CESTOVÁNÍ

TravelInfo


   

V. Cajas NP - Cuenca

5.2. Cajas NP (den patnáctý)

V okolí Cuency jsou další zajímavé věcí, kam se dá dostat za hodinu autobusem. Vysloveně hotspotovka je národní park Cajas se čtyřtisícovými horami a nádhernou andskou krajinou s travinami a jezery. Vedou tudy značené stezky přímo od silničního průsmyku. Takže pak nečekají ani žádná šílená převýšení. A i když můj batoh nemá ani 6 kilo, trmácení bez něj a vracení se zpátky do známého hotýlku do postele a teplé sprchy je o dost jednodušší. Jinak se ale dá v parku i stanovat na delší okruhy. Nicméně stačí přelézt jeden hřeben a i tady je po půlhodině liduprázdno.

Přes NP Cajas je hlavní tah na Gua-něco a zastávkové autobusy jezdí minimálně každou hodinu. Jede pár bílých, ale jsou jen v šortkách a natělníku. Ehm, já táhnu rukavice i kuklu, což zbytečné bylo, ale dlouhé nohavice na roztahující se kaktusy a řezající trávu už ne. U laguny Toreadora přímo u silnice je základna rangerů a restaurace, kde si zapisují pasy a vystaví nějaký papír. Nechtějí ani prachy, ač dřív ekvádorské parky vybírali 10 dolarů. Dnes stát parky i muzea nechává zdarma. Pozoruhodný a nevídaný vývoj.

Je tu několik denních tras mezi lagunami. Já zabalím čtyři do pěkného treku. Nejdřív kolem laguny Toreadora, pak se prodrat pěšinou kaňonem k Malé Toreadoře a vystoupat na horu San Carlos. Jde to hůř, ale mládež je ještě pomalejší. Je krásně, úžasný výhled, kolem jsou desítky lagun a podobně vysoké hory. Tahle má 4295 metrů, z čehož už bolí palice.

Ekvádor

Ekvádor
Laguna Toreadora

Ekvádor

Ekvádor
Cesta k Malé Toreadoře

Ekvádor

Ekvádor
Laguny vůkol

Ekvádor

Ekvádor
Kopec San Carlos 4295 mnm

Ekvádor

Ekvádor
Přežívší lesy

Ekvádor

Ekvádor
Mnohem typičtější páramo

Ekvádor

Ekvádor
Kolem nádherných jezer

Ekvádor

Ekvádor
..

Ekvádor

Ekvádor
Fauna a flóra

Druhou stranou hory dolů a trasou č.1 pokračuji mezi lagunami. I výjimečný kousek divokého zkrouceného lesa tu zůstal. Je jich jen pár ostrůvků po celém parku, jinak všude je hlavně suchá tráva a občas kaktus. Liška přišla dát dobrou noc, ale na to je snad ještě brzo. I když jinou živou duši už nepotkávám. Teda doufám, že to není nějaký šakal. V podvečer vypadají laguny nádherně. Hrozný kýč. Stále jsou tady slušné pěšiny, mostky a mírně klesám k jedné ze silničních serpentin.

Ale busy moc nejezdí a trvalo snad hodinu, než jsem stopnul jednu pojízdnou saunu vydávanou za dálkový luxusní autobus. Naštěstí asi všechny linkové autobusy staví na zamávnutí, a to i na dálnici z jakékoliv rychlosti. Průvodčí v nich dodržují standardní taxy a ani jednou nezkoušeli si něco přihodit. Hlava sice bolí jak střep a jdu se jen svalit na pokoji do sprchy, ale byl to dokonalý den.
Hotel 13, bus Cuenca-Cajas 2… 18$

6.2. Cajas NP

A když byl včerejšek dokonalý, proč si ho nezopakovat. Jen na druhou stranu od silnice. Počasí je i dnes nádherné. Ten drobný záchvěv z Galapág, kdy se vstávalo s úsvitem je ale už dávno pryč a busem vyrážím v 10:30. Nechám se vysadit v sedle Tres Cruzes. Sice je třeba ta registrace v centrále asi každý den, ale byla by to pakárna. Stejně to nikdo nekontroluje. Sedlo je ve výšce 4150, což jsou ideální startovní metry. Výhledy na laguny pod nohami jsou super. Ale jedna vyhlídka tu ještě je. A výš. A to je moc schodů. A moc času. A ty panoramata….

Odtud začíná celodenní trasa 4, na kterou mám dvě hodiny, další dvě hodiny na sedmičku a dvě hodiny na šestku. Sice to dohromady má jen 15 kilometrů, ale jasná cesta i s občasným značeným flekem na kameni je jen na začátku.

Klesám podél několika lagun pěšinou mezi vysokou trávou. Na několika zelených flecích se pase dobytek a nerudní býci. Naštěstí je dlouho sucho a není se kam bořit, ale po pár deštích tu jsou celé pláně slušnou houbou. Na konci dlouze máčím nožky v laguně Togllacoha. Dnes jsem nic nepodcenil a brufík i hroznový cukr se sakra hodil.

