VI. Bordoy a Vagar
16. 7. So – Klaksvík a Klakkur trail
Pevně doufám, že počasí vydrží do probuzení a vyrazím na zdejší vyhlášený trail - ráno busem do vedlejší vesnice Mikladalur a přes hory a jedno opuštěné údolí zpět. Bohužel, tomu túrování zde není přáno. Ráno se probudím do totálního mléka a deště, bus nechávám ujet a ještě dlouho doufám, že třeba… ale ne. Je to marný. Štěstí bylo včera vyčerpáno do maxima a vracím se do Klaksvíku. Na lodi dementi z vedlejšího auta samozřejmě otevřou dveře od auta přímo do mého blatníku. Rána jak kráva, blatník červený od jejich auta a ta banda dvou Arabů se hádá, že to není od nich. Šmejdi. No stejně už je čas přestat řešit škrábance, ale hereckou etudu s policií jim zahraju. V marastu sotva vylezu v Klaksvíku do krámu a moderního kostelíka. Ale kašlu na to, jdu se fláknout do bazénu. Ten tady není z největších, ale o to víc je v něm národa. Odpoledne je trochu líp, tak prolezu zdejší les, který je možná největší z celého ostrova, protože má 300 metrů na délku.
Faerské ostrovy
Kostel v Klaskvíku
Faerské ostrovy
Klaksvícké lesy
Faerské ostrovy
A ještě Klaksvík zvršku
Faerské ostrovy
Klakkur trail
Faerské ostrovy
Ostrov Kunoy
Faerské ostrovy
Klasoy naproti
Večer vyjedu nad město, kde se dá vylézt příjemnou procházkou na hřeben Klakkur s náhorním jezerem a výhledy na okolní fjordy. Vichr odvál mraky a dojde i na slušná panoramata. V mapě koukám, že ze zdejších 6 ostrovů jsem zapomněl ještě na jednu vesnici Arnafjordur pod útesy. I ta nabízí asi 7 míst, kam se vydat - od zbytků dolů, starý kostel a velmi slušnou pláž až po cestu podél útesů kamsi do někam než padne tma.
17.7. Ostrov Vagar - Dunnesdrangar Trail
Večer namlsal, že by z dneška mohl být ještě ten trek na protější pyramidu. Furt naivka. Zvolna se probírám a co s tím dneškem? Večer mi odplouvá loď, tak přejedu na hlavní ostrov a uvidí se. A moc se toho nevidí. Tak zkusím aspoň ty první dva nezrealizované treky. Když je večer jistota sprchy, tak se i z nejhoršího počasí v suchu pak na lodi proberu. Njn, někteří v zimě a v mokru lezou třeba do stanu, několik dní po sobě…
Jedu dalším tunelem na ostrov Vagar, ze kterého jsem viděl nejméně. Minule to byly jen krátké mlžné výpady z auta. Treky tu mám v merku dva. Jeden z nejklasičtějších nad 7kilometrovým jezerem Sorvagsvatn končící nad mořem, do něhož asi přepadá nějaký čúrek. Je asi nejpopulárnější z Faer vůbec, takže tam bude nejvíc lidí a 200korunové vstupné. Druhý trek vede o 5 kilometrů vedle na útesy Dunnesdrangar. Ten je skoro neznámý a vyštrachal jsem ho někde na webu. Nicméně popisný článek byl jasný a útesy na fotkách vypadaly skvěle.
Tak začnu tímhle. Parkovišťátko je na konci Sorvaguru na cestě vedoucí přes říčku Stora. Navléct se do merina, pláštěnek, hůlky a konečně vypadám jak na feaerském treku. Jde se podél říčky k útesům po náznacích pěšiny s několika přelezením ovčích plotů. Přes útesy se valí vichr a mraky. Ale dolů je vidět přesně to z fotek, jehlanovité skály se tyčí nad hladinu a vůkol řev ptáků, kteří polehávají ve stoupajícím vichru. A za celou dobu nepotkána ani noha.
