CESTOVÁNÍ

TravelInfo


   

I. Galapágy - ostrov Santa Cruz

22. 1. Freising (den první)

Nejdřív na letiště do Mnichova, kam přímá doprava je dosti skoupá. Žlubus tam jezdí jen jednou denně, tak zbývá vlak ČD do Mnichova, který se trochu zrychlil a pendluje v dvouhodinových rytmech, že i v Deutsche Bahn vzdali autobusovou alternativu, kterou na tuhle trať posílali. Je ale záhodno při takové cestě do Mnichova nejet do Mnichova, ale vystoupit o zastávku dříve ve Freisingu, čímž se ušetří hodina a pár eur. Z nádraží na letiště jede přímý vlak na letiště sice jen jednou za hodinu, ale autobus 635 rovnou od nádraží každých 20 minut za asi 3,3 eura (z Mnichova to vyjde na 11,5).

Odlet mám večer, tak spojení velkorysé předodletové rezervy a výběru ranního levnějšího pětistovkového spoje přináší pořádnou zásobu hodin na bonusovou zastávku. Freising je na ní dostatečný - pěkné bavorské historické městečko, typické baráčky, uličky a nad městem a řekou Isar kopec s rozsáhlým klášterem (ale teď v rekonstrukci). Jen lednový počas není na courání úplně ideální, ale výbava tentokrát počítá i s pětitisícovkami v Andách, tak na rozdíl od asijských destinací i nějaký hadr na sebe mám. Pokračuju pak na univerzitní kopec s ruinami kostelíku nad nějakým svatým pramenem mládí. Přes louky je obchodní centrum, kde načepuju vzácné suroviny, kterých se mimo Evropu příliš nedostává – pivo a čokoládu (což je obzvláště tristní, když je člověk v zemích patřící mezi největší exportéry kakaa). Čas je furt, sluníčko svítí a podél Isaru vedou stezky jemně pocukrovaným vymrzlým lesem. Pohoda, ticho, klid. Mnichovské letiště sice nepatří mezi ty, kam by se chodilo pěšky, ale dá se. Cestou jsem chtěl vidět zblízka podivný skalní obrazec v polích (ale stejně jsem to nepochopil - obrovské příkopy a jmenuje se to Ostrov pro čas). Závěr už byla nuda podél parkovišť a kanceláří, kterou nezpříjemní ani Besucherpark s vyhlídkovou věží a třemi letadýlky na prolezení, protože už padla tma a je zavřeno. Tak už jen poslední rundy v Edece a letí se. Když člověk usne hned po večeři a probudí se až nad Arubou na snídani, utíká ten let příjemně.

Německo

Německo
Freising, přestup na letiště

Německo

Německo
Podél Isaru na..

Německo

Německo
..mnichovské letiště

23. 1. Let na Galapágy – Puerto Ayora

Galapágy se skládající z 18 sopečných ostrovů vzdálených jeden tisíc kilometrů od ekvádorské pevniny. Nejvyšší horou a sopkou je Wolf 1707 mnm přímo na rovníku. V překladu Želví ostrovy jsou proslulé ještěry, obřími suchozemskými želvami, lachtany, modrými tereji a jedinými tučňáky na severní polokouli. K proslavení ostrovů přispěl Charles Darwin, který zde strávil 5 týdnů v roce 1835. K vzniku jeho teorie O původu druhů ale nepotřeboval zdejší exotickou faunu, nýbrž „jen“ různé druhy a funkce zobáků pěnkav.

Nemusí být jen o klasických lodních mnohadenních krouženích s pár výlezy na ostrovy za doprovodu průvodce, ale po 4 obydlených ostrovech se lze pohybovat nezávisle, bydlet na pevnině, případně vyrážet na denní výlety s potápěním a 2 týdny si užít v ráji zvířat za 35 tisíc Kč i s cestou z Evropy (letenka z Mnichova s Aviancou od 18000, vstupné na ostrov 100+20$, přejezdy mezi ostrovy 25-30$, půldenní výlety po ostrově 35$, denní výlety na lodích 90$, pokoj s koupelnou a snídani v pensionu od 20$/noc, obědové/večeřové menu 5$)

Přestup v Bogotě uteče hned a přelétáme do největšího ekvádorského města Guayaquilu. Štempl a welcome. Venku hezky, vedro, moře, ulice vzorně mřížkované, v centru mrakodrapy, na okrajích mangrovy vyklučené na krevetí farmy. Ekvádor je praktická země pro turisty v tom, že vzdali pokusy o vlastní věčně devalvovanou měnu a před dvaceti lety zavedli americký dolar. Platí se tu i americkými centíky, i když pro ně razí i vlastní mince. Jen bankovky raději používat jen do dvacky.

