Bohemia Crest Trail
aneb Cesta kolem Čech za 52 dní
Přechod Šumavy (15. etapa, 146 km)
43. - 47. den: Alžbětín - Poledník - Třístoličník - Plechý - Schwarzenberský kanál - Lipno - Vyšší Brod
Po zdolání Landštejna minulý měsíc z východu, už zbývá jen dorazit k němu západní trasou. Tak zas do Železné Rudy. Musím čekat až na půlku července, kdy se otevírají některé pohraniční stezky, které jsem potřeboval. Půlka července je průšvih ale v tom, že Šumava je plná prázdninových výletníků. A přechod Šumavy napadne i řadu z nich. Přechod vyjde na 140 kilometrů + těch 25, co už mám z minula. V podstatě žádné turistické chaty na cestě nejsou, a to, co se zde objevuje, je již pro jinou sortu lidí než pro smradlavé turisty. Naštěstí na hlavní trase umístil Národní park několik ohrazených nocovišť, které umožňují legálně přespat na jednu noc. Bohužel nejsou vždy ideální, občas malinké, většinou bez vody a s toitoikou. Tak snad za šest dní se dostanu na konec hřebenu aspoň k Lipnu a ideálně až do Českého Heršláku na další mezinárodní trať s přímými vlaky do středu Kotlinky.
22. 7. 2019 pondělí: Alžbětín – Poledník (21 km, +1000m)
Dost po polední dojíždím na Alžbětinské nádraží navázat tam, kde před rokem skončila Všerubská minietapa. Základní moje heslo „žer, kdy můžeš“ se tak realizuje rovnou po výstupu z vlaku. Dnes už totiž nebude nic. Jediným pokrmem hraničních nalejváren je tradičně svíčková. Jako budiž, i když mě z ní chutná jen omáčka, knedlík a brusinky. U hraničního patníku nalezu na lesní pěšinu, kterou se napojím u Debrníku na hlavní červenou transšumavskou stezku, která ale vede bohužel většinou po asfaltu a dělí se o něj ještě s cyklodálnicí po těch přímých signálkách.
Lidí tolik není a s postupujícím odpolednem i to málo mizí. Jezero Laka pod útesy hory Debrník je nejmenší z pěti šumavských jezer, a to mu ještě bylo pomoženo hrázkou. Odtud začínají uzavírané trasy mezi 16.11. až 14.7. Trocha výhledů po těch lesních cestách nabídne exosada Gsenget a zbývá poslední ďolík s Prášilským potokem, který má slušnou šířku i hloubku v peřejích.
Se západem slunce stoupám 400 výškových metrů na Poledník (1315 mnm). Nahoře už je tma a apokalypsa po Ctiradovi. Teda pardon, ten řádí jinde, tahle je po Cyrilovi. Celý vrchol je jak po atomovém výbuchu, stromy vyrvané z kořenů, popadané a kolem jen změť pahýlů. Vrchol Poledníku je zastavěn obskurní věží přeměněnou na rozhlednu. Už padla tma a z nocoviště se ozývá docela hluk. Naštěstí těsně před ním mě zlákala minirozhlednička nad tím mořem pahýlů s dřevěnou podlahou a vyhlídkou do širého kraje a na hvězdičky.
Šumava
Jezero Laka
Šumava
Bývalé osady
Šumava
Vrchol Poledníku po Cyrilu
Šumava
Poledník
Šumava
Roklanským potokem k..
Šumava
Modrava
23. 7. Poledník – Strážný (41 km, +500)
Jestli má spaní pod širákem nějakou výhodu, tak to, že je člověk vzhůru s prvními paprsky. A dnes dokonce ještě před nimi. Dojdu na přelidněný Poledník, nocoviště je přecpané stany, další spali na stolech a lavicích pod přístřeším. Zatím všichni chrápou, tak razím prázdnou Šumavou po červené podél hranic dál.
Padám k slatím podél potoků tekoucích k Modravě. To je jedno z největších letovisek národního parku se všemi ctnostmi a nectnostmi. Takže lidi. Hodně lidí. A moc jich pěšky dnes už po národním parku nechodí. Takže se kolem přehání cyklisté ve svých plastových dresech z kauflandu, kteří smrdí ještě minutu po průjezdu. Ale je i hůř - elektrovozítka. Už se to nesnaží ani maskovat za kola. Obrovská kola připomínající spíš golfové vozíky a na tom obtloustlé rodinky, které se dostávají i do nejvzdálenějších míst parku, která dřív prostě byla jen za odměnu po dřině. Brzký start má za následek, že ani po 12 kilometrech nejsou ještě otevřeny restaurace a krám je zrovna o úterý zavřen. Tak vybílím aspoň ledničku infocentra.
