• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

Cesta kolem světa za 120 dní
Austrálie - Sydney

57. den: 6. 11. AUSTRÁLIE

Konečně na dlouho odkládaném kontinentu, který je sice příjemný, ale zas tak moc na něm není v přepočtu na rozlohu. Původní idea byla ho projet dalším road tripem do Darwinu přes Alice Springs. Jenže jednosměrky do Severního Teritoria autopůjčovny na klasická auta vůbec nedělají. Ideální variantou by bylo vyčíhnout převozy malých campervanů, jenže ty jsou v nabídce téměř vždy v opačném směru. A začátek v Sydney je rovnou skok hrobníkovi na lopatu. No prostě tohle se prokaučovalo, nicméně vzhledem k osamění, kdy u půjčení auta a lití benzínu do něj to dělení dvěma už udělá zásadní zásah do rozpočtu, to tak nevadí. Stejně mám na Austrošku sotva 3 týdny. Tak jsem pár dní zůstal v Sydney s Dančou (ale to úsporu nepřinese, protože ubytování i v nejhorším dormu je mnohem dražší než půjčovné) a pak udělám autem jen kolečko mezi Sydney a Melbourne s Great Ocean Road, kde je pár, na australské poměry, prvotřídních a různorodých národních parků.

Na imigračním si mě hned přebírá celník, ze kterého se vyklube pěknej debil. Po pár základních otázkách, které vždy chodí někam do kanceláře ověřovat či zapisovat, se vždycky vrátí ve stylu, na jaké vysoké škole jste studoval, po 5 minutách se přijde zeptat jaký obor, a tak. Jaký to má smysl, kor když se nezajímal třeba ani o mé současné (ne)zaměstnání, nevím. Ale po půlhodině mi roztrhl pas, kde jsem měl pečlivě sešitou poslední celou volnou stránku pro jordánské vízum, a přesně na tu prázdnou stránku hrdě prsknul svoje dementní razítko. Tak jsem mu moooc poděkoval a vstoupil do Austrálie. Zlodějské kurzy letištních směnáren překonávají i všeobecný úzus nejhorších států, ale při podojení bankomatu se australský dolar dostává na 19 korun. K tomu přichází zpráva od Danči, že ve vybrané YHA u Bondi Beach už měli postel jen pro ženy, tak narychlo hledám nějakou postel. Kolem Bondi Beach těch variant moc není, tak objednávám poslední postel v nejvýše hodnoceném Surfside přímo v centru Bondi (30$).

Od letiště jede přímý autobus na Bondi Junction (4.6$), odkud je třeba přestoupit na další linku k pláži. Hotel je umístěn ideálně, je to klasický barák, kde v patře se do místností nacpalo co nejvíce postelí. Majitel je v pohodě, i když si zkásne další 3$ za povlečení a i wifina je za 2$ na čtvrthodinu. Na pokoji je totální brajgl, uprostřed je kupa kufrů a hadrů, že se sotva dá projít k postelím. Na desítky postelí jsou dva zpola fungující záchody a jedna sprcha. Jak asi vypadají sousední hostely s polovičním hdonocením? Danča už tu čeká, protože dorážím i přes pořádnou rezervu s půlhodinovým zpožděním. Tak radši rychle vyrážíme ven na pláž na vzduch a na drink. (dnes 42 A$)

58. den: 7. 11. Pláže SYDNEY

Ani další noc neměli v YHA místo a i Danča se musela přesouvat do jiného pokoje, tak beru další noc tady (ale už za víkendových 39$). A ještě horší to bude dál, protože je víkend a volné postele nejsou vůbec. Už od Zélandu jsme zkoušeli AirBnB, jenže ta komunikace nějak vázne, než přijde odpověď, že to nakonec nejde, jsou dva dny pryč a mezitím ubudou jiné varianty. A ani ty nám nezbyly, kromě jediného páru, který zkoušíme. Jenže protože jsme se tam registrovali nově, chce to po nás nějaké ověřování, skenování atd., že jsme ztratili další den.

Ochmelky samozřejmě ráno chrápou, snídaně v ceně se skládá jen z cereálií bez ničeho. Vyrážím na sraz s Dančou v deset, který si ona pamatovala pod číslovkou devět. Je ale naprosto nadšená a užívá si každou vteřinu, že je zase ve svém oblíbeném Sydney. Pláže a slunce jsou kupodivu pro ni o něco lepší než roadtrip upršeným promrzlým Zélandem. Já předávám vůdcovskou hůlku a nechávám se rád vláčet od polodomorodky.

Vyrážíme na desetikilometrový pobřežní „trek“, která překvapivě po pobřeží spojuje všechny slavné sydneyské pláže, které zrovna ozvláštňují stovky velkoformátových soch. Některé pláže jsou klasické písečné, někdy hluboké zařízlé, někde jen rybářská zátoka Smraďoch a někde jen betonové stupně. Mezitím slunce září na žluté útesy, pod tím modrá vodička, není to tu špatné místo pro život. A ani pro smrt. Mají tu exkluzivní hřbitov Waverley s asi nejlepším výhledem pro nebožtíky. Nejhezčí mi přišla závěrečná Coogee. Lezeme konečně do vln. Voda zprvu studená zdá se, ale dá se to přežít. Jsou tu i nějaké vlny, tak si člověk trochu zablbne, i když pro davy těch vln vyčkávajících surferů to není nic moc.

