CESTOVÁNÍ

TravelInfo

Venezuela 2002 - Andy & Karibik

Před cestou

Přes starou známou agenturu GTS international jsme si hodlali na valentýnskou akci obstarat letenky - věru levné letenky, bratru tak ňák za desítku. Po všelikerém rozvažování jsme se usnesli na třech zemích v pořadí: Thajsko, Peru, Mexiko. Prosvištěli jsme infos na webu. Thajsko je na maximální pohodu (láce, vyvoněná doprava, angličtina, prima žrádlo, památky...), zajedem též do Kambodže, když už tam budem. Jenže... Pořídil sem si nutný mládežnický doklad - YITC kárd a s ní i cestovní pojištění (celkem za 400). Pak jsme se nechali oočkovat - nutná to věc. Žloutenku A a B jsme byli nuceni z časových důvodů vynechat a šoupli jen břišní tyfus a žlutou zimnici, před odjezdem ještě tetanovku a nášup prášků. K tomu i pilule na čištění vody - poměrně k užitku v takových zemích (Pe, Mex, Ve). To vše vyšlo asi na 1100.

Nastal den D, už jsme ze stránek GTS věděli, že Peru ani Mexiko v akci není, a nám zbylo jen to Thajsko. Když se nepoštěstí, vezmeme třeba i Lisabon nebo Libanon, tam bude taky teplo... jasněéé. Ale stejně jsme počítali jen s Thajskem, případně Singapurem či Malajsií. Ráno se čeká fronta před kanclem a zabírají se letenky. Kdo dřív příjde, ten dřív lete, tak ňák. My jsme tam naklusli v sedm dvacet. Bylo tam už na čtyřicet lidí. První čekali už od půlnoci. "Na všechny se dostané, né, žádnej srach." To jsem ještě opomněl připomenout fakt, že jsme na cestu měli čtrnáct dní, páč pak nastupuji nadšeně na tu civilku. Miras by tam teda ještě nějaký týden pobyl. Asi čtvrtí lidi už hlásili, že nic už néni, žádný Thajsko, žádná Jižní Amerika. Nepřestávali jsme doufat... Slečna na přepážce nám hned vysvětluje, že jsou nad Milánem přeplněný linky, že se toho tam už moc nevejde, zvláště v tom našem termínu. Nechci ani slyšet, co za šity zbylo. Á, Venezuela, cože? Tam je draho a nebezpečno a... Thajsko opravdu bohužél... ani Lisabon?

Tak mažem na venezuelskou ambasádu. Prý víza půjdou do zítřka vyřídit, vždycky to prý šlo (normálně do 4 dnů). 30 dolárků, dos fotos a opravdu si ho druhý den vyzvedáváme. Byl jen malý problém s tim, že sem byl v té době vlastně nezaměstnaný a zrovinka měl nastupovat na vojnu, a to se pani moc nezdálo - příživničení, dezerce...

Maracaibské roviny
Vedle pisalkování bude dál i čtyřicítka fotek

Sbalit a letíme

Honem jsme se sbalili a za chvíli letíme. Během toho ještě pár cestopisů z netu od kolegů cestovatelů, stránky Ministerstva zahraničí a naší ambasády o Venezuele. Průvodce se místo tradičního lounlyho planetu povedlo sehnat od Footprintu (taky nakonec dobrý). Zvýšený zájem o cestování, byl v knihkupectvích znát. Vyprodali i tu Nigérie, které z exotiky po nás následně v GTS jediná zbyla.

Nemůžeme potvrdit ani vyvrátit zprávy o tom, že je ve Venezuele nebezpečno, spousty lidí od nás tam byly okradeny. Nás to naštěstí za tu krátkou dobu našeho pobytu minulo. To ovšem neznamená, že jsme s tímto problém neměli... To, co jsme si pročetli, nám na klidu nepřidalo. Státní orgány vysloveně odrazují od individuální turistiky do země pana Bolívara a vyprávění v cestopisech popisovalo nejednu prekérní situaci. Pani ambasádníková v Caracasu nám později taky říká na mou pozámku, že to s tim přepadávánim asi nebude tak žhavý: "No né, vážně se to tu stává dost často. A skoro dycky s pistolí, aby měli jistotu... a klidně střílej, když se jim něco nelíbí... Teďka jednoho Čecha postřelil chlap, když... do barrios (místní přerozlehlé chatrčiště). Rozhodně ať vás ani... etc." A nějaké místní staré starousedlice, Češky, co si něco přišly vyřídit vybalej, že jsme si vybrali vážně "dobrou" dobu, že se tu teď schyluje k převratu, půlka s prezidentem, půlka proti, stávky, manifestace.. "A kdy odlítáte? 26.? To máte štěstí. 27. tady bude velká mela, celý město ucpaný. To byste se, chlapci, odsud nedostali." Slzáky u nás ve městě zrovinka došly, naštěstí jeden vybalil můj bratr. "Helemese, dík."


Další info:
Pár informací k Cherwaysovu dílu připojím občas tady dole. Letenky s AlItálií do Caracasu i přes velkou slevu vyšly stejně nakonec na skoro 14 tisíc, protože v Caracasu vybírají letištní poplatek přes 50 dolarů (pche, co to dneska je za směšný poplatek).

Dnes už je to naštěstí bez víza. Postup získání víza tehdy: ambasáda je někde na Novém Městě. Tam přineste potřebné propriety - 30 dolarů; fotky; potvrzení o tom, že na účtě máte aspoň 1000 dolarů; snad taky potvrzení o zaměstanání či škole. Vyplníte formulář a mažete zas do centra Na Příkopy, kde složíte na účet oněch 30 dolarů, pak zpět s potvrzením na ambasádu. A za 3-4 dny hurá pro vízum.

K bezpečnosti: není to zrovna bezpečnostní terno. Politická stabilita není, při hranicích s Kolumbií občasné válečné šarvátky a kolumbijští povstalci. V Caracasu kradou jako straky. A rovnou s pistolkama. Nám se nic nestalo, ale skoro jsme nevystrčili hlavu z metra. Akorát se chystala revoluce a den před naším příletem propukla naplno ekonomická krize (měna jim zdevalvovala za den o 100 %). Zbraněmi na nás mířili jen vojácí a policisté. Krátce po našem odjezdu svrhli prezidenta Chaveze. Během víkendu se na prezidentské stolici vystřídali čtyři prezidenti. Ten poslední byl zas Hugo Chavez. Mrcha jedna levicová.