IV. Ostrov Suduroy
11. 7. Trail ze Saksunu (po)
Tak prd, ránem jsem si rozhodně nepomohl. Ted už mi to včerejší počasí nepřišlo tak zlý. Ač jsem spal skoro pod okny nových apartmánů, díky mlze ani nebyly vidět. Zajdu ještě jednou juknout na vodopád. Aspoň kolem něj létal puffík. Toho v letu poznáte. Zatímco racek a spol občas mávnou v proudech vzduchu křídly, papuchalk musí 20krat za vteřinu. A tenhle se vydal pózovat i před vodopád, tak fajn. Zbylé cestičky mají příšerně vykolíkované a moc couracích možností tu není a ani kulervoucí výhledy ze západních útesů by asi nebyly. Počas je marnej, tak hážu oba vagarské treky na útesy za hlavu. Díky tomu počasí dnes dost ušetřím.
Jedu zpátky na hlavní ostrov. Třeba se do nějakého fjordu ten počashnus nedostane. A taky hned za první hradbou hor to bylo o něco lepší. Benzín je tu kupodivu levnější než v Dánsku i než u nás (14 DKK). Jen to placení mýtného se už ani nedá udělat na benzínce a musí se přes net do 7 dnů po projetí.
Z ostrova mi zbývá ještě zapomenutá silnička na Saksun. Na jejím začátku je Hvalvík s jedním z nejstarších dřevěných kostelů, ale ony všechny vypadají skoro stejně. Hezčí je vedle vzácný kousek pokrouceného lesíka. Je přísně oplocen, a jak se stromům daří. Jakpak by ostrovy asi vypadaly bez těch debilních ovcí. Ale s lesy by nebyly žadné epesní instagramovky a panoramata by nevynikla. A taky by nebyl vichr, eroze, landslajdy… no stejně by je dávno spálili.
Podél říčky s peřejemi přejíždím ostrov, z hor vůkol padají vodopády a na konci silničky je vysoko na útesu nad zálivem malá vesnička Saksun. Před každou takovou vesničkou je parkoviště, aby turisté nesmrděli vevnitř. Je to zas úplně jiná krajina, laguna je obehnaná útesy ze všech stran, do ní padá vodopád, na dně jsou rozsáhlé mělničiny, kam vede jedna dost používaná a placená pěšina. Druhý trek vede přes horské sedlo 8 kilometrů až na severní pobřeží do Tjornuviku (3hod a 560 v.m.). Ten pár lidí chodí a má dokonce náznaky značení a mužiků.
Faerské ostrovy
Kostelík v Hvalvíku
Faerské ostrovy
Silnice do..
Faerské ostrovy
Vesnička Saksun
Faerské ostrovy
Trek ze Saksunu
Faerské ostrovy
..do hor
Faerské ostrovy
Vzácné lesíky
A protože přestalo pršet a vichr se sem do údolí příliš nedostane, vyrazím útesem nahoru a po náhorní plošině do amfiteátru až do sedla. Cesta se ne vždy úplně trefí, ale ještě tvrdohlavější jsou ti, co mě sledují. Tak se zatím po seběhu na správnou cestu můžu dívat, jak se nahoře ztrácí docela velká skupina v suťovištích. S vichrem v zádech to nahoře utíká i do kopce. Je tu pár krav a ovcí, takže samozřejmě ani jeden výhonek nad 10 cm. Jako pěkný ale, podívám se na stranu s Thornuvikem, a protože dolů a nahoru nechci a k autu bych se po silnici nedostal, tak jdu zase zpět. Spíš běžím a rozrážím vichr jak v aerodynamickém tunelu. Hůlky hodně zachraňují před držkopády. Většinou tedy. I tak výlet vyšel na 4,5 hodiny. Před příchodem k autu se spustí další slejvák, takže to bychom pro dnešek měli. Zasloužím si odměnu a na křižovatce je fastfood s pizzou za stovku. Pro kus teplého žvance se tu člověk nakonec naštěstí obejde bez vyváření.
Podle předpovědi se na ostrovy řítí orkán. Ale hlodal nápad vyrazit na ten nejjižnější ostrov Sudoroy, kam už tuplem moc turistů nedorazí. Jezdí tam dvakrát denně loď, ale v tom orkánu to nebude asi nejlepší nápad. No ale aspoň dneska ještě něco stihnu a nalodím se v deset večer na obří loď, která 7 aut, 15 lidí a jednoho psa slupne jak malinu. Hotová loď duchů vyvržená někde v bermudském trojúhelníku. Normálně by byly výhledy na ostrovy, ale teď jen po dalším nadopování kinedrilem lehnu na gauč a snažím se nevnímat houpání ani práskající vlny na okno v našem osmém patře. Na Sudoroy nás to vyplivlo před půlnocí, tak sotva dojedu na opuštěnou silničku a hned usnu.
12. 7. Severní Suduroy (ut)
Ne na dlouho. Jsem sice na závětrné straně ostrova, ale vichr lomcuje autem fest. Furt se mi zdá, jak ho zvedá a hází na sráz pode mnou a padáme do moře. Spát se v tom moc nedalo. Po rozednění, takže asi ve tři, jsem popojel pod kopec k hlavní silnici. Moc jsem si nepomohl, ale urval jsem další přerušované spací tři hodiny. Marný, tak hledám chráněnější plac mezi baráky přímo ve městě. Kolem sice chodili lidi, ale to je už jedno a konečně se zabralo do 11.
