Díky časovému posunu jsme měli den kratší o 7 hodin, což jsme taky brzy pocítili. Letadélko měli Skandinávci fajnové, poprvé mělo každé sedadélko vlastní televizi s filmy, seriály a hrami dle libosti. Jídla bylo věru dost a pití ještě více. Jen Mára za mnou trpěl, když vedle něj sedělo cosi tlustého a uslintaného. Letěli jsme přes Švédsko, Rigu, pod Moskvou to stočili na Kábul a Nové Dillí, okoukli barmskou juntu a přistáli v Bangkoku. Prospal jsem skoro všechno, probudil mě jen noční gáblík nad Indií a ráno snídaně. Zato mě neprobudilo křísení mého omdlého souseda letuškami. Ale Mára, který oko nezamhouřil, to dokázal barvitě vylíčit.
V Bangkoku máme mezipřistání. Většina lidí vystoupila a do letadla vnikl vzduch. Tři hodiny cídili letadlo, pak nastoupili další cestující a mohlo se přeletět do Singapuru. Pohledy na tropické ostrůvky pod námi byly dokonalé. Za šera se zakroužilo nad indonéskými ostrůvky a už jsme v singapurském pidistátu, o velikosti okresu s více než 5 miliony obyvatel. První krok patřil huňatýmu běhounovi, který pokrývá celé vyvoněné letiště. Tady snad i na záchodě uklízeči pucují zadky. Když už zíráte, aspoň zavřete hubu. Vstupní razítko byla bezvízová formalita. Vyměnili jsme peníze (1 USD = 1,71 singapurského dolaru; 1 SIN = 17 Kč), a sebrali informační brožury.
Po pojezdu letištím expresem jsme skončili na metru a za 1,40 SIN jsme dorazili do centra. Vystoupili jsme (stanice City Hall) pod obrovským mrakodrapem nejvyššího hotelu na světě. Kolem se do výše tyčily famózní baráky, z dálky vše osvětloval Suntec City místní hi-tech čtvrti. Márovi se to líbilo ještě víc, protože historie je mu ukradená, zato takový pěkný kus železa a skla... to je jeho.
Pomalu (koneckonců jak jinak u mě) jsme si to šinuli mezi mrakodrapy a zelení kamsi. Ani nevím kam. Kousek od nás se slavily dozvuky čínského nového roku. Nasáli jsme Pacifik a zamířili do Suntec City. Komplex mrakodrapů má půdorys podle orientální symboliky. Nikde ani živáček, vyblejskl jsme si Singapurskou burzu a vyrazili jsme hledat hotel. Prvním byl Raffles hotel (jedna z nejprofláklejších památek), ale ten jaksi není určen nám (repsketivem našim peněženkám né). O dva bloky dále v Hotel Hawai už bylo plno. Stejně se už nachýlila půlnoc, díky časovému posunu jsme ani neměli chuť spát, tak jsme si zarezervovali pokoj na ráno a nechali tu batohy a vyrazili na noční obchůzku Singapuru. Přenocovat se prý dá i ve stanu na plážích severně od Suntec City. Místní takhle vegetují často, ale my si to nelajzli. Přece jen, Singapur a volnost, to nejde k sobě.
Procházka nočním Singapurem se změnila v hledání určitého místa. To jsme našli ve Fort Canning Parku, což je zelený kopec uprostřed města s majákem, vodárnou a pevností. Výhled na noční opuštěný Singoš byl fascinující. Neúspěšné pokusy o usnutí pak definitivně překazilo automatické zalévání.
Skyline
Před čtvrtou jsme vyrazili do srdce každého asijského města - Chinatownu.
V Singapuru ale většinou to staré zboří a vystaví znovu
mnohem kýčovitěji. Když se schylovalo k rozbřesku, dostali jsme se do
pustého mrakodrapového centra Skyline.
S památkami si tu opravdu starost nedělají. Jednu
historickou ulici komplet zastřešili, do domů nastřelili ocelové trámy
a doprostřed naprskali trpaslíky, fontánky a židličky.
Polehoučku jsme se dokodrcali k soše Merlionu u ústí Singapore river do Tichého oceánu.
Merlion je něco jako mořský lev (možná parodie na mořskou pannu) a stal se symbolem
Singapuru. A tím je už dobrých dvacet let! Ranní relax na pobřeží
zpříjemňovaly bandy Japončíků
zběsile pobíhajících od jednoho baráku ke druhému,
kde se všichni vystřídali před foťákem
a letěli zas dál.
Hotel Hawai
S úderem desáté jsme se dostali do hotelu Hawai.
Za dormbed (postel ve vícelůžkovém pokoji) jsme cvakli 12 SIN (190 Kč).
Na pokoji bylo lůžek šest. Na jednom sídlil
Australan cestující do Koreje. Tady ho zadrželi na pár dní kvůli nějaké byrokracii.
Co to bylo za byrokracii se ukázalo, když začal ukazovat fotky z Kambodže
a Anchoru. Ruce se mu při tom klepaly jak sulc. Copak asi zobnul.
Každopádně byl v pohodě, stejně jako fotky. Dokonce i Mára uznal, že Anchor je
jedinečný.
Ostrov Sentosa
Ve čtyři odpoledne jsme se probudili a zamířili na ostrov Sentosa.
V podstatě je to asijský Disneyland z roku 2100.
Můžete tu zažít výbuch v sopce, procházet se oceánským dnem,
skočit do vodního parku, projít se stády motýlů,
navštívit asijské vesničky či delfíní lagunu atd.
Základní vstup je 2 SIN, některé další věci jsou za peníze -
socha merliona 3, cinemania 15, volcanoland 15, underwaterland 17,
delfinárium 17, vodní svět 20. Nebo koupit dražší vstupenku a mít v ní vše.
Sice hi-tech není to, proč se do jihovýchodní Asie jezdí, ale určitě to za to stojí. Je-li Singapur Asie v malém, pak Sentosa je Singapur v malém. Je to zároveň nejjižnější místo Asie pro pěší. Městskou (1 SIN, linka 100) jsme se dostali k World Trade Centrum a přešli most. Snad jede přímo i autobus, loď či Cable car. Jukli jsme na Musical fountain, projeli jsme vláčkem kolem ostrova, hodili do sebe první asijský gáblík a šli zpět k fontáně na laser show. To už fontána patřila do 22. století. Mezi vodotrysky do vodní clony promítají lasery 3D představení. Dobrý jako.
Po setmění se vylidní i ostrov (přes noc tu lze ale zůstat).
Vylezli jsme na sochu Merliona
s výhledem na noční město a já se ošplouchl v Indickém oceáně.
Před půlnocí jsme dorazili do hotelu, kde čekala sprcha a spánek.
PS: Je to nějak dlouhý. Ono popsat jeden den v Singapuru není jen tak.
Každý den tu vydá na tři, zážitky zaplněné, dny. Dále se budu už krotit. Snad.