Havajské ostrovy 2012
(1. Před cestou)
Takže co tomu všechno předcházelo... Vypsání pár formalit a historie se nám tradičně trochu rozjelo. Fotky a cesta začíná až o stránku dál.
Bonusová letenka
Hlavním impulzem byly právě bonusové letenky "zdarma" z věrnostního programu Českých aerolinií OK plus, kde už roky jsem měl nasysleno přes 65 tisíc mil. Původně to mělo stačit na Peru, ale když jsem před 2 lety dorazil do ČSA, tak potřebnou sazbu mil za Peru zvedli o půlku a za letištní poplatky, které v letence zdarma nejsou, chtěli přes 12 tisíc, což je cena, za kterou se dnes při akcích dá Peru sehnat komplet. Tímhle pro mě OK plus na dlouho usnul, až letos oznámili, že míle budou po 2 letech propadat a máme jen pár měsíců čas vybrat ty naše starší míle. Sice tím definitivně odřízli příležitostnější cestovatele, ale na obranu ČSA, takhle to funguje v drtivé většině věrnostních programů už léta.
Utratit ale dnes míle není jen tak. Na výběr je sice z celého Skyteamu, tedy lety naprosto po celém světě, ale drtivě do toho promlouvají právě letištní a palivové příplatky. Ty jsou u většiny klíčových aerolinek (KLM, Air France, Delta) tak veliké, že za stejnou cenu na stejné místo můžete koupit zcela běžnou letenku v ekonomické třídě. Smysl to má s letenkami v byznys třídě, ale na ty zase těch mil mám dost málo. Málo mám mil i na ty vzdálenější pacifické a asijské destinace. Kromě Evropy se tak nabízí jen Afrika (děkuji nee) a severní a střední Amerika.
Ve výsledku je možností sotva na prsty na jedné ruce lesního dělníka. Nabízí se tak jen lety aerolinek bez zloďušských poplatků, což je Korean Air, čerstvě zařazený Etihad a trošku Aeromexico. Do zóny severní Amerika, na kterou je potřeba 50 tisíc mil, možná spíše nedopatřením zařazuje ČSA i Havaj, včetně možnosti tam doletět druhou stranou přes Soul. Teoreticky je tak možné obkroužit svět kolem dokola, což jsem samozřejmě chtěl. Ale to by chtělo lidí povícero. Mimochodem od posledních změn doznala Havaj drobného zdražení z původních potřebných 50 tisíc mil na 100 000.
Teď ještě sehnat ty letenky, vzhledem k tomu, že podobný nápad budou mít všichni odpadlíci a těch destinací kromě Havaje je praktických již jen pár ve střední Americe. Dorazilo se tak do kanceláře ČSA a začalo hledání. Hlavní bylo, že s Korean Air to šlo, tak se našly nějaké termíny na podzim. Bohužel nebyl přímý let z Prahy do Soulu, tak let tam se vzal přes Amsterdam a jen tahle drobná změna prodražila poplatky o více než půlku. Ale v tu dobu bych bral všechno. Bohužel se ukázalo, že najít volný let z Havaje do Států je nemožné, i když jsem to hledal ještě v průběhu celého léta. A cena za normální jednosměrný let byla dosti nekřesťanská proti dávným časům.
Špekulovalo se dost, ale nakonec zůstalo to, co jsme nadhodili víceméně pokusně na začátku (na bonusových letenkách lze libovolně měnit datum). Respektive to, co jsme se následně domluvili, protože v týdnu po prvním objednání mi z ČSA volali asi třikrát, že zarezervovaná letenka je v nějakém blackoutu a musíme to posunout jinam. On totiž nějaký nával odpadlíků nebyl a po česku si to všichni schovali až na poslední 2 týdny před vypršením mil.
Takže nakonec odlet 1. listopadu za 3376 Kč přes Amsterdam a Soul. Čekací doby na letištích nejsou úplně ideální, zejména s návratovým Soulem na 20 hodin. Na bonusové socky se samozřejmě nevztahuje korejský letištní hotel jako minule, tak aspoň budeme moci strávit v centru Soulu i noc.
