CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

Venezuela 2002 - Andy & Karibik

Andy - tak trochu vo kejhák

Ráno kolem prošla holčička se školní taškou. Tak jsme ji fikaně sledovali, abychom se dostali do civilizace. Lidi u blízkého baráku dělali, že nás nevidí. Sešli sme do vesničky. To byl ale kýč. Musí se samosebou nechat, ze žít tu je nelehký úděl, a že i přes onu přezdobenost tu bylo krásně. Koupili sme v krámečku vedle "sídla" místního policajta (tak tlustýho, že se z vesnice jinak než místním jediným tereňákem, kterým se vozí velkou oklikou turisti, nedostane) vodu, najedli se, odfoukli trochu. Pokecali sme s Italem a pak ještě s Rakušákem, jedinými turisty přespavšími ve vsi.

Venezuela - Andy

Los Nevados
Los Nevados

Venezuela - Andy

Los Nevados
Hlavní avenue

Pak sme nahodili ruksaky, vyšli a po chvíli zase zastavili a už chcípali vedrem a únavou. Tak to šlo dál až do odpoledne, kdy se chladilo a přišla mlha. Byli sme tak v půli cesty zpět k lanovce, už vůbec sme nemysleli na nějaké další výstupy a zacházky a raději se včas utábořili. Ohýnek, který sme se snažili rozdělat moc nehořel a dusil se, zapomněli sme na nedostatek kyslíku. Kolem byla spousta mulího trusu na palivo, který se asi jen naskládá na hromádku na oheň, doutná a něco se na něm ohřeje...

Venezuela - Andy

Los Nevados
LN zleva: tereňák, kostel, posada, socha, krámek, stanice esembé

Venezuela - Andy

Andy
Krásné ráno po nenáročné noci a setsakra dni

Druhý den bylo poměrně chladněji, i trochu pršelo. S vypětím sil sme se přehoupli přes hřeben a dolu šli už veselejc. Na stanici lanovky bylo liduprázdno, ale nakonec vyběh pes a za ním chlap. Poprosili sme o vodu a o cestu. Pozdě odpoledne sme hustou mlhou po velmi kamenité a rozbrázděné cestičce sešli k další lanovce a hledali cestu k obydlí seňora Pedra Peňi, který poskytuje nocleh a jídlo turistům. Nebyl doma, byl v práci na vysílačce nad lanovkou. A tak sme alespoň okoukli chatrč a jeho dvě muly. Ty se brzo osmělily a pořád votravovaly o jídlo, až mi v nestřežené chvilce jedna sežrala v baťohu zbytek chleba a ostatní smrdutě oslintala. Byl to takový nemluva a my toho taky moc nenakecali. Udělal na ohni kafe do plecháčků, domluvili sme se na ráno a šli spát do komůrky s palandama.

Venezuela - Andy

Andy
Kytičkové

Venezuela - Andy

Loma Redonda
Pohoda stanice lanové dráhy

Ráno vykouzlil na ohni z těsta placky a z vajec placky a zas kafe. I když povidal o děsným zdražování a tak, řekl si jen o tři tisíce za hlavu, což byla původní cena jen za nocleh a udělal nám tim radost. Scházeli sme dál měnící se krajinou, chvíli vyprahlou trávou a křovisky, chvíli mlžným pralesem. Po cestě už nebyly potůčky, a tak sme do vesnice Mucunutan dole dorazili pěkně vycuclí... Jak mě pak potěšila jedenapůllitrovka 7upu, která byla v tom krámku ještě levnější než litrovka vody! Čekali sme s lidma na bus směrem Mérida, který pořád nejel, takže nás nakonec vzal tereňák, co jel kolem a co taky vozí lidi, ač trochu dráž cena do městečka Tabay.

Venezuela - Andy

Andy
Mlha u Pedra

Venezuela - Andy

Casa de Pedro Peňa
Mlsné Pedrovy muly

Odtud pak busem a po čtyřech dnech a třech nocích (původně plánováno o jeden/jednu méně) sme dorazili zpět do posady Italia. Prali sme si věci a já hlavně jedny ponožky, co sem měl celý trek na nohou, páč sem zapomněl náhradní a ty vám byly skoro těžší než boty:o) Fakt. Večer sme zašli na pořádnou, honosnou véču za pět táců, která byla tak honosná, že jídla na ten talíř samou decentností moc nedali... Tak sme šli radši honem spát, aby nám nezačalo zas kručet v žaludku.

Venezuela - Andy

Andy
Jedna z mnoha podob cesty dolů

Další infos:
Tady trochu doplním jednu z nejhustších procházek mého života.
Cestou jsme zjistili, že vzdálenosti trasy v mapě je v mílích a další dvacetikilometrová procházka ve výškách kolem 4 kilometrů není zrovna ideální. Teda hlavně pro mě. Postupně jsem ztrácel sil a plahočil se hluboka za Honzou. Povážlivě se také ztenčovaly zásoby, co byly tak na dva až tři dny. Zpočátku jsme se aspoň naládovali pofiderním ovocem, pak už zbyla jenom voda z potoků. Vykoupali jsme se pod vodopádkem a dneska ušli pomalu půlku toho, co včera. Další den byl ještě horší a ještě jsme se většinu cesty topili v neprostupné mlze. Přesto jsme dorazili do průsmyku, kde jsme posunuli na okolních stráních výškový rekord ještě o pár decimetrů. O výstupu na Pico Bolivar nebylo ani slechu a docela rychle jsme nabrali směr dolů. Jednodušší cesta to ale nebyla, chyběla totiž cesta. Tudy už nechodili turisté ani o svátky. Proháněli jsme se vyšlapanými stezkami, které ale byly totálně rozemlety tekoucí vodou. Většinou stezka vedla v několikametrovém kaňonu a nejednou skončila několikametrovou propastí. Bylo to ještě víc o držku. Začlo se stmívat a taktak jsme dorazili k domu seňora Pedra. Ten doma nebyl, ale zato tam byly přátelské muly. Ty nám v nestřeženém okamžiku sežraly zbytky jídla. Po přespání jsme se dál brodili zeleným mořem až do civilizace jménem Mucunutan. Z vesnice jsme dobytčákem dorazili do městečka Tabay. A za hodinku jsme už byli v naší posadě. Za ty 4 dny v kopcích se stačily ceny dole zvednout o polovinu. Bylo cítit jak atmoška houstne. Ve vzduchu visela krev:-)