CESTOVÁNÍ

TravelInfo


Velikonoční ostrov (1.)

Velikonoční ostrov (v domorodém jazyce Rapa Nui-Velká země, či Te Pito o Te Henua-Pupek světa) je ostrov ve východní části Polynésie na jihu Tichého oceánu spravovaný Chile. Má rozlohu 163 km², na délku měří 24 kilometrů a obývá jej 3800 obyvatel. Nachází se 3600 km západně od Jižní Ameriky a 2075 km východně od nejbližšího obydleného místa na ostrově Pitcairn (tam žije ale jen 50 obyvatel). Nejvyšším bodem ostrova je vrchol sopky Maunga Terevaka ve výšce 507 m n. m. V okolí ostrova se nachází 15 menších ostrůvků. Velikonoční ostrov je vulkanického původu a je tvořen třemi sopkami. Podnebí na ostrově je teplé, subtropické. Roční i deštivá období jsou jen málo výrazná.

26. 3. Nálet na Velikonoční ostrov - Hanga Roa

Střih – rozsvětlovačka – zastrčená chodba mezinárodního letiště v Santiagu de Chile… Na letištním koberečku se probouzím po šesté, když už ostatní chodboví spolunocležníci zmizeli a kolem proudí letušky. Ale proti těm, co i v devět chrní v plné odletové hale na dlaždičkách, to tu byl hotový Alkrón. U odbavení jsem sice vyžebral místo u okénka, ale bylo šikovně nad křídlem a na blbé straně. Batoh narvali do pytle a už musím štrádovat do tranzitu, kde jsem doufal v nějaký brunchový dlabanec. To se nekonalo, placy zde místo KFC či Mekáčů má obsazen Donkin Donuts. Né že by snad smaženiny byly nějaký zázrak, ale koblížky jsou jídlově už vysloveně tragédie.

Lezeme do Boeingu 767-600, kde ihned usínám. Po probrání skouknu film s Redfordem a povzbudivým názvem Vše je ztraceno, kde není prakticky jediná věta, které bych nerozuměl (k podobnému úspěchy bych u tohoto filmu došel ale i ve španělštině a svahilštině – prostě lingvistická dokonalost). Na tác nám sice hodili slušnou snídani, ale tím péče o nás skončila. Kromě teda věčnému prudění kvůli únikovému otvoru, kvůli čemuž nám nechtěli dát ani deku. Cizáckou přirážku jsem si revanšoval alespoň zabavením erárního polštářku do stanu.

Z ostrova vidím jen kousek pobřeží u letiště, které protíná vedví jižní část ostrova. Mataveri International Airport (IPC) je od Santiaga více než 3750 kilometrů. V 80. letech bylo rozšiřováno z peněz NASA tak, aby zde mohly přistát v případě nouze i tehdejší raketoplány. Letišťátko je to malé a příjemné, venku slušné teplo a úplné jasno. Po měsíci mohu zabalit bundu pořádně hluboko, abych na ní za 4 hodiny smutně zavzpomínal.

Velikonoční ostrov

Velikonoční ostrov
Letiště Mataveri

Velikonoční ostrov

Velikonoční ostrov
Ulice Hanga Roa

Hned za koncem asfaltu letištní plochy si brousí na cizince zuby státní turistická mafie a prodává všem vstupenku do národního parku za 60 dolarů (domácí za 10). Národním parkem je sice kromě hlavní vesnice Hanga Roa celý ostrov, ale kontroluje se jen na dvou místech (první je vesnice Orongo, bez níž by se člověk obešel, ale druhý je kráter a sochařská dílna Rano Raraku, což je asi to nejlepší z ostrova vůbec). Oficiálně platí na 5 dní, ale ty dvě místa se smí navštívit jen jednou. Já tu jsem na více dní, tak to zatím neřeším.

I když je to tu bez pasové kontroly, hledání šlupek od banánů se nezbavíme ani tady. Po vyfásnutí batohů jsou v hale stánky místních hotýlků a kempů. Z nich je tady překvapivě výběr a postel by se tu lehce dala sehnat pod 10 tisíc a pokojík pro dva ještě líp i na místě. Vzhledem k tomu, že asi všichni mají ubytování už zařízené dopředu, nabídka by mohla takovou příležitostnou poptávku dost utlouci.

