CESTOVÁNÍ

TravelInfo


   

Na kole do Hamburku II.

Středa 25.8.: Hamburk – Lenzen (155 km)

Cesta z Hamburku k soutoku na Mělník vyjde podél občas kroutícího se Labe asi na 800 kilometrů. Ayssan z toho rozplánoval na první den 180 km a druhým dnem dojet po 150 km do Magdeburgu. Třetí kritický den bude prý odpočinkový plný Unesco sajtů s cílovou perlou Lutherstadt Wittenberg, což bude „jen“ 120. Dalších 150 km je do Míšně a pak už do Čech. Ayssan to domů dotáhnout nepotřebuje, od Děčína to jel stokrát a taky v pondělí musí do práce. Já těch zbylých 200 kilometrů rozdělím asi do dvou dnů, pokud se budu schopen vůbec ještě hejbat. Základní věc pro přežití na kolech jsou bohužel ty podivný upnutý kaťata s plínama. Vypadá to blbě, ale zadek rázem přežije na úvod i tu stovku kilometrů. A když se po pár dnech otlačí příslušné kosti, tak i více. A když se přes to navlíknou normální kraťasy, nevypadá člověk ani moc jako debil.

Na severu Německa není mnoho civilizace a ani měst po cestě. Vážnější zastávky začínají až v druhé půlce od Magdeburgu. I týden dopředu je booking vybraný, takže máme vše rezervované dopředu a můžeme jen doufat, že se něco nepoto. Město první noci bylo vybrakováno úplně, tak dnes končíme o 30 kilometrů dřív v Lenzenu. Podobný posun bude i v Míšni, která vyšla na víkend a tam nebyl už ani slamník.

A teď už na cestu. Vyrážíme po osmé. Pozdní srpnový termín má aspoň tu výhodu, že Ayssan neprudí s nápady vyrážet se sluncem už někdy po páté, jak jezdí standardně na své české cyklojízdy. Aby rozjezd nebyl moc rychlý, utrhnu si hned tkaničku, tak ještě trochu shopování vedle v nákupním centru, naberou se ještě čokolády a povinná ranní půllitrovka redbullu.

Hamburk

Na kole z Hamburku
Hamburgská předměstí

Hamburk

Na kole z Hamburku
Bergdorf

Hamburk

Na kole z Hamburku
Od Geesthachtu už jen podél Labe

Lauenburg

Na kole z Hamburku
Lauenburg nad Labem

Labe

Na kole z Hamburku
Věrný vodní průvodce z nadhledu

Elberadweg

Na kole z Hamburku
Hraniční checkpoint Harry

Vymotat se z Hamburku je nejhorší část. Vyjíždíme z blbého místa a hned k Labi by to bylo daleko a zajížďkou. To se stejně různě rozlejvá na kilometry daleko v polích a my se zatím motáme městem a předměstími do lesoparků. Ayssan se drží navigace, kterou má nacvakanou z domova. Že to nebude vždy ta nejkratší cesta se ukáže vzápětí, když až zbytečně lpí na zakreslených cyklostezkách, které navíc ve městech nemá zaznamenány všechny. Tady se podél hlavních silnic v obcích i městech vždycky nějaký cykloproužek najde. Zatím ale slepě věřím vůdci a nechám si jím rozrážet vzduch.

Spíše pěšinami podél zarostlých labských ramen a kanálů se dostáváme do Bergdorfu, který nabídne i kvalitnější hrádek o několik úrovní kvalitnější. Míjíme silniční ceduli Hamburg, což je na selfíčko jak vyšité. Už jsem ji chtěl někam vylepit, ale vypadám na ní tak hnusně, že do světa jde cedule jen samotná. Ještě lepší by byla ta cedule, kdyby byl Mělník startem a nikoliv cílem.

Po 50 kilometrech se konečně dostáváme přímo k Labi ve městě Geesthacht, jehož Altstadt obsahuje dřevěný kostelík a v Reichu povinný Hotel zur Post. Labe tu má na šířku přes půl kilometru s docela obstojnými vlnkami. Průměrná rychlost po tomhle příměstském motání je pod 17 km/h, ale aspoň pěkně se sluncem a přede mnou je přes sto kilometrů.

