Jihovýchodní Asie 2003
(8. Chrámy Angkor Wat)
21. únor 2003: Chrámy Angkoru
Včera jsme si domluvili všichni tři motorovou tříkolku s řidičem na celý den za 12 dolarů. Ráno před šestou na nás řidič čekal před hotelem a vyrazili jsme na východ slunce nad Angkor Watem. A hned na další stavby v Angkor Thomu, abysme získali náskok před dalšími turisty. Většina chrámů byla naprosto opuštěná. Klid narušil jen tu a tam modlící se mnich v nepřístupných komnatách. Jednu mnišku jsem vyrušil v Bayonu. Ukázala mi jejich modlící se triky a pověry. Po zapálení kadidla pak natáhla ruku a zamektala riel, riel. No, atmošku krapet narušila.
Kambodža
Fascinující Angkor Thom
Kambodža
Chrám tváří - Bayon
Angkor Thom je město obehnané 20 kilometry hradeb a uvnitř se nachází největší shluk staveb - chrám tváří (Bayon), Baphuon, Sloní terasa (na ní bývaly vojenské přehlídky na slonech), bývalé koupaliště, vodní chrámy, najdou se i pyramidální stavbičky alá Mayové či menší chrámy pohlcené džunglí. Mimoto se na vás vrhnou osmiletí prodavači suvenýrů. Někdy jsou v pohodě a milý, jindy jsou sprostý jak Milouš Zeman, když si od nich nic nekoupíte. Hlady ani žízní tu neumřete a ceny jídla tu jsou podobné jako ve městě.
Kambodža
Detail Bayonu
Kambodža
Místní bussinesman
K poledni začalo přibývat turistů, hlavně z Číny nebo Japonska. Styl jejich cestování je úžasný. Dojdou před stavbu, kde se posadí na přistavené židličky. Přijde průvodce, který jim vypráví co, kde a proč je a promítá jim záběry ze stavby. Co kdyby se vevnitř náhodou umazali či unavili. Řidič nás veze po velkém okruhu (asi 30 kilometrů), kde chrámy byly menší, některé si docela podobné, ale turistů minimálně. Každopádně příroda i Khmérové dokázali vždy překvapit originální stavbou a zlatým vořechem byly chrámy Ta Keo a Ta Prohm zanechané napospas džungli. Zde třebas točili Thomb Ridera. I ten velký okruh je ale jen zlomek všech khmérských staveb. V okolí 50 kilometrů od Siem Reapu jich leží stovky.
Kambodža
Sloní terasa (dlouhá 300 metrů)
Kambodža
Vyžírkovští turisté na mototříkolce
Kambodža
Nejnádhernější stavba - Ta Keo
Kambodža
Džungle si bere vše zpět
Celý den jsme prochodili a prolezli, ale stejně jsme nestačili ani ty nejzákladnější stavby (hlavně a právě Angkor Wat jsme krapet odflákli). Ale dost řečí, fotky budou výmluvnější. A že jsem se nějak rozjel. Nafotil jsem tři filmy. Západ slunce jsme strávili na Phnom Bakheng - uměle vybudovaném vysokém kopci s chrámem na vršku. Připadal jsem si jak u Jiráska a proti všem jsme lezli nahoru. Všichni šli dolů. Že bysme ten západ prošvihli? Vzhledem k tomu, že se uskutečnil až za čtvrt hodiny, kdy se obloha zalila doruda, hnali se asi do svých hotelů na polopenzi. Po návratu dolů jsme ale nenašli našeho rikšu. Všichni odjeli a zbylo tu jen pár místních, kteří z nás měli docela švandu. Což o to, já bych své botky v korbě tříkolky obětoval, ale Tomovi se nějak nechtělo rozloučit s příslušenstvím svého foťáku. Po čase se ale náš rikša objevil, nic nepromluvil (nějak se styděl za to, že odvezl jiného a na nás se vyprdl). Když pak dostal stejně svých 12 dolarů, klaněl se mi jako Bohovi.
Kambodža
Chrám Praeh Khan
Kambodža
Stones & Woods
Večer jsme brouzdali městem. Do kočičí restaurace jsme už nezašli a dali nějakou čínu a ledové pivo Angkor (1.5$, ale goood). V hotelu jsem pokecal ještě s Markusem, s nímž jsem se potkal přes den už asi dvakrát na chrámech. Nějak se začínám rozkecávat. Ještě tu zůstává den a pak frčí přes Bangkok do Japonska.
22. únor 2003: Zpátky z pohádky (Siem Reap - Sisophon - Aranya Prathet - Bangkok)
Ráno mě probudilo šplouchání pod okny. Pod ním právě vylézá z necek krokodýl. Ani jsem nestačil vyvalit oči z důlků a už jsem si všiml dalších desítek krokodýlů válející se na dvorku.
Autobus (to bych měl dát do uvozovek) na hranici byl přistaven na sedmou, takže osmou, hodinu ranní. Dál než na hranici jsme nic nesehnali. Lístek jsme koupili v hotelu den předem za 5 dolarů (západoevropani platí 10, Japonci 20). Zpátky je to odsud dražší, ale už se nezdržujeme výpalným na zastávkách u předražených podniků, protože už nebylo třeba nás dále vysávat. Celou cestu jsme tak projeli za neuvěřitelné 4 hodiny.
Kambodža
Dvorek plný krokodýlů pod oknem
Kambodža
Nákupy cestou z Kambodže
Hned, jak jsme vylezli z autobusu, jeden capart vytrhl Tomovi mobil a už s ním pelášil pryč. Jeden Kambodžan ho hned chytil a přetáhl dřevěnou holí. V mžiku tu byli policisté, odvedli parchanta a vrátili osofóna. Za hranicí je obrovský trh a předražené dodávky. Nasedli jsme za 50 bahtů na tuk-tuk a dojeli na autobusák v Aratnaya Prathet. Dali jsme si oběd. Poprvé poznávám thajskou láci v celé nahotě. Za 15 korun jsem se tu totiž ještě nepřežral. Tom s Bibi nakonec se mnou pokračovali linkovým busem do Bangkoku (140 bahtů). Normální busy mají jednu nevýhodu, vysadí vás na městském nádraží, odkud je zapotřebí se dostat k turistickým hotelům. A to je v Bangkoku problém. Na druhou stranu, v těch turistických zas nepotkáte mnichy, jak paří hry na své nové nokii.
Na severním nádraží jsem se rozloučil s Bibi a Tomem. Pokračovali ještě tu noc do Chiang Mai. Škoda, cestovat takhle s někým je mnohem větší zábava. Za tu dobu mě ani nenapadlo, že jsem měl chuť vypadnout dom. Chvíli poté, co jsem se s nima rozloučil znovu vyrval nějaký parchant Tomovi mobil z ruky. Tentokrát už kolem nebyl žádný obětavec. Já se snažil MHD dojet na Khao San. Busy 49 a 3 se mi to nějak povedlo. Našel jsem si pěkný jednolůžák za 190 bahtů v My House a skončil v báru.