ÍRÁN 2016
6. Teherán
31. 1. TEHERÁN
Spí se skvěle, i když nejdou zasunout nohy pod sedačku. Je totiž hrozně daleko. U Kashanu vysvítají zasněžené hory a dostáváme pořádný snídaňový balíček. Hodně před Teheránem se nás snaží řidič vyhnat z autobusu do taxíku, že nás převeze na náměstí Imáma. V ceně. Ostatní sedí, tak jim nevěříme, i když se snaží. Holt nic a vezeme se dále v autobuse k bráně Azadi, což je krásná a nová stavba postavená k 2500 letům výročí Persie. Kolem je obrovský kruhák s mírně se pohybujícím parkovištěm.
Írán
Azadi Gate k 2500 letům Persie
Írán
Ulice Teheránu
Írán
..
Írán
Starý bazar
Írán
Americká ambasáda
Írán
Zdi ambasády
Teherán je protkán metrem, takže doprava i orientace ve městě je jednoduchá a za pár korun. Batůžkářské postele jsou kousek za náměstím Immáma Chomejního. Po mírné slevě bereme hned první Kazar (půl mega) s příjemným dvorem, tichem, ale jinak to byl zase spíš švábík. O mnoho levelů horší než v Kashanu, ale v Teheránu zázraky asi nečekat. Nejznámější hotel Fahraj za mega a čtvrt má zas skvělého a nápomocného majitele.
Válíme se do dvou, kdy se dochomejtneme podél krásných perských budov k Pokladnici (otevíračka jen 14-16:45). V ní jsou uloženy poklady plné zlata, diamantů a drahokamů vyskládané v nejrůznějších skvostech, včetně globusu či trůnů. Po odevzdání posledního chlupu i foťáku a po třech rentgenech s dvojnásobným osaháním se vleze do podzemí na kochačku tisíce exponátu v jedné hale. Připletu se k pár anglickým výkladům, tak dvě hodiny utečou raz dva.
Kolem dalších zavřených muzeí vlezeme do parku s betonovou zoo a do Peace muzea plné jaderných exponátů. Večer zas do bazaru, kde se na nás vrhají noví kobercoví kamarádi. Už na ně nemá sílu ani Honza, který se vždy s každým zarozjímá. Před spaním si vybíráme na televizi mezi reklamami a zuřivým kázáním plném hněvu od imáma za pultíkem s mírovým heslem v latince. Nějak to k sobě úplně nepasovalo.
Noc: 500K, pokoj se společnou sociálkou, hotel Kazan
Vstup Klenotnice 150K; kebab 40K; metro 6K/jízda. Celkem 570 K (400 Kč)
1.2. DARBAND
Padáme z hotelu až v 11. A já jsem v tom nevinně. První zastávka u další z nejznámějších teheránských budov – americké ambasády, kterou nasraní Íránci obsadili při revoluci v 1979 a drželi tu zajatce 1,5 roku. Vyhlášené je vlastně jen pár kreseb z plotu - smrtka ve tvaru sochy svobody a pár hesel. Ale někde po Teheránu se dají najít i hezčí a větší propagandistické graffiti. Ale ty nevidno a všude jsme viděli maximálně obrazy obou kleriků a íránské vlajky. Vedle ještě skočíme do muzea shokády – mučedníků z revoluce a íránsko-irácké války. Každé oběti si váží. I po vesnicích mají mrtví všude fotky a pomníčky.
Chtěli jsme aspoň symbolicky vypadnout do hor. Ideální na nabrání výšek je lanovka na skoro čtyřtisícový Tochal (která ale momentálně nefunguje). Náhradní plán zaveze pod hory metrem až na poslední zastávku Tajrish. Hned za silnicí poslední řada domů a za nimi rostou vysoké hory Darbandu. Sdíleným taxíkem se ještě posuneme na konec rekreačního údolí k lanovce. Ta nefunguje, ale dál kličkuje kaňonem chodník mezi desítkami restaurací, čajoven, kýčovitých krámků s místním tovarem a sušeným ovocem, kolem led a světelné lampiony. Každým metrem ubývá vyvoněnost a kýčovost se pomalu proměňuje do krás nepálských lodgí, beton nahrazuje dřevo a kamenné domky.
Měl by tu být i jakýsi turistický okruh, dokonce i značení se našlo, ale bez mapy víme prdku. Jdeme vlevo a pokračujeme nad dnem údolí až pod skalní stěnu s vodoledopádem. Íránci nás tu zvou k horkému čaji u poslední boudy ve 2380 mnm. Dál už se cesta kroutí po stěně a bude brzy tma. Škoda, dalo by se tu příjemně zacourat. I nějaké sheltery a lodge tu porůznu jsou.
Írán
Cesta do Darband Mountains
Írán
Skrz čajovny, restaurace, altány
Írán
Do zmrzlých hor
Írán
S pár prázdnými domy
Írán
...
