BALKÁN 2011
(5. Priština)
14.9.11 Budva - Podgorica
Pozdě večer nám jede autobus do kosovské Přištiny, tak necháme na pokoji bágly a jdeme se vespolek plácnout na pláž za Budvou s výhledem na její věž. V Podgorici jsme obešli paneláky kolem nádraží a mohl jsem si zavzpomínat na zdejší židle, na kterých jsem před těmi 12 lety trávil noc před odjezdem do občanskou válkou zmožené Albánie. Dnes ani to Kosovo nemá nejlepší pověst, kor pro Míšu. Následovala tedy přeměna modelky v muslimskou otrhanou vesničanku a později v osmnáctiletého puberťáka, což by albánskokosovské chlípníky snad mohlo odradit.
Busy do Prištiny jedou dva, jeden v 22:30, druhý v 23. Oba ale vyjíždí z pobřežního Ulcinje a sem přijedou už nacpané a na místenku se nehraje. Míša urvala poslední sedačku a na mě zbyla ulička v minibusu. A taková ulička v minibusu není ideální na celonoční jízdu.
15.9.11 Priština
Měl jsem snad i několik chvil spánku. Postupem času jsem se tak zaklínil mezi sedačky, že ani zákruty už nepřiměly tělo v putování po zadní části busu. Na prištinský autobusák jsme dojeli ještě za tmy. Přesouváme se do rozlehlejší nádražní haly, kde počkáme do kuropění v kavárně. Oficiální měnou albánské části Kosova je také euro.
Kosovo
Pěší vstup do Prištiny z busáku
Kosovo
Prištinská ranní poezie
Kosovo
Kolem Národní knihovny
Kosovo
a dál
Při rozbřesku jsme vyrazili do 3 kilometry vzdáleného centra kolem zdrátovaného paláce Národní knihovny. Priština potvrdila pověst panelákova, které většinou nejdou pod 10 pater. V centru zůstalo dost původních baráků. Stoupáme k památníku prvního prezidenta, u něhož by měl být dle lonelyho hostel. Ale ještě předtím nás zlákal dobře vypadající hotel Lyon naproti planině pod památníkem. O relacích ponětí nemáme, ale mírně ukecaných 30 za slušný pokoj se snídaní a balkonem se vzalo. Kor, když tohle bude naše rozloučení s postelovým spaním. Ze střechy stále nedostavěného hotelu fotíme panoramata Prištiny, která táhne svůj červenotaškový povlak až ke kopcovitým či panelákovým obzorům.
Po mírném relaxu vyrážíme do města. Na planině jsou hroby bojovníků UCK (Kosovská osvobozenecká armáda - dle Albánců odbojoví hrdinové, dle Srbů teroristé). Pravděpodobně hned za naším hotelem byla srbská čtvrť, protože je povětšinou vypálená, pobořená a zpustlost z ní čiší každým coulem. Konečně se Míša dostává do svého živlu a občas se pro fotky nakýblujeme i do života místních skupinek.
Kosovo
Výhledy z hotelu
Kosovo
Čtvrť za hotelem
Kosovo
Mešita nějakého názvu
Kosovo
Bulvár Billa Clintona
Po rozkopaných a rozestavěných oblastech v širším centru se dostáváme na hlavní třídu Matky Terezy. Spousta živých restauračních zahrádek zlákalo na žvanec a párkrát na pivo. Hlavní mešitou nás jeden provede po útrobách a "pozve" na popolední modlitbu. V prvním patře je sektor pro ženy s výhledem na suterén. V jednu se mešita zaplňuje do posledního místa. Míša je na balkónu a já doufal, že se zašiju někam do ústraní. To se nepovedlo, tak musím pěkně s davem za hlaholení Allah Akbar provést řádnou rozcvičku v klečení a vstávání. Míša nahoře byla úplně sama, ale když se odvážila sejít dávno po konci, kdy ještě v mešitě byli nějací chlapi, tak schytala dost pohrdlivého vyhánění.
Nazuli jsme botky a šli se ztratit na trh, kterému kralovaly pytle s paprikou a cigaretami. Vykšeftovali jsme cetky a vyrazili po bulváru Billa Clintona, který zde pod monumentální panelákovou zástavbou má fešnou sochu. Po amerických generálech a prezidentech osvoboditelech v Kosovu vůbec mají pojmenovánu nejednu ulici. O fous dál už ale focení paneláků vzbudilo pozornost pořádkových sil. Do soumraku fotí Míša ještě ve vypálené čtvrti a já cestou uždibuju sladkosti a nanuky z krámů a pomalu zmírám únavou.
Kosovo
Sunsetovka nad hotelem Lyon
Kosovo
Prištinské busiště