CESTOVÁNÍ

Info o zemích

TravelInfo

Venezuela 2002 - Andy & Karibik

Djó móře (Maracay - Choroní - Puerto Colombia)

Maracay v průvodci popisováno jest barvitě, a tak jsme si udělali výlet do města. Jedná se o nevelké nebohaté velkoměsto, bohaté však historií. Zejména tou za pana diktátora Goméze (jehož místní muzeum (muzeum genocidy) jsme nenavštívili z důvodu zavřenosti), kdy se město rychle rozvíjelo, vzkvétalo a bylo tehdy dokonce hlavním městem Venezuely. Na hlavním Bolívarově (jak jinak) náměstí, byly ještě dvě další muzea. Muzejko historie a muzejíčko živočichů. Obě velmi skromné, exponáty občas trochu trpěly, ale sympatické, včetně personálu. To historické bylo opravdu poučné. Dostaly nás hlavně spousty starých indiánských sošek, které nejspíš očarovali Míru, jelikož zhotovil fotku bleskem proti zrcadlu vitríny, která se nakonec ukázala jako celkem magická:o)

Udělali sme poslední výměnu za zbylé doláče, prošupajdili uličky a (teďka tento pamflet vzal do ruky Míra po návratu odkuďsi) hópli za 150 bolivarů zpět na autobusák dunící pofiderními kšeftíčkáři všeho druhu. Další směr byl jasný - Karibik. Cesta z města je jen jedna. Tak jsme našli busíček směr Choroní a valili. Silnička nepatří zrovna k nejfrekventovanějším. Hold převýšení 2000 metrů během 40 minut není pro rozvoj oblastí u moře to nejideálnější. Ještě míň ideální je, pokud náhodou jedou dvě káry proti sobě. Pak je to tuze švandovní, kór když pod sebou vidíte akorát děsivou propast. Na druhou stranu může uklidnit pohled na vozidla zachycené v pádu o liány. Takže někdy ani nemusíte chcípnout. (a teď zas já...)

Venezuela

Maracay
Magic museum v Maracay

Venezuela

Puerto Colombia
Z Pto.Colombia přes brod na pláž

Bus před každou zatáčkou zahouká tak, aby ho musel slyšet i hluchý řidič - tak brutálně ty magoři troubí. Aby nebylo hluku málo, byl busík vybaven výkonným audioaparátem. A my sme si zrovna sedli pod repráky, což nás málem stálo mozek. Po celou cestu(!) do nás tlačili, sambu, rumbu, latino style, jejich popové odrhovačky. Tuze to drásalo a z cesty toho moc nezbylo. (Zpátky byl už řidič člověk a nechal nás žít.) Hory, které se projíždějí, náleží k národnímu parku Henry Pitier, který oplývá hlavně obrovským množstvím ptačích druhů (snad největším počtem druhů na km čtvereční), pak také rázovitou horskou krajinou, mlžným pralesem a zapadlými vískami. Mrzí nás, že pro samé móře nezbyl čas na výlet na ptáčky a do hor. I když by jinak nebyl problém vystoupit někde uprostřed z autobusu a za nějaký čas se vrátit na zastávku.

Projeli jsme Choroní a ještě více se přiblížili k moři do Pto. Colombia - rybářské a turistické vesnice. Bylo to místo čisté a udržované; pro a za peníze turistů jaksepatří. My sme však dle průvodce zamířili rovnou na docela vzdálenou pláž Playa Grande rozbít stan. Jo, jestě stojí za zmínku večeře v trochu drsnějším bistru u drsné pani, ale zato zamálo a spousta a místní spešl a dobrý!