Ostrovní letenky
Přílet je do Honolulu na ostrově Oahu a to nejzajímavější je samozřejmě na těch ostatních ostrovech. Časy, kdy na Havaji byla pořádná konkurence, je už pryč a lety mezi ostrovy vyjdou minimálně na 70 dolarů. Já jsem je kupoval ani ne měsíc dopředu a rozdíly během dne byly docela vysoké. A ono letět radši o hodinu později než zaplatit o 10 dolarů víc je lákavá. Ale když o další hodinu dále je to zas 10 dolarů dolů... no blbý. Nicméně dnes se prý dle fóra airways.cz nějaké akce již nekonají a prý nemá ani cenu kupovat tyhle letenky příliš dopředu.
Pak jsem si vymyslel ještě jednu blbost, že ty přelety podniknu vždy s jinou aerolinkou (Hawaiian, Island Air, Go a Pacific Wings). Ta myšlenka by nebyla špatná, kdyby se dobře provedla. Ale to nebyl můj případ.
Kvůli ceně a času jsem vybral jen dva ostrovy - Big a Kauai, které jsou sice nejlepší, ale ten třetí ostrov Maui nabízí kromě pláží i měsíční krajinu a na pár dní by to za zastávku stálo. Kor když by se to dalo udělat jako přestup místo tradičního Honolulu, přes který jsme museli letět z Big Islandu do Kauai. Také škoda je, že se nepovedlo sehnat let právě s Pacific Wings, která léta s malými Cessnami, což je o poznání lepší zážitek než nějaký Boeing. Hawaiian jsou ideální na lety s časovými prostoji, protože lze letět i dřívějším, pokud mají místo. To by se hodilo hlavně při prvním letu, kdy jsem nechal velikou rezervu kvůli možným zpožděním z Evropy. Naopak důrazné varování je na lety Molokai Airlines, se kterými občas peče i Island Air, protože pravidelnost jejich děsivých zpoždění či rovnou rušených letů, je notorická.
Čiliže tady máme Hawaiian, Go (www.iflygo.com), Island Air a miniaturní Pacific Wings. My měli let s Go do Hila na Big Islandu (82$), s Hawaiianem přes Honolulu z Hila do Lihue (122$) a s Islandem miniletadýlkem na Honolulu (63$). Dohromady za letenky tak padlo 9400 Kč. Dnes bych to pozměnil na Hawaiianem do Hila, z Big Islandu ale přímákem z Kony na Maui (Pacific), další přímák z Maui na Kauai s Islandem a na Honolulu zbytkovým Go. Cenově by to bylo jen o málo více a jeden ostrov navíc zdarma.
Auto
Bez auta to samozřejmě v Americe moc nejde. Na ostrovech dříve nebyl nějaká doprava vůbec, ale něco objevit se dá. Zejména na Oahu, kde i vzhledem k největší populaci a nemožnosti zaparkování na Waikiki to auta zas taková výhra není. Ale i tak do autobusů nepouští s batohy, frekvence ani na nejfrekventovanějších trasách není žádný zázrak. Rozjela se doprava i na Kaui. Ale do kempů nebo na turistické zajímavosti se samozřejmě nedostanete. Snad tu i funguje dobře stopování podle některých zpráv, podle jiných je tu nelegální.
Takže auta... vybral jsem něco přes rentalcars nebo mietwagen.de. Na Big Islandu, kde budeme jezdit i na sopky, jsem vzal krapet terénější SUV za asi tisícikorunový příplatek za týden proti nejlevnějšímu šmejdu (5000 měsíčně). Ale je to jedno, i když vezmete 4x4 jeepa, tak stejně máte zakázáno vjíždět i na některé vysloveně turistické cesty, jako třeba na vrchol Mauna Kea, Waipio, či cokoliv nezpevněného. Na Kaui už to bylo jedno, tak jsem vzal nejlevnější Chryslera Avise (3700 za týden). Oboje bylo od Dollaru s nulovou spoluúčastí. Na jeepa jsem i přidal druhého řidiče a plnou nádrž (za 1000 Kč), protože proti zvyklostem, zde funguje systém vyzvedni s prázdnou nádrží a vrať s prázdnou. Bohužel se ukáže, že takhle to je jen při rezervaci a při převzetí Vám stejně naúčtujou plnou nádrž za dosti podivných cenových podmínek (to se stalo na Kaui a za plnou nádrž bylo naúčtováno více, než jsem zaplatil za plnou u jeepu na Big Islandu). To je obzvlášť blbý, když to máte jen na několik dní a nádrž nemůžete projet.
