• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

FILIPÍNY & BORNEO
(5. ostrov Boracay)

29. leden: Catitlan - Boracay

Paleta poplatků se rozšířila ještě o environmentální a už se netroškaří - přístavní 50, environmentální 50 a loďička jezdící každou chvíli 25. Dnes zůstalo jediné přístaviště na jihu ostrova a hlavní letovisko je tak daleko, aby si něco vydělali i místní motolumpové. Číhají naháněči a David zůstává společenskej, i když dotazem, kolik procent filipínského HDP tvoří turismus, rozhovor moc nerozdmýchá. Naháže nás do tricyklu a zaveze k vilce u Bílé pláže. Nevypadá to špatně - kompletně zařízený apartmán, kterým by nepohrdl ani čedokář. Je to v zastrčené uličce, ale jen 20 metrů na hlavní pláž a díky tomu v klidu a tichu.

White Beach je krásná, na to že Boracay je takové filipínské Bibione, ani ne moc přelidněná. Zato množství těch nejrůznějších lodí nabízející všechny myslitelné vodní kraviny. Dno je písčité s pozvolným vstupem, ideální na cachtot, pokud nechcete vodní život. Ten je na útesu dvěstě metrů od břehu, kam než by člověk doplaval, dostal by pětkrát lodním šroubem. Oblíbeností je stavění hradu, takže by tu člověk nebyl ani za haranta, pokud by hrad dosáhl standardní výšky 3 metrů včetně krásných ornamentů a aktuálního data. Plážová promenáda zůstává v písku s palmami. Zatím to tu nedokázali moc zrubat.

Ceny krapet napálený, ale stačí dojít na hlavní ulici se supermarkety a jídelnami pro místní. Semtam pochutiny, takže se cpu koblížky, sušenkami, pečenýma banány a ovocnými šejky. Na pláži jsou i exoti, co tu hrají šachy, tak se k nim David přidal a postupně během pobytu rozsekal všechny místní hráče. Jdeme po pláži na konec, kde se písek zasypává mezi skaliska. Tady už není nikdo kromě Čechů od Kralup. Poradili nějaké info, bohužel včetně baru, kde mají točené pivo za 15 kaček. Dva kilometry od hlavní pláže, kam jsou zápaďáci už líní dolézt, a člověk má pro sebe prázdnou pláž. I když i tady už rozvrtávají skálu a budují nové skleněné paláce.

Po rudě kýčovitém západu slunce nacházíme ten německý bar. Happy-hour trvá ještě tři hodiny. Vedle piva za 35 je ještě smrtelnější rum s colou za 25. Majitelem je obtloustlý Kurt, který je tu přes dvacet let a plodí si filipínský personál. Před odchodem se dáváme do řeči i s dalším stolem, takže se zůstává a přibejvají další piva. Jsou to Germáni, takže se podle toho pokračuje. Já mám naštěstí dost a jdu do postele a Davida zde nechávám alkoholovému osudu. Ale i tak ve tmě dvě hodiny nemůžu najít naši zastrčenou uličku k našemu hotelu.

Noc: apartmán na Boracay *800
Cesta: 175 P (loďka na Boracay 25+50+50, tricykl k White Beach *100)
Žvanec: 270 P (oběd 50-špagety+cola; koblihy á15, fruit shake 30, pečený banány á6, piva á35, rum-cola á25)
Celkem asi 850 P (14 €)

30. leden: Boracay

Ráno, respektive poledne, bylo pozvolnější, dali jsme žvanec na hlavní "třídě". Za ní už byla skoro exotika, kam bílá huba nevkročí. Pláž na druhé straně je užší, ale dlouhá, bílá a prázdná. Po chvíli ve vodě se vědělo proč. Ve vodě jsou medůzy. Jinak koupání a válení. Večer jsme u Willys Rock, což je zajímavý ostrovní útes s kapličkou a jednou palmou. David šel pokračovat v rozmetávání místních šachistů, aby tu mohl byl veleben jako bílý šachový velmistr, a já se šel válet.

31.1.2009 Boracay - Crystal Cave Island

Včera jsme si domluvili výlet kolem ostrova, který tu nabízejí všude (za velmi různé ceny, my skončili na 600). Je v tom žvanec, staví se na potápěcích místech, v zátoce, na pláži, klasika... Voni tady vůbec nabízejí kdeco. Největší ideou je, že turista se slunečnými brýlemi na očích nutně potřebuje ještě jedny. Taky nákup hodinek je přesně to, co hledáte na pláži. Ale že by třeba roznášeli ledovou kolu či opalovací krém, to ne. (550 P)

V osm u stánku "agentury" je nás deset a jdeme k "přístavišti" výletních "lodí". Místní lodě jsou po stranách vyvažovány bambusovými tyčemi, které zvětší stabilitu a šířku lodi. Dostáváme šnorchlovací propriety a vyrážíme na útesy před White Beach. Obstojné, ale dost přeloďováno. Vystojíme frontu na místo ve zátoce, páč díky šířce lodí s kládami se jich sem moc nevejde. Máme tu slušný žvanec, ale s nasranou rasistickou opicí, která se snažila útočně skákat po bílých. Dáváme se do řeči se spolucestujícími - Kanaďani, co si utopí foťák v jeskyni; Frantík s Thajvankou, kterou si vzal, o čemž bylo pár dobrých drbů; páprda spící celou plavbu a rodinka s poslední spatřenou pěknou Filipínkou jménem Dey.