Írán
Tuny výborných sušenin
Po vyhlídkovém výlezu scházíme nočním kaňonem plném rozsvícených lampiónů v kouzelné atmosféře. Teď už to chce trochu boj o standardní dvacku za sdílený taxík, ale za chvíli jsme u metra a vlezeme do nějaké místní samoobslužné jídelny na pořádný nášup kuřete a rýže. I když na poslední chvíli jsme zdrhli z jiné, kde by to vyšlo na 20násobek. Furt to chce ověřovat, jestli je to v tomanech nebo v rialech.
Tmě navzdory stále den nekončí a zastavujeme u moderního mostu Tabiat klenoucím se přes údolí v několika patrech s obchůdky i restauracemi, který spojuje pro lidi dva parky (info a denní fotky. Na jednom břehu je nové vojenské muzeum a do nebe trčí desítky hlavic raket a okolí zkrášlují tanky.
Írán
Most Tabiat..
Írán
..spojující parky
2. 2. TEHERÁN
Jdeme k paláci Golestan, plným vyšperkovaných fasád s tradiční zahradou. Vevnitř další zrcadýlka a misky. Finální nákup v bazarech, kde zas pořádají na turisty kobercové nálety. Ale i ty pistácie, u nichž je Írán hlavním exportérem, na trzích stojí po přepočtu jako u nás. Konečně si nás odchytí někdo, kdo nic nechce a příjemně pokecáme s hasičem, který nám ukáže svoji stříkačku a zavede k marně hledanému arménskému kostelu. Obejde okolí, všude se chlubí novými kamarády, každému obchodníkovi něco uždíbne a rozdělí se s námi. den se tady procoural raz-dva. Docela dlouho a marně hledáme nějakou směnárnu na taxík na letiště, až nás vysvobodí v hotelu Firouzeh.
Írán
Výzdoba města
Írán
Írán
Palác Golestan
Írán
A jeho útroby
Írán
Stavby v Golestanu
Írán
Mauzoleum/hrobka/mešita Imáma Chomejního
Večer metrem přejíždíme k mauzoleu Imáma Chomejního. Stále ji staví, do vzduchu trčí zlaté minarety. Docela monumentální hrobka, dovnitř se vejde několik desítek tisíc lidí. Ptát se na bus směrem k letišti vypadá beznadějně, ale tváří se jako, že jo. Nastupujeme do autobusu, i když i v něm se názory různí na to, jestli jako letiště jo, nebo ne. Bylo to na půl, vyhodil nás na dálniční mýtnici. Sakra, na letiště moc daleko a v noci na dálnici je to ideální, co chcete, když nikdo nerozumí. Přes pár osob a díky mladému prodavači na benzínce se nakonec dostáváme do auta řidiče jedoucí tím směrem. Ale je to úplný negramot, neví, kde je letiště a nerozumí ani místním cedulím. I když jsme se jasně domluvili, že 200 je za oba a na letiště, ke konci samozřejmě začne mluvit o třech stotisícovkách, že je to jako daleko. A to ještě frajersky zastavil u policie a šel bonzovat, že mu dáváme jen dvě. Tak mu vysvětlili, že takhle asi ne.
3. 2. Domů
Hurá, letiště. Konec? Ne, teď devět hodin na letišti na krutě brzký let. Trocha procházek, wifina a přes Kyjev v pohodě do Berlína. Největší drama cesty, jestli přežije kijinka obohacený Berlín, prošlo v pohodě a prosluněným Německem pelášíme do Čech. Bral jsem to přes Šluknovský výběžek s pokusem konečně juknout na zimní Brtnické ledopády. Ale zelený únor s teplotou kolem deseti stupňů nápad rychle zamázl. Tak aspoň dáváme zastávku v neznámém saském městě nedaleko hranic, které má krásné historické centrum za hradbami. A pak už šlus.
Byl jsem rád, že jsem Írán stihl, ještě než ho turismus pohltí, ale i v roce 2016 už bylo pozdě. Aspoň bude něco jednodušší. Čerstvě zavedli elektronická víza a definitivně snad odpadli vyžírkové s referenčními čísly. A třeba i metro na letiště a půjčování aut bude už jednoduché a člověk přijde o zálibu ojebávání od místních taxikářů. Lidi jsou obecně fajn, i když bylo to lepší. Někde jde jen o prachy, ale stále v relativních číslech je tu velké množství lidí, co se přetrhnou s pomocí a pokecáním. Kor když vypadáte pro ně exoticky. A nemusí jim jít jenom o koberce. Památky jsou jedinečné a pustá příroda taky. Jen na přírodu není ideální ten leden a únor. A taky asi ne červen až září (na všechno). A prosinec… Jídlo a doprava jsou levné, hotely spíš už rozvojový průměr i za švábíky, tak jen ty vstupy a vízum s poplatky mohou budget natáhnout. Mých 15 dnů vyšlo i s letenkou a cestou do Berlína asi na 12 tisíc.