Hlavní průser ale bylo objednání jen na týden s tím, že podle situace kdyžtak připlatíme zbývající dny do odletu (na Big nám chyběli 2 dny a na Kaui jen jeden). Na místě totiž chtěli za další den půjčovného víc, než jsme dopředu zaplatili za celý týden. Nic navíc jsme tak už nekupovali.
Jak už bylo řečeno, standardně se půjčují auta z evropských webů s nulovou spoluúčastí, takže žádné stresy proti jiným končinám. Ještě pak nabízejí nějaké doplňkové pojištění jako ztráta klíčů, asistence atd. No něco najít si musí. Auta na 14 dní nás se všema pojištěníma a benzínem vyšla na 11400 Kč, děleno však počtem osob.
Ubytování
Ubytování nikdy moc neřeším. Což Máru vždy pěkně seee... štve. Ale ubytování v hotelích na Havaji je proti mým standardním destinacím dost drahé. Pokoj pod stovku dolarů na noc je spíše vzácností. Naštěstí překvapivě dostupné je stanování na vyhrazených státních, či obecních tábořištích, které stojí od 3 do 10 dolarů za noc. Bohužel tu funguje dosti nepružný systém nákupu permitů, které často jdou koupit jen v pár městech ostrova, je třeba to hlásit dopředu na konkrétní dny i konkrétní místa, což moc svobody nedává. Rozhodně na místě se permit koupit nedá, tak je třeba doufat v ukecání rangerů, kteří to občas chodí ráno kontrolovat. Nás kontrolovali za asi 12 nocí třikrát.
Na Oahu to ale už to hotel chtělo. I kdybychom auto měli, tak kempy, či spíše tábořiště, jsou tu plné bezdomovců. Sehnali jsme slušný pokoj v hostelu na Waikiki za 58 dolarů. Za podobnou cenu jsme sehnali přes internet i dvojlůžáky v Hilu či pak u Lihue. Celkem jsme za 25 nocí utratili 300$.
Průvodce
Sehnal jsem po větším hledání anglického lonelyho Hawaii, ale nebyla to zrovna nejdůležitější pokladnice informací. Fajn byla česká červená knížečka od Rothera se čtyřicítkou nejznámějších tras po ostrovech. Nejlepší ale byly pro cestování po ostrovech autem mapy jednotlivých ostrovů od Environmental Designs (7-8$). Tam je víceméně všechno důležité, včetně mapek měst, míst a časů farmářských trhů, pěších tras a řada dalších drbů. Jen bohužel nejsou k sehnání na každém rohu.
Víza
Víza do USA zrušil Jirka Bushů a nahradil ji elektronickou ESTOU, což je dotazník, kde online vyplníte, že jste nepopravovali vězně za nacistického Německa, ani nejste terorista a nepovezete heroin. Za to se čerstvě vybírá asi 14 dolarů a ESTA má platnost 2 roky. Potvrzení přijde emailem v zásadě do několika hodin.
Vybavení
Protože tentokrát gró cesty mělo být v plechu pojízdných karavan, nebral se ohled na každé kilo. Tábornické vybavení bylo téměř kompletní, pořádné botky (které ale díky lávě zde zažívají většinou své poslední dny) i fofrklacky, které asi na Havaji zatím mockrát neviděli. Jídlo nebrat, protože se zabavuje na letišti. Tak a už dost keců a jde se na deník.
Historie Havaje
A na závěr entreé trochu historie o Havajských ostrovech,
protože je to věc né příliš známá, zcela odlišná od zbytku Států. Už jen
havajská státní vlajka má horní levou čtvrtku tvořenou velkobritským Union Jackem.
Úředním jazykem kromě angličtiny je havajština (má jen 12 písmen). Na rozloze 16 649 km2
žije jeden a čtvrt miliónu multikulti obyvatel. Je jedním ze čtyř států USA, kde nehispánští běloši nepředstavují většinu obyvatelstva. Největší podíl patří Asijcům. Hlavních ostrovů je celkem 8 na Jihovýchodních návětrných ostrovech.
