BALKÁN 2011
(1. Sarajevo)
5.9.11 Praha - Budapešť
Jediná příprava spočívala v tři dny předem zakoupené vlakové jízdence do Budapešti (za 500 Kč). S Míšou máme sraz na Wilsoňáku, odkud odjíždí tradiční rychlík do Maďarska. Tradiční je i dvouhodinové zpoždění, čímž přicházíme o spoj dál na Balkán. Další vlak do Bělehradu (15 eur) jede o půlnoci, tak máme o spací starost méně. Vyrazíme decentně do setmělé Budapešti na první pochod s bágly. Trochu se to prohne. Stan se samonafukovačkou jsem netáhl už hodně dlouho. Zato jsem uškudlil váhu na huňatém spacáku, čehož se pak mělo litovat. Míša tenhle váhový rozdíl dokázala hravě vyrovnat svým fotonádobíčkem, kdy táhle 2 klasické foťáky a asi 100 filmů. Radši jsme rychle zapadli do restaurace.
6.9.11 Bělehrad - Sarajevo
Ráno jsme dojeli do Bělehradu, kde pěkně lilo a prohlídku města necháváme na návrat. V mém případě je to už asi potřetí. Na pokladně bereme první vlak na jih. Jel do Sarajeva a za necelou hodinu si to suneme betonovými předměstími Bělehradu. Paneláky tu mají přes 20 pater a krásně v mnoha odstínech šedivé.
Srbsko
Pokolikáté už je tohle jediné místo Srbska, o než zavadí mé botky
Srbsko
Poetika bělehradských sídlišť
Cestou jedeme asi dvě hodiny přes Chorvatsko, a ač tam není jediná zastávka, nadvakrát nás prošůrovali celníci a opatřili pas 4 dalšími razítky. Občas kopec, lány kukuřice, několik vesnic, ale žádný chudobný zjev, na který se těšily hlavně Míšiny foťáky, se zatím nekoná.
Na nádraží v Sarajevu se, kromě trochu jetějších billboardů z dob olympiády v roce 1984, ochomýtají dva nabízeči ubytování v soukromí. To máme ještě velké oči, že něco lehce najdeme, což nás vcelku brzy opustilo. Bez těch lonelyplanetů to cestování trochu vázne.
Na poště vyměníme pár bosenských marek (přibližně 2 za jedno euro). Voláme na vizitku jednoho naháněče s pokojem nad nejstarší části města (10 eur/noc). Míše se na úvod úplně nezdálo se nacpat neznámému do auta, ale byl v pohodě. Aspoň jsme měli jízdu s výkladem skrz město, které se táhne v údolí řeky Miljacka. Nechali jsme se protáhnout jeho početnou rodinkou a protáhli jsme i naše dutiny větší dávkou welcome drinků. V noci sejdeme do staré turecké čtvrti Baščaršija s kamenným dlážděním, která překypovala obchůdky a restauracemi, které nás momentálně zajímaly výrazně více.
Sarajevo jako hlavní město Bosny a Hercegoviny
má 320 tisíc obyvatel. Vzniklo z vesnic ve středověku,
jímž vévodila pevnost Vrhbosna. V roce 1239 zde vznikla katedrála svatého Petra.
Citadelu z 1263 zplundrovali Osmané, kteří získali město v roce 1435 a začali
tomu zde dávat dnešní ráz. Od roku 1507 je doložený název Sarajevo
podle tureckého slova palác - Saraj. V 16. století dosáhlo město rozkvětu,
který ztrácelo po zplundrování od Rakušanů (1697). Město dál udržovali Osmané,
přidali hradby, ale nakonec v roce 1878 bylo na Berlínském kongresu rozhodnuto,
že Bosna a Hercegovina bude obsazena Rakousko-Uherskem, které zde nastolilo protektorát
a začalo měnit orientální vzevření města. Nejvýznamnějším architektem se stal
Čech Karel Pařík.
Nejvíce se město do světového dění zapsalo
28. června 1914, kdy u mostu Latinska čuprija byl postřelen František Ferdinand
dEste s chotí Chotkovou, kteří týž den zraněním podlehli. Následovala vyhlášení
válek - Rakousko Srbsku (28.7.), Německo Francii (3.8), Británie Německu (4.8.),
Rakousko Rusku (6.8.), Černá Hora Rakousku (7.8.), Francie a Británie Rakousku,
Japonsko Německu atd.
Za druhé světové zde vzniklo fašistické Nezávislé Chorvatsko.
Za Tita se sem lily peníze a lidé (1930 65tis., 1961 145tis, 1980 450tis.).
15. února 1984 byly zahájeny XIV. Zimní olympijské hry.
3. března 1992
došlo k vyhlášení nezávislé Bosny a Hercegoviny po referendu, které Bělehrad neuznal.
Prezidentem v té době byl Alija Izetbegovič.
Již probíhající válka v Chorvatsku se rychle přenesla sem
a začaly se vytvářet paramilitární jednotky. Jugoslávská armáda
začala město obléhat a bombardovat od května 1992.
Válka byla ukončena až 19. prosince 1995 podepsáním mírové smlouvy
z americkém Daytonu. Ve městě zahynulo 12 tisíc lidí a zraněno jich bylo
na 50 tisíc.
Bosna a Hercegovina
Welcome in Sarajevo
Bosna a Hercegovina
Sousední hřbitov nad Baščaršijou
Bosna a Hercegovina
Všudypřítomné hřbitovy
Bosna a Hercegovina
Řeka Mijacka s mostem, kde dostali Ferdu
7.9.11 Sarajevo
Kolem i vně města jsou lány hřbitovů s bílými náhrobními kameny ve tvaru patníků. Válka v letech 1992 až 1995 si jen ve městě vyžádala přes 12000 obětí. Prolejzáme starou čtvrť a noříme se do spleti uliček nad řekou. V centru, k nelibosti Míši, po válce nezbylo mnoho stop, kromě domů se stopami po kulkách, a asi čtyř zpustlých větších baráků, což je furt lepší výsledek než v centru Prahy.
U mostu, kde to schytal Ferda Habsburský, začala hledat Míša marně telefon a vracíme se na pokoj, odkud mě nenapadne nic blbějšího než šplhat do kopců za panoramaty a hřbitovy. Ostřelovači si tu asi museli hnusně lebedit. Ale my hledáme spíš ten echtbalkán a zamíříme k šedému sídlišti na východě města. Míjíme upravené domky v kopcích i omšelý olympijský areál. Sídliště nejsou žádné hranaté kvádry, ale docela zajímavě budované betonové babylonské věže. Dáme oběd a dál hledáme úpadek.
Bosna a Hercegovina
Sarajevo
Bosna a Hercegovina
..
Bosna a Hercegovina
Relikty občanské války
Bosna a Hercegovina
..
Nasedáme na tramvaj (1 marka u řidiče) a jedeme na východ. Až po řádné době vylézáme, když vidíme zarostlý a rozstřílený obytný komplex. Sice k tomu naladí sousední skleněný palác hotelu Radon Plaza, ale Míša se s fotografickým zápalem ponořuje do útrob volně přístupných paneláků kolem zarostlého náměstíčka. Před odjezdem z Čech byla ale Míša významně nakažena virem obav před minami, což vcelku úspěšně dokázala šířit i dál. Tady je to sice nesmysl, ale pro sichr při chůzi v trávě si nejprve nahážeme kamennou cestičku, což působí dost komicky. Ale Míša se dočkala svých fotoorgií a až mizející denní světlo a feťáci v jednom z bloků nás přimějí k návratu do centra, kde prolezeme historické nasvětlené baráky.