Úplná formalita už není další let na Galapágy. Nejdřív se musí projet batoh biohazardem, pak následuje dlouhá fronta na nějaký papír. Ale nic nezjišťují, jen si vezmou 20 dolarů, opíšou si pas, vystaví jeden papír a může se dál. I tenhle let je velkým letadlem Avianca, kterých létá na ostrov docela dost. Při přistávání trochu obletíme ostrov, něco je pusté, ale nejlepší jsou zatopené vulkány. Jedno ze dvou mezinárodních galapážských letišť je zde na malém ostrově Baltra, kde bývala americká vojenská základna. Z ní zbyly jen základy.

Ale po ostrůvku se nesmí a jen se kasíruje. U prvního okna juk na pasu a papír z letiště, u druhého za vstup do národního parku sto dolarů (to se asi brzo změní) a u třetího 5$ za busík pendlující k přístavišti. Pár metrů po moři přívozem za dolar a dalším busem se přejede po jediné silnici hlavní ostrov Santa Cruz z tohoto pustého severu kolem vulkánu, zemědělským venkovem až k městu Puerta Ayora na jihu. Už z busu vidím první želvy a před další už kličkujeme na silnici.

Ekvádor

Ekvádor
Let nad Ekvádorem

Galapágy

Galapágy
Let na Galapágy

Galapágy

Galapágy
První kroky v Puerto Ayora

Vedro je slušné, tak dorazit párset metrů do hotelu. Veřejná prostranství jsou perfektně udržovaná, všude parčíky, zeleň, sochy a město je protkáno sítí cyklostezek. Na nábřeží zakopávám o líně se válející leguány. Nic s nimi nehne. U rybářského minitrhu je galapážské havěti plno. Čerstvě porcované rybky bourají i ty poslední bariéry plachosti, mezi nohami se motají lachtani a pelikáni si cpou do hrdel kusy rybích hlav.

Galapagos Morning Glory - hostel z bookingu, kde standardně na Galapágách vycházejí pokojíčky s koupelnou na 20 – 30 dolarů, se hledá hůř. Pomalá WiFi tu je taky už všude (za těch 50 jihoamerických nocí nebyla jen dvakrát). Pokojíček stačí, i když je to takové šumné, ale majitel je fajn a mluví i anglicky. Vůbec nakonec tu po cestě angličtinu umělo docela dost lidí. I když samozřejmě ty dva měsíce na Duolingu před cestou jsou více než záhodné.

Je už pozdě, ale hned vedle je želví centrum a výzkumná stanice Charlese Darwina. Mají tu tisíce želviček, které pěstují od vajíček a pak vysazují na ostrovy, protože vzhledem k introdukované zvěři, od mravenců po prasata, nemají šanci ve volné přírodě přežít dětství. Je tu i pár velkých kousků různých druhů. Na každém ostrově mají želvy svá špecifika. A právě jeden tento zde chovaný druh se stal světovým ztělesněním osamělosti i celých ostrovů – samotář George byl nalezen jako poslední svého druhu na ostrově Pinta. Ale neměl zájem si už s nikým vrznout a ve svých sto letech zemřel v roce 2012. Jiné velké želvy zachránili třeba před postupující lávou. Měli tu i párek žlutých leguánů, ale z výběhu jim nedávno zdrhla samička.

Juknu na vedlejší pláž, ale to už nás vyhání, jako ze všech pláží a přírody, po šesté odpoledne. Jeden by po těch hygienických opatřeních a karanténách na přijíždějících, zákazu prodeje věcí v plastu, zálohování odpadu atd. čekal ostrovy bez smítka bordelu. Tak to zas nee. U přístavu je supermarket, ceny jsou dvoj až trojnásobné proti pevnině, ale furt to ujde. Jedna prodejní ulička se večerem mění na otevřenou jídelnu, zaplní se židlemi a stoly na večerní meníčka za pět dolarů. Tohle je v každém městečku v Ekvádoru – obědy i večeře (almuerzo / cena) se skládají z polévky, hlavního jídla obsahující rýži, čočku, proužek banánu a kousek masa, džus a někdy sladkou tečku. Kuřecí polévka bude asi poctivá vzhledem k tomu plujícímu kuřecímu pařátku.
letenka z Mnichova na Galapágy 18-22 tisíc Kč, vstup na ostrov 100 + 20 $, bus+loď+bus z letiště do Puerta Ayora 5+1+5, hostel 26$/noc, večeře menu 5, nákup s marketu 3…. celkem 45$

24. 1. Ostrov Santa Cruz – Tortuga Bay

V hostelu se zabydlelo dost lidí. Snídaně je titěrná – vejce, toast a zbytek by se za nehet vešel. U rybářského přístaviště lachtani poslušně čekají u pultu a kormoráni se zas ládují kusanci ryb. Dnes je pořádné vedro a namazání padesátkou se ukázalo velmi skromné. Ještě něco koupím v v supermarketu u mola. I tady mají Inca colu. Sice má mírně jiný název, ale stejně hnusnou chuť. Tak ještě jednu, prosím.