Nicméně Havaj se táhne 2500 kilometrů dále na díky Severozápadním závětrným ostrovům.
To je řada dnes již malých atolů, které však kdysi byly podobně vysoké sopky,
jako jsou na hlavních ostrovech, ale věkem sopky podlehly erozi
a na vzduchu už zůstávají pouze obvodové atoly prakticky bez obyvatel.
Historicky i vojensky nejvýznamnější z těchto atolů je Midway.
Poprvé byly Havajské ostrovy obydleny pravděpodobně mezi lety 300-600 Polynésany, patrně ze souostroví Markézy. Po roce 1000 se přidala druhá osidlovací vlna z Tahiti.
Až do konce 18. století žili v izolované kastovní společnosti vedené náčelníky a šamany.
V roce 1778 ostrovy objevil pro evropskou civilizaci James Cook,
který je nazval Sandwichovy ostrovy.
Během návštěvy Jamese Cooka abdikoval náčelník Havajských ostrovů
a v následných mocenských bojích byl zabit i sám James Cook.
Do roku 1795 se podařilo ovládnout ostrovy náčelníkovi Kamehamehaovi.
Ten v roce 1810 dobyl i nejodlehlejší Kauai a vyhlásil Havajské království.
Po roce 1820 začínají přicházet první misionáři a obchodní lodě.
Od šedesátých let prudce rostla produkce základního exportního artiklu - cukrové třtiny. Podobně prudce klesal však počet domorodých obyvatel. Před příchodem Evropanů jich zde bylo 800 tisíc, v roce 1860 již jen 70 tisíc a docházelo k masové imigraci
z Číny, Japonska, Portugalska a Filipín.
Roku 1872 zemřel potomek Kamehemeha V. a byl zvolen Lunalila.
Po jeho smrti v roce 1874 byl zvolen Kalākaua, který rychle potlačil obavy z podlézavosti americkým plantážníkům
a tvrdě hájil havajskou nezávislost. V 80. letech se střetl s německým kancléřem Bismarckem, když se snažil vytvořit unii se Samoou, o jejíž kolonizaci se Německo tou dobou pokoušelo. V roce 1887 byl Kalākaua násilím donucen přijmout ústavu, která omezila jeho pravomoci. V zemi došlo k povstání na jeho podporu, které vyčerpaný Kalākaua už jen sledoval a v roce 1891 zemřel. Po Kalākauaovi nastoupila jeho sestra Liliuokalani.
V roce 1890 zrušily USA clo na cukr všem státům, což přivodilo Havaji, která dříve měla monopol, ekonomické potíže. Havajská liga vedená plantážníky poté žádala USA o intervenci. V roce 1892 na Havaj vstoupily americké jednotky. V lednu 1893 se Liliuokalani vzdala trůnu po dobytí jejího paláce. Havajská liga požádala USA o anexi svého území. V tu dobu však tehdejší americký prezident Harrison prohrál volby a nastoupil za něj antiimperialistický
Grover Cleveland, který o anexi nechtěl ani slyšet
a podporoval obnovení havajské monarchie. To děsilo revoluční havajskou vládu
a vyhlásila v roce 1894 Havajskou republiku. O rok později vypuklo zpackané domorodé povstání vedené Robertem
Wilcoxem. Když Cleveland prohrál další volby s republikánem McKinleyem,
byla obnovena jednání o anexi Havajské republiky, ke které došlo 16. června 1898 na základě Newlandsovy rezoluce. V tu dobu si totiž na ostrovy začalo dělat pomyšlení i Japonsko, Francie a Velká Británie a navíc probíhající španělsko-americká válka
také nezávislosti nepřidala. V roce 1993 se vláda USA veřejně omluvila
za protiprávní anexi.
V roce 1927 byl postaven první luxusní hotel na Waikiki (Hawaiian v maurském stylu), který odstartoval
novou ekonomickou éru ostrova. Útok Japonců 7. prosince 1941 na americkou vojenskou
základnu Pearl Harbour z roku 1887, který si vyžádal 2350 obětí, odstartoval vstup USA do II. světové války.
Před tímto útokem podíl japonských obyvatel na Havaji činil přes 40 %. Padesátým a zatím posledním státem USA se stala Havaj 21. srpna 1959, 8 měsíců po přijetí Aljašky.