Voda nás teď už bude doprovázet až domů. Ale zas čistá jízda po hrázích na samém břehu Labe to není. Němci je nestaví tak vyfikaně, jako na Mělníku, kde hráz nasypou až ke korytu, aby se pak divili, že voda při povodni vystoupá o to výš. Archimedes to pochopil, mělničtí vodoumělci ještě úplně ne. Ale to je v pohodě, jednak je spoustu plochy na kontejnery a za druhé se to přelije dřív na druhém břehu, a ten už Mělníku nepatří, tak ať si vesničané zaplavou. Tady hráze jsou stovky metrů daleko od Labe a i samo Labe není nějaké zpevněné koryto ale nepřetržitý sled umělých zálivů, slepých ramen, bažin a volnost se mu nechává maximálně. Ono je to taky záhodné v krajině, kde není významnější kopec.

Asfaltky se různě proplétají loukami a tak z půlky vylezou i na korunu hráze. Pro případ protivětru jsou asfaltky či betonky i pod hrází. Ten se nás naštěstí netýká a celý týden krásně fouká do zad, takže i já na tom werku teď lehce šlapu přes 25km za hodinku. Zato až k Drážďanům jsme na té slavné dopravní tepně potkali všeho všudy dvě rekreační loďky.

Hezké cihlovodřevěné hanzovní centrum má vedlejší Lauenburg nad Labem, čímž polabská civilizace na 100 kilometrů víceméně končí. Ono to má jistou souvislost s následující zastávkou. Už tady po 70 kilometrech totiž před Boizenburgem vjíždíme checkpointem Harry do východního Německa. Moc dlouho jsme si západ tedy neužili. Teď pár desítek kilometrů tvořilo Labe střeženou hranici, což nám poskytne pár vyhlídkových věží a plůtků, kterými chránili komanči vlastní občany před lákadly zhýralého západu. Občasné baráky zastupují hrázděné obrovské usedlosti s doškovými střechami a kostelíky s dřevěnými zvonicemi.

Elberadweb

Na kole z Hamburku
Hrázová zácpa

Elberadweg

Na kole z Hamburku
Nekonečné hrázové kilometry betonu a asfaltu

Labe

Na kole z Hamburku
Umělé labské zálivy podél skoro celé řeky

Elberadweg

Na kole z Hamburku
Pevnost Dömitz

Elberadweg

Na kole z Hamburku
Statky podél

Elberadweg

Na kole z Hamburku
Elberadweg

Dnes sledujeme jenom pravou stranu Labe. Mostů tu vůbec moc není a po válce je už lautr nebyl důvod je stavět. Značení Labské cyklostezky není kdovíjaké. Buď jsme ji v té změti tras vždy netrefili, nebo vede po druhé straně a občas přeskočí i řeku přes četné trajekty, na které jsme nechtěli být vázáni. A nám trasu hlavně vybírala navigace než nějaká brožurka. Ale tady na severu na to spíš docela prdí. I když motivační cedulka s kilometráží až na hranici do Schmilky taky mají. Takže už jen 497km. Až od Magdeburgu značení výrazně přibylo.

Ted už jedeme jen po hrázi skrz nekonečná zelená luka. Je potřeba se prodrat i přes stáda ovcí, které zde zdařile zastupují sekačky. Cyklistů je jen pár a žádné cyklodavy až k Drážďanům nepotkáváme. Zato vlašťovky kolem nás dělají slušné nálety a doprovází nás jak delfíni lodě. Tady je už pustina a jen občas ze západního Německa vykoukne kostelní věžička. S civilizací zmizelo i slunce, nad hlavou máme ocelové nebe a dešťové mraky od Severního moře nás začínají dohánět. Zas o to víc to sviští. Fotozastávky také již nezdržují. Ale né že by ta zeleň, osamělé stromy, jezírka a zátočiny Labe hezké nebyly. To jako zas jó.

