Jihovýchodní Asie 2003
(6. Bangkok)
17. únor 2003: Bangkok
Nakráčeli jsme si to na Khao San a hledali bydlení. Vše ještě chrápalo nebo bylo obsazené. Po ranním gáblíku jsme našli pokoj za 250 bahtů na noc na konci ulice v 7GH. Na Khao San už moc z Thajska nenajdete a je to totální bělošské turistické ghetto. Je tu to až moc akční a drahý (teda jako na místní poměry). I Mattoni by tu ožil. Holt turismus je turismus. Sem jsme zapadli v mžiku a už jsme si to kráčeli na Velký palác a Chrám smaragdového Budhy (Grand Palace a Wat Phra Kaew). Bangkok je v tuhle dobu někdy k nedýchání (hlavně v dubnu). To někdy bylo právě teď, i místní se zalykali. Ulicí se linul pach hnijících zdechlin. Ať už v kanálech či venku, některé zdechliny ještě chodily a mluvily plynnou češtinou. Jéé, to je nechutný. No nic.
Thajsko
Komplex Velkého paláce
Thajsko
Přelidněné a přezlacené útroby
Palác byl do roku 1946 sídlem královské rodiny a je v něm uschováno neuvěřitelné množství pokladů. Mezi poskakujícími Japonci jsme museli navléknout kalhoty a uzavřenou obuv. Baráčky, paláce i chrámy byly jedinečné, jakoby vyhupsly z pohádky. Celý komplex je obrovský, tak to Mára zabalil a šel se ukrýt k lednici v hotelu. Já se došoural přes pár zastávek u jídla a pití do sousedního chrámu ležícího Buddhy (Wat Po). Na zemi se válí asi padesátimetrový Buddha, nic jiného se do chrámu už nevešlo. Vyjma 108 misek, kam se hází penízky, kdy každý peníz do jedné misky je na jedno přání. Docela se to prodraží. Kolem chrámu jsou další desítky staveb, o nichž toho moc nevím. Ale určitě to nebude ochrana před parašutisty, že Moris?
Thajsko
Wat Phra Kaew (chrám Smaragdového Buddhy)
Thajsko
Chrám smaragdového Budhy a tourist foto
Thajsko
Baráčky u králova Velkého paláce
Zpátky jedu loďkou. Na řece fungují dva základní typy lodí. Jedny dlouhé, které zastavují podél řeky a fungují jako MHD (10 bahtů). Druhé vypadají jako plechové krabice a fungují jen jako přívoz mezi dvěma břehy (2 bahty). V okamžiku, kdy už si myslíte, že jste pochopili systém, se můžete spolehnout na to, že skončíte úplně jinde. Po horké spršce jsme zapadli do restaurace (pivo 40-60 Bht, jídlo 60-100 Bht), ale i když je tma, deset večer a dřepí se na židlích, stejně z lidí lije pot. Nakoupili jsme několik zcela zajisté originálních CD či kompletních diskografií skupin v mp3 po 100 Bht a pár hadrů.
Thajsko
Chrám Ležícího Buddhy
Thajsko
Socha Buddhy má k 50 metrům
18. únor 2003: Alone in Bangkok
Dnes večer mě Mára opuští. Jsem zvědav, jak dopadnu s tím přerezervováním odletu (blbě). Probíhaly nějaké závěrečné nákupy a jedeme na letiště airportbusem od hotelu (60 Bht). Letiště je veliké, ale sotva za hodinu jsme našli i kancl Scandinavien Airlines. Márovi se podařilo sehnat dřívější odlet z Kodaně, takže tam nemusel čekat 12 hodin. Já už štěstí neměl. Hlavně jsem moc nerozuměl. To dneska obstaral Mára. Jak já se tady domluvím? No, to je jedno. Není ani co domlouvat. Vše je prý plné a s dřívějším odletem to vypadá prachbídně. To zaskočilo, přeci jen dalším měsíc tady sám mi teď už nepřišlo jako nejlepší nápad. Dali mě na waitlist na 26. února a na 6. března. Šestý březen je prý v pohodě. Aspoň to. Skoro jsem snad Márovi i odlet domů záviděl a padla na mě nějaká depka. Já jsem vůl.
Jedu zpátky airportbusem A2 (100 Bht). Jsou i normálními busy a vlaky za desetinu ceny, ale to mi bylo teď nějak jedno. V turistické kanceláři "Mama" jsem koupil ranní lístek do kambodžského Siam Reap za pouhých 150 bahtů. Asi jsem chtěl dokončit sebevraždou. Přes chat jsem se loučil s domovem a blízkými skoro 4 hodiny:-)