Tak začíná pomalé projíždění místních asfaltek. Ty vedou všude pustinou na každou vyhlídku či záliv. A každý konec silnice je spoután hradbou útesů z obou stran. Ve vichru, dešti, mořské tříšti a mlze to moc nevynikne, ale nádherný to pobřeží je echt. Nejdřív kochání východní stranou nad Tvoroyri, dokonce je tu i pár stromů a pak projedu tunelem na sever k úžlabině přes celý ostrov. Východní strana má černou pláž, západní vysoké útesy. Dole přežívají zbytky mariny lomcované ohromnými vlnami. Pokus řek skočit z útesů vodopádem do moře se mění zas jen v let vzhůru. Městečko tu má ale i záchody s teplou sprchou, což by byl hřích nevyužít. Jen na to doplňování vodu z miniumyvadel to chce se sebou brát hrnek.
Faerské ostrovy
Nejjižnější ostrov Sudoroy
Faerské ostrovy
Západní..
Faerské ostrovy
..
Faerské ostrovy
..a východní pobřeží
Faerské ostrovy
Kostel pro dnešek
Faerské ostrovy
Šláfplac
Jednoproudý tesaný tunel vede na poslední městečko Sandvik u další parádní pláže. Nějak míň tu dávají trávu na střechy a kostelíky. Prý jsou odsud fajn hajky, ale já jsem rád, že mi to neurve dveře od auta. Jen pár kroků na fotky z vyhlídky a otočím to na jih. Druhý starší tunel výš v údolním amfiteátru je ale už dávno uzavřený, což z něj dělá super šláfplac. Dožral jsem poslední chleba, tak ještě do Bonusu. Chleba, jogurt, cola a kočoláda za šede a pokračuju v dalším výpadu na západní pobřeží ve Famjinu. Domky jsou až u neklidného moře, vodopády nad baráčky a trochu pěkné procházky po pobřeží.
Moje noční silničku lemují čedičové obrsloupy, ale to už tak mizerná viditelnost se propadá do mlh a mně se chce spát. A to je šest. Chjo. Víc než pomalu se vracím na sever k zavřenému tunelu, kde ještě projdu pěšinu v jedné z teras amfiteátru, než upadnu do mlžných snů.
13. 7. Jižní Suduroy
Ráno, teda spíš o pozdní dopoledne, jsem si s počasem tradičně nepomohl. Orkán stále posílal pozdravy, tak se zas spánkem o mnoho nepřišlo. Projedu nějaká městečka na jihu, ale zajímavější jsou ty dnes už opuštěné rybářské přístavy, k nimž z náhorních plošin vedou žebříky a výtahy na rybářské čluny. A to jsem už na nejjižnějším cípu ostrova i celých Faer, kde se kýčovitě tyčí bílý maják na vysokém mysu. Mezi ovcemi nad farmou a útesem lze doklopýtat až k němu. Ale cesta ještě nemusí končit, kór když je teď i něco vidět. Dole je ještě starý nautofón, jehož fotku jsem zrovna včera viděl na profilu Petra Jana Jurečky, který to tady objel o týden dřív (a má z toho pěkný video, včetně záběrů z Mykinesu). Jedná se o obrovskou trumpetu, do které je vháněn vzduch speciálním strojem. Tón se pak nese kilometry daleko, aby upozornil lodě na blížící se útesy, když není vidět ani na krok před sebe. Což v případě Faer je skoro imrvére.
Další sjezd k přístavišti se tentokrát zove Vikarbyrgi. Má to asi tři baráky, ale zrovna tu provádějí ovčí kadeřnictví. Ovci naženou do dřevěné bedýnky, hlavu ji položí na dřevěnou gilotinu a už se jede letní sestřih. Né, že by tu nějaký podstatný rozdíl mezi létem a zimou asi byl. Pokračuji po staré silnici přes kopec, kde se občas protrhne pár mraků.
Sedlo Hesturin Hai je 400 metrů nad pár metrů vzdáleným mořem. Zkusím dojít na okolní kopce, jestli něco nevykoukne. Tak ne, ale po sjezdu se přece jen nějaký to panoramato objeví. Stavím a drápu se na kopce nad útesy. A helemese, ostré špice vylézají z bouřícího oceánu, 400metrové srázy a celkově dramatická atmosféra. Podél pobřeží si ji užívám několik okolních kilometrů, protože tohle nutí jít dál a dál a užívat si nové záběry, které se mění každým desetimetrem. Cesta tu sice žádná není, ale ovce něco prošlapali. Ony to jsou taky kochařky a zabírají si místa na nejlepších vyhlídkách.
Faerské ostrovy
Nejjižnější mys Faer
Faerské ostrovy
Nejjižnější maják
Faerské ostrovy
Nautofón
Faerské ostrovy
Ovčí kadeřnictví
Faerské ostrovy
A krajinky
Faerské ostrovy
..a pobřeží
Faerské ostrovy
..
Faerské ostrovy
..
Faerské ostrovy
..
Další profláklejší vyhlídky na západní útesy jsou nad Vágurem, odkud vede kamenitá silnička na Eggjarnar k bývalým vojenským barákům, které jsou dnes zasypané v metrové vrstvě ovčích hoven. Ale lid se tu chodí kochat hlavně srpkovitými zálivy pod útesy. Nakonec se výprava na jih zadařila na výbornou. A o jiného turistu jsem tu nezavadil. Večerní loď jsem dávno prokochal, tak jsem se vrátil na své první nocoviště - na silničku u přístavu, protože brzy ráno se nalodím zpět na mainland (jak se vždy říká největšímu z takovýchto nejmenších ostrovů).