Střední Amerika 2005 (12. - San José a sopka Poás)
22.2.05: San José - Alajuela - sopka Poás
Dneska zas zvoní budík v 7:15 a musíme se vyhrabat z postele, páč dnešní výlet je závislý na jediném busu. Každá společnost má v San José svůj vlastní terminál, takže najít ten pravý by byla bez lonelyho docela fuška. Ten náš byl od firmy Tausa(?,červené autobusy), která jezdí hlavně mezi Alajuelou a San José. Dá se odsud dostat i na letiště. A jednou denně odsud jezdí i linkový bus na sopku Poás, který se pak kolem třetí vrací zpět (2150 colonu).
Zastavujeme v Alajuelu a dál už se šplháme jen do kopce. Cestou je na co se dívat. Projíždíme národním parkem a dole je vidět San Jose jak na dlani. Zastavujeme u občerstvení. Zkoušíme sýrovou empanadu (300 colonu) a docela gut. U budky nás zkásnou o nekřesťanský vstup do Národního parku (cizácí opět platí x-násobek). Jsme ve výšce kolem 2500 metru. Kolem sálá deštivý prales, do kterého je úhledně zabetonované monstrum se suvenýry, muzeem a správci parku.
Následujeme ostatní čedokáře po bulváru ke kráteru. Tam je vyhlídková terasa, která je obsypaná lidmi, kteří se snaži prohlídnout skrz mlhu do kráteru. Mlhisto je tu docela normální, ale stačí se obrnět trpělivostí a časem se výhledu dočkáte. A máte se na co těšit. Čekali jsme hodně dlouho. Pokus ukrátit si čas papáním sůš nám zhatil průvodce, že tady se jenom kouká a ukázal na neprostupnou mlhovou oponu. Po půlhoďce konečně vítr rozfoukává oblaka a naskytuje se nádherný pohled v nepředstavitelných barvách. Uprostřed kráteru je smaragdové jezírko, kolem jsou políčka žluté síry a sem tam červané čmoudíky. Rychle fotíme a dlouho se bažíme pohledu.
Kostarika
Pohled do kráteru sopky Poás (celý to bylo samozřejmě neskutečně hezčí)
Kostarika
Svéráz moderní kostarické architektury
Chceme se vydat směrem k dalšímu jezeru skrz džungli. Ta je sice hezká, ale procházka po vybetonovaných chodníčcích pocit tajemna docela kazí. Je docela zima a jsme opět zahaleni v chuchvalcích mlhy. Kupodivu je na čedokáře tahle cesta asi moc náročná, tak skoro nikoho nepotkáváme. U výhledu na jezero nás vítá veverka, která ochotně pózuje před foťákem. Tady ale štěstí nemáme a jezero zůstává skryto před našimi zraky. Aspoň se bavíme dvaceti Španěli, kteří dělají skupinové foto před mlhou snad každým foťákem, který se jim dostane pod ruku (tajkže 20krát). Pak objevili informační tabuli s fotkou jezera, a začíná to znovu.
Odcházíme proto do ticha mlžného lesa, což je krásná půlhodinová procházka za pokřikování kolibříků a jiného zvířectva. Cestou zdoláváme i nejvyšší bod naší cesty, který nese kótu 2704 metru (kupodivu jsme tak překonali i skutečný výstup na Pacayu v Guatemale, která zaostala skoro o 200 metrů). Před odjezdem busu se jdeme ještě podívat do muzea a na suvenýry.
V San Juanu jsme ve čtyři a město si prohlížíme díky hledání banky, kde by nám vyměnili šek. To se na pátý pokus podaří a u okénka narazím na pokladního, který má v Čechách tetku. Na náměstí u Metropolitní katedrály pozorujeme neuvěřitelné množství zelených papoušků, kteří řvou jak Sobotka, když má počítat.
Na véču míříme dle lonelyho do restaurace Yud Fad (kupodivu trefa). Dávám si půlku kuřete s fazolovou pomazánkou, zelným salátem a tortilou. Lůca má zeleninu s krevetami, kuřetem a šunkou s rýží a hranolkami. Když číšnice vidí, jak Lůce uždibuju hranolky, přinese mi jich jen tak velkou porci. Už máme sil jen na odkutálení se do hotelu. Tam zjišťujeme, že se opět někdo Lucce naboural do zadní kapsy baťůžku. Na rozdíl od Salvadořanů Kostaričani vzali za vděk vším, co se jím nabízelo. Takže ztráta se vyšplhala asi na 15 Kč - dřevěný hřeben a papírové kapesníky. Hold jak za Emila Holuba, obdarováváme domorodce hřebeny a zrcátky.