Nedaleká zátoka Nymf je zavřená. Prý kvůli údržbě. Ale tu to nevidělo už roky, jako řada jiných institucí. Hned vedle architektonicky zajímavý obrovský barák obnovitelných zdrojů postavených Korejci je to samé, stejně jako prázdné budovy centrály parku.

Galapágy

Galapágy
Let nad Ekvádorem

Galapágy

Galapágy
Ulice hlavního města

Galapágy

Galapágy
Čedičová zeď nad městem

Galapágy

Galapágy
Tortuga Bay

Galapágy

Galapágy
Galapážské ještěrky

Galapágy

Galapágy
Mořským kajakem

Galapágy

Galapágy
Mořská ještěrka

Galapágy

Galapágy
Ostrov Santa Cruz

Galapágy

Galapágy
Koupací Playa Mansa

Zbývá cesta na Turtuga Bay a koupací pláž za ní, která je asi hodinu z města. Vylezu na čedičovou stěnu, kde začíná krásný chodník lávovou rovinou se suchými opunciemi, kaktusy, stromy a keři. Turtuga Bay je ohromná písčitá pláž. Koupání je ale vhodné spíš pro ještěry. Kormoráni něco uždíbnou ve vlnách. Došourám se pískem a mořem na poloostrov s mangrovy a za ním do uzavřené zátoky. Ani vlnka a teplá, i když kalná voda. Na šnorchl to nebude. A taky je tu dost lidí. Řada jich sem přijede líně z Puerto Aorty. Zaplavu si a zalezu pod skromné stromky. Ale slunce už stejně začíná grilovat. Dál na východ už to nejde, protože už by v písku mohly být hnízda želv a ještěrů. A ti tu mají naštěstí přednost.

Žraloci a rejnoci si proplouvají kolem kolen. Tvl. Půjčím si na hodinku mořský kajak na objetí zátoky. Na tom sedím taky poprvé, tak foťák radši nechávám na břehu. Zátoka je plná žraloků, dalších větších ryb a rejnoků. Pecka. Dva metry mít budou, ale prý se dá s nimi šnorchlovat. Lidské masíčko nežerou, ale teda nevím no. Občas se vynoří obří želva zelená. Přeplutí zátoky k mangrovům už trochu pohoupalo ve vlnách a přineslo i pokochání dalším galapážským symbolem – roztomilým terejem modronohým. Jeho roztomilost ale vynikne hlavně s čelním pohledem, kor když začne tancovat.

Další relax a den v pytli. Cestou domů skočím na šnorchl u poloostrova mezi blbnoucími lachtany, ale to už strážci vyhání osazenstvo pláží. Tak je čas počítat ztráty. Jeden kapesník a dva kotníky. Ty neskutečně bolí, protože jsem je idiot při mazání vynechal a na tom kajaku dostaly plnou dávku rovníkového slunce.
Hotel GMG 28/pokoj; litrová cola 1.25, velká voda 1.3, empanáda 0.6, večeře 5 - rybí polévka, ryba v kokosu a džus, kajak 10/hod…. 46 $

25. 1. Ostrov Santa Cruz na kole

Příprava na časový posun spaním doma do poledne vyšla perfektně. Vzorně vstávám před sedmou. Ostrovy mají maximálně 50 kilometrů silnic, takže jsou na první pohled ideální na půjčení kola, i když za něj nechtějí málo. Půjčuju si kolo rovnou v hostelu, kde o ně vzorně pečují a seřizují. Ale nevím, jestli je to dobrý nápad, když mě nebaví šlapat do kopců. Být to na korálovém ostrově, bylo by fajn, ale na sopečném? Zajímavá místa jsou uprostřed ostrova za dvacet kilometrů, které jsou imrvére do kopce. A ty zajížďky ze silnic do rančů jsou zase hluboko dolů. Aspoň podél silnice je perfektní cyklostezka a to stoupání je mírné.

Za městem je jeden z mnoha lávových tunelů, které vytvořila tuhnoucí láva ve svých podzemních proudech do dokonalých trubek. A nahoru do středu ostrova, kde jsou dvě obce. Počasí se vysloveně vyvedlo, jedu do mraků, mlhy a mrholení. Po sedmi kilometrech na křižovatce v Bella Vista a jsem vyřízenej. Vychlemstnu colu z krámku a dál už se jede sytě zelenou krajinou. Probíhá tu úklidová akce Z, které se účastní snad všichni. Tady dál od turistů je už bordelu dost. Ale úklid končí u hranice města a plasty a flašky krášlí venkov již hodně dlouho.