Další plavba byla po slušně rozbouřeném moři kolem rozvrtaných skal a pidiostrůvků na Crystal Cave Island. Je to soukromý ostrov, kde řádí betonovej Gaudí a bičují větry. Většinou vyprahlá skála s rozeklanými útesy má dvě jeskyně. Do jedné se vstupuje průrvou ve stropě, vevnitř je pahorek s krystalovým krápníkem a okno na širý oceán, který sem vhání pořádné vlny. Do druhé jeskyně se sejde po chodníčku utopeným metr v moři, odkud se plazíme dlouhým tunelem na druhou stranu ostrova do další jeskyně, kde řádí vlny. Dá se v tom trošku očupčit a nasbírat krásně vyhlazený mušle.

Na severu se na útesy lepí vily a hotely. Vítr stále sílil až to v lodi zapraskalo a křuplo hlavní ráhno. David a Chris se tak stávají po zbytek plavby náhražkou hlavního stěžně. David rejpe, co bych teď dělal s těma dvěma Filipínkama, za které jsem ho chtěl vyměnit. Museli jsme zkrouhnout severní necivilizovanou a hornatou část kvůli velkým vlnám. Zašli jsme posedět s Frantíkem k Jaspers. V noci cachtání v moři, prolejzání stovek turistických obchůdků a zítra báj.

Noc: apartmán na Boracay *800
Cesta: výlet lodí kolem Boracay 600P, , vstup na Crystal Caves Island 150, poplatek za Cagban Beach 20
Žvanec: véča u Jaspers 80 - eggtoast, ryba, rýže, sprite; oběd na výletě - grilovaná ryba, kuře, maso, meloun, pití atd... | prádelna 60/2kg
Celkem asi 620 P (10,30€) + 770 P výlet

1. únor: Boracay - Roxas - Calapan

Ráno jedeme na sever ostrova za jeskyněmi Crystal a Buslugan. Tricyklisté se na to moc netvářili, že tam nevede silnice, nebo že nám dají hodinku a vezmou zpět. Když už se jeden uráčil nás vzít, v půlce se nám snaží nakecat, že jsme u jeskyně. Zamrmlal a jel dál na k Yapak Beach, kde nás vyhazuje na konci betonové cesty. Jdeme štreku v brutálním hicu k pár stánkům a kase.

Přes kousek džungle se dostaneme do hlubokých jeskyní, z nichž vylétávají netopýři. Ani pěšina dolů nevede a se sandálem sem fakt nelozit. Prťavá čelovka vydává vcelku uspokojivé světlo a prohlédneme písčité dno, kam při bouřích skalními okny něco ustříkne moře. Vedle mámě srpkovitou a úplně prázdnou pláž Ilig Ilagan s ostrůvky. Je tu pár baráčků, palmy a pohodička. Sandály definitivně přestaly komunikovat a chodidla protestně vyrukovaly s megapuchejřema. Radši jdu naboso, ale na to cesty moc zavedené nejsou.

Zpátky chytáme tricykla, bereme bágly a žvanec. V prádelně nemají nic hotovo a za necelé dvě hodiny jede trajekt. Volá někam a za čtvrthodinu přijedou hadry na motorce. Skáču do prvního tricyklu, nabírám Davida a ve tři jsme na "pevnině" v Catitlanu. Zase jsme nalítli. Prej hurry hurry, že trajekt odjíždí. Evidentně končíme na jiném - mnohem větším hlavně na kamióny, určitě pomalejším, ošuntělejším a švábové líhárně. Travelgum radši nahrazuju pravidelnými dávkami kinedrylu, páč tohle už má být na 6 hodin v pořádně rozbouřeném moři. Ale přežilo se. Do Roxasu přijíždíme za tmy. Nacpeme se do vnucujícího se vanu, který brutálním tempem profrčí ostrov Mindoro až do Calapanu, kde jsme po půlnoci.

Noc: na lodích | Cesta: 755P (tricykl po Boracay *100, loďka Boracay-Catitlan 25+50, trajekt Catitlan-Roxas 330+20, van Roxas-Calapan 180)
Vstup do jeskyní na Boracay 50 | oběd-kuře a rýže v kokosové omáčce a sprite 52; nanuk 24..
Výdaje asi 900 P (15 €)