Výdaje 10450 Col (22$ = 500 Kč)
ubytování: 5000 Col/pok (hotel Washington - jako včera)
doprava: 2150 Col (bus San José-Poás, zpáteční)
jídlo: 2550 Col (véča *3500 Col-viz deník; nákup *1000 Col-voda 400,jogurt 240,oříšky 170;empanada 300)
ostatní: 3250 Col (vstup do NP 3250)
23.2.05: San José
Dnešní den jsme si dali trochu relaxační. Z hotelu jsme se vyhrabali až kol jedenácté. Okoukli jsme Národní divadlo, pěší zónu a koloniální poštu. Tam jsem konečně poslal pohledy, co tahám už z Guatemaly. Známky do ČR tu kupodivu vyšly v přepočtu asi na 6 korun (130 colonů). V prvním patře jsme navštívili poštovní muzeum (zdarma), kde měli všechny kostarické známky a také nějaké známky ze všech ostatních zemí. Potom jsme prošli několik parků se sochami a kašničkami. Byly docela čisté a udržované. V Pargue Nacional stojí zajímavý monument, zobrazující vyhnání Williama Waltera.
Pozn.: Walker byl docela frajer. V roce 1853 s několika muži obsadil kalifornský poloostrov a prohlásil se prezidentem státu Baja California. Odsud ho ale rychle vyhnali. O dva roky později s 56(!) muži zaútočil na nicaraguiskou Granadu a zvítězil. Stal se prezidentem Nicaragui. Tam si 3 roky v pohodě vládl (zavedl otroctví, angličtinu a znárodňování). Nicméně jedna země mu byla málo a chtěl získat všechny středoamerické státy. Ty ho porazili u města Rivas a Walker uprchl do USA. O rok později se ale vrátil se skupinkou mužů a zaútočil na Greytown. To mu také nevyšlo a Američani ho zatkli. Ale ani to ho neodradilo a za další dva roky se vylodil v honduraském Trujillu. Tam ho chytli Britové a předali Hondurasanům, kteří ho konečně popravili. Za 7 let slušnej výkon.
Dál míříme do Musea Nacional, které se nachází v pevnosti Bellavista (950 colonů se studentskou kartou). Je zde expozice kostarické archeologie, vývoj od doby předkolumbovské, přes dobytí Španěláky, koloniální styl až po dnešní Kostariku. Speciální expozica je věnována zlatu (v centru za 10 dolarů můžete zhlédnout celé Muzeum zlata, ale i tohle docela stačilo na oslnění). Některé expozice byly bohužel zavřené, a tak zbyla už jen motýlí zahrada, kde jste procházeli kolem zbarvených velikých motýlů (né, že by jich tu bylo moc, ale největší z nich byly velký jak modrý list A5). Za muzeem jsme skoukli ještě cosi jako bazar s turistickými cetkami.
Jdem se dooblíknout do hotelu a vyrážíme na véču. Lůcu straším, že kuřecí a sýrová empanada (po 250 colonu), co jsme si dali na rohu, musí stačit. To sem si dal. Jídlo není ta pravá věc na škádlení Lucky. Vylepšil jsem to restauračkou La Vasconia. I když jsem asi ani to moc nevyžehlil, protože se z toho vyklubala klubová hospoda místního fotbalového klubu. Aspoň jsou tu jen místní. Postupně se to tu docela zaplní, protože za chvíli začíná pohárový zápas s Panamou. Objednáváme si pivko a čokoládu (schválně, kdo měl co?), ariso con pollo a ariso ala marinare s různými přílohami. Porce velké, chuť dobrá, další pivka a Kostarika tuším nakonec vyhrála 1:0. Ještě nějaký nákup, internet a už jenom zabalit na zítřejší megapřesun.
Výdaje 6930 Col (15$ = 325 Kč)
ubytování: 5000 Col/pok (hotel Washington - jako včera)
doprava: -
jídlo: 2880 Col (véča *3510 Col-viz deník; nákup *1450 Col-2x voda 400,kakao 380,oříšky 150,8x banán 15,hallsky 150; empanada 250; zmrzlina *300)
ostatní: 1550 Col (vstup Národní muzeum 950; 2 hodiny internetu 400; hřeben 60-L; známka+pohled 130+65-M)