Ekvádor

Ekvádor
Kolem Černého jezera

Ekvádor

Ekvádor
Taglacocha

Ekvádor

Ekvádor
Dokonce směrovka a opodál kemp

Ekvádor

Ekvádor
Inckou cestou šel naposled asi fakt ten Inka

Ekvádor

Ekvádor
Pláně za sedlem

Ekvádor

Ekvádor
Poslední hřeben

Odbočku a další trasu jsem netrefil. Něco tu sice občas vede, ale spíš to vyšlapaly krávy, které asi nemají stejnou cestu. Na obzoru není ani žádný výrazný bod, kterého se chytit, a cesty v mapách jsou k ničemu i s gpskou. To už se brodím nazdařbůh směrem k sedlu, kterým musím přelézt do dalšího údolí. Přelézám jím i hranici úmoří Pacifiku a Atlantiku. Brzy na to, že Pacifik je skoro ještě slyšet a Atlantik je přes celou Ameriku.

V sedle se napojím na starou inckou cestu a klesám do další planiny plné lagun. Kdysi tímhle mohl projet snad i povoz, kdyby teda Inkové měli kola. Dnes tu moc noh neprojde. Já nepotkal za celý den ani jednu. Dole u lagun jsou další křižovatky a navzdory směrovkám se zase ztrácím. Aspoň to vedení pěšiny kolem jezera Burin by mapy mohly trefit. Už teď jsem měl hodinu zpoždění a tímhle ztracením a vracením jsem to definitivně zabil.

Na západním břehu laguny se aspoň jakási pěšina objevila do dalšího krpálu. Na hřebeni jsem akorát při západu slunce. Sešupem k opuštěné osadě u laguny Cucheros, kde jsou volné chajdy se záchody i krby. To by bylo zajímavé spaní. Na silnici busy zase nejezdí. Rychle začíná pěkná zima. Snad začnu i stopovat, ale kdoví kde by mě vyhodili, když autobus je na jistotu. Jenže sám od sebe mi zastaví kamióňák.

Nastoupím a akorát přijíždí autobus. A okamžitě nás i předjíždí, protože pro kamióny sjezd z 4000 metrů není žádný labůžo. Jedeme krokem na jedičku, ale sedím a něco z hlubin španělštiny vylovím na pokec. Veze 600 pytlů rýře z Guaněco. Až jím nadhozené téma o krádežích a jeho mimika pistole mi uniká a tradičně říkám, že nerozumím. Snad to jen byla obligátní otázka na to, jestli se nebojím lézt cizím lidem do kamionu. No teď už jo, vole, když mluvíš o nějakých penězích a pistolích. Nákladní dopravě je tu jinak fajn, litr nafty stojí 6 korun, tak se nedivím nepokojům, když ji minulý měsíc chtěli zdražit. Ale vtrhli jim do parlamentu a prezident utekl z hlavního města, tak z toho sešlo. Nakonec jsme dojeli na dva kilometry od centra, tak už to dojdu nocí pěšky podél řeky a fotím osvětlené kostely a hledám žvanec. Marně. Jen supermarket je ještě otevřen a vedle hotelu je hladová garáž s hranolky a burgery.21$

7.2. Cuenca

To je čtvrť. O půlnoci ještě házeli vedle v rekonstruovaném baráku štěrk z chodníku a od pěti na ulici pumpují hovnocucy. Vstávám v sedm docela rozlámaný. A to měl být dnes megaden s nabitým programem. Teď jsem linej sejít i na snídani. A dvě patra nahoru. Uff. Chvíli se ještě valím na posteli. Hele, Ghostbuster mají i dvojku. Tu jsem asi nikdy neviděl…

To zas jako né. Jdu vymést resty. V Nové katedrále se dá vylézt na terasu na pokochání se střešními kupolemi a výhledy. Katedrála nemá zvony, postranní věže jsou totiž nedokončené, protože se jim to začalo rozpadat už při výstavbě. Není nad techniku 20. století. V šestnáctém by je vyfrkli.

Ekvádor

Ekvádor
Střecha Nové katedrály v Cuence

Ekvádor

Ekvádor
Hlavní plac města

Ekvádor

Ekvádor
Pevnost Pumapungo

Když jsou muzea zdarma, zapadne se do nich častěji. Tady je nějakého pana Torrese. Ale vyklubalo se z toho ve starém domě hezky udělané městské muzeíčko s nábytkem a drobnou historií města. Nejslavnější muzeum je ale Pumapungo u centrální banky. Hezky udělané a moderní, takže exponátů je málo a hodně serepetiček kolem. Zajímavější je to venku, kde je kopec se základy incké pevnosti s řadou teras pod ní a dole jsou velké zahrady a park.