Těch sto kilometrů do Lenzenu utíká nakonec rychle. Jediné městečko cestou bylo admirála Dönitze s vodní cihlovou pevností. A dál po hrázi. Poprchávat začalo až těsně u cíle a pršet až po najití klíčů od penzionu Bartoschewitz, kam dojíždíme po 155 kilometrech. Takže pro mě nový denní cyklorekord. Po zkulturnění zkusíme najít v téhle díře kus žvance. Venku je cht nevlídno a pusto. Žije jen zámecká hotelová restaurace, ale pro nás bude asi vhodnější na periférii XXL kebab s lahváčem a Netto diskont vedle.

Čtvrtek 26.8.: Lenzen - Magdeburg (178 km)

Dnes nás čeká nejdelší etapa. Kupodivu se po včerejšku můžu hýbat, tak se jde na to. Do 30km vzdáleného Wittenbergu pokračujeme zase pustinou po hrázích podél Labe s větrem v zádech a mraky nad hlavou. Město je to sice velké, ale echt nezajímavé. Občas na cyklostezkách jsou ale objížďky, doprovázené zákazovými cedulkami. Tam kde by to Češi projeli a stroje oblezli po trávě vedle, tady Němce ani nenapadne přibrzdit a vzorně sledují Umleitung cedule. I když to taky není vždy jistotou. Takže kilometry přibývají.

Drobným zděným rozptýlením je zámek Ruhstadt. Brzy neuvidíme nic, protože provazy deště nás už obkličují ze všech stran. Tady na severu to ani s přístřešky nepřehání. Je tu aspoň rozhlednička, střechu to má, ale proti dešti a bleskům to není asi nejlepší řešení. Hodinové zdržení jsme dnes rozhodně nepotřebovali, ale mraky jdou na jih a my teď na východ.

Míjíme pravý soutok s Havlem, i když z téhle řeky kanály proudí do (či přes) Labe na více místech. Havelberg je jediné významnější hezké město dneška, kterému věnujeme i delší minuty projetím ostrovního historického centra. Nějak došli hráze a motáme se mezi loukami a vesničkami podél silnic a dokonce i skrz lesy. Ale i asfalt v lesích se opravuje a nenechá se z něj udělat kořenové drncátko jako u nás.

Elberadweg

Na kole z Hamburku
Další labské krajinky

Elberadweg

Na kole z Hamburku
Louky, voda a občas strom...

Labe

Na kole z Hamburku
..a občas nějakej pták

Elberadweg

Na kole z Hamburku
Jediný echt déšť na cestě

Havelberg

Na kole z Hamburku
Ostrovní Havelberg

Jerichow

Na kole z Hamburku
Klášter Jerichow

Elberadweg

Na kole z Hamburku
Opuštěný kostelík

Elberadweg

Na kole z Hamburku
Navigátor hledá...

Labe

Na kole z Hamburku
Vodnatější akvadukt

Obědový kebab byl v Schonhausenu a Jerichow nabídl slušný klášter. Další odbočka jde do Burgu, kde se z burgu nezachovalo sice nic, ale je tu nějaká věžička a kostel. Odsud pokračujeme podél jednoho kanálu přímo k Labi. Ale kanál kupodivu neústí do Labe, ale za obrovskými komorami se nad ním klene kamsi do útrob západu do dalších vodních křižovatek.

To jsme už konečně na dohled Magdeburgu stále v pohodě za světla. Kochacích zastávek sice dnes etapa nenabídla, ale zas déšť ze dne ukrojil víc než hodinu. Před městem projíždíme téměř hlubokými lesy a poprvé přejíždíme Labe. Prokličkujeme bývalou přístavní čtvrtí do hotelu. Tedy tak se to jmenovalo, recepcí ho i připomínal, ale je to jen jedno patro činžáku. Ale pokoje dobrý, úschovna kol velkorysá a snídaně dostačující. Což je vlastně každá, kde je nutella.

Po dnešních 178 kilometrech (a dalším rekordu) na prohlídku velkoměsta nálada nebyla, ale aspoň se došlo na křižovatku, kde se mezi kebabem a pizzerií vybralo to druhé. Aspoň že původní majitele mají zde i pizzerie. To sice dává naději na dobrý žvanec, ale dopadne to jako vždycky. Zvorat objednávku o dvou jídlech zvládne jen Ital.