Faerské ostrovy
Dunnesdrangar Trail k útesům
Faerské ostrovy
Útesy Dunnesdrangar
Faerské ostrovy
Pobřeží ostrova Vagar
Faerské ostrovy
Útesová spjka k jezeru s cílovým mořským vodopádem vzadu
Faerské ostrovy
Už jen seběhnout a přeskákat šutry
Faerské ostrovy
Ústí jezera
Faerské ostrovy
Stav mostku nebyl ideální
Faerské ostrovy
Jezero Sorvagsvatn
Faerské ostrovy
Podél letiště poslední faerské metry
O 5 kiláků vedle je ústí jezera z druhého treku do oceánu. Na mapách je přes výtok z jezera vyznačen most, tak si to říká o sppojení obou treků, když se stejně chodí zpět po stejně cestě. Ostrov zde končí hřebenem, kde je těch močálů a vřesovišť málo, tráva je pěkně ožraná a žádné kaňony cestu nepřervou, tak se jde parádně. A přes vichr se i párkrát proderu k útesům na další kochačky.
Dvě hodinky chůze po mechu a trávě a objeví se konec jezera. Z toho výtokového čůrku je vodnatá kaskáda ukončená vodopádem padajícím do oceánu. Seběhnutí k jezeru dost zarazí malá hluboká škrblina než se najde průnik po kamenné stěně. Mezi jezerem a mořem je pár metrů skal a jezírko. Jako pěkný. Vlastně tu chybí jen ten mostek, jehož fragmenty jsou rozházené po břehu. V říčce se metr od břehu topí hůlka, tak to na brodění moc nevypadá, pokud ostrov nechci opouštět v kaskádě pádem do oceánu. Tak asi nic, debila divákům na druhé straně dělat nebudu. Škoda, byly by tam ještě další útesové vyhlídky.
Já si musím najít cestu na téhle straně jezera, ale aspoň půjdu rovnou k autu a nebudu odkázán na autobus. Teď ještě docela příjemných 5 kilometrů podél jezera a pak přes louky podél plotu letiště, kde mám tu nehezkou čest obhlédnout ranvej po celé své délce. Aspoň z toho byl spotting ér Faroe Airlines. Na parkovišti přibylo auto druhého výletníka, samozřejmě z Čech.
Cestou k přístavu nakrmím sebe i auto. Auto to má za 3 kila, já za jedno. Google mě dovedl k dobré pizze kdesi na sídlišti nad Thorshavnem obsluhovaném Srílančanem. Na internetu je ještě třeba doplatit mýtné za tunely (je na to týden od průjezdu). V přístavu jsou autodavy, parkoviště nestačí a nakládání je dlouhé, protože se na lodi řeší každý centimetr. Nás menší auta ženou přes tři patra nahoru. Tentokrát mám normální kajutu pro čtyři. Ta je perfektní, vše hezké, čisté, povlečení i ručníček, vlastní koupelna, kterou hned obsadím, než dorazí spolunocležníci. Ani nevím, jestli dorazili, já do sebe hodil kinedril a spím. Tak sbohem, Faery. Byly jste super. Z většiny dnů se nakonec i nějaké nechcancové hodiny a procházky daly udělat v pohodě, což dost ulehčuje těch 20 hodin světla. On to nakonec ten vichr nějak rozfouká. Cesta ještě úplně nekončí, protože v Dánsku, respektive jen Jutsku, jsem se v pohodě zabavil ještě týden, a kdyby mi nevezli kuchyň, asi by to bylo i déle.
18.7. Na lodi
Párkrát se převalím a jsou dvě odpoledne. Na pokoji nikdo není, dám seriál a další spánek. Večer aspoň projdu palubu, ojuknu oceán a strávím sunset v loungi. A spát.
Loď 660 euro = 16000 Kč auto+řidič+kajuta
Tunely 300 DKK * 3,3 = 1000 Kč
Benzín 32 * 5,5l * 40 = 7000 Kč