Další stoupání na třináctitisícovku jménem Černá hora, pod níž se ukrývá pramen Vltavy. Takže prameny českých top-řek mám komplet. Je to drobná studánka, kolem louky a přístřešek. Před megavýpravou dětí utíkám po modré za hranici na Siebensteinkopf. Hraniční přechůdek Bučina vede do další restaurace. Menu z rozteklého nakládaného hermelínu a ovocných lívanců dnes kromě nožek zocelí i střevní mikroflóru.
Tady je další nocoviště, ale 26 kilometrů by bylo na dnešek málo. Jenže další je až za 16 kilometrů, což je asi nejdelší úsek mezi nimi. Teď už zas nebude ani noha a červená je jen pro pěší. Přes Mlýnskou Mýtinu na kopec Knížecích Plání se zbytky kostelu a hřbitova. Líznu hraniční kámen i vodu na soutoku Červeného potoka. Fakt je to krásná cesta po pláních plná panoramat. S pádem tmy se napojím na asfaltovou cyklocestu. Ale že bych si jako pomohl, to né. Rozbitá cesta plná šutrů je o přesdržku. Za hluboké tmy dorážím na nocoviště, které je tentokrát velké s jen pár stany a všichni už chrápou. Nějaká socializace s ostatními turisty se tedy konat nebude. Každopádně dnes je to můj dálkový rekord. 41 kilometrů sice není žádné terno, ale u mě je to událost.
Poledník - Javoří potok – Roklanský potok – Modrava (11km, 10h) - Černohorská nádrž a mokřiny – Vltavská cesta pod Černou horu – pramen Vltavy (21km) – Siebensteinopf – hranice – Bučina - Chaloupky – Knížecí Pláně – Červený potok (30km) – Ždárek – Stražný (41km)
Šumava
Pramen Vltavy
Šumava
Šumava
Šumava
Železná opona
Šumava
Starý kostel Knížecí Pláně
Šumava
Nocoviště Strážný
Šumava
Zákoutí Šumavy
24.7. Strážné – Plešné jezero (30 km, +950)
Ráno seběhnu k drahé benzínce MOLu na snídani a zásoby. Po nemilém kousku hlavní silnice zapadnu na Stráženské slatě plné potůčků, rašelinišť a kvetoucích luk. Před další asfaltovou přímkou přelezu do Německa po ženijním můstku. Pěšinky tu mají posekány, ale taky různě uzavřeny kvůli pastvinám a kácení stromů. Už je pěkné vedro a podél hranic přes německé vesničky jsem po letech zase v Haidmühle pod vrcholy. Zalezu do pekárny na pečivo a lahváč. Ale za něj po odzátkování chce třikrát tolik, než je uvedeno. To jsou manýry jak na Staroměstském náměstí. Podél bavorských horských kostelů Mariankapelle do lesů. Ale vedle by byla lepší cesta s vodopády, přecházím k ní dolů, ale ta je zavřená. Nedám se, proniknu přes hory a doly a ztrácím se v hustých lesích. Nejde to nikam, škrábance a ostružiní a nakonec se po hodině napojuju na cestu odkud jsme vyšel.
Míjím pěknou rybniční přehrádku Krauzbachklausa, která může plnit Černé či Severní moře dle libosti. Dnes vyhrává to Severní. Následuje ostřejší výlez na Třístoličník (1302m). Opodál jsou krásné skalnaté kupy a Hochsteinz má i vysokou vyhlídku. Dál se jde po hraniční čáře. Česká strana je vymlacená s polomy, německá je vyčištěná. Čert ví, co je lepší.
Na Trojmezí se loučím s předlouhou německou hranicí a vstupuji do Rakouska. Na nedaleké nejvyšší české šumavské hoře Plechý (1378m) nejsem při západu slunce sám. Kamzičí stezkou sestupuju kolem egyptského obelisku Stiftera k Plešnému jezeru. Nedaleký pramen zachrání a tmou následuje nepříjemný sestup přes Kamenné moře k dalšímu nocovišti. Po 23. hodině všichni chrápou. Jejich psí společníci bohužel ne a jejich oči se zlověstně lesknou spolu se štěkotem. Tady se spí všude možně, na nocoviště se vejdou asi 4 stany, ale ta moje miniatura se vměstná.
Šumava
Stráženská slať
Šumava
Německé pěšiny
Šumava
Třístoličník
Šumava
Hochstein
Šumava
Hraniční hřebenovka
Šumava
Trojmezí CZ-A-D
25.7. Koňský vrch – Schwarzenberský kanál – Ježová (27 km, 0)
Probouzím se do vylidněného plácku, všichni jsou už pryč a ani mě nevzbudili. Vylézat po deváté není ideální na celodenní túry, to jen kdyby se furt někdo divil, že nelámu ty čtyřicítky. Spánek je ale jedna z nejdůležitějších věcí, co člověk má, a dá se to pořídit za úplně nejlevnější cenu. Trochu sestoupím k rybníčku Říjiště. Vedle akorát otevírá prima užvaněná paní bufík, tak plechovkou birella nepohrdnu. O fous dál je akvadukt - honosný název, ale v reálu jen vysoký val se strouhou a tunýlkem dole.