Ani večer se na airbnb nic neobjevilo, platbu to zchramstlo, ale potvrzení a reakce žádná a ani už nějak nejde rezervace zrušit, abychom v klidu mohli s čistým štítem hledat něco jiného. Jdeme do nějaké vyhlášené pizzerie. Čekání je dlouhé a ještě domorodci u toho neskutečně řvou. Domácí si nosí vlastní flašky vína a zde si „pronajímají“ jen prázdné skleničky (za 3$ na osobu to není špatný byznys). (Surfside hostel 39$ za postel, pizza 25, mekáčské zmrzliny 1; celkem 54 A$)

59. den: 8. 11. BONDI Beach

Od rána jsme na pláži, trochu ve studeném moři bez vln, trochu víc na písku a i nějaké ty pochůzky na severní útesy a na dolarovou wifizmrzlinu od mekáče. Batohy si zatím trůní na pokojích. Z AirBnB se neozvali, ale povedlo se to alespoň odblokovat, tak hledáme na netu hotel. Ale z celého Sydney kromě luxusních hotelů byly volné postele už jen v samém centru v hostelu Hyde Park (také vysoko hodnoceném – v Austrálii se zjevně nehodnotí ve střízlivém stavu), tak se tam večer chceme přesunout. Jenže tenhle nápad má i celé sobotní Sydney, které vyrazilo na pláže. Stovky lidí se tísní na zastávkách, jenže autobusy ve velmi ležérních intervalech nenabírají a nezastavují. Asi aby si někdo nestěžoval, že se příliš tísnil v autobuse, tak radši nechají stovky lidí čekat, zatímco si sotva poloplné busy vesele projíždí kolem. Technika přebití davů a jít na bližší zastávky se Danče moc nelíbí a s kufříkem odjíždí na kafe. Pět minut poté se dostávám do busu do centra k hostelu.

Ale to je už po osmé hodině a hostel je zavřený, žádný zvonek a ani na telefon se nikdo neozývá. Po čase se mi podaří dostat alespoň dovnitř, kde se pravděpodobně na stole válí povlečení pro nás, i když nadepsané jméno se shoduje jenom v jednom písmenku. Zatím kecám s ostatními a kupodivu tu běží i internet. Majitel i Danča přichází po desáté. Dostáváme kymácející se palandy na menším pokoji plného bordelu. Ale i společná místa hadr neviděly měsíce. Nicméně po dnešním osmahnutí sluncem usínáme hodně rychle. (hostel 38 za postel, bus do centra 3.6, žvanec od číňanů 3; celkem 47 A$)

60. den: 9. 11. SYDNEY centrum

Dnes kompletně obkroužíme centrum Sydney, tak nemá cenu se o tom moc vykecávat. Prostě se jde podle hvězdiček v turistické mapce (Hlavní nádraží, Paddy market s čínským tržištěm a farmářským trhem v suterénu a foodcourt, kde se tandoori kuřecí prsíčká topí v kari (8$), zaplněný Darling harbour s nějakým závodem a spoustou parkových serepetiček, Radnice s výstavou Holidayworld s prospekty a čokoládovými bonbony, Hyde park s drzými veverkami, Katedrála sv. Marie s třemi svatbami, rozkvetlá Královská botanická zahrada pod mrakodrapy, Guvernérův barák…

Konečně seběhnutí dolů k moři s výhledem na nejslavnější skořápkový barák – Operu (navržena dánským architektem Jornem Utzonem v roce 1956, který byl v průběhu stavby vyhozen a zejména nezajímavý interiér už zfušovali domácí, dostavena byla o 17 let později a rozpočet byl překročen 15krát (zlatá Blanka), zapsána do Unesco v 2007, vysoká 65 metru, Operní sál má kapacitu 1507 diváků a Koncertní 2679, největší mechanické varhany mají 10154 píšťál). Zblízka už tak okouzlující není, celá je obložena bílými dlaždičkami, tak to vypadá mezi skořápkami jak na neudržovaném koupališti. Vevnitř už vládne jen beton. Lidí na nábřeží jsou ale tisíce. V neděli frčí svatby, a kde jinde fotit ty kýčovité záběry než u Opery. Jen ta čistá láska asi moc není in. V bílém navlečené hubené Thajky si berou obtloustlé Australany, kteří teď už jen supí za mladou s fotografem, a který jí je teď už evidentně úplně fuk až do dědického řízení.

Obkroužíme přístaviště do postarší čtvrti Rocks, pod pilíř Harbour Bridge a dál k Darling Harbour. To už jsme mimo turistické části, trochu se zde staví a trochu to vypadá na omšelé přístavní předměstí. V noci na břehu osvíceného Darlingu po poslední večeři dáváme i poslední (a předposlední) flašku vína. Městská romaňťika tu jak sviň. (hostel 38, jablka + pomeranče 1.2, thandoori chicken 8, bbq chicken 8, flaška vína 10; 60 A$)

61. den: 10. 11. Cesta z města

Balíme, blbci na pokoji, co tu prováleli celý včerejšek se nevzmůžou ani na bů a vyrážíme na bus, kde se s Dančou loučím a čeká mě sto roků samoty (ty teda knižně), osobněji budou samoty dvě měsíce. Dneškem jsem se přehoupl do druhé polovičky cesty. Po loučení se Danča vrací na Bondi, kde chce ještě dvě noci zůstat se starými kámoši. Ale ani pro ni už YHA místo nemá a končí v „mém“ bordelářském Surfside, což na ní byla silná káva, že to zabalila radši o den dřív.

< zpět (Nový Zéland)   |   úvod   |   DÁLE > (Austrálie)