10,džus 6,sušenky 9,nanuky 2x5,křupky 7)
ostatní: 32 C (prádelna *55; čtvrthoďky internetu 5)