Jihovýchodní Asie 2003
(9. Bangkok, Most přes řeku Kwai)
23. únor 2003: Bangkogská zastaveníčka (Thonburi - Wat Arun - Národní muzeum)
Zbývaly mi dva dny, pak jsem měl zajet na letiště a odsud buď domů nebo na sever Thajska. Dnes jsem chtěl zajet do Katchanaburi juknout na profláklý most přes řeku Kwai. Jak jinak tam jet než vlakem po Železnici smrti, kor když nádraží Thonburi je jen přes řeku. Ze tří vlaků, které jezdí do Katchanaburi a do Nam Tok, jeden zrušili. Samozřejmě, že ten můj (jezdí v 7:30 a 13:30). Kašlu na to a dávám si relax.
Kambodža
Vodní magistrála - Chao Phraya
Kambodža
Brána u Wat Arunu
Po vodě se dokodrcám s blouděním k Wat Arun - Chrám rozbřesku. Je postaven na místě, kam poprvé v Bangkoku dopadnou paprsky slunce. Celé jeho zdobení je ze střepů čínského porcelánu. Vracím se pěšky přes pár žrádelen. Cestou se snaží kamarádit tuk-tukáři. Odkud že jsem, co chci vidět a ták. Prý mají dnes všude zavřeno, ale že mě zavezou k chrámu šťastného Budhy. Jsou trapný, tenhle trik v nezměněné podobě zažil snad každý, kdo někdy zastavil v Bangkoku. Většinou skončíte na periférii v krámu s předraženými obleky (v lepším případě). Během půlhodiny to takhle zkoušeli tři. Docela by mě zajímalo, jestli aspoň ten Lucky Buddha existuje.
V rychlosti jsem proběhl Národní muzeum (zavírají už ve čtyři). Je docela vymakané a hezké. Asi by se tu člověk vyřádil víc, než jen mé dvě hodinky. Celé město bylo pokryté švédskými vlajkami, jejich národními barvami a portréty krále s královnou, kteří se měli mihnout Thajskem. Večer jsem si dal obvyklé korzo kolem Khao San s jídlem, drinkem a videofilmem v baru, který bude mít pozítří premiéru v Hollywoodu.
Kambodža
Wat Arun - Chrám rozbřesku
Kambodža
zdobený čínským porcelánem
24. únor 2003: Most přes řeku Kwai
Na druhý pokus jsem se do Katchanaburského couráku dostal. I když překvapilo, že nás nacpali do dobytčáku a vyvezli za město, kde teprve náš vlak stál. Cena za čtyři hodiny cesty a 150 kilometrů byla 25 bahtů. Moc turistů ve vlaků nejede. Vlastně žádný.
Most přes řeku Kwai
Na nádraží v Katchanaburi jsem si ještě dokoupil za 2 bahty lístek na most přes řeku Kwai. Těsně před mostem byla zastávka, kde se do vlaku nahrnula stáda turistů. "Tak ještě nevystoupím, za mostem bude asi ještě jedna zastávka, aby turisti mohli říkat, jak přejeli most přes řeku Kwai." Hmmm, hlubokomyslná úvaha, ale celkem naprd. Za mostem už zastávka nebyla. Vlak nabral rychlost a svištěl si to do hor. Průvodčí mi řekl, že to jede až do Nam Tok, kde se to otočí a jede zpátky do Bangkoku. Strávit celý den ve vlaku a nic nevidět se mi moc nezamlouvalo. Na první zastávce po půlhodině vystoupilo několik důchodců, na něž čekali dva autobusy. Prubnul jsem to, vyskočil z vlaku a za všeobecného pobavení se vnutil k zájezdu norského domova důchodců a pelášil to zpátky do Katchanaburi. Aspoň jsem projel další kus Death Railway a zastopoval si v Thajsku.
Thajsko
Most přes řeku Kwai
Thajsko
Vojenský hřbitov z druhé světové
Katchanaburi
V Katchanaburi jsem přešel most pěšo. Ten původní most vzal za své hodně brzo. Na druhé straně je asi sto stánků a jeden turista. Všichni odjeli vláčkem. Udělal jsem jim velký kšeft a za 10 bahtů si koupil kokos, který jsem na břehu řeky schlamstnul. Mimo mostu tu mají i pěkné válečné a historické muzeum. Jeden otrapa mi zpříjemňoval cestu tak, že jsem uvedl do pohotovosti i slzák. Juknu na válečný hřbitov, kde akorát desítky lidí drhly kartáčema náhrobky. Vlak nabral zpoždění pár hodin, tka jsme si město užil dosyta.
Bary na Khao San
Za tmy jsem vyrazil korzovat. Dal jsem vyvolat filmy a po pár krocích jsem potkal Markuse. Zaskočili jsme na pivo a jídlo a vydrželi kecat asi do dvou. Nakonec jsem se konečně rozmluvil, možná na ty jazyky tak tupej nebudu. Thajské pivo Chang (40 bahtů) je docela dobré až na dvě drobnosti. Pije se po třičtvrtě litrech a obsah alkoholu je kolem 7 % (naše dvanáctky mají do 5 %). To se pak člověk zpumprdlíkuje, ani se nezdá...
Thajsko
Proflákla Khao San s hotýlky...
Thajsko
...cetkami a pitivem všeho druhu