To už mi dochází, že město Giron nestíhám a nechám ho na zítřek. Další den tady, tvl, osm nocí v jednom městě, to tu nikdy nebylo. To je jedno. Plánovaný itinerář se stejně rozpadl už třetí den. Rázem je klid a čas, tak se ometám v zahradách, užívám Calle Larga se starými elegantními domy a uždíbnu domácí zmrzliny, kuřecí panatocas a na trhu naberu exotické ovoce. Třešně, jahody a džus... nezní to jako největší exotika, ale gut. Zato to pití s maltou… echt hnus.
Hotel 13/noc, vstupné na věž Nové katedrály 2, zmrzlina .5-1, panatocas 2.5, cola .6, džus .5, pytel jahod 1, pytel třešní 1… 22$

8.2. Kaskády El Chorro

Na (půl)denní výlet se vyráží i na vodopád El Chorro u Gironu. Je docela obyčejný a turistický, ale fotky z dalších vodopádů padajících ze zelených skalních stěn, kam vedou jen opuštěné pěšiny, vypadaly skvěle a připomínaly mi Ztracený svět. I když táhnout se sem, když zítra jedu stejně na Avenidu vodopádů?

Do Gironu busy pendlují často, čekám 5 minut a za hodinu a dolar jsem v Gironu. Vodopád v El Chorro je 5 km do kopce, kam se dá jen pěšky nebo taxíkem. Ale bílé pickupy se zeleným pruhem snad slouží i jako sběrné taxíky. Vmáčknu se k taxikářce, která akorát rozváží ožraly z města do vesnic. Jsou zmazaný pořádně na to, že je dopoledne. Njn, Indiáni to s alkoholem nikdy nedávali. A ani čtvrttisíciletí intenzivního promořování chlastem jim blokátory zjevně nevypěstovalo.

Na konci silnice pod vodopádem je turistů dost, což sebou nese v Ekvádoru vždy zipliny, vzdušné chodníky, houpačky a pokladnu. Krátká zelená mlžná stezka končí pod vodopádem s mostkem a mechovou kaskádou, ale kolem jsou mraky a moc toho vidět není. Ale to zelené údolí kolem na těch 15 vteřin vypadalo super.

Ekvádor

Ekvádor
Vodopády El Chorro u Gironu

Ekvádor

Ekvádor
Údolí se ukázalo na čtvrt minuty

Ekvádor

Ekvádor
Pevnost Pumapungo

Ekvádor

Ekvádor
Druhý vodopád

Ekvádor

Ekvádor
Pekelná cesta..

Ekvádor

Ekvádor
..do údolí

Cesta k druhé kaskádě má už značky a ostřejší stoupání. Nahoře jsem úplně v mracích a prší. Pěšina zmoklá a proměněná v jílovité bláto výstup neulehčuje. Výhledy z útesů by byly asi parádní, ale teď jen pod stromem užírám čas a sůši. Další vodopád je ve skalním amfiteátru s obršutry i bazénky vůkol. Plavky sice mám, ale koupel jsem už zvládl cestou sem. Je sobota, tak sem nahoru zamířila i místní omladina a dolů rovnou studentská pochodová kapela.

Třetí vodopád nemá cenu hledat v téhle mlze. I tak mě čeká ještě blbej nápad. Tedy on byl původně skvělý. Přímo odsud je v mapách cesta klesající postupně až ke Gironu, což by výlet pěkně zokruhovalo. Horší bylo, že neseděla dle map už ta úvodní křižovatka. Strašně dlouho hledám nějaké fragmenty stezky na loukách, které se občas shodly s gpskou. Jenže ty využívá dobytek dvakrát za rok. Většinou jdu nazdařbůh v loukách a pastvinách, přelézám ostnaté dráty, bořím se do bažiny a do toho prší a není nic vidět. Ale aspoň se dá jít. Pak přichází prodírání džunglí a lesy. Tady se kupodivu cesta jasně zjevuje, protože eroze z ní vyrobila třímetrovou rýhu plnou bahna zarůstající kaktusy a trním, které mi trhá nohy. Tvl. Je to peklo, občas se cesta rozdvojí a ztrácí. Jsou to nekonečné hodiny, ale pomalu klesám mezi mraky a zelenými stěnami. Jinak by to bylo kolem asi skvělý.

Konečně na dně údolí. Teď už jen po loukách a mezi dobytkem, ale tady jsou zase psi. Svině. Letí za mnou. V rukách mám šutry a klacek, který mě zachránil už cestou před držkopády. Podél levády docházím konečně na polní cestu. Je skoro tma a chybí tři kilometry mezi ranči a přijde ještě drama o poslední autobus. To byl zase den, ale jako zážitek intenzivní.
Pokoj 13, bus Cuenca-Giron 1, taxi 1, večeře 3-kuřecí nugety a hranolky, banán .1/ks, orea 1… 23$