Želvy tentokrát po asfaltu nelezou, jen za kostelem se schovávají pěkní macci a pak už jsou všude možně podél silnice v trávě a na rančích. Většinou chrápou, nebo ujdou svých pár kroků a padnou vysílením. Poslední vesnička Santa Rosa je sice echt díra, ale i tak má, jako snad každá jiná jihoamerická obec, velké dětské hřiště i kryté sportoviště na návsi. Nedaleko je několik turistických rančů s obřími želvami. Zajížďka je sice jen tři kilometry na dél, ale mnohoset metrů na výš, kde hned ztratím, co jsem minulé hodiny stoupal.

Ranče mají své lávové tunely a po zahradě se jim toulají obří želvy, kolem nichž se dá volně camrat. Vybírám pravou cestu do El Chata. Dostáváme gumáky a školení o dodržování odstupu tří metrů od želv. Mají obstojný lávový dvojtunel, a po zahradě se jim obrněných hroud do bahýnek a jezírek courá dost. A obří jsou dost. Kusanec do prstíku bych od nich nechtěl. Docela nasraně chrčej, když je někdo poblíž.

Zpátky nahoru po bahnité cestě to jde těžko. Po zdlábnutí domácího pečiva ve vesnickém krámku následuje další stoupání kolem kráteru. To už jdu pěšky, ale stejně to stačí na předběhnutí bagru. Cílem jsou v sedle celého ostrova kráterová dvojčata Los Gemelos, resp propadlé ďoury. Jsou pořádné s dokonale kolmými stěnami. Kolem vede stezka mlžným lesem s vzácnou přírodou a ptáky. Pěkně to jde zokruhovat. Zájezdy tu vyskočí jen na rychlofotku a po deseti minutách jsou pryč. Tak sám prolejzám i vzdálenější pěšiny na další výhledy do ďur.

Galapágy

Galapágy
Želvy v prostřed ostrova

Galapágy

Galapágy
..

Galapágy

Galapágy
Lávové tunely

Galapágy

Galapágy
Cestičky v lesích

Galapágy

Galapágy
Krátery Los Gemelos

Galapágy

Galapágy
Večerní foodsteet

Galapágy

Galapágy

Galapágy

Galapágy
Laguny na ostrově

Galapágy

Galapágy
Průrva Las Grietas

Na 25kilometrovou cestu jen dolů jsem se těšil, ale teď přišel už pořádný déšť a nepřestal. Celou dobu jedu v mlze a dešti, je mi zima a jsem promoklý na kost. U domácí obrempanády v Bella Vista v dřevěné chatrči u silnice jsem alespoň přečkal největší průtrž. Odsud by se ještě nabízela cesta ke kráteru s vyhlídkou, být tak čas a síla.

Sjedu postranními uličkami mezi betonovými paláci do města. Kolo pryč a teplá sprcha. Kotníky mám furt nateklé, růžové jak plameňáci a pořádně pálí. Vyrážím ven i po setmění. Tady se člověk fakt bát nemusí, ale na pevnině to samozřejmost nebyla. U lednice s pivem (včetně značky Zlatá Praha) potkávám i českou grupu. Zas ulička pětidolarových večeří na sýrovou polévku, smaženou rybu a rýži s čočkou. Místní delikatesou jsou červené ryby Brucha, vypadají ale dost divně.
Hotel GMG 28/pokoj; půjčení kola 20, vstupné ranč El Gato 3, empanáda 0.5, cola 1, domácí buchty 1, večeře 5 …. 65 $

26. 1. Las Grietas

Mezi třemi největšími ostrovy pendlují lodě dvakrát denně, ale ač lodí je více, časy odjezdů jsou jen dva – krutě brzy ráno a kolem druhé odpoledne. To je čas pro mě, takže času dost, snídaně, pohoda, a po třech dnech první balení. Lístek na loď to ale chce koupit den předem.

Půlden zabiju v nedaleké průrvě las Grietas za městem a zdí, kam se přepluje loďkou. Stezka vede kolem lagun, z nichž se získává sůl. Krajina je zas jiným světem. Las Grietas je zatopený sopečný zlom a hluboký příkop s brakickou vodou. Lidí je tu dost, ale šnorchlování je perfektní. Všude kolem jsou skály kolem padající do hloubky přinášející pocit opravdového potápění. Rybek je jen pár, ale dohání to velikostí. Nutno je párkrát přelézt zřícené skály. A to dost opatrně, vedle právě pán daruje oceánu decilitry krve. Ještěže tu není žralok. Doufám. Ona stačí ta zima tady hluboko od slunce. Ve městě stihnu ještě k obědu rybu na česneku i točenou zmrzlinu. Zmrzliny totiž Jihoameričani naprosto milují a jsou všude. Téhle domorodé libůstce se dá podlehnout velmi lehko.