Albánie & Černá Hora 2001
(4. Rozafat)
27. 6. (Albánie) Shkodër - Rozafat
Na několikátý pokus vstávám po 15 hodinách. Mířím na starou pevnost Rozafat na kopci kousek za městem. Vlastně to byla jediná klasická památka, kterou jsem viděl, protože v důsledku nepřehlednosti či spíše absenci dopravy jsem postupně škrtal jednu naplánovanou zastávku za druhou. Aspoň mám důvod se vrátit. Příště to chce vlastní dopravní prostředek. Peníze zašívám do šortek a plahočím se za město. Už si zvykám, nicméně k pocitu bezpečí to má ještě daleko.
Albánie
Brána do pevnosti Rozafat
Albánie
Ruiny v bývalé benátské pevnosti
Po vyškrábání se na kopec objevuji normální cestu. Platím vstupné 100 leků (25 korun). Vybudovali to Benátčané kolem 14. století. Uvnitř jsou rozvaliny a absolutní klid, nikde nikdo, jen cvrčci. Hradby zbyly skoro komplet a pár staveb taky - mešita, kostel a palác v jednom a muzeum s hospodou. Je přístupné i podzemí, které po zemětřeseních nevypadá zrovna sichr. Kouknu do muzea. Místo dvou stovek jim stačí studentská průkazka. Aspoň jim nabízím cigarety, které k jejich překvapení jsou originální a "no contraband". Přichází průvodce a povypráví o historii. Mluví anglicky a já mu i rozumím. V tomto klidu s fantastickým výhledem trávím několik hodin a úplně zapomínám, že jsem v Albánii. Do reality mě uvádí několik silných detonací ve městě. Ale to určitě byly třeba výbuchy v kamenolomu. Když se škrábu do polorozbořeného minaretu, vřítí se do pevnosti auta Spojených národů a albánské policie. Že by zase zdrhli, jak to mají hlídky OSN ve zvyku už z dob bosenské války?
Albánie
Skaderský most a silnice 1. třídy
Albánie
Skaderské jezero
Z Rozafatu mířím ke Skaderskému jezeru. Dost smrdí a je zarostlé řasami. Pobřeží evidentně zažilo větší slávu, neboť je vykachlíčkované a pláže byly kdysi upravené. Teď se to rozpadá a zarůstá a na plážích se koupou akorát auta a jejich vraky. Radši jdu do hotelu, stejně toho mám už plný kecky.
Kupuji broskve (60 lek) a půllitrovou perlivou vodu Glina, kterou vždy prodávají přímo z mrazáku. Hledám restauraci, abych se rozšoupnul nějakou fakt dobrou rybou. Když už by mě měli někdy okrást, ať je to aspoň s plným žaludkem. Procházím centrum, všude stojí policajti a vojáci s kalašnikovama. Jsou už evidentně na odjezdu. Kdoví, co se tu dělo. Na chodnících zbyli akorát mrtví psi a evidentně nikomu nevadí. Ani majiteli restaurace, který zrovna práší drobky ze stolu, od kterého je hmyz pochutnávající si na zdechlině sotva půl metru. Na křižovatce jsou dopraváci. Jejich smysl je mi však utajen, protože na ně každý kašle.