BALKÁN 2011
(6. Skopje, Beograd, Budapest)
16.9.11 Skopje
Po snídani nám z hotelu zavolali taxík, takže cesta zpět na nádraží byla o něco příjemnější (3€). Busů do Skopje jede dost. Samozřejmě mnohem jednodušší by bylo jet přímo do Bělehradu, ale to ještě furt přes srbsko-kosovskou hranici asi nejde, neboť Srbsko tenhle stát neuznává. Kosovská krajina vypadá dost bezútěšně. Roviny jsou vypálené od slunce do žlutě, mezitím spousta torz staveb, občas zpustlá továrna a prašné ulice několika městeček.
Kosovo
Hlavní obrázek z cesty kosovským venkovem
Makedonie
Skopje
Po třetí jsme na vlakobusišti ve Skopje. Na cestu dál vyhrává vlak. Proč nevím, ale jestli byla šance na bus, tak vlak nebyla dobrá volba. Odjezd je po desáté v noci a za kuropění bychom měli být v Bělehradu. Vyměníme místní denáry, ve stánku před nádražím dám tradiční gigaburger a vyrážíme podél řeky k centru.
Tady nás strhává jásající dav ověšený makedonskými vlajkami ulicemi až na ploščaď Saši Makedonského, kterému nedávno vztyčili velikou sochu, čímž opět podráždili Řeky, kteří nemůžou přijít Makedoncům na jméno. Nakonec se ze slávy vyvinul na velkoplošné obrazovce právě začínající basketbalový zápas v semifinále Mistrovství Evropy se Španěly. Na náměstí byla slušná várka desetitisíců vlajek. Jen Míšin nápad dostat se mi na ramena pro fotky svrchu byl davem odměňován údery do mojich zad. První půlku se Makedonci drželi, ale nakonec dostali klepec, který jsme už ale jen slyšeli podle ochabující nálady za řekou, bó jsme přes most zamířili do staré turecké čtvrti, která je nyní obestavována betonovými monstry v antickém stylu. Stará čtvrť si zachová styl zašlých časů křivolakých uliček a malých mešit. Zapadli jsme do cukrárny a prožrali všechny denáry za zákusky a zmrzliny až do noci.
Makedonie
Basketbal na ploščadi Alexandra Velikého
Makedonie
Saša shlíží v žule osobně
Makedonie
Stará turecká čtvrť
Makedonie
Skopje
Kupé nočního vlaku jsme zabrali pro sebe. To nám ale vydrželo jen na srbskou hranici, kde k nám nastoupila trojice Cikánů, kteří jeli až do Bělehradu a jejichž jediným zavazadlem byla tahací harmonika. Ale brzy jsme byli rádi, že v kupé nejsme sami, protože vlak ovládla skupina ožralých mladíků, kteří porůznu vnikali do kupé a řádili po celém vlaku. Tím skončily drobné pokusy o spánek, ale až na tašku se sušenkami jsem ubránil všechno.
17.9.11 Bělehrad - Budapest
Do Bělehradu jsme přijeli s tříhodinovým zpožděním a další hodinu jsme jen popojížděli po předměstí. Tím jsme přišli o prohlídku Bělehradu i o ideální spoj do Budapešti, na který by navazovala Praha. Ale po této noci stejně nebyla moc síla na Bělehrad, tak pokračujeme za 15€ dalším vlakem.
Ten už byl vcelku v pohodě, i když narvaný k prasknutí. Dokonce jsme i něco dospali. Mezitím přátelé na telefonu zjistili busy z Budapešti, kterých jede překvapivě dost. Žlubusy jsou tradičně vyprodány, ale předpůlnoční možnosti zůstávají stále dvě. Jedou odněkud z autobusáku Népsiblablá u metra. Času máme do odjezdu dost a razíme na žvanec. V buse zaplatíme 20 eur a při ranním úsvitu dorážíme na Florenc.
Trip to byl fajn. Konečně se regulérně navštivala nezávislá Bosna a Hercegovina. Není od věci nemít nic naplánované. Úplná lowcost cesta to ale nebyla, i když to tak vypadá. Moc jsme toho prožrali a každý ten spoj po 15-20 eurech slušně naskáče. Škoda, že neuvažování s autem zůstalo z původního rumunského plánu, protože v těhle končinách by se to vcelku v pohodě dalo projet.