Já už mám ten kemp, kde mě sice hned obejme paní majitelová a na krk nasadí orchidejový věnec, ale led z ní i z celého kempu jenom kape. Příplatky mají za cokoliv (dokonce i 4 dolary za nabití telefonu) a tabule jsou popsány paragrafy o tučných pokutách za kraviny. Aspoň že ten odvoz je tady. Kemp je nedaleko a od moře jen přes ulici. Ale v něm se rozhodně tu vykoupat nedá. Na placu je asi desítka stanů, nějaké i levné erární, ale ty mají dost problémy s věčným větrem. Na to jsou pod přístřeškem dvě mísy a dvě sprchy, ze kterých teče i teplá voda. K tomu velký přístřešek na žranice se skříňkami. Jen najít plac, ze kterého by neřezaly vulkanické šutry podlážku stanu, je už těžší úkol. A ještě musím pořádně zmacgyverovat igelitkami díru ve stanu po vloupání patagonskou liškou.

Velikonoční ostrov

Velikonoční ostrov
Hlavní přístaviště a první Moa

Velikonoční ostrov

Velikonoční ostrov
Kostel v Hanga Roa

Je šílené vedro, tak ještě že jsem na poslední chvíli přihodil do batohu plavky navzdory původním antarktickým plánům. Vyrážím do města, respektive vesnice, s přízemními baráčky obrostlé bujnou vegetací. Kromě pošty, policie, bankomatu je tu pár restaurací a krámků. Všechny věci stojí přibližně 3x tolik jako na pevnině, tak škoda, že nebyl čas na jakýkoli nákup v Chile. Velká voda je tu třeba za 1800 (70 Kč) a ta zasyčí v těle hodně rychle.

Nejdřív se propletu k místnímu kostelu, který je příjemnou směskou pacifických tradic s klasickým křesťanstvím, takže kristové na kříži mají podobu moaistických soch a fasáda kostelu je ozdobena domorodými malůvkami místního vyhynulého zvěřince. Vedle je kulturní centrum, což je tržnice se suvenýrovými kýči a výběrem všech možných cetek (po 5 tisících jsou tu třeba deseticentimetrové sošky, primitivní šperky či trička).

Slezu k moři a rybářskému přístavišti, kde jsou zavřené informace a první plošina ahu se zbylými dvěma sochami moa. Takhle úplně u silnice uprostřed vesnice hledící na fotbalové hřiště jsem si to úplně nepředstavoval, ale i tak vypadají úctyhodně. Na poloostrůvku zalezu na lavici do stínu a užívám si síly moře, ze kterého tady pořádně čiší síla živlu. Kolem je dost psů a, na rozdíl od pevniny, o dost větších. Ještě jeden blok, pěkný hřbitov a hned za ním začíná ten pravý Velikonoční ostrov – rozlehlé pusté travnaté pláže, ze kterých se tyčí sochy na pobřeží. Jenže to vidím jen z dálky, přichází déšť a úkryt pod přístřeškem jednoho hrobu.

Velikonoční ostrov

Velikonoční ostrov
Hřbitov

Velikonoční ostrov

Velikonoční ostrov
Pobřeží u Tahai

Po drahné chvíli se vracím do už otevřených informací, kde dostávám sporadický materiál s velmi schematickou mapkou. Aspoň tu mají k prohlédnutí cestovní průvodce, kde toho je užitečnějšího víc. Kluk z infa se po zjištění české národnosti ptá hned na Pavla Pavla a zavzpomínal, že s ním kdysi pracoval. Je to vlastně první (i poslední) poznávací reakce na Česko(slovensko). Ani na slavnou čórku pera Vašíkem Klausem nikdo nerejpnul.

Déšť je pryč tak znovu za hřbitov na sochy. Tady je jeden z největších komplexů - Ahu Tahai, který má tři plošiny u sebe, na každé pár soch. Jedna socha je jako jediná na světě kompletní, tedy nejen s červeným kloboučkem pukao, ale i s očima. Před sochami jsou obřadní náměstíčka a za nimi bývaly vesnice z kamenných kruhových či obdélníkových domů. Vše je vyrobeno z tufu.

Velikonoční ostrov

Velikonoční ostrov
Sunsetovky Ahu Tahai

Velikonoční ostrov

Velikonoční ostrov
Sunsetovky Ahu Tahai

Fasuji psího kamaráda, ale s věčnými dešti dost smrdí. Další déšť totiž přichází vzápětí a tentokrát pořádný i s vichřicí. Stíhám zalézt do jeskyně s úžasným výhledem na celý areál se sochami, takže se tím můžu kochat hodně, hodně dlouho. Uklidňuje se až se západem slunce, což kochání barevnými variacemi ještě prohlubuje. Téměř vzápětí se tu objevují turisté, protože odsud jsou nejlepší sunsetovky na ostrově vůbec. Nacvakám toho dost a táhnu se strašnou zimou pod sprchu. Pantofle holt nebudou dobrý nápad na prozkoumávání ostrova.