A na něm je hlavní motiv dnešního celého dne - Schwarzenberský kanál. Už dávno pamatuju tu modrou linku spojující Vltavu s Dunajem, nechápaje, proč by se měl tedy stavět ještě nějaký jiný kanál. Dobře, ono to je jen pro klády plavené tehdy do Vídně. Padesát kilometrů dlouhý a tři metry široký tok je všude zmiňovanou technickou památkou. A dnes celý den půjdu jen podél, což znamená počet výškových metrů pro dnešek… totální nula. Jak někde na madeirských levádách. Jenže… lidí je tu dost, prohání se tu kolem ti cyklisté jak na Tour, jsem pod kótou 900 metrů a moc výhledů cesta nenabízí. Nesejít včera z toho Plechého, červená hřebenovka by krásně vedla po hranici až ke Zvonkové. Ale zas jsou cestou dvě hospody, tak by byl hřích je v tom dnešním vedru minout bez smažáku.
Jenže kanál končí a dál už je ta slavná památka jen zasypaný příkop zarostlý kopřivami. Tohle je ten osmý div starý 250 let? A to fungoval až do roku 1962. Nějak se to prý opravuje, ale moc to vidět není. Snad to v Rakousku bude lepší. Aspoň už se to nekroutí jak tasemnice. Jen na chvíli ho někde využije některý z ústících 27 potůčků. Zadní Zvonková má před hranicí další fajn hospodu s hezkým výhledem.
Šlo by jít Čechami, ale je to kanálový den, a ten se protlouká teď 13 kilometrů skrz Rakousy bukovým lesem. Jenže to je vše. Jen les. Ještě první osada Sonnenwand nabídne výhled a kus kanálu, který ale končí a dál už je jen les. Rakušáci na to kašlou ještě víc. Jen stavidla a pár metrů kolem je upravených než zas příkop hned pohltí kopřivy.
Další hranice Ježová, je jen půldevět, šel bych dál, ale další nocoviště už nejsou a národní park dávno skončil. Ale tady na hranici je příjemně, protéká tu další potok, je tu pořádný přístřešek a hraniční patníky. Vykoupu se v kanále a nastěhuju se do přístřešku. Krásně se sem vejdu. Mobil se vybil a baterka podezřele slábne. A běhají tu myši. To ne. Zkusím sem nacpat stan, než mě napadne, že jsem idiot a přestěhuju stan na trávníček do české země. Tady by mě stejně nějaký Rakušák ráno naprášil.
Šumava
Plechý (1378m)
Šumava
Plešné jezero
Šumava
Zadní Zvonková
Šumava
Schwarzenberský kanál
Šumava
I tohle je slavná technická památka
Šumava
Hraniční Ježová
26. 7. Ježová – Vyšší Brod (27 km, 300)
Ráno sem i rakouští běžci doběhli, ale smůla, bonzáci. Z Ježové vede kanál, který zrekonstruovali ještě za komunistů. U Korandy opouštím kanál, který teď bude rychle padat k Dunaji přes Otovský potok. Já se nechám zaplavit borůvčím Růžového vrchu. Sousednímu kopci vládne jeden z nejvýše položených hradů u nás - Vítkův kámen. Sem ale na desátou přijíždějí davy výletníků, tak si hrad nechám na opravnou poznávací jízdu. Pár metrů pěšky a už je stezka barevnými lesy zas prázdná.
V Přední Výtoni víc než modrá hladina českého moře mě zajímá další debužírunk v coopu. Vodní nádrž Lipno má na délku přes 35 kilometrů. V zimě by bylo fajn je ujet na bruslích. Mně chybí k hrázi jen 6 kilometrů po asfaltové cyklostezce se spoustou koupacích míst, které se musí využít. Je to docela mělké a daleko od břehu nakonec stejně stoupnu na zdi nějakého potopeného baráku.
Podél břehu se šlo fajn. Ještě je čas a zítra bych měl být doma, tak zkusím urvat pár kilometrů podél tratě s Vltavou na poslední vlak v 19:20. Z Loučovic to beru po staré kamenné Opatské stezce až ke klášteru Vyšší Brod. O páteční večer to tu echt žije, všude jsou stovky raftů a z vlaků od Prahy vypadávájí ožralí vodáci. Opačným směrem jedu jen já a průvodčí a po těchto 146 kilometrech zbývá ujít poslední týden.
Dnes 27 km, 300 v.m. (od Hřenska 600 km, 12050 vm a 23 dní)
15. etapa – 146 km, 2750 v.m. a 5 dní, na cestě 43.-47. den
Šumava
Přední Výtoň
Šumava
Lipno
Šumava
Klášter ve Vyšším Brodě